Luděk Sedlák

Luděk Sedlák (nar. 1954). Kdysi korespondenční hráč a skladatel šachových studií, dnes amatér 1.VT, věrný služebník bohyně Caissy. Vydavatel časopisu Šemík.

Dvě miniaturky na Den zázraků

[20.04.2014 17:24:07]

    Pouštím se na hodně tenký led, když si dovolím předložit čtenářům tohoto webu dvě své partie s vlastními poznámkami. Kdyby šlo jen o ně samotné, nemohou pochopitelně obstát v konkurenci šachových skvostů Davida Navary a dalších renomovaných blogerů, jejichž jména zdobí mezinárodní šachové tituly. Jenže, jak sami uvidíte, více než o partie jde o jejich příběh. A ten je hodně zajímavý, troufám si tvrdit, že mi jej pomohla stvořit samotná bohyně Caissa. A kdy jindy s ním seznámit čtenáře, než na Boží hod velikonoční, Den zázraků. Přeji všem hezké počtení a krásné prožití velikonočních svátků. 

Dvě šťastná setkání s Caissou v letošní krajské soutěži
   Jistě mi dáte za pravdu, že není tak běžné vyhrát partii v miniaturce se silnějším soupeřem, navíc černými figurami. Co je potřeba k tomu, aby se vám to podařilo? Musíte mít svůj den, zato soupeř pokud možno den blbec, musí se hrát partie dle vašich not a nikoli podle not soupeřových, a na mé výkonnostní úrovni platí, že ve složité pozici musíte soupeři vsugerovat, že toho vidíte více než on, i když to ve skutečnosti nemusí být pravda. A samozřejmě se neobejdete bez notné dávky štěstí, které si, jak známo, čas od času sedne na každého. Je jasné, že šance na takovou souhru náhod je minimální a pravděpodobnost, že se to podaří v krátké době dokonce dvakrát za sebou, se limitně blíží k nule. A přece se to stalo...
 
Setkání první: Vlašim 2.2.2014
    První partie se hrála ve Vlašimi v zápase dvou spolufavoritů krajské soutěže a byla už uveřejněna a bohatě komentována na vlašimském webu. Byla to divoká partie s těžko odhadnutelným výsledkem, kterou jsem mohl stejně dobře vyhrát jako prohrát, ale do noty mi hrály všechny faktory, které jsem vyjmenoval v minulém odstavci. Mým soupeřem a spolutvůrcem miniaturky byl trenér vlašimských nadějí Ondřej Matějovský, který to po partii od svých spoluhráčů pěkně „schytal“. V komentářích jste si mohli mimo jiné přečíst, že od nynějška se Maťovi svěřenci budou učit hlavně na trenérových vlastních partiích, že se partie stane ozdobou vlašimské šachové učebnice a jiné podobné hlášky, protože šachisté, jak známo, dovedou být jízliví a příležitost „setřít“ kamaráda si málokdy nechají ujít.
    K partii se vyjadřoval kdekdo, proto jsem v prvotní euforii slíbil, že i já časem otisknu svůj pohled na ni na webu Caissy Úholičky. Když jsem se ale doma podíval na náš web a začetl se do svých předchozích příspěvků, zjistil jsem, že v nich skoro pokaždé vystupuji v roli vítěze, kapitána, úspěšného člena týmu, či rovnou spasitele. Ono se na jednu stranu není co divit. Každý, kdo hraje šachy především pro radost, mi potvrdí, že v případě úspěchu se ta radost zmnohonásobí a píše se o ní s daleko větší chutí než v případě nezdaru. (Mí kolegové z družstva si jistě rýpnou, že asi proto je tam mých příspěvků jen poskrovnu). V každém případě jsem usoudil, že všeho moc škodí, a rozhodl se, že partii navždy uschovám do šuplíku.
 
Setkání druhé: Úholičky 23.3.2014
    Ke změně rozhodnutí mě přiměla až druhá partie, sehraná o tři kola později ve stejné soutěži v zápase s dalším favoritem, C-týmem Říčan. Partie s Jaroslavem Liznerem byla podobná divočina, opět jsme se oba pohybovali na hraně propasti, do níž i tentokrát spadl můj soupeř. To, že obě partie skončily pro mě úspěšně a dokonce měly i shodný počet devatenácti tahů, beru jako pokyn samotné Caissy, abych si příběh nenechal pro sebe. Rád plním její přání. Jsem si jist, že kdybych právě teď Caissu neposlechl, riskoval bych ztrátu její přízně.
 
    Předem upozorňuji, že obě následující partie nejsou vhodné pro slabé povahy. Mou hru v nich budete moci snadno rozsekat na cucky, protože záhy zjistíte, že obě rychlé výhry nejsou projevem záblesků mé doposud skryté geniality. Ba naopak, mé „zdrcující údery“, které partie rozhodly, měly ke korektní hře na míle daleko. Přesto si neskromně myslím, že partie stojí za přehrání. Když pro nic jiného, tak jako sonda do myšlení šachisty-amatéra 1900+ a jako ukázka, jakou roli hrají v našich partiích nešachové faktory, především psychologie. Pány Navaru, Cveka, Žilku, Markoše a další šachisty vyšší kvalifikace prosím, aby partie i poznámky k nim posuzovali shovívavě – asi tak, jako kdyby se Messi přišel podívat na fotbalový zápas krajského přeboru.
 
Ondřej Matějovský (1984) Luděk Sedlák (1905)
KS-A 2013/14, Spartak Vlašim B – Caissa Úholičky B, 2.2.2014
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 (Už tady jsem se poprvé na delší dobu zamyslel. Prostě se mi nechtělo odpovědět běžným Jf6 a na mysli mi vytanula, nevím proč, jedna partie, kterou jsem si v dětství vystřihl z jakési šachové rubriky. Vzbudila tehdy senzaci, protože šlo o první známou partii, kterou sehrály počítače. Už sama skutečnost, že stroje dokázaly sehrát smysluplnou šachovou partii, byla považována za něco mimořádného a ohlas byl o to větší, že se utkal počítač sovětský s americkým. Bylo štěstím pro naši šachovou veřejnost, že sovětský stroj partii vyhrál – jinak se obávám, že by v té době nebyla u nás otištěna. Partie byla rozehrána stejně jako ta naše a americký počítač IBM 7020 zahrál v této pozici tah, který je právem považován za slabý...) 3...Sc5?! (Vida, jaké náhody někdy rozhodnou o volbě zahájení. Mám rád historické reminiscence, proč tedy nezopakovat tah amerického počítače. Jen se teď musím snažit, aby se další historie už neopakovala. Sovětský stroj totiž odpověděl správným 4.Jxe5! a se svým americkým soupeřem udělal krátký proces. Dnes si už málokdo dokáže představit, že každý z počítačů zabral svou rozlohou bezmála celou místnost, přičemž úroveň hry vítězného počítače byla odhadnuta na slušnou druhou třídu. Ve skutečnosti se hrály čtyři partie, tahy byly předávány telegraficky a zápas skončil vítězstvím sovětských programátorů 3:1. Ze sovětského stroje se během let vyvinul šachový program Caissa, který se v roce 1974 stal prvním mistrem světa mezi šachovými počítači... Musím se usmát, zase jsem ve svých vzpomínkách přivolal Caissu, snad mne nezklame a bude nade mnou držet ochrannou ruku. To už jsem hodně odbočil od naší partie, ale alespoň vidíte, jaké hlouposti se mi během ní honily hlavou. – Nad svou odpovědí se kupodivu zamyslel i můj soupeř. Zřejmě odhaduje, jestli tím tahem něco sleduji, nebo zda opravdu nevím, která bije. Čím déle přemýšlí, tím víc se kloním k závěru, že tah Jxe5 nakonec nezahraje. Nemusí se pouštět do „žádných větších akcí“ a například tahem 4.Sc4 může přejít do klidné italské hry. Také každému nejsou po chuti pozice s králem na vycházce 4.Jxe5 Sxf2+ 5.Kxf2 Jxe5, i když převaha je na straně bílého a špeky typu 6.d4 Df6+ 7.Kg1 Jg4 8. Dxg4?? Dxd4+ se hodí spíše jen do bleskovky.) 4.Jxe5! (Tak přece. Dělám překvapeného a dlouhé minuty „váhám“ nad svou odpovědí. Pokračuji ve hře, kterou jsem zahájil podivným tahem 3...Sc5, nemůže škodit, když mě soupeř trochu podcení. Od prvního okamžiku je mi ale jasné, že ani Jxe5 ani Sxf2+ se hrát nebude.) 4...Jf6 (Zdánlivě projev bezradnosti, smiřuji se s pozicí bez pěšce, za něhož nemám vůbec nic. Nejsem naivní, abych si myslel, že při správné hře mohu získat reálnou kompenzaci, ale nějaký jed v sobě tato pozice přece jen skrývá. S opačnými barvami se dává pěšec e4 například ve variantě 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Sc4 Jxe4 4.Jc3 Jxc3 5.dxc3. Jsem černý, takže budu mít o tempo méně, o to to bude těžší. Uvidíme...) 5.Jxc6 dxc6 (V 5. tahu měl bílý i jiné dobré možnosti, jak udržet převahu. Výměnou na c6 sice nic nezkazil, ale černý má najednou první hrozbu Jg4.) 6.h3 b5 (Vypadá jako projev zoufalství, ale při klidné hře by převaha pěšce rychle rozhodla ve prospěch bílého. Za projev zoufalství to nejspíš považoval i soupeř, který na vlašimském webu přiznal, že útok podcenil.) 7.d3 b4 8.Ja4 (Po 8.Je2? by přišlo Jxe4! a nelze 9.dxe4? Sxf2+ se ztrátou dámy. Teď ale nesmím zaváhat, ústup střelce by znamenal konec všem nadějím.) 8...Sxf2+! (Za ten vykřičník se omlouvám, objektivně patří k tomuto tahu otazník, protože při přesné obraně vede k prohře. Jenomže jiné tahy by vedly k pomalé, ale nevyhnutelné porážce, kdežto v nepřehledné pozici po oběti střelce je partie náhle zcela otevřená. Sám jsem své vyhlídky na úspěch v tuto chvíli odhadoval na 50:50.) 9.Kxf2 Jxe4+ 10.Kf3 (Král se musí vydat na nejistou cestu za dobrodružstvím. Návrat na e1 by potrestal trojtahový mat a o tahu 10.Kg1 ani jeden z nás vážně neuvažoval. Přece si bílý dobrovolně nevleze do věčného šachu.) 10...Df6+ (Kritická pozice. Snad bude pro čtenáře zajímavé, jakým směrem se v této chvíli ubíraly mé myšlenky. Bez hlubších analýz jsem usoudil, že na e4 bílý vzít prostě nesmí, to bych dal 0-0 a černé figury si s bílým králem už nějak poradí. Jiné ústupy krále vedou k matu: 11.Ke2? Df2 mat, 11.Ke3? Df2+ 12.Kxe4 Sf5+ 13.Ke5 f6 mat. Takže jsem očekával 11.Sf4 s tím, že to bude ještě pěkná divočina. Čím déle jsem ale pozici zkoumal, tím víc jsem se začínal bát tahu 11.Kxe4! Ne a ne najít něco konkrétního: po 11.Kxe4 0-0 jde 12.Sf4!, na to jsem ještě viděl 12...g5! a střelec nesmí ustoupit pro mat, ale po 13.g3 s dalším návratem krále jsem nevěděl, jak dál. V duchu jsem začal panikařit, zabýval se nesmyslnými tahy jako 11...Sf5+ nebo 11...Df5+ a vlastně až do soupeřovy odpovědi jsem nevěděl, co po 11.Kxe4 budu hrát. Nejspíš bych se vrátil ke svému původnímu plánu 11...0-0 12.Sf4 g5 s určitými praktickými šancemi, ale na výhru hraje bílý. Jedna z počítačových variant, kterou uvádí Fritz: 13.Dc1 c5 14.Kf3 gxf4 15.Dxf4 Dc6+ 16.Kf2 Dxa4 17. Dg5+ Kh8 18.Dxc5 a černý balancuje na hranici prohry. Od Ondry Matějovského vím, že jeho úvahy se ubíraly přesně opačným směrem. Po očekávaném 10...Df6+ bylo jeho prvotním plánem vzít jezdce na e4, s tím, že statečný král, s materiální převahou za zády, se černým figurám už nějak ubrání. Patrně ale začal panikařit stejně jako já, jistě mu na klidu nepřidaly ani různé vedlejší varianty, končící maty bílému králi. Vzít koně na e4 si prostě netroufl, a tím si podepsal ortel.) 11.Sf4? (To sice ještě partii neprohrává, ale rozhodující psychologická převaha je už definitivně na mé straně.) 11...g5 12.dxe4?? (Prohrávající chyba, bílý přehlíží smrtelný zásah střelce c8. Po 12.g3 nebo 12.Dc1 se ještě hrálo a při přesné hře, které jsme ale ani jeden z nás už dávno nebyli schopni, by malé plus bylo stále na straně bílého.) 12...Dxf4+ 13.Ke2 Sa6+ 14.Ke1 Dg3+ (Bezpečná cesta k výhře, důraznější však bylo De3+ 15. Se2 Vd8!) 15.Kd2 0-0-0+ (Je to radost zahrát si takovouhle rošádu.) 16.Sd3 Sxd3 17.Dg1 (Bída bílého spočívá v tom, že nepomáhá ani výměna dam 17.Dg4+ Dxg4 18.hxg5 Sb5+ a padne jezdec a4.) 17...Df4+ (17...Sf1+ 18.Kc1 De1 mat) 18.Ke1 Dxe4+ 19.Kf2 Df4+ a bílý se vzdal. Po partii jsme se shodli, že po odvážném 11.Kxe4! by procházka bílého krále byla nejspíš procházkou vítěznou. Definitivně nám to potvrdil až počítač, čímž se stylově uzavřel pozoruhodný příběh této partie, do níž, jak jste si mohli přečíst, nepřímo promlouvaly počítače dlouho před jejím zahájením i analýzou po jejím skončení.
    Nikdo mi nevymluví, že hlavní zásluhu na mém vítězství má, jako už mnohokrát v minulosti, Caissa. Ocenila, že jsem si na ni během partie vzpomněl, očarovala mého soupeře, aby se neodvážil vzít jezdce na e4 a odměnila mě za mou věrnost. Kdyby šlo jen o tu jedinou partii, uznal bych, že jde o náhodu. Těch souvislostí, které do sebe zapadají jako kamínky do mozaiky záhad na šachovém nebi, je ale tolik, že „obyčejnou“ náhodu jednoznačně vylučují. První z těch souvislostí se týká oné historické počítačové partie, „náhodou“ zahájené stejně jako ta naše. Schválně si zkuste zatipovat, kolik měla tahů? Ano, uhodl ten, kdo hádal devatenáct.
Kdo stále věří na souhru náhod, s nimiž nemá Caissa nic společného, může si přehrát další partii.
 
Jaroslav Lizner (1989) Luděk Sedlák (1905)
KS-A 2013/14, Caissa Úholičky B – Říčany 1925 C, 23.3.2014
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 (O mém soupeři Jaroslavu Liznerovi jsem zjistil jen to, že hrává 1.e4, nehraje španělku, ostatní zahájení střídá. Sám nevím, jaký instinkt mi našeptal, že by se mohlo hrát zrovna toto zahájení. Byl to snad další z projevů přízně samotné Caissy? Připravil jsem si odpověď českého šachisty z přelomu 19. a 20. století Karla Traxlera.) 4...Sc5! (Necítím se dost kompetentní, abych se na tomto fóru pouštěl do rozborů tohoto ostrého a mimořádně zajímavého zahájení, proto šachové komentáře a varianty omezím na minimum. Místo toho zde popíšu důvody, které mě čas od času vedou k volbě tohoto tahu, nad nímž mí kolegové většinou nevěřícně kroutí hlavou: 1/ Hraji tak výhradně proti silnějším soupeřům, u nichž je předpoklad, že by mě v „normální“ partii, navíc bílými figurami, nejspíš strategicky přehráli, zatímco v této variantě se může stát cokoli; 2/ Moment překvapení. Bude se hrát úplně jiná partie, než na jakou se soupeř nachystal; 3/ Soupeř se domnívá, že kdo si dovolí jít do tohoto zahájení, musí je perfektně znát. Jeho reakcí bývá opatrná a ustrašená hra, často se bojí jít do zásadních sporů. Ve skutečnosti to s mou znalostí této varianty není tak žhavé – hrál jsem ji sice kdysi v jednom korespondenčním turnaji, ale jeho letopočet (1982) dává tušit, že někdejší zbraň se za těch 30 let už notně otupila. Praxe ukazuje, že soupeři na mé úrovni na tom naštěstí nebývají o nic lépe...) 5.Sxf7+ (Také po braní jezdcem se dá partie za obě strany rychle vyhrát, ale ještě rychleji prohrát. Obojí se mi už podařilo. Jen jako zajímavost s návazností na předešlou partii uvedu, že i zde vedou některé varianty k výletu bílého krále, který stojí před rozhodnutím, zda vzít či nevzít černého jezdce na e4. Klasickým příkladem je partie Rutka – Veselý (1949), kde bílý koníka vzal – a byla to chyba. Partie je ozdobou sbírek šachových miniatur, pokochejte se se mnou: 5.Jxf7 Sxf2+ 6.Kxf2 Jxe4+ 7.Ke3 De7 8.Kxe4 Dh4+ 9.g4 d5+ 10.Sxd5 Sxg4 11.De1 Sf5++ 0:1.) 5...Ke7 6.Sd5 Vf8 7.0-0 d6 8.d3 Sg4 9.Dd2 h6 10.h3 Sd7 11.Jf3 Jh5 12.Sxc6 bxc6 13.d4 Vxf3 (Během partie jsem si tento tah pochvaloval. Po 14.gxf3? Sxd4 bych měl za kvalitu více než dostatečnou kompenzaci, připravené pokračování jsem měl i po braní střelce. Přiznávám, že o jiných tazích než 14.gxf3 nebo 14.dxc5 jsem vůbec neuvažoval. Počítač ale zahraje chladnokrevně 14.De2! a všechny mé pokusy o útok hravě odrazí.) 14.dxc5 De8 (To měla být pointa předchozího tahu. Nejde teď 15.gxf3? Jf4 s matem, navíc dáma kryje jezdce h5, což se hodí po očekávaném tahu De2. Jak rád bych si dal k tomuto tahu vykřičník, ale bestie počítač najde 15.Da5! Dg6 16.Dxc7 s hrozbou Dxd6+ a výhrou bílého.) 15.cxd6+ cxd6 16.De2 Vf6 (Černé figury se šikují k útoku, tady už jsem se cítil výborně, přestože stroj dává po 17.Jc3 stále bílému přednost.) 17.Kh2 Dg6 18.g3? (Ve snaze nepustit koně na f4 dělá bílý rozhodující chybu. Ale i po lepším 18.g4 Jf4 by se už hrálo pod taktovkou černého.) 18...Vaf8 (Se dvěma hrozbami Jxg3 nebo Vxf2+, dobrá obrana už neexistuje. Uvědomuji si, že máme 18. tah, zatím o jeden méně, než měla partie s Ondřejem Matějovským. V tuto chvíli se rodí rozhodnutí: skončí-li partie v příštím tahu, nenechám si ji pro sebe.) 19.g4 Vf3 (Černému vychází úplně všechno, hrozí Sxg4 a nejde 20.gxh5 pro okamžitý mat. Je hotovo.) Jaroslav Lizner mi podává ruku a partii ukončuje v pravý čas v 19. tahu, čímž nevědomky rozhoduje o jejím otištění. Bílý se vzdal.
 
    Začínáte už se mnou věřit na zázraky? Znovu jsem vyhrál partii, kterou bych při přesné obraně prohrál, znovu měla jen 19 tahů. Pro oba mé soupeře to byla jediná porážka v krajské soutěži družstev 2013/2014. Svůj výkon nepřeceňuji – dobře vím, že bych je nevyhrál bez vydatné pomoci Caissy, jejíž zásahy do obou partií jsou víc než zřejmé. Díky, Caisso, na šachová nebesa Ti posílám vděčný polibek.
 
Příloha č.1: Moje inspirace k první miniaturce. M20 – IBM 7020 (partie počítačů z roku 1967): 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Sc5 4.Jxe5 Jxe5 5.d4 Sd6 6.dxe5 Sxe5 7.f4 Sxc3+ 8.bxc3 Jf6 9.e5 Je4 10.Dd3 Jc5 11.Dd5 Je6 12.f5 Jg5 13.h4 f6 14.hxg5 fxg5 15.Vxh7 Vf8 16.Vxg7 c6 17.Dd6 Vxf5 18.Vg8+ Vf8 19.Dxf8 mat.
Příloha č.2: Když už jsme u těch skrytých souvislostí, mám zde ještě jednu partii, rovněž zahájenou Traxlerovým gambitem, kterou jsem sehrál v posledním kole na Zvolském rapidu v roce 2009. Že si nevymýšlím, se můžete přesvědčit na stránkách Caissy Úholičky www.caissa.cz. Pavel Jirman – Luděk Sedlák (Vrané n.Vlt., rapid, 25.4.2009): 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5 5.Sxf7+ Ke7 6.Sd5 Vf8 7.0-0 d6 8.c3 Sg4 9.Jf3 De8 10.Sxc6 bxc6 11.d3 Dg6 12.Kh1 Dh5 13.Se3 Jxe4 14.dxe4 Vxf3 15.Sxc5 Vh3 16.f3 Vxh2+ 17.Kg1 dxc5 (Dh4! s matem) 18.Jd2. Těžko teď odolávám nutkání trochu si zalhat a napsat 18...Dh4, načež by bílý dostal mat příštím devatenáctým tahem, čímž bych svůj článek ještě vypointoval. Tady mi Caissa bohužel nepomohla, ještě jsme asi k sobě nenašli ten pravý vztah. V partii se stalo 18...Vd8? (čas, nervy, možná strach z výhry), čímž jsem soupeře sice nevypustil, ale šance na 19tahovou miniaturku (to jsem ještě netušil, jak moc by se mi jednou hodila) byla nenávratně fuč. Partie skončila takto: 19.fxg4 Vh1+ 20.Kf2 Dh4+ 21.Ke3 Dg5+ 22.Ke2 Dxg4+ 23.Jf3 Vxd1 24.Vaxd1 Vxf1 25.Kxf1 Dxe4 26.Ve1 Dd3+ 27.Kg1 e4 28.Jg5 e3 29.Jf3 h6 30.Jh4 g5 31.Jf3 Ke6 32.Kh1 Kd5 33.c4+ Ke4 0:1.
 
 

fotografie

zobrazeno(4762x) | příspevky(3x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

25.04.2014 08:53:01 | Luděk Sedlák

1/ Pane Jablko - děkuji, Váš komentář mi udělal radost.

2/ Pane Horníčku, díky za nádhernou partii a pěknou pointu. Je to výborné doplnění článku a ostatních 19tahových partií.

 3/ Tam, kde jsem v článku prosil blogery velmistrovské a mistrovské kvalifikace o shovívavost k otištěným partiím krajské úrovně, jsem zapomněl jmenovat IM Davida Kaňovského. Pane Kaňovský, omlouvám se, i Vás samozřejmě řadím do této vybrané společnosti.

24.04.2014 23:32:43 | Jiří Horníček

Na svatého Jiří dali na chessgames.com jako partii dne kouzelnou variantu Karla Traxlera

http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1224816

19 tahů - přesně! To je ta hledaná pointa článku.

21.04.2014 19:47:35 | Jablko

 Dobrý den.

Článek jsem četl včera ve spěchu a líbil se mi. Dnes jsem se k němu vrátil a s podivem zjistil, že mám stále právo napsat první pochvalný komentář. Patří Vám dík, že své články píšete. Šachisty určitě potěší.

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox