Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Sprint na Navarov a ještě dál

[22.10.2017 00:00:00]Sobota 23. 9. 2017
Na parkoviště v Plavech přijíždíme krátce před desátou, poté co jsme v proslulém pekařství v nedalekém Držkově koupili svačinu. Na místě už postává několik rozhlížejících se osob, nepochybně šachisté. Vylezeme z auta – já, manželka, prostřední syn Hynek a nejmladší Vašík. Zdravíme ostatní a já začnu nenápadně hledat kešku na nedaleké ceduli. Ze svého jihokorejského SUV vyleze Pavel Matocha, odněkud se vynoří David Navara a část jeho příbuzenstva, z vlaku přicházejí šachoví příznivci - děda s vnukem. Manželka jde koupit do nedaleké prodejny máslo. Snažím se s kluky hledat kešku, ale moc to nejde – k prodejně jezdí v sobotu dopoledne poměrně dost lidí, které nyní posílili šachisté, a já mám vlčí mlhu.

Tak to vzdáváme, Anežka pořídí pár fotografií a vyrážíme na pěší túru k hradu. Velmistr mi sděluje, že můj blog čte, sám by ten svůj psal, ale vadí mu některé jízlivé komentáře, s kterými nesouhlasí a nedá se s nimi soudně diskutovat. Ptám se ho, jestli četl Cryptonomicon od Neala Stephensona, konkrétně tento (volně přeložený) citát: “Diskutování s anonymními cizinci na internetu je předem ztracená hra, protože se diskutující téměř vždy ukáže být sebejistý teenager, který má nekonečně mnoho volného času – anebo je od něj k nerozeznání“. David Navara kultovní román podnikatelů v moderních technologiích nečetl, místo toho mi prozradí pár obratů, které měl připravené do blogů, které asi nevydá. Tahám z něj, co se dělá na šachovém soustředění české reprezentace, kdy se sportuje a kdy se trénuje. Jestli se přednášející velmistr neobává, že mu ostatní jeho analýzu shodí (neshodí, pokud ji má dobře připravenou a ověřenou počítačem).

Jdeme svižným tempem a rodina začíná zaostávat, tudíž se k ní připojuji. V čele letí velmistr, Pavel Matocha a Anežka, co dělá fotky, pak se táhne dav různě rychlých chodců a šachistů, na chvostu jsme my. Jdeme kolem hostince, který je zavřený, protože majitel nechtěl evidovat elektronicky tržby. Vcházíme do lesa, kde se objeví první mochomůrky. Manželka hraje s kluky hru, kdo jich uvidí nejvíc, ale když jich každý napočítá dvacet, tak je to přestane bavit.

Pavel Matocha zpomalí a začne do mě hučet, že mám udělat šachovou keš, aby se projekt sloučení šachu a geocachingu konečně rozběhl. Namítám, že za šest let sbírání kešek jsme zatím žádnou neudělali a že jsou lidé, kteří ji určitě udělají lépe. Procházíme okolo zavřeného stánku u studánky, který vycházel z podnikatelského nápadu, že majitel nechá zboží, které si procházející vezmou a ještě za něj zaplatí. Podle P. Matochy tam stánek nebyl dlouho, protože při prvním křtu (v roce 2015) tam ještě nebyl a v roce 2017 už také ne. Kdosi pronese, že spoléhání na poctivost lidí se nevyplácí. Argumentuji, že lidé ve skutečnosti poctiví jsou a uvádím příklad z knihy Freakonomics, který skutečně fungoval.

A protože hodláme sbírat kešky, čas od času nenápadně mrknu za lavičku, kde hledám čísla na výpočet finálních souřadnic. Při jednom z mrkání mě zachytí Anežka, takže vypadám trochu divně (ale číslo zjistím). Souřadnice se mi podaří dát dohromady a tak mizím s Hynkem v lese, zatímco kolona jde dál. Najdeme poklad, zapíšeme se, a protože je nedaleko druhá, začneme k ní stoupat. Chybí nám nějakých čtyřicet metrů, když zavolá Pavel, kde jsme, že oni jsou na mostě a chtějí se fotografovat. Zakleji mimo služební telefon a jdeme se fotografovat na mostě. Z mostu se vyráží na hrad, s Hynkem a Vašíkem odbočíme a odlovíme kešku v pařezu, když mi znovu volá Pavel, kde jsme, že se budeme fotografovat v hradu. Jdeme se tedy fotografovat k hradu. Počasí se zhoršuje, asi bude pršet.

Tady je už Anička Pošvicová, co přijela autem s miminkem, knihami, sektem, kelímky a tričky. Křtí se Můj světový šach, jejíž název vznikl prohozením slov první knihy Můj šachový svět a Pavel Matocha je zvědavý, jak se tato kombinace změní u názvu třetí knihy. Při křtu odletí korek vysoko na hradby, kluci se vydají ho hledat, matky a dědové na ně volají, že je to nebezpečné a že by tam neměli chodit, ale kluci tam stejně vylezou a špunt najdou. To už začne krápat. Anička rychle balí, vydává se do auta, kam s ní směřuje i Anežka a několik dalších lidí, velmistr, Pavel a zbytek výpravy se zrychleně vydává k soutoku do Spálova, zatímco naše rodina zůstává a půjde vlastním tempem.

Cestou ze zříceniny poučujeme kluky o hlavních dobyvatelích českých hradů – husitech (na dobývání měli dost času) a Švédech (měli palebnou sílu a šli po penězích), přičemž některé hrady byly dobyty oběma skupinami, čímž jejich historie často končí. Navarov patří k nim, jen ho místo husitů poprvé dobyla vojska (husitského krále) Jiřího z Poděbrad.

Pak však sestoupám pro keš k řece, tu dvacet minut marně hledám a pak několik kilometrů okolo mostu Járy Cimrmana stíhám rodinu. Když ji dostihnu, jsou ostatní šachisté daleko vpředu a tak se vlečeme za nimi, občas sebereme keš a jdeme dál. Poprchávání se mění v déšť. U Spálova seberu keš věnovanou železničnímu neštěstí u Spálova a pak už přicházíme s hodinovým zpožděním do restaurace. Ostatní jsou již po jídle a chystají stoly k simultánce. Objednáváme si jídlo a zasedáme k hraní – z šesti šachovnic tvoří Špačkovi (já, Hynek, Vašík) polovinu hráčů. Účastníci si mohou vybrat barvu figur – Pavel Matocha si bere bílé a začíná 1. g4, všichni Špačkovi si vezmou černé.

V zahájení mi velmistr odbočí, v pozici se nezorientuji správně a pak se má pozice jen zhoršuje. Zjišťuji, že hra Davida Navary je v úplném rozporu s jeho povahou. Zatímco povahově je příjemný a přátelský, šachově jsou jeho tahy nepříjemné a agresivní. Dostávám se do špatné pozice, když přinesou jídlo. Kluci mají o několik figur méně, energicky však hrají dále. Já se trápím, mám hlad a dva metry ode mě mi chladne jídlo a pivu padá pěna. Vydržím trpět jen pár tahů, pak se jako první vzdávám a jdu obědvat. Kluci vydrží dlouho a hrají až do matu. Poslední zbude Pavel Matocha, který remízuje ve věžové koncovce.

Pak se vše začne rychle balit a mnoho lidí se souká do Aniččina auta, aby popojeli do Plav a rozjeli se k domovu. Magda se zkouší někam vnutit, ale místo v kufru zabere kočárek. Zůstáváme tak s dědou a vnukem a čekáme na vlak o páté. Přesedneme ke krbu, kde je větší teplo, popíjíme, diskutujeme a já zapisuji nalezené kešky. Venku prší.

V pět vyběhneme na velmi naplněný vlak o páté a přemístíme se do Plav. Když přejíždíme místo železničního neštěstí, souprava Regionovy začne divně rachotit. Dopadne to však dobře, dojedeme do Plav bez havárie a zadarmo, jelikož nám nikdo neprodá lístky.

Zatímco děda s vnukem pokračuje na nádraží, odkud pojedou vlakem do Prahy, my jdeme na parkoviště, kde jsme začínali. Parkovací plocha je úplně opuštěná, tak juknu za ceduli – a hele, keš je tam, kam jsem se nedíval. Zapíši se, moje nálada stoupne, tak sedneme do auta a vydáme se domů.  

zobrazeno(9321x) | příspevky(4x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

25.10.2017 20:42:01 | Mira Kasík

 Ahoj Michale,

hezký článek,Tvůj soupeř z vlaku 2017-remíza

Míra

24.10.2017 18:44:41 | David Navara

Pěkný článek, s chutí jsem si ho přečetl. Děkuji!

Skutečně tam byli dva mí vzdálení (nepokrevní) příbuzní, ale přišli tam spíše kvůli pěkné trase než kvůli složitým příbuzenským vazbám.

Re žába: Mně nevadí kritika jako taková, ale jen některé druhy kritiky. V některých případech si i z takových komentářů lze odnést něco dobrého, v jiných tak nanejvýš odpor k internetovým diskusím. (Také poučení!)

S dobře míněnými kritickými připomínkami (nejen) od příbuzných a přátel nemívám větší problémy a ani sebekritika mi nečiní potíže. Newton a Gauss nežili v době internetu a sociálních médií.

Re Jaroslav Hájek: Děkuji! V posledních letech už nejsem tak rychlý a ten dvojí úspěch ve Všechnopárty vnímám jako takový malý zázrak. Tam mi všechno vycházelo, ale jinak rozhodně nejsem žádný velký řečník, potřebuji si myšlenky utřídit, abych se vyjadřoval přesně.

24.10.2017 08:11:14 | Jaroslav Hájek

Moc pěkné, vaše články rád čtu, jsou zkrátka jiné a vtipné. Jsem také amatérský šachista, ale už dost pamatuji, třeba na turnajovou partii s Mistrem Opočenským. Ale ELO klesá - dosáhl jsem na 1900, zatímco počty nalezených keší stoupají - pohoda41 jich má 11.062. Příspěvek jsem se rozhodl napsat poté, co Vás pan Matocha nabádal k založení šachové keše. V naší republice jich máme hodně, sám ze svých 63 založených mám dvě čistě šachové. Zvu Vás i s rodinou na Šachové 8 Zaječice - Pro začátečníky a Šachové 10 Zaječice - Komu patří kůň?

Pan Matocha dělá pro šach hodně, moc si ho vážím. Hrál jsem v prvních třech Šachových vlacích a vzpomínek i nových přátel mám tolik, že nevím které vybrat. První je šachová, když jsem skončil jen 1/2 bodu za velmistrem Vastimilem Hortem. Druhá (zážitková), je osudové setkání s ing.Vlastimilem Chládkem a bowling v Bratislavě.

Davida Navaru obdivuji, znám ho od malička. Jeho logika, rychlost myšlení, pracovitost i skromnost je nevídaná. Rád si pouštím ze záznamu jeho návštěvy u Karla Šípa ve Všechnopárty. Tam jsem si všiml, že nestačí vyslovit vše, co jeho myšlenky vyprodukují.

Nakonec se omlouvám za neúčast na hradě Návarov. Ale s mojí geoženou jsme se dohodli, že tak krásnou procházku odložíme na slunečné počasí. Máme v plánu navštívit i Bozkovské dolomitové jeskyně. 

24.10.2017 00:49:51 | žába

Hezký článek, děkuji.

Co se týká Davidova blogu, tak Newton byl známý tím, že vůbec nepublikoval, protože se bál kritiky (což ho stálo prvenství v objevení kalkulu), Darwin svou knihu o evolučním výběru sice vydal, ale dál jí prakticky už neobhajoval (to museli dělat jiní)  a Gauss objevil neeuklidovskou geometrii nějakých 30 let před Lobačevským, ale nepublikoval ji, protože se bál kritiky od "Bojajťanů" (což byl řecký kmen, který se považoval za extrémně duševně nadaný). Chtěl jsem tím říct, že je David v dobré společnosti :-)

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox