Robert Cvek

šachový velmistr (ELO 2494)
spoluautor knih Lázeňské rošády a Rošády pod Špilberkem
kulturista

Jak Franta s Aloisem dobojovali

[16.02.2010 17:19:25]

Tonda byl tedy krutým osudem vyvržen ze začouzeného ráje do chladivého pekla denních starostí. Bába mu ještě dlouho po cestě spílala…co bylo peklo pro Tondu, bylo rájem pro bábu, ale to už je jiná kapitola, otočme list.

Franta přemýšlí (spí). Alois přemáhá spánek (spí). Ostatní podřimují. Na naše hrdiny pozvolna začala padat NUDA, respektive se na ně přímo zhroutila. I jinak agilní pavouk Tečka (masitý křižák) se uprostřed přesouvacího manévru zastavil a jakoby usnul. Hubert rovněž spal. Všechno spalo, všechno bylo mrtvé…

A právě v tento moment, kdy se zdálo, že všechno všecičko umřelo, se náhle stalo něco neuvěřitelného. Věřte či ne, ale bílý pěšec na a2 seskočil z šachovnice a mašíroval si to přímo ke spícímu Frantovi. Stoupl si před jeho nafukující se břich a zařval „stááááááávat“!

Co vám budu vyprávět, i malý pěšec (z pole a2) dokáže zařvat jako dospělý člověk, jenom ten hlas je poněkud jiný. Franta se sesypal pod stůl. Alois doširoka otevřel oči, spadla mu brada a jazyk se vyvalil ven. Všichni kolem se probudili…Hubert zaštěkal. Nastal zmatek. Až po chvíli se všichni vzpamatovali (Frantovi se nic nestalo, když spadl pod stůl, jenom se rozbrečel z nějakého pocitu provinění) a rozestoupili se kolem šachovnice s mluvícím (řvoucím) pěšcem. I pavouk Tečka se vzpamatoval a dokončil toliko důležitý přemisťovací manévr. Náhle všechno ožilo. Taky jak by ne

Chvíli všichni zírali na pěšce a2 a on na ně. Pan Kníže jak byl zmatený, se zeptal pěšce, jestli chce pivo. Pan Kalužka zase nezvykle tichým hlasem drmolil, že to nějak přebrali s tím alkoholem. Ostatní si začali zkoumat smysly, jestli fungují jak mají. Dokonce si někteří začali šahat na líce a čelo.

 „Tak zaprvé“ začal pěšec a2 „pivo nechci, ale děkuji moc, za druhé je tu strašná nuda a za třetí mluvím k vám já, pěšec zvaný Budlikuk a ještě za čtvrté dávejte na punťu bacha, aby mě náhodou nesežral, nerad bych se pak dral druhou stranou ven.“ Už tu byl Hubertův čenich, který byl neméně překvapen mluvícím pěšcem jako lidské osazenstvo. Pan Kalužka ho hned odtáhl a mrtvolným hlasem zašeptal „pardon, pane pěšáku kuku.“

„Vážení“ začal svoji řeč Budlikuk „takhle to nejde, takhle hrát šachy je zhovadilost. Vždyť jste odtáhli pár tahů a půl dne je pryč a ještě ani jediná figurka nebyla vyměněna. A zřejmě s vaší odvážnou hrou ani nebude, u velkého Šacha, vždyť to nejsou žádné šachy.“ Budlikuk se na chvíli odmlčel, aby si všechny prohlédl a pak spustil dále (během jeho hovoru poslouchající uznale pokyvovali). „Takže milý černobílý, nejdříve si vezmete šachové hodiny, které už tak dlouho spí v šuplíku. Nastavíte si každý půl hodinu na partii a pak hrrrrr do sebe. Jen se nebojte, bijte se jako Anand s Kramnikem. Nebo alespoň jako Topalov s Kamským.“ Pěšec se začal procházet po okraji stolu (dělaje takové pozoruhodné osmičky) a do toho mluvil: „takže milý černobílý, chceme (my šachové figurky) vidět pořádnou bitvu, rvačku jako cyp. Chceme vidět akci a napětí,  jednoduše chceme, aby se hrály šachy. Ok?“ A poslední slova byla evidentně namířena na aktéry utkání.

Franta souhlasil a Alois také, co jim také zbývalo. S pěšcem na a2 se (zásadně) nediskutuje. „Takže“ spustil spokojeně Budlikuk „já jdu zpět a hned se do toho pusťte.“ A tak se stalo.

Pan Kníže přinesl hodiny, nastavil 30minut pro každého. Po chvíli dohadování (ale kupodivu velmi krátkého na zdejší poměry) dal hodiny na jednu stranu a zmáčkl tlačítko. Na tahu byl Franta. Oba hráči ještě nějakou dobu divně koukali na všechny strany a hlavně pak na pěšáka na a2, toho vykuka Budlikuka. Budlikuk však stál na svém poli, nehybně, jako to dřevěný pěšec dokáže. A co ostatní štamgasti? Chvíli mlčeli jako hrob, ale po době určené ke vzpamatování si už dávali jednu slivovici za druhou, nejdřív na ten zázrak, pak na zdraví Budlikuka, pak na druhého Budlikuka (na b3), třetího atd. Inu byli to zdatní pijani, takže časem oslavili zdraví všech pěšců (ale snad budou, proboha, ti pěšci zticha). Samozřejmě i těch černých…

Pojďme tedy k partii. Už (naštěstí) zkráceně, neboť se odehrávala v neskutečně rychlém tempu:

Franta povzbuzen slovy malého pěšce zahrál nečekaně odvážně 14.Jf5 Alois kontroval tahem 14…Jf4. Tu přišlo mazané 15.g3, které donutilo Aloise se pořádně zamyslet (a že se mu nechtělo). Alois věděl, že po opičení by přišel o figuru, proto s velkou nechutí zahrál 15…Jxe2+ 16.Dxe2 s radostí sebral jezdce Franta, konečně už nebude opakování. Sice ještě Alois zadoufal po tahu 16…g6 v opičí strategii, ale Franta na ni nečekal, ustoupil jezdcem 17.Je3 a rychle stlačil tlačítko hodinek. Alois se tvářil nešťastně (byť tvář měl schovanou za dlaněmi), musí tvořit, hodil do sebe panáka slivovice a pustil se do díla. Rychle kmitající ručička sekund mu ostatně jiné možnosti nedávala. 17…Dd7 Frantovi se zdálo, jakoby na něj figurky volaly, ať se vrhne na Aloise. Posilněn alkoholem (a nejenom jim) se poprvé v životě rozhodl zaútočit! 18.f4 zahrál velmi rychle, čas proklatě chvatně běžel! Alois se zakabonil, nesnášel, když se na něj pěšáci rozběhli. Rozhodl se, že bude čekat, co Franta vymyslí a zahrál 18…Vae8 19.f5 g5. Zde se Alois uklidnil, blokované pozici měl rád. Zato Franta v duchu zuřil, útok velmi rychle skončil. Co teď? 20.a4 a5 Opět tah gusta Aloise. 21.h4 Franta ovládla neskutečná bojovnost, rozhodl se hrát tak zoufale odvážně, tolik dvojkroků pěšců! To nikdy před tím neudělal. Už chytal Alois pěšce h7 (že s ním půjde na h6), když tu převrhl panáka se slivovicí. Začal klít a utírat stůl, tu si všiml, že po tahu h6 by přišlo smrtelné Dh5! Úplně zbledl a po chvíli přemýšlení zahrál 21…Kh8 V tento moment měli oba soupeři již asi jenom deset minut do konce! I přihlížející začali cítit, že za chvíli dojde k velkému finále a šachovnici těsně obstoupili. 22.hxg5 Jxg5 Zde se Alois dlouho rozhodoval, ztratil další tři minuty. 23.Kg2 Franta vidí volný „h“ sloupec. 23…Vg8 Alois zase volný „g“ sloupec. 24.Vh1 Sd8 Mazaný tah, pomyslel si Franta, ten prevít chce dát dámu na g7. 25.g4 po pěti (!) minutách přemýšlení zahrál Franta tah pěšcem, po kolikáté už? V tento moment měli oba soupeři 5minut do konce. 25…Vg7 26.Vh5 V8e7 27.Vah1 Vef7 a nyní už to Alois s nervy  neudržel a zvolal „toto nikdy nemůžeš vyhrát“ a Franta zařval „a přece vyhraji ", zahrál 28.V1h4 a třískl do hodin, až ho Pan Kníže napomenul. 28…Kg8 „nevyhraje, nevyhraje“ velmi potichu drmolil připitý a rozklepaný Alois.  29.Jh3 protivný kůň, pomyslel si Franta. 29…Jxh3 30.Kxh3 De7 31.Kg3 Dd7 32.Kf3 De7 Nyní se pomalu začaly praporky zvedat. Takže nastalo zoufalé blicání. 34.Dh2 Dd7 35.V4h3 De7 36.g5 Zde už své nervy neudrželi oba hráči, Franta s řeznickým odhodláním se rozhodl soupeře rozpárat jako vepře. 36…fxg5 s hrozbou braní na f5, což Franta neviděl, ale omylem zahrál 37.Kg4, když si spletl krále s jezdcem. 37…Sf6 V tento moment měli oba hráči asi necelé tři minuty. Drama vrcholilo, člověk (s dobrým sluchem) by slyšel i špendlík spadnout. 38.Vh6 De7 Franta zatnul zuby a zahrál 39.Vg6, všiml si, že věž nejde vzít pěšcem, uvidí to Alois? 39…Vxg6 Alois věž vzal, ale brával figury tak, že nejdříve sebral ze šachovnice figuru co chtěl vzít a až pak na prázdné pole umístil figuru, která měla tu čest něco vzít. Zde se tak zamotal, že se mu podařilo sebrat věž věží. 40.fxg6 Sc8+ „šach“ zařval Alois a vypoulil oči. Franta na chvíli zbledl, ale všiml si, že může zahrát 41.Jf5 V tento moment měli oba hráči už jenom minutu do konce. Partie se změnila v zuřivé blicání. 41…hxg6 42.Vh6 gxf5+ 43.exf5 Sxf5+ 44.Kxf5 Dd7+ a zde zakřičel Alois nalomeným hlasem „mat!“, ale Franta se nedal, rychle zahrál 45.Kg6 a zařval „nikdy!“ Alois se zoufalstvím zahrál 45… De6 46.Kh5 oba hráči se zděšeně dívali na hodiny, která ručička spadne dříve. 46…Df5 47.Vg6+ Kf8 48.Kh6 Sg7+ 49.Kh7 Sf6+ 50.Kh6 Sg7+ a zde se zoufalstvím v hlase zvolal Alois: „tak vezmeš tu remízu nebo ne?“ A Franta ji vzal…V ten krátký moment se podíval na hodiny, na soupeře, na přihlížející a zastavil hodiny. Oba se na sebe chvilku dívali, bledí, rozklepaní, vyčerpaní a…nakonec si podali si ruce… Ta partie byla smírem mezi MATEM a PATEM.

Sotva si všichni oddychli a začali jeden před druhého hulákat, ozval se skřípot dveří. Tonda Bůčků utekl z osmého kruhu pekla a rychle si to hnal zpátky do ráje. „Tak co hoši, dělo se něco zajímavého?“ Nastalo chvíli ticho, všichni se podívali na hlavní autoritu a ta spustila: „ Tondo, kamaráde, odedneška se končí s mariášem a bude se hrát jenom šachy, vždyť jsme přece jenom Královo Pole“ a co řekl Pan Kníže, se také stalo, či snad stane. Netřeba říkat, že budou mít dobrého učitele, pěšce Budlikuka.