Soňa Pertlová

šachová mezinárodní mistryně (ELO 2199)

Letní putování 1

[12.07.2010 08:18:56]

(Praha – Třinec – Martin – Blava – Vídeň)

 

Jak se blížil konec zkouškového a s ním i poslední písemka, začalo trochu přituhovat. Ačkoliv matematika i finance patří mezi moje nejsilnější zbraně, finanční matematika nebyla zrovna tak jednoduchá, jak jsem si z počátku myslela. Zvlášť poté, co jsem měla absolvovat asi 4 vyšetření a jeden chirurgický zákrok při silných bolestech žeber, při kterých jsem se mnohdy ani nemohla nadechnout, nota bene se učit. Ideální podmínky obzvlášť před cestou za oceán, ne? Na CT se nakonec zjistilo, z čeho hlavně pochází ta ukrutná bolest – kromě postoperačních problémů ji způsobovalo zlomené žebro. Na druhou stranu to byla asi nejlepší možnost, kterou jsem si mohla na léto vybrat.

Po celodenním lítání po doktorech jsem ve středu 16.6. psala masakrující test z FM. Času nebylo málo, ale příkladů bylo až moc a navíc se skoro nedaly použít vzorce, takže člověk musel používat vlastní hlavu. Silné tišící léky sice tlumily bolest, ale bohužel jsem do papíru „čuměla“ někdy až moc dlouho, než jsem pochopila, co se po mně vlastně chce. Po písemce jsem byla pěkně zničená hlavně proto, že odhad mých šancí na projití nebyl moc velký. Hlavní ale bylo, že jsem měla konečně prázdniny. Co takhle si zajet na otočku do Třince? Do půlnoci jsem spakovala všechny saky paky a na šestou ráno valila s kufry na vlak. Po příjezdu domů jsem oběhla všechny známé a příbuzné, vyzvedla si ocenění pro nejlepší sportovce Třinecka a vydala se zpátky do Prahy tak, že jsem to stihla ještě před půlnocí :-) Nejlepší zpráva dne – prošla jsem i posledním testem, dokonce za 2. Cvičící se při opravování písemky musel asi hodně snažit ;-)

Pátek, poslední den pro vyřizování posledních či předposledních povinností před mým letním putováním. Poslední možnost pro zařizování lázní na léto, což zahrnuje i „běhání po doktorech“. Nejsem já tam vlastně skoro jako doma? :-) Vše vyřízeno, well done.

Přes víkend jsem vystěhovala „posledních pár švestek“ z kolejí. Zrovna když jsem si chtěla vytisknout všechny dokumenty, došel inkoust. Jaká náhodička :-) Bylo 19.20 a v Alze zavírali v 20 – jaké to štěstí? Rychle jsem vybrala a objednala na internetu malou náplň a běžela do Alzy. Právě včas, za 5 minut 12.

Následující víkend byl opět poměrně hektický. Samotné vyndání stehů a zapsání známky do indexu nebylo tak náročné jako tahání se s kufry po Praze, v hlavě navíc slova jednoho z mých ošetřujících doktorů: „Doufám, že dnes nebudete nic těžkého tahat.“ Ne že bych nechtěla poslouchat, znamená pro mě velkou autoritu, ale bohužel jiná možnost, jež by nekomplikovala tolik situaci, nebyla. Celá zmožená jsem přijela na Florenc, načež mě dorazil řidič autobusu: „Musíte si ten kufr dát do úložného prostoru sama. Ještě byste mě žalovala, kdybych vám utrhl ucho.“ Fajn, tak jsem se na něj vykašlala. Člověk si musí zvyknout, že život není jednoduchý, ;-) V Brně jsem vyzvedla od kamaráda balíček pro sestru k narozeninám a pokračovala domů. První večer po zkouškovém, kdy jsem si pro sebe udělala konečně čas a zároveň poslední večer doma. Tedy ne úplně poslední, aspoň doufám :-)

Ve středu ráno jsem se v Třinci rozloučila s učiteli z gymplu, s rodinkou a pokračovala směrem na východ. Final destiation: Martin.

ČS Extraliga žen v Martině

V Martině jsem měla za úkol vytáhnout šťastné číslo při losování, neboť mé spoluhráčky, Erika s Majou, plánovaly přijet později. „Šťastné“ barvy nakonec tahala Evička – černé. Nepamatuji si, že bych za posledních pár let nezačínala turnaj černými kameny. Po příjezdu holek jsme si chvíli povídaly, hlavně s Erikou, se kterou jsme se neviděly skoro 6 let, ačkoliv jsme se předtím potkávaly poměrně často.

Ve čtvrtek ráno začala ČS extraliga žen. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla hrát všechny partie kvůli následujícímu turnaji v USA - World Openu, bylo obtížné jako host sehnat oddíl. Původně jsem měla hájit barvy domácího Třince, ale kvůli chybějící hostující hráčce a naši mateřské Martinky Valíčkové, jež byla tou dobou mimo ČR, jsme nakonec družstvo nedokázaly postavit. Podařilo se mi nakonec se dohodnout se sestrami Machalovými a mou oddílovou kolegyní Joannou Worek alias Asiou, která mě zastupovala ve zbylých zápasech.

Ačkoliv jsme byly nasazená jednička, nemělo tomu tak být vzhledem k tomu, že byly počítány první tři hráčky, přičemž já s Asiou jsme se střídaly (v jednotlivých zápasech mohly hrát 2 hráčky mateřského oddílu a jedna hostující).

Dvojkolové turnaje nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější, obzvlášť poté, co jsem celou noc probděla a skučela bolestí. Chvíli jsem váhala, jestli nezavolat Asie, jestli by mě nenahradila dřív, protože v tomto stavu se hrát nedá. 2 roky nazpět jsem takto hrála Pardubice a nakonec chtě nechtě odstoupila z turnaje. Nyní ty bolesti však byly několikanásobně silnější, že ani léky nepomáhaly a o co hůř – můj stav se den ode dne zhoršoval, což mě opravdu děsilo obzvlášť před cestou do zámoří. Nakonec jsem si řekla, že nebudu komplikovat situaci a odehraji dohodnuté 3 zápasy.

1. kolo se nám moc nepovedlo. Místy jsem si připadala jako ve zpomaleném filmu a na konci jsem sotva viděla na šachovnici, což se projevilo v závěru partie, kdy jsem byla tak trochu „out of order“. Vyhranou pozici jsem tak nedotáhla k výhře, nýbrž k prohře. Bohužel i Maja chybovala, a tak místo 2,5:0,5 se zápas otočil přesně naopak. Příprava na odpolední kolo byla jednoznačná – spánek.

2. kolo jsme si spravily reputaci výhrou. Hlavním úkolem bylo utéct hráči BYE. Já jsem tak trochu nekorektně obětovala pěšce, nebo to spíš byla malá chybka v propočtu, ale vytvořila jsem jakousi protihru, takže se mi podařilo urvat aspoň půl bodu, holky mě podržely a spolehlivě vyhrály.

3. kolo jsme hrály s druhým nasazeným Martinem v čele s Regínou Pokornou. S Regínou jsem hrála na ME žen v Drážďanech 2007, kde mě porazila poměrně s přehledem v zavřené sicilce. Vstala jsem ráno dřív a koukla se jak na zavřenou sicilku, tak na scheweningen. Bylo očividné, že varianta se Sb4 Regíně sedí, proto jsem zvolila klasiku, ačkoliv jsem ji hrála snad podruhé v životě. To ce nakonec ukázalo jako dobrý krok, protože jsme byly mimo její přípravu, ačkoliv i mimo mou, ale nevadí. Chvílemi se mi pozice nepozdávala, ale poté co jsem odrazila všechny její aktivní pokusy, jsem stála lépe, nicméně na výhru to očividně nestačilo. Maja bohužel prohrála s Julií Kochetkovou, svou výhrou nás však zachránila Erika.

Tímto jsem předala žezlo Asie, která odehrála zbytek.

Cena Fair Play

Před čtvrtým kolem mi slavnostně předal Lubo Chripko Cenu Fair Play SŠZ, resp.Cena JUDr. Júliusa Kozmu za partii s IM Petráněm loni v Tatrách (viz blog Tatranské střípky). Velice mě překvapilo a potěšilo, že jsem ji dostala já jako cizinka. Po předání ceny jsem chvíli sledovala partie a krátce poklábosila se Sergejem Movsesjanem a p.Hlaváčikem, ředitelem turnaje a koukala mazat na vlak. Až na to zdravotně-šachové trápení se mi turnaj líbil, nutno dodat.

Bratislava

Na cestě do Blavy jsme s Lubem Chripkem probírali všelijaké šachové drby vesměs ze šachového prostředí, někdy i „PŘÍSNĚ TAJNÉ“ :-) V Blavě nás vyzvedl Janko Markoš, se kterým jsem se neviděla přes rok, a po krátké večeři v Europei mě provedl centrem. Lubo se pak odpojil skrz svým povinnostem a šel si po vlastní ose. Večer jsme nakonec zakončili konverzací se spolubydlícím Janka, dětským psychologem, u číše vína. Následující dopoledne jsem pokračovala ve své pouti, tentokráte však na východ.

Vídeň

Na Südtiroler Platz mě vyzvedl bratranec Riki, občas ty doktory přece jen musím poslouchat ;-) Tento víkend jsem pojala jako relaxační před odletem do Států. Po lahodném obědu v řecké restauraci, do které jsme byli pozváni tetinými sousedy, jsem zaskočila na Mariahilferstrasse pro poslední drobnosti. V neděli jsme si to namířily do mých oblíbených termálek v Oberlaa, což nás pěkně rozehřálo, tak jsme se šli zchladit do salónu u Tichého. K večeru jsme se zastavily na skok na Donauinselfestu a pořádně se nadlábly :-) Dámská jízda jak má být ;-)

 

V pondělí nastal den D, má velká první cesta za oceán. A že hned první den byl opravdu „o hubu“, vám vylíčím v následujícím blogu. Tak se těšte!

 

 

fotografie

zobrazeno(15719x) | příspevky(3x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

28.07.2010 01:46:08 | Soňa

Zdravím z olympijského Vancouveru. i když se zpožděním :-)

Bratislava se mi líbila, zejména z historického hlediska. Zůstávám však věrná milované Praze :-)

Jsem ráda, že pohled zdárně docestoval pořadatelům :-) V Martině se mi líbilo, jen škoda, že jsem musela odcestovat dříve...

21.07.2010 13:01:13 | LuboChess

Soňa a ako sa Ti páčilo v metropole Slovenska ?

16.07.2010 19:35:11 | Hlaváčik

Pozdravujem Vás Soňa a ďakujem Vám za pozdrav z  Valley Forge. Neviem čím som si zaslúžil takú milú pozornosť, ktorá má veľmi príjemne prekvapila. Veď u nás v Martine ste bola len chvíľu, ale verím,že vkrátkej dobe  ( hm.. čo je to krátka doba?) usporiadame turnaj pre dievčatá a že budem mať tú česť privítať Vás.Držím Vám palce. Ing. Hlaváčik, riaditeľ ČSEŽ 2010.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox