Václav Klaus

Ředitel gymnázia a základní školy PORG. Liberál, cynik, šachista, cyklista a otec tří dětí.

Nejhorší na světě je prohrát šachovou partii

[24.04.2012 14:55:31]

A nejlepší je jí vyhrát. Nevěříte?


I ten nejkrásnější a profesně či osobně zářivý den se dokáže večerní partií (v Praze se hrají družstva ve všední den) zmrvit do noční můry, kdy po noční fritz-analýze se člověk převaluje v posteli a hlavou mu víří pohyb figurek a pocity marnosti: „proč jsem se zas vykašlal na aspoň základní přípravu zahájení“; „proč lezu do stejného schématu jako už x-krát“; „proč nehraju aspoň trochu mimo družstva, abych měl praxi“; „proč ač subjektivně mistr pěšcových koncovek – jsem si vlezl do prohrané“; „proč jsem tak zbytečně zjednodušoval a stejně tím rovnováhu nedosáhl, kdybych byl odvážnější – byla to jasná rovina“.
To by nebylo nic zvláštního, nikdo neprohrává rád. Zvláštní je na tom, že pocity prohry jsou v šachách mnohem silnější než v jiných sportech.

V cyklistice je to úplně v pohodě – „vždyť je mi přece 43, tak tam nepoletím na těžkej převod s mladýma do takový stojky“; „nemám 65kg jako někteří psychiatričtí případi, takže jsem si v tom kopci logicky vystoupil z první skupiny a zkušeně to dojel“; „nemám čas jezdit 4 hodiny denně, mezi těma co mají 5.000 km ročně, jsem skoro nejlepší“; „ve sjezdech jsem neměl konkurenci“; „vyhrál jsem spurt 15. skupinky, huráá“; …
Mám vyplavené endorfiny, hlad, strašnou chuť na pivo a podivný pocit štěstí.
Ve sjezdovém lyžování (to jsem v emerituře už od svatby před 17 lety) – „jsem rád, že jsem se nezabil, ty vago, to byly pěkný kule, jak to přimrzlo“; „ta dřevařská pěkně házela, já tam letěl snad 15 metrů a Mišoň si tam ustlal“; „dostal jsem jen tři vteřiny – to ujde, taky nemám takový lyže jak ty namakanci z těch vrcholáčů žejo“; inverze cyklistiky: „nemám 105 kilo a zadek jak kůň – nemůžu to urvat, ale technicky jedu fakt výborně“; …
Obdivné pohledy turistů na nás s číslama, krásný drzý holky v závodních kombinézách, život je zcela OK.
V práci – předhoní mě debilní snaživci, kariéristi a jiní šmejdi, ale kdybych chtěl – to bych ještě všem ukázal … A konečně žije se nám špatně?
U holek – hmm má mě ráda jako kamaráda …, tak ať si trhne nohou, však ještě přileze …
V šachách, v zaplivané klubovničce se stařičkým špatně vypadajícím soupeřem, sledováni s opovržením štamgasty z přilehlé hospody „ty vole, to sou fakt šachisti už od pohledu“, nic z toho neplatí. Neexistuje žádná výmluva (vždy nemocné, přepracované a podobné jedince nejde brát vážně).
Jen vy a soupeř a tisíc let stará pravidla. Oba máme stejnou šanci. Není žádná minulost. Přece nejsem hloupější než ten druhý a ELO nic neznamená (to má jen nadřený). Zahájení jalové, nějak mi to nepočítá, čas běží, vždyť už stojím jasně hůř, tohle nejde, hm …, vždycky jsem byl bojovný, tak vyhodím partii do luftu a uvidíme, ale „nějak mi to nepočítá“, chybka a teď by už každá mašinka ukazovala -+; ten pocit, kdy partie odchází, už poznám na sto honů; soucitně vyčítavé pohledy kolegů z družstva; takhle odevzdat bílé; chvíli to ještě protáhnu do časovek, aby neměl soupeřův tým 100% jistotu, a vzdám se až pak. Čistá egohrůza. Jsem životní loser, žiju divný život a ještě tomudle říkám koníček, to kdybych radši chodil do posilovny nebo fetoval, to by aspoň k něčemu bylo. …
V tom se dědoušek únavou či stářím přehmátne a vyrobí strašný blundr. Teď hlavně klid, je to možný? Obětuju na f7 a za tři tahy je konec nebo mi odevzdá 50 figurek. Ano, tohle ještě dopočítám. Bum. Teď bude chudák 30´ přemýšlet, ale není nad čím.
Tys to ještě vyhrál, Venco, to není možný? „No, ono to bylo ještě složitý a …“. Tak ať to dá Jirka za remis a vyhráli jsme. Jasně. Ať žije Caissa, ať žije ŠK PORG. Super, to byla ale krásná kombinace, to jim musím ukázat na tréninku (prvních 30 tahů partie „skromně“ vynechám, ale na to se anglická královna neptá, mám bodíka; a každý by tu kombinaci taky neobjevil, kdepak - to se pozná mistr …).
Jdeme na pivo, neanalyzujte, stejně tomu nerozumíte. Jde-me!!! Ty Milane nejdeš? Neblázni. „Víš já jsem prohrál a jsem utahanej, nemám náladu.“ Ale proč bys neměl náladu, prosím Tě?
 

zobrazeno(18074x) | příspevky(16x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

25.01.2016 01:30:54 | žába

Prošel jsem si Vaše blogy a píšete opravdu velice vtipně a máte zajímavé nápady. Škoda, že už nepíšete. Jste mnohem sympatičtější než Váš tatínek :-).

Jablko: to je normální projev lásky k oboru, ve kterém je daný člověk dobrý a kterému se věnuje. Pro matematika je královnou věd matematika, pro fyzika je nejužitečnější fyzika a pro biologa samozřejmě biologie. V nějaké Sedláčkově knize jsem četl zmínku, že královnou věd je ekonomie, což mi přijde až trochu komediální. Z filosofického hlediska je nejuniverzálnější matematika, ale z hlediska užitečnosti to bude brzy asi biologie - je jenom otázkou času než se začne šlechtit IQ a nebo se vyvine umělá inteligence.

03.05.2014 16:11:18 | Jablko

 Vážený pane profesore,

úvodem bych Vám chtěl vyjádřit poklonu za Vaše články, které jsou mimořádně čtivé a patří společně s články pánů Navary a Sedláka k naprosté špičce českých šachových blogů.

Nicméně, chtěl bych prostřednictvím tohoto blogu napsat názor na Vaší novou knihu Matematika pro trojkaře. Nevím, jakou má funkční hodnotu - nemám s ní zkušenosti, ale věřím, že může pomoci. Každopádně ve škole nám četli kapitolu, která pojednává o tom, proč je matematika důležitá. Přijde mi, že tam užíváte holé demagogie. Sám mám, jako možná většina šachistů, matematiku rád, možná dokonce nejraději, ale nemohu s Vámi souhlasit, když de facto popíráte užitou hodnotu poznatků získaných z jiných předmětů.

S pozdravem student víceletého gymnázia v nejmenovaném okresním městě.

01.04.2014 01:53:16 | Proper

 od autora až nad lidský článek, je pěkné, že nad šachovnicí se potkává loser s elitáři, tak to má být všichni jsou si rovni. Osobně se považuji za první skupinu

20.12.2013 14:04:12 | slavekada

Václave, prosím napište něco. Je škoda, že jste se odmlčel. Do toho.!! Zdravím Vás.

12.08.2013 18:08:14 | ja

Prohraná partie zamrzí, ale vyhraná taky nepotěší, protože je mi líto soupeře, jeho smutku.

Takže šachy jedině přes internet (kde nemusím vidět soupeře) a taky proto, že o nic nejde, o nic se nehraje, třeba na stránkách www.kurnik.pl 

22.02.2013 22:02:28 | Alois

 Tvuj prastrejda byl esesman?

07.10.2012 21:31:15 | KhanKar

Nejhorší je prohrát vyhranou parii.Kolikrát člověk stojí jak čuně celou partii,nějakým zázrakem a se soupeřovou pomocí to nějak srovná,někdy i otočí a pak v rámci spravedlnosti soupeři výpomoc vrátí a prohraje.To je potom diskuze u piva.Rázem je zapomenuto x tahů,kdy jsem nehrál nic a člověk vidí jen tu nezaslouženou vyhranou pozici...............všichni to známe.........................výborný článek

10.07.2012 20:13:24 | Jirka Majer

Je to pro mě nesmrtelný článek, mohu ho číst dokola a stále se bavím!

19.06.2012 14:01:11 | Kuba

Po první přečtení, někdy před časem.. fakt dobrej článek. A teď při druhém? Záchvaty smíchu a naprosté vžití se. Zase něco napište!

PS: Snad mi tam úplně nesedí pojetí ELA - přeci jen, prohrát se soupeřem s ELO třeba o 150 vyšším mě (a asi ani Vás) nemrzí zase tolik, pokud partie není úplná sra*ka. Ale horší je to na druhou na druhou stranu - co když má soupeř elo stejné, nebo o 100, 200 nebo i 500 menší, to už se nevymluvíš.... 

29.04.2012 12:19:12 | luboš

Hej Václave...opravdu bych neřekl že se tak brilantně umíte nalejt do lidové šťávy blogu...Vaše šachové partie musí býti velice zajímavé. Kdepak bych je mohl potkat? Moc by mne zajímalo, zdali hrajete mariáš. Luboš Szmatana Velký Osek

27.04.2012 09:05:27 | Amberjack

Pěknej článek!

27.04.2012 08:25:49 | Lime

Hm, hned v první větě gramatická chyba jako bych dostal pár facek. Myslel jsme, že u Klausů si na takové věci potrpí...

25.04.2012 11:01:30 | slavekada

 ..........otec tří dětí --.A já dodávám - také recesista.Pěkný článek.

25.04.2012 09:48:42 | Bond(James)

Super!  

Pište častěji, asi tak obden

25.04.2012 09:02:09 | Inconnu

Pěkné téma. Šachy jsou holt egocentrické jako máloco. Velice mě fascinuje ten zcela neobjektivní pohled hráče na realitu při partii. Až se za sebe vždycky stydím, ale je to běžné skoro u všech.

24.04.2012 21:55:43 | Jirka Majer

Ano, je to tak, ale i ta euforie z vítězství je mnohonásobně větší, než jsem míval třeba z vyhraného zápasu v tenisu. A za družstvo se násobí. Pěkný článek.

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox