Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Vojna a mír a šach

[02.03.2010 23:16:14]

Každý má právo na svůj vkus i na svůj názor. Pokud jde o můj vkus, zastávám názor, že největším šachistou historie je Alexandr Alexandrovič Aljechin a že román Vojna a mír je nejúchvatnějším skvostem světové literatury. Když ve mně uzrály tyto jistoty, začal jsem se zajímat o Aljechinovo dílo, jakož i o autora řečeného literárního drahokamu. Obojí svůj obdiv jsem postupně vrhl na papír. Když mi bylo 24 let, napsal jsem knížku Kdo je L. N. Tolstoj (Orbis, 1949), o 10 let později došlo i na muže, jehož jméno se pyšní třemi verzálkami A. A. A. Král šachu Aljechin se kořil literárnímu talentu mistra L. N. T., král literatury Tolstoj slávu mistra 64 šachových polí bohužel neznal. Ale co šach obnáší a vyznamenává, předobře věděl.

    Oba tito králové milovali vzruch, a to nejen na šachovnici. Oba se nevyhýbali boji proti nepříteli. Aljechin v té první světové, Tolstoj jako dobrovolník v té pradávné krymské válce (1855). V obleženém Sevastopolu chodíval ob den do stráže, a když si krapet odpočinul, bojoval zase. A to den co den. Na šachovnici. S kýmkoli. Například dost často i se Sergejem Urusovem, který byl už tehdy tím, koho dnes nazýváme velmistrem, zkrátka jedním z nejlepších evropských šachistů. Za zmínku stojí Tolstého vzpomínka na tohoto statečného důstojníka, který se prý dal ohlásit u velitele posádky Sakena a navrhl mu, aby předložil Angličanům oficiální výzvu k sehrání šachové partie o jeden předsunutý zákop, který už mnohokrát přešel z jednoho držení do druhého a v němž zahynulo několik set lidí. Podotýká Tolstoj: „Návrh to byl docela logický, ale Sakenovi se nezalíbil.“
    V mládí Lev Nikolajevič bažil po slávě. Když jí dosáhl (a sice v míře, kterou nebylo dáno pocítit nikomu ze žijících literátů), vysmál se jí a své nesmrtelné romány a povídky, které obdivoval celý svět, nazval „bezvýznamným uměleckým žvástem“.
    Ze skromnosti? Patrně taky. Ale především proto, že v té době – kolem své padesátky – a potom dalších dlouhých 30 let vyznával a hlásal náboženské učení, v němž umění bylo pokládáno za věc nikomu nepotřebnou, ba spíše za docela škodlivou. Vypověděl souboj státu. „U nás máme dva cary,“ zapsal si do deníku redaktor Suvorin, „Nikolaje II. a Lva Tolstého. Kdo z nich je silnější? Nikolaj nemůže s Tolstým nic dělat, nemůže porazit jeho trůn. Zato Tolstoj nemilosrdně otřásá trůnem cara a jeho dynastie.“
    Jenomže LNT vypověděl také souboj pravoslavné církvi, která ho sice každý rok povinně proklínala ve všech kostelech, ale jeho vliv neoslabila. Autor Vojny a míru posléze zformuloval náboženskou soustavu, která je takřka úplně v rozporu s tím, čím dnes rozumíme křesťanství: je to nauka podobná učení Budhovu; je to mrazivé nepochopení života a opovržení ke všem jeho radostem.
    Tolstoj vypověděl souboj kultuře i civilizaci. Zavrhoval umění, vědu i osvětu. Letadla považoval za škodlivost, protože je nutné na jejich stavbu platit zbytečné daně. Vše, co působilo člověku libost (ať květiny ve váze, obraz, hudba, láska), prohlásil za zbytečné a nežádoucí. Také mateřství, rodinu a plození dětí. Když se poprvé sešel s Dušanem Makovickým, slovenským lékařem, ptal se, je-li ženatý. – „Ne, jsem svobodný,“ odpověděl jeho osobní lékař. – „To je dobře,“ zaradoval se Lev Nikolajevič.
    Ale už k věci. Tedy k šachu. Právě Makovický působil v Jasné Poljaně spíše jako Tolstého šachový partner než jako ranhojič a léčitel všelikých neduhů. Ze svědectví dalšího pravidelného soupeře, klavírního virtuosa A. B. Goldenvejzera, se dovídáme, že autor gigantické trilogie Vojna a mír, Anna Kareninová a Vzkříšení, poněkud opovrhoval šachovou teorií, že začínal téměř vždy královským gambitem, a měl-li černé, hrával s oblibou Muciův gambit. Pokud jde o styl hry, je třeba zařadit Tolstého mezi zarputilé útočníky. Jednou se v kruhu vyznavačů Tolstého morální filozofie hovořilo o škodlivosti her a jiných světských nepatřičností. Lev Nikolajevič se usmál a šeptl sousedovi: „A stejně hrát šachy nepřestanu. Kdybyste jen věděl, jakou mám dětinskou radost z každé vyhrané partie, z každé povedené kombinace!“
    Podívejme se na jednu z nich. Hráno v Jasné Poljaně v roce 1908, kdy světoznámý rebel, kverulant, velmistr literatury a oddaný konzument šachového potěšení, právě oslavil 80. narozeniny.
    Bílý L. N. Tolstoj, černý F. Kuller. 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.c3 Jf6 5.d4 exd4 6.cxd4 Sb4+ 7.Jc3 Jxe4 8.0-0 Jxc3? 9.bxc3 Sxc3? 10.Db3! Sxa1 11.Sxf7+ Kf8 12.Sg5 Je7 13.Ve1 d5 14.Sxd5 Dd7 15.Sxe7+ Dxe7 16.Vxe7 Kxe7 17.De3+ Kd8 18.Dg5+ Ke8 19.Dxg7 Vf8 20.Jg5 h5 21.Jh7 Vf5 22.Jf6+ Vxf6 23.Dxf6 Sb2 24.Sf7+ Kf8 25.Sg6+ Kg8  26.Df7+ Kh8 27.Df8 mat.
    Lev Nikolajevič Tolstoj – to není pouze jméno jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů, jehož dílo připomínají slovníky a čítanky. Tolstoj je mnohem víc: je to pojem, epocha, instituce. Spisovatel, jemuž se koří spisovatelé. Klasik klasiků. Obr.
    Nikdy nepřestanu číst jeho věty, odstavce, kapitoly, romány. Mám Tolstého rád, částečně i proto, že náleží do té naší veliké šachové rodiny. Že měl šachy nade vše rád. Že rád na šachovnici šturmoval, riskoval a opovrhoval remízami. Takže už také tuším, co chtěl gigant literatury názvem Válka a mír naznačit.
 

zobrazeno(6015x) | příspevky(2x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

05.03.2010 11:19:48 | Vítězslav Houška

Jsem přesvědčen, že "můj" zdroj je naprosto spolehlivý. Jmenuje se Jan Kalendovský.

05.03.2010 06:35:00 | David Navara

Pěkný článek! Jen by mě zajímalo, zda je ta partie pravá. Jsou zdroje dostatečně věrohodné? Děkuji za odpověď.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox