Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Z Karlových Var do Českého Krumlova

[28.10.2019 00:00:00]Šachový vlak 2019
Sobota 12. 10. 19

Spím blbě jako vždycky. V šest patnáct se rozhodnu, že vstanu a vydám se na ranní lov kešek. Mým cílem je odlovit pět různých druhů v jednom dni a současně se dostat na keš číslo 6000. Daří se mi a cestou na Jelení skok objevuji v pološeru keše na místech, kde jsme po nich s celou rodinou před šesti lety neúspěšně pátrali. A protože jsou dnes i speciální bonusy za tzv. earthcache (speciální poučnou keš, věnovanou přírodě či geologii), absolvuji také jednu, která mě žene přes sošku kamzíka a Jelení skok až na vyhlídku Petra Velikého a pak dolů až k hotelu Pupp a k lanovce.

Na snídani se dostanu až v půl deváté, celý zpocený. Jen se stihnu nasnídat, odeslat odpovědi na earthcache jejímu majiteli (skutečně dostanu bonus), vysprchuji se a musím běžet na vlak.

Třetí kolo hraji bílými s Pavlem Popelkou (člen výpravy Českých drah, pracuje na obchodním oddělení) na čtrnáctém stole. Ze zahájení nic nezískám, tak ve dvacátém tahu nabídnu remízu, je přijata a já si pak do dalšího kola probírám poštu a čtu ekonomické články, na které v pátek nebyl čas.

Čtvrté kolo hraji s Adrianem Unterluggauerem ze Švýcarska. S ním už jsem jednou hrál, prohrál na čas. Než se začne, ptám se, jestli jsou v Curychu stále gnómové, co manipulují světové trhy. Ale od roku 2008, kdy se švýcarské banky dostaly do velkých problémů, není o žádných skřítcích nic slyšet.

Hraje se zavřená sicilská, v které pana Unterluggauera přetlačím a nakonec mám bod. Nahlásím a spěchám na oběd. Sedí s námi Američan, který nemá rád Donalda Trumpa, a zkoumá, jestli s ním Evropa souhlasí. Sven říká, že on nemá rád žádného amerického prezidenta.

Z vegetariánských lasagní s pivem se znovu moc nenajím, tak kupuji víno ledňáček a jdeme do vagónu, který ve vlaku zůstane, když nás v Budějovicích kvůli malému krumlovskému nádraží budou řezat na půlku. Pijeme víno, hrajeme šachy, zatímco u vedlejšího stolu pan Unterluggauer s velmistrem Prusikinem zkoumá naši partii. Snažím se dělat, jako že neslyším a rudnu až za ušima. Vlak se courá přes Cheb, Plzeň a Budějovice do Krumlova. V Budějovicích ho zkrátí na půlku, zapojí dieselovou lokomotivu a nakonec se po několika láhvích vína dokodrcáme do cíle.

Penzion je z nádraží přes dva kilometry, ale srdnatě se tam vydávám pěšky. Dochází mi baterka v mobilu, ale penzion najdu, ubytuji se a vydávám se na lov dvou zbylých druhů kešek. Je pěkné počasí, tak chodím v tričku s krátkými rukávy. Najdu keš v knihovní chatrči u starého dřevěného mostu, odlovím několik kešek, které jsem vždy chtěl odlovit, když jsme s kluky pod nimi proplouvali s raftem, ale nahoru jsme se neodvážili (a udělali dobře). Pátý druh keše najdu až po soumraku v lese u krumlovského divadla a pokračuji přes zámek, kde s pracovníkem bezpečnostní služby v zádech odlovím na vyhlídce keš číslo šest tisíc. Pak volám, kde jsou ostatní, a skrz město plné asijských turistů (na náměstí s výstavou věnovanou masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 - popisky jsou v češtině a v angličtině) se přesunu na bowling. S určitou dávkou štěstí ho najdu - vypadá jak parkovací budka, protože je podzemní. S výpravou Českých drah se pouštím do hry, kterou hraji potřetí v životě a ne moc dobře (respektive všichni ostatní ho hrají mnohem lépe).

Po deváté jdu na pokoj psát deník a v půl jedenácté spát. Zítra do Brna!