Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

CIPM anebo jak jsem byl testován elektronicky

[23.04.2017 17:27:03]

A je tu další rok a další finanční zkouška, tentokrát o titul CIPM (Certificate in Investment Performance Measurement – česky tedy něco jako Certifikát v měření investiční výkonnosti). Tentokrát je středa 29. března a testován budu sám, počítačově, přičemž pro CFA Institute (který zkoušku organizuje) testování provádí minnesotská společnost Pearson VUE, jejímž českým zastoupením je společnost Gopas, sídlící v bývalém Chemapolu v Kodaňské ulici.

CIPM má sice dvě části (dělá se tedy standardně dva roky), ale já jako držitel titulu CFA mám právo zkrátit si studium na rok a absolvovat rovnou zkoušku na expertní úroveň. Ta trvá tři hodiny, během kterých budu muset vybrat správnou odpověď na 80 otázek z dvaceti případových studií, zabývajících se výběrem a posouzením investičních manažerů (40 % otázek, tedy osm případů), mezinárodními vykazovacími standarty GIPS (20% otázek, čtyři případy), etikou (15 %, tři případy), měřením výkonnosti (10 %, dva případy) a vysvětlením, čím byla výkonnost způsobena (performance attribution, 15 %, tři případy). Když uspěji, zaplatím roční členské příspěvky a věnuji dostatečný čas dalšímu vzdělávání, obdržím další titul, který si budu moct dát za jméno a přiřadím se zhruba k 600 lidem na světě, kteří mají současně titul CFA a CIPM.

Zkouška je od devíti, přítomen mám být čtvrt hodiny předem, vlak mi však přijel do Prahy před osmou. Vystoupil jsem v Dejvicích, přestoupil na Áčko, dojel na Náměstí Míru, a protože bylo jen něco po osmé, začal se brouzdat Vinohrady pěšky. Plánoval jsem si někde koupit kávu a zabít čas, ale bylo buď zavřeno anebo fronta, tak jsem si nic nekoupil. A protože mi pořád ještě zbývalo dost času, tak jsem si sedl před budovou na lavičku, spustil tablet a začal řešit šachové úlohy.

Na zkoušku jsem se přihlásil koncem listopadu, učební materiály obdržel začátkem prosince. Odvolal jsem zimní dovolenou s rodinou (budu se přece připravovat na zkoušku) a začal se učit tempem přivyklým na dril CFA a před koncem prosince měl materiály projeté a prozkoušené – nějak mi nedošlo, že místo obvyklých šesti tlustých knih mám prostudovat jen jednu (i když zhruba devět set stránek tlustou). Před Silvestrem jsem byl hotov – a do zkoušky zbývaly ještě tři měsíce.

V 8:35 jsem rozeslal SMS, že jdu na to, vlezl do budovy, oznámil vrátnému, kam jdu. Ten mě poslal k výtahu a odtud pak výtahem z přízemí malou odbočkou přes sklep a garáže vzhůru do GOPASu! Spolu se mnou do GOPASu překvapivě vystoupilo více lidí, všichni však na různá školení, žádný na CIPM. Vystál jsem si frontu a ohlásil, že jsem objednaný na zkoušku a slečna recepční mě poslala občerstvit, než přijde kolegyně, co má testování na starost.  A tak jsem prošel chodbou, kde se počítačově školilo na všechno možné, vyhledal nápojový automat a začal se místo placené kávy nalévat zdarma čepovanou Pepsi Colou.

Dal jsem si tedy měsíc pauzu (během kterého jsem přečetl kvanta jiných knih) a pustil se do materiálů znovu počátkem února. Abych nezlenivěl, hrál jsem po večerech ještě týmový přebor Prahy, k financím se dvakrát denně udržoval v šachové kondici luštěním šachových úloh, a aby míra stresu zbytečně neklesla, ještě jsem začal uvažovat o změně zaměstnání.

Po třech kalíšcích Pepsi a šťastném nalezení toalety (je vesele označena ve stylu amerických počítačových firem) se vracím občerstven k recepční. Tam už je kolegyně, co má na starosti testování, dá mi podepsat protokol ke zkoušce a odebírá všechny moje věci (včetně kapesníků, peněženky i klíčů) s výjimkou kalkulačky (bez obalu). Dostávám fixy, smývatelnou desku, na kterou mohu psát, krabičku papírových kapesníků, špunty do uší a traktoristická sluchátka na uši. Ještě ráno před zkouškou jsem na stránkách CFA zhlédl instruktážní kreslené video a tak nejsem ničím překvapen. Slečna mě zavede do úplně prázdné testovací místnosti, kde si mohu luxusně vybrat některý z pěti volných počítačů. Vybírám si ten prostřední, slečna spustí testovací program a pak mě opustí s tím, že kdybych něco potřeboval, tak mám zdvihnout ruku. A nechá mě samotného a je to na mně!

Koncem února jsem s druhým přečtením knihy hotov. Protože se mi nechtělo číst knihu potřetí, začal jsem procházet jen úlohy – na internetu i v učebnici a to znovu a znovu. Zkoumal jsem, zda mám lepší výsledky, když v šachách den předtím prohraji anebo vyhraji, když hraji den předtím krátce anebo dlouze, když to vypadá, že mě do nové práce vezmou anebo nevezmou, když finanční trhy rostou či klesají – ale na konci to bylo stejné. Protože CIPM je méně známý než CFA, chodí na něj méně lidí a existuje méně doplňkových materiálů (a ty jsou celkem drahé). Měl jsem tedy jen oficiální materiály, které jsem prošel sedmkrát či osmkrát, úplně popsal sešit a na konci znal otázky i odpovědi skoro nazpaměť.

Postupuji zkouškou, zatrhávám vždy jednu z tří nabízených možností (za špatný výběr se body nestrhávají), když se dveře zkouškové místnosti otevřou a vejde slečna s dalším adeptem, který zasedne doleva k oknu, a slečna mu začne spouštět testovací program. Koutkem oka to sleduji a jsem překvapen – nebylo v instruktážním videu, že mám být v místnosti úplně sám? Pán začne něco vyťukávat do klávesnice. Dochází mi, že nedělá CIPM, ale nějakou jinou zkoušku. No nic, pokračuji dál.

V pátek před zkouškou jsem v práci oznámil, že chci dát výpověď, potvrdil novému zaměstnavateli, že o jím nabídnuté místo stojím a emociálně poněkud otřesen (měním práci po 22 letech) jsem začal čerpat dovolenou a zahájil poslední kolo přípravy. Znovu jsem si prošel učebnici, znovu si udělal testy. Za padesát dolarů jsem si zaplatil závěrečný test od dodavatele doplňkových materiálů a udělal ho s celkem dobrým výsledkem. Přitom jsem si obstarával náležitosti pro nového zaměstnavatele. 

Pak se dveře zkušebny otevřou znovu a vejde slečna s další dívkou. Ta si sedne na kraj doprava, slečna jí spustí testovací program a dívka začne tlouct do klávesnice. S překvapením zjišťuji, že mě to ruší. Dělám jakoby nic, ale čím víc se na to jako nesoustředím, tím víc mě to ruší. Pak mi to už docela vadí. Přemýšlím, co dál, a v tom si všimnu přidělených traktoristických sluchátek. Nasadím si je na hlavu a přemýšlím, jestli vypadám jak Otík z Vesničky mé střediskové. V každém případě se (jako v Menzelově filmu) najednou rozhostí ticho. Vrátím se k textu a pokračuji dál.

Pražský šachový přebor měl týdenní přestávku (datum zkoušky jsem takto vybral úmyslně), v úterý (den před zkouškou) jsem však šel normálně učit finanční gramotnost a po ní rychle spěchal do šachové kavárny na simultánku s Viktorem Lázničkou, kterému jsem pětistovkou sponzoroval  rapid v Talově memoriálu. Velmistr Láznička mě za padesát minut shodil na čas (v tu dobu byla moje pozice nejspíš prohraná), tudíž jsem stihl vlak domů a mohl se včas jít vyspat.

S pomocí sluchátek jsem v půlce časového limitu s testem hotový. Přepnu se tedy na začátek, procházím test znovu a snažím se najít chyby. Po 45 minutách jsem na konci a potřetí se mi to číst už nechce. Uzavírám tedy program, snímám si sluchátka, když co to – slečna je tu a ptá se, jestli končím? Říkám, že ano, a zkoumám, jak to poznala. Říká, že jsem zvedl ruce. Nejsem si toho sice vědom, ale vše zavírám a se sluchátky v podpaždí (jako každý správný traktorista) jdu za slečnou. Odevzdávám věci, beru si své, podepisuji zkouškový protokol (podle něj dělalo CIPM v Praze zhruba deset lidí) a jdu ven.

Mám před sebou mnoho práce: Jet do Černošic vyzvednout pár kešek. Na šestou se vrátit na besedu se Sergejem Movsesianem, kterému jsem pětistovkou sponzoroval Aeroflot Open. A od osmi pak s nejstarším synem a jeho spolužákem vyrazit na předpremiéru Ghost in the Shell, kterou pořádá v komiksu podnikající kamarád.

No a zítra do práce dát slíbenou výpověď.