Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Vlakem do Polska a zpět – Praha

[28.11.2018 08:30:00]

Úterý 16. 10. 2018 Trochu mě tlačí v žaludku včerejší žebra od Lva, takže se střídavě probouzím i spím (zkrátka jako obvykle), v 6:45 mě probudí budík. Spustím počítač, vlezu si pod sprchu a umyju si hlavu. Pak se mrknu, jak si stojím v porovnání s benchmarkem (tentokrát trochu hůře – pro oba fondy) a vyrazím na kešky. Za světla se hledají mnohem lépe než za tmy a tak najdu čtyři, než se vrátím do penzionu na snídani v osm.

Když přijde Vojta, tak mu vykládám, proč je životně důležité, abych odlovil ještě dvě keškové výzvy v poněkud průmyslové čtvrti za nádražím. Je to však dobrák, tak se nechá přesvědčit a brzy po snídani vyrazíme z penzionu s kufry na autobus číslo patnáct, který nás zaveze až k zastávce „Nadjezd“. Tam poměrně snadno odlovím výzvy (jejichž splnění jsme se však věnovali několik let) a pak jdeme pěšky na nádraží, přičemž cestou odlovíme další keš u supermoderně vypadajícího autobusového terminálu. Máme ještě spoustu času, tak si dáme věci do úschovy, odlovíme kešku na nádraží (přičemž porušíme drážní předpisy) a jdeme pěšky do města mrknout na Gočárovu třídu. Cestou najdeme další dvě kešky.

Jenže pak už přibývá šachistů v protisměru, tak jdeme zpět a do vlaku, kde s námi tentokrát nastoupila i Česká televize. Podaří se nám jí mistrně vyhnout – letos tedy neprezentuji žádné moudrosti o tunelech a neviditelných figurkách.

Jedenáctou partii hraji na stole číslo dvacet černými proti Danielu Plškovi z Brna. Tentokrát překonám všechny rekordy, když remízujeme v šestém tahu. Pak zkoušíme dohrát partii jenom jako, načež se ukáže, že hraji ještě hůře, než jsem čekal, a Dan Plšek (který s šesti body skončí 41.) z Brna udělal přijetím remízy pořádnou chybu.

Tak tedy do jídelního vozu s Vojtou a skupinou Hrubý, Bajcár na brzký řízek, a když se vůz začne plnit, tak koupíme láhev vína a jdeme do kupé. Tam nás záhy navštíví Jean s Thomasem s další láhví vína. Vlak zatím jede z Hradce do Chocně, tam přehodí lokomotivu a přes Pardubice (jedeme přes ně už podruhé) tentokrát vyrazí na Lysou nad Labem.

Jean s Thomasem dostanou hlad a chtějí na oběd. Sbalíme tedy prázdné láhve, že si sedneme v jídelním voze. Jenže tuto ideu dostali i jiní před námi, tak jen koupíme další láhve (zjistíme, že došel Sauvignon s Lacertou) a jdeme zpět do kupé, kde nás po obědě najdou (samozřejmě s další láhví vína) Jean a Thomas. Martin Hrubý cituje výsledky. Nejvíce z nás uhrál Jean (6,5 bodů), my s Thomasem máme po šesti, Vojta 4,5 stejně jako Pepa Bára.

Naneštěstí nevyhrál Alexandr King, čímž Pavel Matocha přišel o bombastické titulky. Navrhuji, že by se mohlo dát něco typu: „King šachovému vlaku nekraloval.“ Místo toho však vyjde: „King je král, ale West je best“. Rovněž se dozvíme, že já jsem v šachově luštitelské soutěži vyluštil z osmi dořešených úloh trefil správně jen čtyři (což stačilo na 7. – 13. místo), zatímco Vojta tři.

Když se pak v Praze mírně nachmelení vynoříme z vlaku a jdeme na vyhlášení, Thomas nejde, jelikož večer se chystá hrát poker. Šachisté si fotí Vlastimila Horta, co přišel vlak pozdravit. Na slavnostním vyhlášení se dozvíme, že vyhrál West Guy, největší skokan v turnaji byl Broume Antoine, Varley Nicolas (desáté místo) stále ještě nepožádal o ruku Anežku, nejlepším Čechem skončil Ladislav Winkelhöfer a nejlepší juniorkou byla Alexandra Paulsen, co jsme s ní včera ve trojici hráli.

Pak Günther Hälsig jako hráč veterán všem poděkuje, Vojta si s Jeanem dají ještě skleničku a já jedu domů vystřízlivět a vrátit se zpět do reality.