Robert Cvek

šachový velmistr (ELO 2494)
spoluautor knih Lázeňské rošády a Rošády pod Špilberkem
kulturista

Karviná

[12.07.2011 08:47:02]

Na Karvinou mám velmi hezké vzpomínky. Mihne se mi v hlavě, jak kráčíme kdesi v parku s Lukášem a začneme se strašně smát, ale neskutečně, ani už nevím čemu. Pamatuji si, jak na kraji malebného parku sedíme v jedné hospodě a vychutnáváme si večeři. Je to už pár let, já jsem vychrtlejší, Lukáš bez šedin. A taky si velmi dobře pamatuji, jak je nám skvěle.

Když jsem se rozhodoval, který turnaj hrát začátkem léta, tak jsem se okamžitě rozhodl pro Karvinou. Jakoby jsem si chtěl připomenout tu krásnou dobu, nebo sen? Přijít do těch míst a dotknout se jich, najít ten otisk, sednou si v parku a ten obláček dýmu na chvíli pochytit a procítit.

Jedu autem, po velmi dlouhé době, na šachový turnaj. Zjišťuji, že bez spolujezdce je celkem obtížné se ptát lidí na ulici, na místo hraní. Ale zvládl jsem to, ruční brzda je zatím OK.

Jsme jako jedna parta ubytováni nedaleko hrací místnosti. Po cestě je kaufland. A vedle točená zmrzlina.

Mile mě překvapila velmi příjemná, až domácí atmosféra turnaje. Podobný pocit jsem zažil naposledy v Liberci. Potkávám spoustu známých. Stisk ruky, úsměvy, vtípky, cigára, partie.

Hned v prvním kole jsem chytl nebezpečného mladíka, kterého se mi (naštěstí) podařilo rychle porazit. Vůbec celý turnaj je pro mě velká výzva. Šachy jsem hodně trénoval, ale obával jsem se delší pauzy a jisté strnulosti z dlouhodobého trénování. Takový ten pocit, kdy se člověk jakoby na sebe dívá z dálky, co vlastně udělá, sám sobě neznámou veličinou.

Hned druhý den směřuji do parku, ale ještě nesprávného (ale hezkého). Po cestě se ptám jednoho místního, kde je nějaký větší park. Aha, takže Boženy Němcové, OK. To jméno mi něco říká...

Těžká partie, soupeř hraje velmi dobře a já naopak velmi těžkopádně, ale pak přichází koncovka a soupeř chybuje. Vydřená výhra. Následuje velmi zajímavá analýza, ukazující nakolik byla pozice komplikovaná.

Sebou jsem si chtěl vzít jen jednu knihu, ale pak jsem si vzal i druhou. Jedu přece autem. Takže si beru i věci na běhání (neuběhl jsem ani 1m), druhé boty (zůstaly v kufru). Věci co jsem potřeboval jsem zapomněl - cukle a ostrý nůž a taky samozřejmě kastrol (vaječina), co kdyby tam byl vařič (takže si ho pak kupuji v kauflandu). A ta druhá kniha byla pro mě skvělým relaxem. Četl jsem ji s velkým nadšením, škoda, že mi nevydržela do konce turnaje.

Další den konečně nacházím park Boženy Němcové, je hned vedle náměstí a tedy kousek od ubytovny. Karviná je krásné město. Hned vedle velkého náměstí je obrovský, nádherný, potůčkami prokvetlý park. Jeden z nejhezčích parků co jsem kdy viděl. Hlavně ty stromy... z toho místa se čerpá energie.

A taky tam cítím staré časy, ano, to je ta hospůdka, jej, tady jsme kdysi chodívali s Lukášem, no jasně, tady jsem běhával a pak dále k nemocnici. Sedám si na lavičku a nasávám, energii.

Je jí třeba a to hodně, protože 3. a 4. kolo je pro mě jedna z nejtěžších zkoušek jaké jsem kdy v šachu měl. Za 23hodin jsem hrál 12hodin a udělal skoro 180 tahů(!)

Obě partie vyhrávám zaslouženě, ale každá z nich mě stojí velké úsilí. Hlavně se Sergejem Vesselovským chvíli přešlapuji na místě a až po časové kontrole ideálně přeskupuji figury. Bohužel si tota titánská práce vyžaduje malou daň. Mám problémy se spaním a mírně (naštěstí jen mírně) onemocním lehkou migrénou. I proto se docela obávám páté partie, hraji černými s velmi talentovaným a silným Vojtou Plátem. Rozhoduji se pro sicilskou s Jc6,Jf6 a d6 s tím, že když mi soupeř zahraje 6.Se2 tak partie asi skončí rychle remízou, jelikož Vojta (a to celkem rozumně) pokračuje pak Sg5, což umožňuje ...Jxe4=. Takže se hlavně připravuji na 3.Sb5. U partie chvíle napětí a pak oddych. Remízu jsem potřeboval jako sůl.

Každý den - záleží kdy se partie hraje, takže buď dopoledne či odpoledne - chodím do parku Boženy Němcové. Po cestě na náměstí si koupím noviny, pak hrr přes bránu do parku. Rychlá chůze, lavička a pak se sedí, jak netypické pro šachistu. Čtu noviny a občas pozoruji lidi kolem. Když byl svátek, lidí tam bylo habaděj a skoro jsem si chvilkami připadal jako v 19.století (jako na obraze), kdy lidé běžně chodili na procházky do parků.

Přichází klíčové šesté kolo. Hraji bílými s Vojtou Zwardoněm. Vojta udělal obrovský krok vpřed ve svém šachovém životě. Tento mladý a sympatický student měl „odjakživa” velký taktický talent, ale většinou ho utápěl mizerným zahájením (1.f4?!) a zbytečně velmi rychlou hrou (šíleně rychlou!) a tím pak promenící hrubé chyby (samozřejmě zcela zbytečné). V Karviné hrál daleko zodpovědněji, s větším úsilím a pozorností. Nebylo vůbec náhodou, že spolu hrajeme v šestém kole na prvním stole(!)

Necítil jsem se zcela OK a taky jsem promeškal svoji šanci získat výhodu ze zahájení (přitom jsem to znal!) a soupeř s přehledem partii vyrovnal a nabídl (zcela oprávněně) remízu, kterou jsem však odmítl (soupeř mi po partii řekl, že čekal zase nějaké 90ti tahové obléhání), ale moc dobře jsem se necítil, měl jsem už dost spotřebovaného času. Vojta pak udělal několik malých nepřesností, ale partie byla stále remízová, byť jsem měl mírnou iniciativu. Hodně úsilí a energie jsem dal do svých pokusů něco získat, ale nic, nic a nic... až soupeř udělal hrubou chybu a zahrál ...h4?? a přehlél, že po Kxh4! nejde krále zmatit, jelikož zase uteče ze svého lupu. V šachu je důležité hamat hamky (pěšáky)... Kdyby tento tah nezahrál, partie by s velkou pravděpodobností skončila remízou. Po tom tahu je pozice asi KO. Ale nebylo to zdaleka jednoduché vyhrát (soupeř se ještě úporně bránil do 49.tahu) a na úplném konci se mi už pletly figurky. Titánská partie! Myslím, že Vojta velmi rychle poskočí aspoň o 100elo bodů a časem si uhraje IM. I v dalších partiiích ukázal, že to je pan Hráč. Karviné roste velmi silný šachista.

Další den jsem měl jedinou odpočinkovou partii (černými), žádná příprava, žádné chmury. Po partii jsem relaxoval. Bylo třeba znovu obnovit energické zdroje, ale s velkými obavy jsem cítil nepříjemný tlak v hlavě. Podobný stav mám ze stresu a z nevyspání. Navíc jsem ještě dočetl onu nádhernou knihu, která mi toho hodně moc dala (Destruktivní Emoce - rozhovory vědců s Dalajlamou od Daniela Golemana). Takže jsem se rozhodl najít antikvariát a koupit nějaké knihy, nejlépe podobného ražení, jako ta předcházející. Protože ta první kniha byla úplná úchylná detektivka o uchylákovi s úchylnou matkou... po takové knize bych asi stěží usnul, taky jsem to zjistil po pár stránkách čtení.

Na náměstí jsem se zeptal dvou strarých paní na to, kdepak tady v Karviné jsou nějaké levné knihy a nebo antikvariát. Poslali mě na informace, které jsou přímo na náměstí. S údivem jsem zjistil, že přímo v oněch informacích byl i antikvariát knih! Takže jsem si pln radosti koupil asi 6knih a šel jsem se svojí kořistí a novinami v ruce projít do parku.

8mé kolo...Stál jsem před těžkou volbou. Hrál jsem bílými s hráčem (IM Dubiel), který dlouho nehrál (málo partií v databázi) a v poslední době hraje už více a velmi slušně. Až po partii mi soupeř řekl, že byl velmi nadějný polský junior (hrál i simultánku s Garry Kasparovem), ale pak šachů nechal. Kdyby šlo o nějaké 5té kolo, nebo uzavřený turnaj, nebyl by problém jít do hlavních variant a hrát takříkajíc „na tvrdo”, ale, ale...vedu turnaj a hlavně při remíze budu mít 6,5 bodu a garanci velmi slušné ceny. OK, hlavní cíl je být do třetího místa, takže se držme cíle, ale zase jsem nechtěl dát bez hry remízu bílými. Proto jsem si svědomitě (3hodiny) připravil jednu variantu, která sice je remízová (bílý tam nic nemá), ale černý to musí znát. Pokud to zahraje černý dobře, tak nabídnu remízu a budu šetřit síly do posledního kola, pokud to ale zahraje špatně, budu samozřejmě hrát bez rizika lepší pozici. Byl jsem velmi zvědav, jak to celé dopadne. Soupeř mi nabídl v devátém tahu remízu, ale tu jsem odmítl. Rozhodující moment přišel po 13.Vac1, teď to přišlo, jestli soupeř zahraje 13...c5!, bílý vůbec nic nemá a nabídnu remízu, ale pokud to nezahraje a zahraje třeba 13...c6, tak to bude mít těžké a s chutí (a bez rizika!) budu stupňovat tlak. Sice je tah ...c5 logický, ale někdo by mohl mít chmury z visících pěšců či izolanta atd. Soupeř přemýšlí a přemýšlí, procházím se, jsem nervózní. Asi po 15ti minutách vidím, že soupeř provedl tah, jdu k partii, hmmm 13...c5!, 14.dxc5 a nabízím remízu.

Poslední kolo mi přisuzuje černými Vojtu Rojíčka. Soupeře samozřejmě vůbec nepodceňuji, je to velmi nebezpečný a silný mezinárodní mistr s velmi slušným tahem na bránu, taky mě bílými v Pardubicích (v posledním kole) pěkně přehrál a porazil.

Dlouho se připravuji a jsem velmi nervózní, není mi dobře, jsem v takovém stresovém stavu, že se musím někde zklidnit. Volám tedy Lukášovi, kde sedí. Červená sedma, kousek od ubytovny. OK, takže se vydávám na cestu, po chvíli vidím nějaký podnik, ale nezdá se mi to, ptám se tam jednoho člověka za stolem, málem spadne. Moc mu nerozumím (jak je opilý), jenom snad, že se mám ptát na mrtvolu...Mrtvolu?! OK, pokud je to vtip, tak co už. Potkávám dvě mladé holky a ptám se „kdeže je tady mrtvola?” Začnou se smát, ale po chvilce mi jedna opdpoví „támhle, po pravé straně” a tak jsem z křižovatky směřoval doleva a pak se dívám po pravé ruce. Najednou pochopím proč se onen podnik nazývá mrtvola, je totiž naproti hřbitovu...

Dám si dvě piva, pokecám s kamarády (šachisty i organizátory, někteří kámoši přijeli až z božské Ostravy), je mi fajn, cítím jak napětí a stres odpluly pryč. V osm večer odcházím do kauflandu pro pečivo, večeře, ještě krátká příprava a jdu brzo spát, zítra je rozhodující boj.

Ráno se cítím velmi dobře, skvěle jsem se vyspal (pivo je OK). Ještě jsem se podíval na varianty, udělal jsem si čaj a kávu (měl jsem rychlovarku sebou), osprchoval jsem se, zbalil si věci a trajdá k autu a na partii. Důležité pro mě bylo, že jsem se cítil velmi dobře, podařilo se mi negativní emoce (strach, obavy, divný pocit v žaludku) ze sebe vypudit a naopak se velmi dobře naladit na partii. Rychlá remíza, soupeř nechce riskovat (kdyby prohrál neměl by žádnou cenu), jsem velmi rád, jelikož jsem v nejhorším druhý...

A přece první! Nádherné pocity, po roce vyhrávám turnaj, jsem šťasten :-)

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfektně odvedenou práci. Turnaj to byl velmi přátelský, ba až v rodiném duchu. Hrací sál byl prostorný, hráči se měli možnost rychle dostat na vzduch (na cigaretu) a profouknout si šedé buňky ať už dýmem či vzduchem, upřednostňuji vzduch. Rozhodčí turnaje pan Kořínek zasluhuje podtrženou jedničku, v turnaji nebyl vůbec žádný problém, los byl rychle na internetu. Navíc pořadatelé zaslouží velké uznání za online z hodně šachovnic a za jejich velmi přátelský a korektní přístup k hráčům. Nesmím zapomenout na doprovodné akce - bleskový turnaj s krásným finančním fondem a pak na bowling. Ani na jedné akci jsem nebyl, jelikož jsem se chtěl výhradně soustředit na hlavní turnaj. Obzvláště bych chtěl poděkovat řediteli turnaje panu Dr. Jaromíru Canibalovi za perfektní turnaj, již teď brousím zuby na další rok, chtěl bych vyhrát s větším náskokem. Vřele doporučuji všem šachovým fanouškům, ať už mají elo jakékoliv, aby příští rok zamířili do Karviné. Budou velmi překvapeni jednak jak krásné město Karviná je a pak skvělým turnajem a jedinečným šachovým zážitkem.

Děkuji obsluze bufetu za čepované pivo :-) (alkohol v podstatě nepiju, ale Bé vitamín tu a tam je třeba míti), které má blahodárné účinky člověka uvolnit po stresující bitvě.

Závěrem ještě jednu perličku. Nevím jestli to bylo ve třetím či čtvrtém kole, asi ve třetím. Když jsem dohrál partii (po 6ti hodinách tvrdé bitvy), tak za mnou přišel sympatický pan vrátný a omlouval se za hlasitý hovor. Rychle jsem mu odpověděl, že se není vůbec za co omlouvat, že jsem to ani nepostřehl. Ale pak mi málem spadla čelist, když mi řekl, že ten hovor byl telefoní, protože unikal plyn a tady přijeli hasiči i policajti (!!) Byl jsem tak „zažraný” do partie, že jsem vůbec nic z těchto věcí nezaregistroval, nezapamatoval. Inu, kdyby tam někdo vystřelil (když jsem hrál) z pušky, asi bych se jenom poškrábal na zakaboněném čele. Šachy jsou šachy :-)

Za rok v Karviné!