Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Vůně duše

[19.04.2011 18:35:57]

 

V pátek ráno jsem si vzal už trošku starší triko a jen svetr a vyrazil na objížďku staveb. Nečekalo mě toho ten den mnoho, z vážných věcí jen pozděodpolední jednání o složité zakázce s ředitelem jiné firmy. Má sice pověst nekompromisního, ale i nekonformního muže, tak třeba to triko vadit nebude a nakonec i kdyby, bude pátek odpoledne tak no a co.
         Počítal jsem s tím, že v době okolo poledne napíšu i blog. Už delší dobu mi vrtá hlavou jedno téma.
Všechno kupodivu vycházelo podle plánu a nakonec i ten ředitel okolo poledne zavolal, že se necítí zdravotně dobře a že za mnou pošle paní inženýrku, která je v otázce zakázky zcela v obraze. Poslední slova zazněla snad trochu potměšile, snad trochu výhružně, jakoby s varováním: To ti teda nezávidím, to si užiješ.
 
 
         Poměrně často se mi stává, že někomu zavolám a on mi řekne; „Teď, teď jsem na tebe myslel a ty mi zrovna voláš“. Nebo; jdu po chodníku, nad někým se  znenáhla zamyslím, zvednu oči a on jde zcela neočekávaně proti mně. A tak dále a tak podobně. Samozřejmě to není nic výjimečného, jistě to znáte i vy ze svých zkušeností.
         Tyto případy můžou být jistě náhoda, a často je za ni považujeme. Ale může to být možná  i trochu jinak.
         Stále více si myslím, že jako lidé ztrácíme své pradávné pudy a vnímání.
         A z toho, že známe, že jedna a jedna jsou dvě; ať už z oblasti jakékoliv, byť sebesložitější nauky;  děláme větší vědu, než si to zaslouží. Myslím, že existují i jiné druhy a formy vnímání, než těch pět všeobecně materiálně  uznávaných smyslů. Třeba tomu případu výše uvedenému pracovně říkám Vůně duše či  vůně myšlenky. A taky si myslím, že vůně duše, vůně myšlenky není omezena ani vzdáleností, ani životností, ani časem.
         Jestliže si třeba někdo někoho, a třeba i na druhém konci světa, vybaví, vzpomene si na něho, zamyslí se o něm, tak jeho duše k němu vyšle svoji vůni, vůni myšlenek. A jen ten vzpomínaný ji v tu nanosekundu, v ten okamžik může ucítit. Záleží jen na něm. A pak se stane, že v ten samý okamžik zvednou telefon a diví se; „Představ si, teď jsem na tebe myslel a ty mi …..“ atd atd. A přeci je to tak samozřejmé a lehounce vysvětlitelné, tak lehounce, jako existenci barevné duhy nad námi.
         A v těchto úvahách můžeme jít ještě dále. Při tsunami před několika lety narozdíl od lidí  neumírala zvířata. Ta, která chodí, včas odešla. Ta, co nechodí,( třeba slimáci), vylezla po kůře stromu o několik centimetrů výše než budoucí hladina. Sice třeba neznají pythagorovu větu, ale o to víc neztratila svoje pradávné pudy a tak ucítila „vůni“ neživého (??)  tsunami, přirozeně zareagovala a odešla.
Když se někdy mé pokožky dotýkají masérčiny prsty pouze prostřednictvím lávového kamene, tak v polospánku přemýšlím co mi lávový kámen chce říci, co asi je v něm za myriády let ukryto, co prožil, co viděl. A když nakonec i vlivem tepla v něm za staletí nashromážděného, definitivně usnu, zdají se mi dávné sny o Vesuvu, o jeho stráních a lidech na nich žijících. Možná i ony, lávové kameny, mají  svoji duši, svoje siločáry a i ony možná mluví s naším, tím pravým, námi nevnímaným, podvědomím.
(Samozřejmě to musí být skutečné lávové kameny, se zájmem  nasbírané, na sopečných stráních, ne ty ubohé z rozdrceného kamene slepené a slisované bezduché kotouče)
         A můžeme jít ještě dále.
         Možná ten, který někdy někomu ublížil, a teď se trápí kdesi v očistci, si někdy na svoji dávnou vinu a na toho komu ublížil vzpomene. Onen ublížený vůni duše či řeč myšlenek z jiného světa ucítí. Vzpomene si, a třeba mávne rukou, usměje se a tomu zlému odpustí. A možná právě v tu chvíli skončí jemu  muka očistná.
 Možná i proto je dobré odpouštět,
možná i nám jednou někdo odpustí……
 
 
         Paní inženýrka přišla přesně. Ale dohodli jsme se z mého pohledu naprosto skvěle. Nakonec mi to nedalo a zeptal jsem se „Byla jste na mě velmi velkorysá, děkuji Vám“. S velkým otazníkem na konci. Zlehka se usmála a odpověděla; “Víte, od okamžiku, kdy jsem vešla do vaší kanceláře, vnímám vaše tričko.“ Nechápal jsem o co jde a zmohl jsem se jen na jakési ;  „Omlouvám se, ale ani nevím proč jsem pro něho dnes sáhl, sice ho rád nosím, ale v práci jsem ho, pravda, neměl nikdy. Tak se prosím nezlobte. Neberte to osobně, a je pátek“ mumlal jsem.
„Ne, ne to nevadí. Na tom vašem tričku je veliké číslo, letopočet. Ten letopočet je ale rok mého narození. Tak já jsem dnes ani nemohla jinak. Nashledanou.
 
 
Náhoda?
Možná ano?!
Možná ne!?
Možná vůně!
Duše?
Úspěchu?
Myšlenek?

Kolikpak jich asi je?

 

 

 

Hezky večer a hezké Velikonoce přeje Vlastík

 

zobrazeno(8063x) | příspevky(28x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

10.10.2011 00:07:39 |

Nejkrásnější písmo je bílé písmo.

12.05.2011 15:32:08 | Alena

Milé počtení.Těším se na Vaší připravovanou knihu.a.

06.05.2011 08:23:59 | Luboš

Byla by obrovská škoda, kdyby pan Ancien už nereagoval na Vlastíkovy články. Vždy se na obojí těším! O té osobnosti Vlastíka jste to napsal pěkně. Vlastík je velmi vzácný člověk a nesmírně si vážím toho, že jsem se s ním mohl poznat. A na Vaše další příspěvky, pane Anciene, se těším! Luboš

04.05.2011 08:19:37 | ancien

Sledujeme-li Vlastíkovy písemné projevy nemůžeme se vyhnout zásadní otázce, která se po přečtení  každého textu přímo vnucuje: jaká je skutečná osobnost autora, kdo vlastně je Vlastimil Chládek?  Otázka pochopitelná, protože každý text je velmi osobní – přímo destilát  zcela privátního zážitku se kterým jde autor bezelstně za čtenářem. A zážitky jsou to někdy docela zvláštní, kdy zdánlivé náhody vedou k výsledkům na jejichž vysvětlení naše smysly nestačí, které jakoby byly projevem procesů v prostoru 4D.  O to víc to překvapuje u strategicky myslícího šachisty a velmi pragmaticky jednajícího ředitele firmy. Obě polohy jsou v textech rovněž obsaženy a tento rozpor, vymykající se vžitému schematickému pohledu

inspiruje a vede čtenáře k přemýšlení i sebereflexi.

Ponecháme-li stranou psychologický rozbor popsaných, smysly nevysvětlitelných souvislostí i hodnocení všech sportovních i ředitelských výkonů, zůstává před námi mozaika postojů a činů charakterizující celistvou osobnost? Samozřejmě, že ne!  To nejpodstatnější zůstává (jako obvykle) skryto, můžeme se jen dohadovat a spekulovat o tajemných motivech vědomých i nevědomých, které vedou k postupnému utváření skutečné, respektované a jedinečné osobnosti.

Téměř dvě desetiletí sleduji (někdy přímo, někdy pouze zpovzdálí a intuitivně) vývoj a budování Vlastíkovy osobnosti a zdá se mně, že jeho činy, postoje a prožitky mají smysl.

Dalo by se říct, že smysl života, ve kterém plní a završuje úkoly, které si jednak dává sám a také ty, zadané „osudem“. Naštěstí jsou to úkoly z nichž máme užitek, potěšení nebo radost i my ostatní, kteří Vlastíka známe.

Díky!

 

Ps.: toto je můj poslední příspěvek k Vlastíkovu bloggu a musím se držet zkrátka abych nepokračoval na téma: smysl života. Vím, že píšu hodně pozdě, ale byl jsem na cestách – vrátil jsem se na pár dní do pouště a znovu ticho, prostor …                

02.05.2011 21:51:16 | Vlastik

Martine a Františku, děkuji s úctou za příspěvek i za další zajímavé souvislosti. Vlastík

02.05.2011 19:34:01 | VS

Ano zdá se, že  kdo chce vidět , tak uvidí. kdo chce slyšet , uslyší. Kdo se nebojí zaklepat , tak zaklepe a "je mu otevřeno".  Je téměř neuvěřitelné, že jsou stále lidé, které po týdnu neuvěřitelného stresu a manažerského balastu si v pátek sednou napíšu  pár stránek textu, jakoby z jiného světa. Děkuji. 

02.05.2011 12:28:04 | František

Mám řadu podobných zkušeností a  nesděluji je,  ale dobře si je pamatuji, když se to převypráví,  zůstane soubor  fakt a mizí  ten zážitek tajemna,ale pro mě jsou to zázraky, které je dobře dát do kontextu s aktuální životní etapou. Dokud se nám to stává, tak je to dobré znamení, že v této životní etapě jdeme správným směrem. Převedeno do sloganu: "Normální je, když se zázraky dějí."

K.G.Jung tyto události studoval a pojmenoval je jako "synchronní jevy",

02.05.2011 11:23:22 | Vlastík

To je z jiného prostoru. Je úžasné i jen vědět, že existují... Vlastík

30.04.2011 15:10:59 | noname

Jediné slovo, pochvala!!!

30.04.2011 11:18:11 | 1976

Ten příběh se opravdu stal. Má svou vůni. Má i svou hudbu. Tenhle má bílou hudbu. Je důležité to říct, protože bílá hudba je divná hudba, občas vás vyvede z míry: hraje se potichu a tančí se na ni pomalu. Když ji hrají dobře, je to, jako když slyšíte hrát ticho, a díváte-li se na ty, co na ni tančí přímo božsky, vypadají nehybní. Pro ty vůně a barvy je úžasné žít a objevovat krásy. Všechno ostatní je totiž jen určitou formou očekávání.

28.04.2011 21:20:11 | Vlastik

Martine ahoj. Doporučuji úžasný film. Já jsem ho viděl v době dospívání. (Snad jsem si teď nenaběhl - že jsem dospíval v pětadvaceti?). Ten film se jmenoval VŮNĚ ŽENY. (Už i jen o tom názvu se dá dlouze a dlouze snít a usmívat se.... a snít .... Zkus to !  Vlastimil.

28.04.2011 20:06:36 | martin C

Ahoj Vlastíku, když jsi mi to poprve četl, celý víkend mi v hlavě zněla ta dvě slova "vůně duše". Teď mě ale napadá a ty asi víš proč, jen jedno další sousloví "vůně (řeč) těla", možná bys mohl nám všem, tvým horlivým čtenářům napsat, jak řekl pan profesor Knížák, tím tvým jedinečným jazykem, něco k tomuto sousloví. Jsem přesvědčen, že si lidé tímto způsobem sdělují mnohem víc, než řečí, tedy slovy a jen tak se z toho nevylžou!!! Těšíme se na tvoji další tvůrčí činnost.  

28.04.2011 19:33:42 | vlastík

Zdenku ahoj. Zdravím Tě do Ústí. Dík za poznámku, ale slovo vymyslet mi zní hrozně. Vím, že to nemyslíš zle, ale to jsi trochu terfil kozla. Abych ale přiznal pravdu, často a rád si sním. Ale ani o tom moc nepíšu. Ale i tak i snění a vymýšlení to je jako obloha a mříže. Měj se hezky. Ať Ti to padá. Vlastík. 

28.04.2011 11:45:01 | Zdeněk

 Vlastíku, možná se to opravdu stalo, možná sis to vymyslel, jak tě znám spíše "a" je správně, ale myslím si, že to vůbec není důležité. Je to pěkně napsané a každý příběh, ze kterého si člověk něco může vzít, je skvělý. Prožitý i vymyšlený. 

26.04.2011 13:29:20 | Pavel Zeman

Je po svátcich eforie opadla a zústalo v nás to co jsme po roce opět prožili, zejmena pak na duši.Nahozené téma je na celý dlouhý večer.Přesto stojí zato podotknout, že základem je víra a pokora.Víra a pokora je základ proveškeré vysvětlení našeho konání.Jeden detail z velikonočních svátků.Vzříšení se konalo na Mendlově náměstí na prostranství před bazilikou.Obřad trval dvě a půl hodiny, příjemný vlahý podvečer a to byla ta doba kdy si v pokoře uvědomuji složitost a zároveň jednochost našeho života.Zdravím se ze známími i cizími lidmi"Pokoj Tobě"Najednou potkám lidi,které jsem na místě nečekal.Těch pár řádků se stotožňuje s tímto blokem.Veškeré dění můžeš vnímat, že jde o souznění, myšlenku, duševno i veškeré kladné i záporné hodnoty v životě, ale promě abych to vše mohl prožít a vnímat zůstane základem  p o k o r a .Přeji načerpání .Pavelhodně energie z přírody

23.04.2011 20:01:21 | Pavel

Většinou chodíme po stejných cestách, i když k našemu cílu jich vede mnohem víc. Myšleno fyzicky i přeneseně. V reálnm světě se mi už vícekrát stalo, že najednou jsem pocítil, že se mi dnes chce jít jinudy. Z neznámého důvodu se mi nechtělo jít cestou, kterou se mi chce a kterou chodím téměř vždy. A po té jiné cestě jsem potkal kamarádku, kterou jsem neviděl několik let.

22.04.2011 13:00:19 | Luboš

Velmi pěkný a zajímavý příspěvek. Patřím k lidem, kteří raději svůj názor říkají, než píší. Při psaném textu je dost těžké vysvětlit, co člověk cítí... Měl jsem dilema, zda nějak a jak reagovat nebo zda to nechat být. Nakonec jsem zvolil kompromis. Má reakce budu velmi krátká. Jsou věci mezi nebem a zemí a záleží na každém, jak se k tomu postaví. Jsou lidé, kteří budou zarputile tvrdit, že vše je dílem náhody. Ale většina lidí tuší, že je něco nevysvětlitelného a těžko pochopitelného nad námi. Mezi ně patřím i já. Vlastíku dík, tak nějak mě ten Tvůj blog zapadá do velikonočních svátků. Nevím, zda to byl Tvůj záměr, ale mě jsi oslovil zcela a jednoznačně... Přeju všem čtenářům blogu příjemné prožití velikonočních svátků. A autorovi blogu ještě obrovská gratulace k získání titulu kandidát mistra! Smekám! Luboš

21.04.2011 19:27:28 | Vlastík

To nedokážu posoudit. Jen bohužel vnímám, jak se rok od roku obrušuje a tenčí moje ochranná vrstva trpělivosti a sebeovládání. A to se přitom tak snažím  ! Hezký den Vlastík.

21.04.2011 14:50:10 | Jana

Dobrý den, Váš blog čtu pravidelně a už dost dlouho a jako stavaři mi vždycky vyvstane na mysli myšlenka - jaké jen to musí být, pod takovým člověkem pracovat ? Píšete skvěle a upřímně, děkuji a přeji krásný den :-)

20.04.2011 22:18:26 | Vlastik

Odkaz na stránky Sýpky http://www.sypkablansko.cz

20.04.2011 10:03:59 | Marcela

Ahoj Vlastiku, to je opět pěkný a pozoruhodný příběh. Souhlasím s tebou, nic se neděje jen tak, všechno má svůj smysl, který třeba zrovna v tu chvíli nechápeme, ale s odstupem času se nám to všechno pospojuje. Kdyby jsi neměl to tričko při jednání s tou paní na sobě a byl by jsi třeba v košili, tak by to jednání mohlo být vedeno v trochu jiné atmosféře. Oslovil ji ale ten letopočet, který je ji blízký, potom chápu, že nemusela být tak formální. Taky to ještě může mít další obchodní pokračování, o kterém dnes třeba nemáš ani ponětí. Měj se pěkně a piš o všem co tě napadne. Příjemně se to čte. Pa. 

20.04.2011 09:53:11 | martin h

Pěkný čtivý příspěvek. Mimochodem autor tohoto blogu dosáhl dalšího zajímavého mezníku ve svém šachovém životě. Dle závěrečné zprávy KP1 Jihomoravského kraje, jejíž přílohou byl mj. i soubor „ změny českého a FIDE ela“ připsal ke svému stávajícímu národnímu elu 2083 10 bodů. Ještě se ale musí připočítat +6,6 bodu za jeho výsledek v KP2 Jihomoravského kraje. Vychází mu to na 2099,6 bodu, ale po zaokrouhlení je to přesně 2100! Což znamená jediné – od 5.5. 2011, kdy bude vydána nová listina národních koeficientů, „přestupuje“ z I.VT do výkonnostní třídy KM (kandidát mistra)! K čemuž mu srdečně gratuluju. Při jeho pracovním nasazení je to obdivuhodné. Já při jeho starostech a povinnostech bych měl odhadem tak III.VT.

 

Zdraví Martin  

 

 

20.04.2011 09:35:46 | Vlastík

Bikere z Ostrova - v neděli ve dvě sraz v hotelu Terasa Jedovnice - jedeme se protáhnout - pojeď s námi! ( a mám pro tebe dres)

pane Reti - listoval jsem blogem a našel Vaše dávné poznámky, ale spíše mám na mysli ty o básnících - ozvěte se zase někdy.....

20.04.2011 09:33:44 | Vlastík

Hezký den Tobi - díky za pozdrav, samozřejmě dík i Jaroslavovi. (Do Zaječic jsem se v mládí nikdy neprobojoval, letos bych se tam chtěl zajet podívat alespoň tedy jako senior) mimochodem můžete eventuelńě mrknout na stránky hotelu Sýpka, sice je všechno ještě v plenkách, ale už se to rozjíždí   http://vpromotion.cz/beta/sypka/

20.04.2011 09:33:25 | martin

 Výborné! Dokáží vnímat i jiní ředitelé či tzv. top management? Jung tomu říkal synchronicita, tím vyjadřoval smysluplnou souvztažnost mezi fyzickými a psychickými ději, které nejsou navzájem spojeny obvyklým způsobem příčina a následek. Už se těším, až zase budu proti panu Chládkovi hrát.

20.04.2011 08:29:53 | petr_rivola@kb.cz

Pane řediteli, opět velmi zajímavé téma. Krásné velikonoce a hodně sil a inspirace pro tvorbu dalších  blogů přeje Petr Rivola

19.04.2011 20:50:49 | Jaroslav Hájek

Dočetl jsem, pochopil jsem hloubku myšlenek a zaslzel jsem. Díky.

19.04.2011 19:22:02 | Tobi

Přesně tohle, přesně v tuhle chvíli jsem potřebovala "slyšet". Abych mohla věřit.  Jak Vy to jenom děláte?! :-)

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox