Soňa Pertlová

šachová mezinárodní mistryně (ELO 2199)

Poslední dojmy z Rijeky

[03.05.2010 22:17:41]

Po delší odmlce způsobené také školními povinnostmi mám pro Vás připraveno pár zajímavých postřehů převážně z druhé poloviny turnaje. Naplánované byly sice na dřívější termín, nicméně hold i v životě mívám časovky ;-) 

„Spor“né šesté kolo

Již dlouho jsem prahla po krvi a cítila, že tentokráte by to mohlo vyjít. Počítač mi sice opět přiřadil černé barvy, ale to se nedá nic dělat. Připravila jsem si detailně jednu variantu, která by mi mohla sedět, ostatní jen tak zběžně. Partie poprvé vyšla podle předpokladů a měla jsem jak poziční, tak časovou výhodu. V pozici, kde jsem si mohla hrát v podstatě cokoliv, jen nepřipustit jeden průlom, o kterém jsem věděla, jsem na jeden tah přestala tuto hrozbu hlídat a pozice se najednou otočila o 180 stupňů. Byla jsem na sebe naštvaná, ale co, hraje se dál. Po časovce jsem si všimla, že mám v partiáři zapsaných jen 39 tahů, ačkoliv nám hodiny automaticky přidaly půlhodinu. Asi jsem někde nějaký nezapsala, nebylo by to poprvé. Tak jen opíšu ten předchozí, aby nebyl problém. V tom se kouknu na soupeřčin partiář a ta má zapsaných taky jen 39 tahů, což mě zarazí. Tak jí řeknu, že jsme asi neudělaly 40 tahů, že zavolám rozhodčího. Dostane se mi odpovědi, ať si dělám, co chci. Zastavím tedy hodiny a zavolám rozhodčího a vysvětlím problém. Nejdříve zkoumají hodiny, pak se vrátí a kouknou se na partiáře a řeknou nám, že máme napsat, že jsem vyhrála a podepsat partiáře. Načež se začne holčina hádat, že myslela, že máme 40.tahů, když viděla můj partiář (40.tah jsem zapsala až po „pádu praporku“) a hodiny přidaly půlhodinu, ale rozhodčí jí říkali, že se musí řídit svým partiářem. Začala se chovat úplně hystericky a vyrušovala okolní partie. Odmítla podepsat partiář a odešla od partie, že chce podat protest. Moc jsem se do toho nechtěla míchat, tak jsem raději jen koukala. Bylo mi té holčiny líto, možná mi i vadilo její chování, tak jsem jí nabídla remízu, ale ona to nechtěla ani slyšet. Zkusila jsem to ještě jednou, ale při jejím nevraživém pohledu jsem to vzdala. Po opětovném vyzvání jsem podepsala tedy partiář a odešla. Zarazilo mě však hrubé pochybení rozhodčích – nezrekonstruovali partii, jen si přečetli tahy.

Od Mariána Jurčíka jsem po kole dověděla, že totéž se stalo v předchozím kole Zuzce Borošové. 

Náhoda?!

Ráno před sedmým kolem jsem si od mé sestry Adriany přečetla zprávičku, která končila „ Tvá Adriana, kterou dneska porazíš – teda tu Nikolovou ;-) … z čehož jsem pochopila, že mě čeká WGM Adriana Nikolova. V té chvíli mi došlo zajímavé zjištění – má sestra se jmenuje Adriana a bratr Nikola. To jsou mi náhodičky :-) Před partií za mnou přišla kamarádka Tina s pozvánkou na její večerní párty, což mě docela překvapilo a zároveň potěšilo :-)

Partie byla zajímavá, plná napětí a nečekaných zvratů. Bulharka zvolila variantu, kterou ani jedna z nás podle databáze ještě nehrála. V zahájení jsem za aktivitu obětovala pěšce, partie však záhy přešla do koncovky, kde jsem měla alespoň nějakou kompenzaci. Vytvořila jsem soupeřce nepříjemné hrozby, na které reagovala obětí figury za 3 pěšce s nepříjemnými hrozbami. Koncovku jsem propočítala dobře a našla remízu, ale nějak mi uniklo, že jsem mohla jedním tahem v pěšcově dokonce vyhrát. To až po tahu, který jen remizoval. Soupeřka to také neviděla, a tak byla přešťastná za remízu. S úsměvem mi poděkovala poté, co jsem ji vyhrávající variantu ukázala. 

Párty

Tininu párty jsem nakonec nestihla, neboť jsem na hotel přijela až kolem půl desáté. Potkaly jsme se tak až na té oficiální organizované pořadateli. Po cestě potkala naše česká výprava jak Nigela Shorta, který nám přál pěkný večer, tak Karpova, který se vracel z meetingu, kde přestavoval svou kampaň. Hlasitá hudba, málo prostoru a nepříliš dobré drinky nás brzy vyhnaly spát, tedy jak koho :-)

Ráno se kouknu na los a hádejte s kým po volném dni hraji! S Tinou ;-) Další náhodička?! Ještě nějaké budou, nebojte se ;-) 

Volný den a Tiramisu

O volném dnu jsme se vydali s Peťou Partyšem, Vlastou a Davidem na výlet do Rijeky. Prošli jsme centrum a koukali po nějakých památkách, naše cesty však končily v obchoďáku na hlavním bulváru. Co mě docela překvapilo, byl obchod s obuví DEICHMAN, který měl téměř totožné výrobky jako v pobočce v Praze. Hledala jsem moje oblíbené boty, které jsem v Praze musela reklamovat, bohužel měli jen o číslo menší – 36. Škoda, ale nemohu chtít všechno :-)

Když jsme pak s Davidem čekali na Vlastu a Peťu na bulváru, dostala jsem mlsný jazýček na tiramisu, jež na mě tak slastně vyhlíželo zpod výlohy. Na obědě a večeři byla spousta zákusků, ale nikdy jsem tam neviděla tiramisu. Se slovy: „Alespoň nějaká změna.“ Jsem si ho tedy dala. Hádejte, co bylo mezi zákusky na večeři? :-)

Z centra Rijeky naše cesty vedly na zříceninu hradu Trsat. Už z obchodního centra nás pronásledovali Maďaři (Berkes, Balogh…) – až na hrad. Odtud byl nádherný výhled nejen na celou Rijeku, však posuďte sami (viz fotky). S úsměvem jsme se tak vraceli na hotel :-)

Tajemství

Do Rijeky jsem si s sebou vzala v poslední době populární knížku „The Secret“. Její popularitu potvrzoval fakt, že ji na turnaji četlo minimálně 5 dalších lidí a určitě spousta dalších, která si ji nečetla v autobuse :-) Pročítala jsem zrovna kapitolu, kde poukazovali na to, že když na něco pozitivního neustále myslíte a chcete to, tak to také dokážete. Jediné, co nesmíte říkat, je, co nechcete. Tak to prý nefunguje :-)

V 8.kole jsem hrála s Tinou. Brzy po zahájení jsem získala materiální výhodu, avšak realizace nebyla na výši – umožnila jsem Tině protihru a nakonec jsem to byla já, kdo usiloval o remízu. Když už bylo skoro hotovo, vymyslela jsem poslední tríček, jak se zachránit.

Bílý má Kh3, De2, g3,h4; černý Kh7, Vf5, Vf3, f7, g6 a h5. Černá zahrála Vf2, načež jsem otráveně s bezmocným výrazem v tváři zahrála De3. Vzpomněla jsem si však na slova v knížce a stále si opakovala: „Zahraj V5-f3, zahraj V5-f3…“ A ona to zahrála :-) A co přišlo? To je úkol pro vás :-)

Vyprávěla jsem tuto historku pak Zbyňkovi Hráčkovi, který nerad hraje se ženskými. Ten hned nahodil zděšený výraz: „Ježíši, tak to doufám, že s tebou nebudu hrát v Ostravě.“ Na chvíli se zamyslel a dodal: „Počkej, ale to je nepovolený doping.“ :-)

Druhý den ráno se mě snažil zastrašit tím, že naposledy hrál s Mariou Muzychuk a že ji úplně rozmetal. Po mé odpovědi: „No a?“ Mu došla slova :-) 

Alarm

Představte si, že spíte spánkem hlubokým a spravedlivým a ve 2 ráno vás probudí požární alarm. Představa, že někde hoří a že budete muset opustit hotel v pyžamu není moc povzbuzující. Většina vyběhla na chodbu zjistit, co se děje, naštěstí to požár nebyl. Bohužel technici neuměli alarm vypnout, resp. jim to trvalo hodinu a půl. Nádherná noc, viďte?

Téměř spláchnutý mobil

Poslední den jsme se loučili s Vlastou, Zbyňkem, Viktorem a Peťou, kteří se vypravili do Rijeky autem. Měla jsem problémy s močovými cestami, tak jsem spoustu času trávila na toaletě, ale tentokrát se mi povedl husarský kousek. Občas si dávám mobil do zadní kapsy jeansů, tentokráte to nebyl šťastný nápad. Při svlékání jsem jen slyšela „ŽBLUŇK!“ a byl v záchodě :-) Pohotově jsem ho vytáhla z naštěstí ještě čiré :-) vody, vyndala baterku a simku a celé dopoledne sušila fénem, ale naštvaná jsem na sebe byla pěkně. Naštěstí se druhý den rozběhl, ale zlobí doteď.

Náročná cesta zpátky

Turnaj se nepříliš povedl, ale život jde dál. Ke konci jsem byla tak šíleně unavená, že mi moje hra moc šachy ani nepřipomínala, tak jsem se alespoň těšila domů. V neděli 21.3. mě čekala liga v Třinci a následující týden spousta testů ve škole, takže povinností až nad hlavu. V pátek 19.3. jsme my „zbylí“ odlétali ze Záhřebu. Já jsem letěla až v podvečer, tak jsem využila čas na letišti k učení. Z Vídně jsem ještě večer pokračovala autobusem do Brna, kde jsem přespala u kamaráda.

Na další den jsem měla již 3 týdny zarezervovanou a zaplacenou jízdenku, avšak v autobuse již nebylo místo. Bylo nás asi 5 takových. Půl hodiny jsme to řešili v nepříjemném sychravém počasí. Přestože Student Agency je na trhu služeb v autobusové dopravě podstatě monopolem, stejně nám nebyli schopni zajistit náhradní dopravu a museli jsme si poradit sami, což mi přijde nefér. Na druhé straně jsem jim napsala reklamaci a žádost o náhradu škody, což překvapivě uznali. Nejednalo se tady o částku, která nebyla závratná, nýbrž o princip. Shodou okolností jsme v letošní seminární práci rozebírali účetní závěrku právě společnosti STUDENT AGENCY, s.r.o. a nutno dodat, že si nevedou tak špatně :-)

Nešťastná tečka

Asi tak bych definovala závěr ME. Turnaj mě natolik vyčerpal, že jsem domů přijela silně nachlazená a skrz zánětu jsem musela brát ještě antibiotika. Ligu jsem v tom stavu nakonec nehrála a tím rozhodila barvy a šachovnice v družstvu, naštěstí jsme byli již zachráněni. Štvalo mě to hodně, ale partii bych jistojistě nezvládla. Ve škole jsem snad poprvé z důvodu nemoci nepsala testy, nicméně učit jsem se musela.

Ale všechno jednou končí, a tak se musím těšit na lepší zítřky :-)

 

fotografie

zobrazeno(16515x) | příspevky(2x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

12.05.2011 22:20:12 | Zdenek

Dh6+!=. Odpovedám, chcem reagovať, komunikovať, no neskoro, prepáč mi dievčatko. 

04.05.2010 11:01:33 | Soňa

Ještě jsem zapomněla dodat, že teta kdysi hrávala s Tininou mamkou přebor Vídně (a asi i celého Rakouska). Jak je ten svět malý :-)

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox