Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Marie a Marta

[19.01.2011 15:44:48]

 

          
Ať dělám co dělám, psát mi prostě nejde, nemůžu. Chybí mi zážitky, cítím se úplně vyprázdněný a navíc by se mi chtělo společně s panem Houškou, s Tobi a asi jistě s mnohými z Vás z plna hrdla zakřičet „Já nemám čas…!!“
            Při tradiční Vánoční angíně jsem si alespoň prolistoval dosavadní blog;
 
-                          u příběhu „Blikal jsem v paluše U Pásků, 19.10.2010“ vznikla zajímavá diskuze s panem Retim. Nevím jestli ještě blog čte, ale zajímal by mě jeho dnešní názor na současné dění v Sazce, na pana Hušáka
 
-                          taky Vás samozřejmě budu informovat o mé soudní při s Českou televizí (Televizní causa 9.2.2010 a Televizní causa II. 28.4.2010). Musím ale přiznat, že po těch letech mě už ten příběh moc nevzrušuje, život jde dál. Bojovat budu, ale tep se mi v soudní síni určitě nezvýší.
 
-                          Je mi líto, že si už nikdy nezablicám U Pásků (Blical jsem v paluše U Pásků 19.10.2009). Přestože tam bylo tak drsné prostředí, navíc křičící štamgasti, neprůhledná oblaka cigaretového dýmu, tak si prostě nešlo tamní atmosféru nezamilovat. Něco jako Jedová chýše v Hříšných lidech města pražského. Panu Páskovi jsem pokaždé beze slova přinesl nějaký malý dárek a  on mi stejně beze slov nosil černou kávu a colu light. Za ty roky jsme spolu promluvili snad dvacet vět, ale přesto jsem ho měl velice rád (možná právě proto).
 
-                          V prvním blogu (Šlapat proti bolesti 21.9.2009) jsem psal mimo jiné o rotopedu. V tom vidím veliké pozitivum psaní. Sdělení myšlenek papíru už mi nedovolilo polevit. Šlapu dál – viz tabulka č.1 rotoped – Vlastík. Vím, že to je velká nadsázka, ale rotoped v mém případě považuji za zázrak, léčí mi tělo i duši.
 
-                          Velmi mi pomohl příběh o kartářce. Podstatně míň se rozčiluji, úplně to samozřejmě nejde, ale prosím, já nechci být morous.
 
-                          Takhle bych se mohl vrátit k mnoho příběhům, ale to už stačí. Chtěl bych Vám zásadně a ze srdce poděkovat za Vaše reakce k příběhu Poděkování andělům. Bylo to milé – DĚKUJI. A ty bikere ze Sloupu, ozvi se, ať si „změříme síly“. (Příběh paní Marie žije dál. Pamětníci na vsi mi o ní a jejím životě sem tam něco vyprávějí).
 
 
Blog byl pro mě výzvou (to slovo ancien věru nemá rád) loňského roku, zda vydržím čtrnáctidenní cyklus psaní příběhů mého života. I z toho co jsem dosud napsal asi vnímáte, že jsem polevil, písemně zpohodlněl. Možná i proto, že jsem na konci roku získal historickou budovu v centru Blanska a právě ta je pro mě tou pravou výzvou roku letošního. Po této výzvě musím jít jako ohař, bez minuty klidu, bez zaváhání. Protože jinak ji nenaplním. Chtěl bych budovu zrekonstruovat v hotel či penzion, s restaurací, s historickým sklepením, velkým klenbovým sálem, dalším potřebným příslušenstvím a otevřít ji na začátku příštího roku. Třeba se tam někdy potkáme. A možná tam něco uspořádáme s kamarádem Pavlem Matochou – v rámci jeho šachových oslav. Velmi bych si totiž přál aby se podařilo tiše a nenápadně, ale neoddiskutovatelně, prostoupit celou atmosféru historické Sýpky motivem naší úžasné hry – motivem Šachu.
          Právě včera večer jsem měl dlouhý telefonní hovor s Pavlem M. V diskuzi mimo jiné přišla řeč i na neseriózní chování obchodních řetězců. Při jeho hovoru se mi paralelně vybavila jedna, ale docela pozitivní, souvislost a vzpomínka…
          Jednou za rok dělám na chalupě brigádu, sice to zní vznešeně, ale v podstatě je to jen záminka, aby byl důvod dát si sraz s partou, chvíli pracovat, ale pak hlavně šachy a karty a tak. Ta brigáda je zítra  v neděli – vlastně už dnes, a ona má ještě jeden malý poddůvod.....
          Kdysi jsem hodně kamarádil s jednou paní starostkou v Brně. Chodil jsem za ní do kanceláře, plkali jsme o všem možném a ono to docela dávalo smysl, kolečka do sebe zapadala, navzájem jsme si hodně pomáhali.Choval jsem se k ní, ale někdy hrozně. Ona mi třeba darovala šachový obraz a já ho bohorovně vrazil někam za skříň. Neměla děti a asi jsem jí tento handicap trošku nahrazoval. Mohl jsem udělat cokoliv, v jejím vztahu ke mně to bylo úplně  jedno. Ten obraz jsem si v kanceláři pověsil až po její smrti. Některé věci mi docházejí tak nějak pozdě. Ale proč o tom mluvím, ona mi jednou řekla, že když má největší krizi, tak vyrazí do butiků a ač těch peněz nemá mnoho, tak je schopná utratit za dopoledne polovinu výplaty za hadry.
          Tehdy jsem jí taky vůbec nerozuměl a považoval to za takové ty zbytečné řeči dospělých. Nedávno jsem si, ale s překvapením uvědomil, že jsem na tom v podstatě stejně. Baví mě jednou za čas hodit všechno za hlavu, praštit s mobilem, a jít Olympií nebo Vaňkovkou a vybírat a pít kafíčka, a nakupovat a nakupovat. Oblečení pro sebe, pro Hanku a komukoliv z rodiny. Docela to už umím, čísla, velikosti, vkus mám už v oku. Má to jednu vadu, docela velké procento oblečení, které se v obchodě zdá senza, nakonec na sebe nikdy (resp.jeden rok) nevezmu…. Tak zítra si, Ti mně postavou podobní, kamarádi tu hromádku doufám rozeberou…
         
 
 
          Na podzim loňského roku jsem sehrál zajímavou partii s panem Kejíkem. Je sice plná chyb, ale v něčem mi připomíná lidský život. Je v ní skoro všechno – gambit, královská procházka, matová kombinace, časové tísně, šest hodin hry, boj za stavu 3,5 : 3,5, oběti, odmítnutí remízy(to na mě velice zapůsobilo, pana Kejíka zajímala jen a jen výhra, taky bych chtěl být takový.) atd. atd.
          V jedné chvíli se můj král dostal až na čtvrtou řadu, do beznadějné situace, ale zdravotní procházku přežil. Ve chvíli, kdy jsem potom cítil někde nablízku remízu věčným šachem na g8, h8; přišel bonus – Vítězství.
          Z té partie jsem si vzal do života cenné ponaučení; že jednou kdybych třeba i byl doopravdy na kolenou, tak to nesmím nikdy vzdát a pokud možno se vztyčenou hlavou DÁL A DÁL.
 
 
           Tak tohle povídání jsem napsal o půlnoci, někdy před týdnem, ale pak jej odložil, s tím, že je v průběhu dalšího dne dokončím. Ale k tomu už nedošlo. Mimojité jsem si říkal – Komu to co řekne? Kdo vlastně taky třeba ještě zná a vzpomene si na Martu?
 
 
 
                         … Pak se ale cosi odehrálo ….
            Předevčírem jsem v rámci výše uvedené úchylky bloumal Vaňkovkou. Měl jsem tam i sraz s kamarádem. Dali jsme si kávu, ale vzhledem k opravdu vysoké únavě jsem jeho hlas vnímal jen jako zajímavé nenáročné povídání. Zaregistroval jsem, že jeho pohled směřuje do mé kávy. (viz. obr). Obrazec na hladině mě potěšil. Sám pro sebe jsem si chvíli snil. Představoval jsem si třeba, že tam ve Vaňkovce se skamarádili a už společně mě doprovázejí a usmívají se MARta a MARie.
            Po chvíli jsme se rozešli a já na otočku odjel domů do Krasové.
            (v noci se až chorobně bojím být sám doma. Samozřejmě naivně předpokládám, že můj syn je „úplně stejný jako já“; a tak, když v Brně je doma on sám, využívám trošku účelově této možnosti a někdy jezdím za ním, aby se „jako“ nebál. Spíše je to, ale samozřejmě o tom, abych mohl být s ním.)
            Po rotopedu  jsem tehdy vyběhl k autu a rychle do Brna. U branky  však stál muž a takřka beze slova mi dal do ruky CD disk. Prý by mě jeho obsah mohl zajímat. Už v tu chvíli jsem měl divné tušení a brnění v těle. Vnímal jsem, že přestávám mít tuto situaci pod kontrolou. Připadal jsem si už teď, v tuhle chvíli, spíše jako pěšec v nějaké vyšší prostorové hře.
            Za chvíli, v deset večer, už v Brně, se na obrazovce Vlastíkova počítače nečekaně objevilo starodávné černobílé jiskření a už následovaly titulky – Krátký film Praha – filmové laboratoře Barrandov, rok 1950 (to jsem ještě docela dlouho ani nebyl na světě). Název filmu „Náš pan doktor“.
            V jedovnické ordinaci hovořil o své práci a popisoval svoji praxi místní pan doktor. Po chvíli neosobní hlas komentátora sdělil „ a nyní se pojedeme s panem doktorem podívat za jedním z jeho nejstarších pacientů“ Již jsem to tušil, ale bránil jsem se tomu  co přijde uvěřit.
            Věděl jsem, že bych měl počítač vypnout a vzepřít se osudu, ale nenašel jsem v sobě dost sil. Lidská zvědavost zvítězila.
            Objevila se příjezdová cesta do Krasové a následně dům, ve kterém dnes žiji. Dveře se otevřely a kamera nás dovedla k lůžku nemocného. „Tak co vám chybí“ zeptal se pan doktor.
            Postava na otomanu se otočila a mně v tu chvíli podklesla kolena a hlava se mi zatočila. Skrze kameru se na mě usmála a pak promluvila paní Marie.
Moje přání z konce loňského roku se naplnilo, ale úplně takhle jsem si setkání s ní, z očí do očí, nepředstavoval…..
                         dál a dál si se mnou pohrávají vlny osudu, …..
           
       … A jako bych někde v dáli mezi vlnami zahlédl dva rozesmáté obličejíčky z Vaňkovky……
 
 
(mimochodem v průběhu partie jsem mohl dostat nádherný čtyřtahový mat – najdete ho?)
 
Chládek (Lipovec) - Kejík (Vyškov)
 
1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 dxc3 4.Nxc3 d6 5.Nf3 Nf6 6.Bc4 e6 7.0-0 Be7 8.Qe2 a6 9.Rd1 Qc7 10.Bg5 Nc6 11.Rac1 0-0 12.Bb3 h6 13.Bh4 Bd7 14.Nd5 exd5 15.exd5 Bg4 16.Qc4 Bxf3 17.gxf3 Nxd5 18.Rxd5 Bxh4 19.Qxh4 Rae8 20.Qf4 Re5 21.Rcd1 Rxd5 22.Bxd5 Ne5 23.Qf5 Qe7 24.f4 Nc6 25.Be4 g6 26.Qd5 Kg7 27.Qc4 Rd8 28.Bxc6 bxc6 29.Qxc6 d5 30.Qxa6 d4 31.Qa5 Qd7 32.f5 d3 33.Qe5+ f6 34.Qe6 Qd4 35.fxg6 Rd7 36.Rd2 Rc7 37.Qe3 Rc1+ 38.Kg2 Qg4+ 39.Qg3 Qe4+ 40.Kh3 Rc5 41.Qg4 Qd5 42.Qf4 Qd7+ 43.Kg3 Qd5 44.Kh3 Qd7+ 45.Kg3 Rg5+ 46.Kh4 (Diagram) 46...Rd5 47.Kg3 h5 48.h3 Rd4 49.Qe3 Kxg6 50.f4 Qd6 51.Qe8+ Kg7 52.Qe3 Kf7 53.h4 Kg7 54.Qf3 Kg6 55.Qe3 Qd7 56.Kh2 Kh6 57.Qg3 Qf5 58.Rg2 d2 59.Qg7#
 
 
 

 

 

TABULKA Č.1 – ROTOPED VLASTÍK

 
 
Přehled testů na rotopedu od března 2009 (obtížnost šlapání -> konstantní, stupeň 8 z 10. Délka vždy 12,5 km; vždy spáleno 1 410 Kcal; šlapáno z 95% mezi 20:00 a 22:00 hod, šlapáno do maximální tepové frekvence 175)
 
POČET TESTŮ
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
celkem
2009
 
 
4
8
5
10
6
4
6
15
8
14
80
2010
11
11
10
10
21
5
7
5
17
12
20
11
140
 
RYCHLOSTI A TEPOVÉ FREKVENCE
 
a)      zařazení testů do jednotlivých rychlostních skupin a to dle dosažené průměrné rychlosti - jejich počet.
 
b)      zprůměrování tepových frekvencí všech testů v jednotlivých rychlostních skupinách – na průměrnou hodnotu tepové frekvence v této rychlostní skupině.
 
c)      Průměrná rychlost všech pokusů v roce
 
d)      Průměrná tepová frekvence všech pokusů v roce
 
 
 
(15-16) Km/hod;     a) ; b)
(16-17)    a) ; b)     
(17-18)     a) ; b)
(18-19) a) ; b)
(19-20) a) ; b)
Počet pokusů
c)
d)
2009
6,   120
20, 127
27, 134,4
18, 140
9,   142
 80
17,55
133,8
2010
12 126
21;129,3
50, 134,8
37, 140
20, 145
140
17,72
136,0
 
 
Nejlepší výkony
20,1 km/h        148      28.10.2010
20,0 km/h        153      12.04.2010
19,9 km/h        143      24.04.2009
 
 
 
                                                                                                          Vlastík
 
 
 
 

 

 

zobrazeno(8333x) | příspevky(19x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

10.10.2011 00:20:08 | Vlastík

V první chvíli jsem neuvažoval o jiné myšlence, než že paní na obrazovce počítače je skutečně paní Marie. Ale v průběhu dalších týdnů a měsíců se mi kdesi v hloubi duše začala probouzet  zprvu zcela nezřetelná myšlenka, že to tak třeba není. Podvědomě mi nehrály roky a ani podoba z dávného snu úplně nekorespondovalas podobou z obrazovky. Našel jsem si tedy znovu kronikáře z Krasové, pustil mu CD a zeptal se, zda to je skutečně "moje paní Marie". Usmál se a řekl jen "ne, to je přeci její dcera". Jsem rád. Pohled z očí do očí přes obrazovku nebyl to, co jsem si přál a vysnil.

02.03.2011 09:40:36 | Petr Tioka

Dobrý den,

po našem tel.hovoru jsem si otevřel Váš článek a vpodstatě ho zhltnul. Oživil ve mě vzpomínky na paní Martu, kterou jsem také znal a zažil s ní nejedno specifické jednání.

   Ty tepovky i průměrky, které uvádíte v tabulce, jsou docela solidní, takže Vám mohu s čistým svědomím poslat propozice na akci " Let Orlů ", kterou jsme s kamarádem vymysleli před 7 lety jako test našeho stárnutí. Letos tedy bude již 7.ročník , který se koná 11.6.2011 a regule jsou jednoduché. Každý vyjede z místa svého trvalého bydliště ( v ten den, ne tedy dříve než o půlnoci, samozřejmě myšleno na kole ) tak, aby v pravé poledne byl na vrcholu Pradědu . Zde si v družné společnosti všech dorazivších bikerů vykouříme vrcholový doutník, navzájem se pozdravíme ( s některými se vidím jen jednou za rok ), dáme si vrcholovou klobásu, ozdobíme tričky vždy vyrobenými pro daný ročník a po hodině se rozjedeme zpět do svých domovů s přáním krásného a bezpečného letu do údolí. Musím podotknout, že byť organizuji a jsem účastem během roku spousty akcí, ať již bikerských, lyžařských, skialpových, vodáckých či lezeckých, euforizující atmosféra na vrcholu je naprosto neopakovatelná, byť ten výšlap, když už má člověk za sebou víc jak 100km,  je docela důstojný ( nebo právě proto ). My vyrážíme  okolo 4,30 hod ze Křtin ( kamarád přijede z Brna ) a jedeme tak, abychom v 10 byli v Malé Morávce a měli dostatek času na stoupání. Večer kolem 20 hod býváme doma. Takže žádná křeč, jen snad ten závěrečný kopec do Drahan.
První ročník nás bylo asi 10. No a nyní se nás na vrcholu sjíždí kolem 50. Jsou to kamarádi z Litomyšle, Hranic na Moravě, Ostravy, Opavy.

    Kdyby Vás tato akce oslovila, dejte do 20.5.vědět ( to kvůli tričkům ) a naberem Vás v 4,45, 11.6. v Kotvrdovicích.

                                                                                   S pozdravem

                                                                                                                      Petr Tioka

PS: a ještě jednou díky za doporučení a podporu

22.02.2011 17:52:31 | Jirka

Jsem rád, že jsi nenechal psaní a že jsem se zase něco nového dozvěděl... Po rozhovoru s Tebou mám vždy dobrý pocit, že se problémy dají v klidu řešit, odcházím obohacen o pozitivní energii a s větší chutí do života...

O Martě, této svérázné dámě, by se dalo ještě hodně vykládat, ale stačí alespoň občasná vzpomínka....

Nesmím zapomenout na Tvou paní Marii, věřím, že takovou spřízněnou pomocnou duši máme všichni, jen ji někdy neslyšíme.

Jinak přeji plno sil k psaní, nenech svůj blog vyschnout...a pokud něco vydáš knižně, rád si to přečtu.   J.

09.02.2011 09:52:03 | Pavel Zeman

Skoro měsíc jsem v Brně nebyl.Druhý den po návratu jsem otevřel blok a po přečtení jsem jen zíral jak ten čas letí.K většině článků jsem se v připomínkách různě přídával.Tento však se mě nějak více osobně dotkl při vzpomíncena to jak je todávno.Začalo to při vyřizování stavebního povolení s vedoucí odboru,náasledně ze starostkou a v soukromí s tenistkou a kamarádkou.Na rozloučení s ní  bylo mnoho lidí.Na zádušní mši jsme seděli v lavi poblíž s její matkou.V koslele těch přátel napočítals na prstech a dnes jen tichou vzpomínku kdo vzpomene na ženu s jejím elánem.A tak ti děkuji Pavel

07.02.2011 18:21:08 | Jirka Ri.

Další úžasný příspěvek.. Díky za to,že JSI  Vlastíku.......

01.02.2011 10:57:07 | Marcela

Ahoj Vlastiku,teda to je zase síla. Opravdu krásný příběh,ale součastně až strašidelný. O paní Martě jsem slyšela už hodně i když jsem ji neznala,zřejmě to byla opravdu vyjímečná žena. Tvé blogy jsou fajn,piš určitě dál. Pa,pa

29.01.2011 16:51:05 | Karel

Vlastíku,nemám dar písma,tudíž velmi krátce k Marii a Martě.Prostor kolem nás skýtá spoustu záhad a překvapení.I já poměrně často vzpomínám na Paní starostku,mimochodem jsem nějak nestihnul vymazat její číslo z mobilu,kdo ví.....Napsal jsi to pěkně .     Karel F.

 

22.01.2011 17:19:47 | stana

Průběh utkání 2. kola KP II A ve Vyškově je také popsán i s fotografií aktuání pozice v článku http://www.chess.cz/kraje/jmss/view_artefact.php?type=jmss_document&id=2321 na webu JmŠS. Závěr v oboustranné časové tísni byl nervozní. Čas na digitálkách neúprosně ubíhal, zbývaly asi necelé 4 minuty a ruky se třásly. Chtěl jsem pozici vyfotit, vhodné to zrovna moc nebylo, tak jsem se naklonil nad šachovnicí, bílý pozvedl zrak a moji tichou žádost posuňkem foťáku kývnutím hlavy odsouhlasil, to každý ve vypjaté situaci nedovede.

 

22.01.2011 10:48:41 | Luboš

Z mého pohledu velmi zajímavý příspěvek. Různorodý, ale všechny záležitosti mě zajímají. Mystika, rotoped, šachy... Při té partii s Frantem Kejíkem jsem měl tu čest být osobně a ještě teď mě běhá mráz po zádech... Stav 3,5:3,5. Končící 6.hodina hry a oboustranná časová tíseň. Na to se nedá zapomenout. Sice šťastná, ale úžasná výhra nejen Vlastíka, ale celého týmu. O to je krásnější. A pro mě ještě víc, že zrovna já jsem prohrál... Ale když se najdou skvělí parťáci, kteří pomohou... Na novou "Sýpku" v Blansku se už těším. A vůbec nepochybuji, že za rok touto dobou bude v provozu! Luboš

21.01.2011 10:45:26 | Vlastík

Anciene ahoj, jsem v zahraničí a tvoji repliku jsem zachytil necelou. V pondělí se ti pokusím odpovědět.  Po posledním kontrolním dnu v úterý cítím, ale s velikou pokorou, že na konci roku by jsi už možná mohl naštívit něco snad zajímavého v Blansku. Vlastík

20.01.2011 18:20:29 | Dominik

Ahoj Vlastíku, jsem velice rád, že jsi mě  "navedl" na tyto stránky. NEVĚDĚL jsem, že něco takového existuje Udělalo mi to radost a otevřelo ina mé straně nějaké vzpomínky. Je to jak ve filmu. Dnes jsem byl u nové starostky na návštěvě a moc jsme na Martu vzpomínali a mnohé nám udělělo radost. Připúravil jsi mi krásný program na dnešní večer . a mohu Ti prozradit, že já mám od Marty krásný nůž, který jsem dostal k šedesátinám. Mám jej v ložnici a je pořád se mnou i na výletech a dovolených. Lidé mi jej závidí, ale neví jakou pro mne má cenu. Díky za vzpomínkový večer. Dominik.

20.01.2011 15:58:07 | martin c

Vlastíku, napsal jsi to hezky..  jen ty obličejíčky v tvé kávě se na počátku našeho rozhovoru víc usmívali...

20.01.2011 11:26:55 | Vlastík

V šesté hodině hry už jsem  v té partii pil i vodu z kohoutku. Ani mě, ani mého soupeře, by už taková kombinace nenapadla. Potřeba luštit diagramy a pak už se to vybaví.  Vlastík

20.01.2011 08:49:34 | vaclav

vážený pane chládek  mám PID + ZTP/P průkazku , doslechl jsem se,že je možnost mi pomoci účastí na turnaji částkou 15OO IM turnaj olomouc,pokud je šance, moc děkuji pokud ne chápu to. V Praze na openu A jsem se snažil nicméně jsem zaznamenal 4 prohry průměr soupeřů pod 22OO těžkou 5 hodinovou partii jsem sehrál s GM němcovou + M gregorem s výsledkem O. V bleskovém přeboru libereckého kraje jsem skončil jako 2 náhradník za FM Vránou+KM Daleckým děkuji za vše. vaclav.vladyka@email.cz sms 602835127

20.01.2011 08:19:08 | ancien

Vlastiku, tvůj minulý blog sklidil zaslouženou pozornost a uznání. Po právu, protože byl silný  nejenom zážitkem ale i formou. Měl jsem už k němu připravený příspěvek, ale pořád jsem váhal, až jsem promarnil tu správnou dobu. Jsem rád, že ses rozhodl pokračovat a i když tentokrát je toho na jeden blog trochu příliš (od neuvěřitelného završení příběhu s Marií až po tabulku tvých výkonů na rotopedu) a někteří tvoji obdivovatelé (jak jsem se mohl osobně přesvědčit) nesnáší ani náznak kritického pohledu na tvoje psaní – tak přece jen pár slov dodám.

Je samozřejmě možné, že si pro svůj nový záměr, který – jak píšeš – je pro tebe výzvou nacházíš novou ochránkyni. Marie – Marta. A ono to odpovídá i charakteru biblického příběhu. Nad tvým životem spojeným s domem v Krasové bděla jeho dávná obyvatelka – dobrá, laskavá a oduševnělá Marie, nad tvou „výzvou“ přestavět bývalou sýpku v Blansku (tedy nad tvým podnikatelským záměrem) bude bdít praktická, pragmatická a pracovitá Marta. Ale jako bych ji slyšel: Vlastiku, není to na Blansko trochu moc speciální záměr? Nehodil by se takový svatostánek šachu spíš do Brna? Máš vůbec představu jak se to uživí? Je vůbec tvůj nápad v souladu s „duší“ toho domu? A jak myslíš na výchovu šachového dorostu?

Jak jsem znal Martu, tak by tě určitě povzbudila, ale otázkami by nešetřila.

Teď se ještě musím vrátit k tvému minulému blogu, který byl velmi sugestivním završením tvé celoroční spisovatelské snahy a určitě bude dobrou tečkou v knize, kterou chystáš. Všechno, co jsem chtěl napsat by bylo jen jakousi úvahou nad citátem, na který často vzpomenu, když pozoruji tvoji mnohostrannou činnost: „Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.(Bible, Kniha Kazatel).

K tomuto blogu by se spíš hodila úvaha o vědomém rozporu mezi tím, jak bychom měli žít a tím jak skutečně žijeme. Protože tento rozpor, který hluboce prožívala, nakonec Martu zabil.

(Alespoň já jsem o tom přesvědčen).

Do nového roku přeji jak tobě Vlastíku, tak všem tvým přátelům to, co jsem posílal ve svém PF: vlastně to byl citát, který navazoval na transparent, který nesl anděl vznášející se na obraze narození (Caravaggio): Gloria in eccelsis Deo … jsem doplnil už česky: …a na zemi pokoj lidem dobré vůle!      

   

    

19.01.2011 20:03:30 | isaac

 Mat je hezký, ale je vidět už z dálky.  Bez čtení textu jsem si říkal, jak to černý mohl nevidět, ale při partii nám nikdo diagramy nedává.

19.01.2011 19:14:29 | Tobi

Zvláštní průřez toho, co bývá v popředí Vašeho zájmu. Zvláštní prožitky, co Vás potkávají. Zvláštní myšlenkové pohnutky, co dokáže Váš blog v člověku vyvolat. Zvláštní, spíš výjimečné výsledky za Vaší prací, jedno v kterém směru. Někdy zapomínám, jak je obyčejnost vzácná. Díky, že jste mi to připomněl. Je to důležité. Těším se na Váš hotýlek, snad šachově laděný. Ať se dílko pěkně daří!

19.01.2011 18:35:59 | Pavel

Marta a Marie, přítelkyně Ježíše Nazaretského, jeden z mých nejoblíbenějších biblických příběhů. Hezky to zapadá a ladí.

Hezké hory, Vlastíku! V sobotu jedeme taky na týden lyžovat.

19.01.2011 16:45:20 | Prokopka

Za další silný příběh, za vytrvalost při jejich psaní, za náměty k přemýšlení - díky.  

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox