Václav Klaus

Ředitel gymnázia a základní školy PORG. Liberál, cynik, šachista, cyklista a otec tří dětí.

Jsou velmistři normální lidi? Část 1

[16.06.2011 19:12:01]

Zejména díky Pavlu Matochovi jsem měl příležitost se setkat (a občas i hrát v simultánce) s pěknou plejádou mistrů světa i světových velmistrů dnešní i předešlé generace: Karpov, Kasparov, Spasskij, Kramnik, Hort, Ivančuk, Korčnoj, Navara, Movsesjan, Polgárová, Kaválek a asi i další. A tak až budu starý dědek (což už není tak nekonečně daleko), budu moci spisovat článečky do šachových periodik.
Ta budou mít velkou čtenost, neboť lidé jsou z povahy věci líní (někteří psychologové tvrdí, že lenost a strach jsou jedinými motivacemi většiny lidí pro jejich konání) a tak nejraději čtou v šachových časopisech pochybnou šachovou beletrii, než aby si přehrávali partie nebo luštili úlohy, což vyžaduje námahu. I já si raději čtu popis pana Navary, jak šel od hotelu na vycházku a z nebe padala nějaká kapalina pod úhlem skoro 60 stupňů (déšť ve větru), než abych se poučil z jeho mistrovského vedení koncovky.

Nejprve odpovím na otázku v titulku: ANO - jsou to bytosti na bázi uhlíku s výjimkou části lebky, kde si nejsem tak jistý. K  tvrzení „ano“ mě nevede DNA průzkum, ale fakt, že se od sebe výrazně odlišují.
Většinou je spojuje fanatický zájem o šachy bez ohledu na cokoli. A člověk si často klade otázku, kolik je talent a kolik je ta oddanost královské hře, podobně jako si u Jágra můžeme klást otázku o nadpozemském talentu vs. 1000 dřepů denně za mlada.
Určitě je spojuje vysoké ego, v tom jsou šachy podobné třeba boxu. A také předzápasová vyjádření v obou těchto sportech před utkáním o titul bývají obdobná, akorát Mike Tyson říká: „Zarazím tomu chudákovi nos do mozku“, kdežto šachový obhájce titulu třeba: „Myslím, že soupeř má slabiny v chaotických pozicích a černými figurami“. Oba v jádru ale myslí to samé.

Jinak převládají odlišnosti, ale přesto bych vymezil dva základní typy velmi podobně jako i u normálních klubových šachistů: a sice lehce renesanční typy se zájmy a aktivitami širšími vs. totální „šachouni“, kteří jsou daleko více jednorozměrní.

K těm druhým bych si dovolil zařadit Korčného, Navaru, s jistými výhradami Kasparova a bezpochyby Vasilije Ivančuka, se kterým jsem večeřel. Bylo to po zápase Ivančuk – Navara a já byl nominován sedět vedle drtivě zvítězivšího ukrajinského velmistra, asi z důvodu, že jsem schopen konverzovat rusky i anglicky.

Ivančuk je génius a bál se ho i Kasparov na památném pražském porevolučním turnaji Bessela Koka. Stál jsem tehdy ve VIP zóně kus od Kasparova, který nervózně popocházel se svým sekundantem a zamítal jeden za druhým všechny Dochojanovy ideje, co hrát, a pak trochu odevzdaně šel do sálu. Tam už ale zíral stejně nadřazeně a sebejistě jako vždy.

Ale k večeři. Zábava okolo stolu nebyla obecně moc světoborná a nejvíc jsem se nalopotil já. Ivančuk příliš nereagoval na žádné normální společenské otázky typu Praha, program a tak; odpovídal jednoslabičně a zíral skrze mě a skrze všechno svýma zvláštníma plavoucíma očima. Řekl jsem si OK, třeba je unavený z partie a hlavně proč by měl se mnou bůhvíjak konverzovat, setkává se po světě se stovkami lidí, nebudu ho otravovat … Ale pak jsem ještě položil jednu otázku. V poslední partii zápasu Navara – Ivančuk totiž byla možnost obětovat střelce za asi trochu kavárenský útok a já se na to zeptal velmistra Kaválka v komentátorském sále. Ten to chvíli analyzoval a zhruba došel k tomu, že to trochu zajímavé je, není to žádný zvedák, ale ani totální nesmysl. A tak jsem se Ivančuka zeptal, proč to nehrál a uvedl ještě následující tah (který jsem znal od IGM Kaválka). V tu chvíli došlo k totální proměně osobnosti známé jinak jen z béčkových hororů. Do té doby zcela flegmatický Ivančuk ožil, do tváře se mu nalila barva, v očích mimozemšťana se rozsvítily dvě zelené diody a odpověděl zhruba desetiminutovým energickým monologem typu: „… intěresno, no slon chodit e7, prichodit c4, d6 i …, nemožno igrať, variant slon f6 …; atd atd atd vygrajet … „ a chrlil a chrlil a chrlil varianty asi jak když máte puštěné to okýnko ve Fritzu. Já se pochopitelně vždy po třetím tahu ztratil a soustředil se na znalecké pokyvování. Jinou debatu jsme nevedli, ale moc hezky jsme si popovídali a loučil se se mnou velmi přátelsky. Patrně si mě v mozku zařadil do nějakého šuplíku ke „slon e7“. 
 
Asi největším protipólem je Sergej Movsesjan, který je naopak vždy tak veselý, normální a vtipný (naprosto nešachově), že bych s ním šel hned na pivo. Což jsem i jednou šel, jen se tam nesmí vyskytnout žádný snaživec se šachovnicí, neboť přání některých amatérů zahrát si bleskovku s hráčem 2700+ je zhovadilost podobná nutkání zaboxovat si trošinku s tím Mikem Tysonem. To se mi právě stalo jednou v Mariánkách, kde Sergeje nutili hrát blicky černými 76 sekund vs. 5 minut soupeř. Bylo nás tam asi pět prvotřídních ( I.VT) zoufalců. Nevím, jaká je to zábava pro velmistry, pro mě to bylo asi stejně „zábavné“ jako hrát blitz proti šachovému programu, tj. otevřené hry zdechlé po 10-15 tazích (spotřeba soupeře cca 8 sekund), zavřené hry stály rovněji, ale minuta v čudu, druhá – výhoda bílého pryč, teď už musím zahrát silně …, no naštěstí asi v 56. partii přehlédl Sergej nejsnaživějšímu z nás figuru, prohrál a mohli jsme se věnovat alkoholu a jiným radostem.
 
Opačně lidsky zdaleka nejprotivnější mi byl Korčnoj. Tedy ještě ruku v ruce s Kasparovem, ale ten má přece jen na své manýry světové superstar nárok. V zápase Karpov – Korčnoj jsem v sedmdesátých letech pochopitelně naplno fandil opačně než Leonid Brežněv. Ale vztah k sovětskému impériu je věc jedna. Lidská slušnost, empatie a základní bonton – druhá. Abych byl upřímný, vůbec nechápu proč V.K. simultánky hraje? Existenční nutnost? Vždyť simultánka je více společenská než sportovní záležitost. S ním to bylo utrpení.
 
Začínalo se ve dvě a tak jsem doma nahlásil příchod na večeři. V sedm organizátoři měli pro manžele Korčných lístky do divadla. Ale mistr Viktor chce vyhrát co nejvíce partií a tak dumá u všech desek, kde to nemá ložený. 17:00, 18:30 – divadlo se ruší. V osm nás ještě pár hrálo. Okolo deváté jsme zbyli dva. Kromě mě kultovní simultánkář (na straně sedících) pan Chládek – vyhraný a já, který jsem držel remízu v dost jalové koncovce. Mistr však chce hrát dál a tak nás odvedou do nějakého menšího sálku, přinesou hodiny a dohráváme to blitzem. Nejprve to zkazí pan Chládek a pak dohrávám já. Korčnoj zkouší mojí pevnost zleva, zprava – já hlavně sleduju hodiny, abych měl lepší čas. Soupeř se chová celou dobu jako bychom hráli o ten hotel, protivně a nasupeně. Když mu zbývá minuta (a mě tři) tak se rozhodnu, že ho shodím (za to sedmihodinové utrpení) a v dalším tahu zahraju prohrávající tah. Průlom, konec. Korčnoj mi ruku nepodává, ale tak nějak jako mává rukou, že to byla partie na prd (to zcela chápu, že s Bronštejnem a Talem hráli hodnotnější šach) a setrvale nasupen odchází. Mě jen úcta k jeho věku drží, abych mu neřekl, že ho lituju.
 
Zařekl jsem se, že už žádné simultánky hrát nebudu. Co z toho? Simultánka je totiž i šachově zrádná: Velmistr je pochopitelně ve velké nevýhodě, ale ani amatér nemá komfortní partii. Ani v klíčovém okamžiku se nemůže zamyslet pořádně. Velmistr se okolo stolečků blíží, musí se něco zahrát.
Ale nechal jsem se přemluvit na simultánku s mistrem světa Kramnikem. A to byl balzám. Kramnik s úsměvem na rtech odbavil dvacet hráčů (často hodně přes 2000 ELO) za tři hodinky, přičemž ještě podepisoval památníky, partiáře, prohodil po konci partie pár slov, podal ruku. Zkrátka pravý gentleman a fascinující šachista.Vyhrál 16-4-0, jak by měla slušná simultánka končit. Tj. nikdo mě neporazí ani náhodou, ale pár nejurputnějším dám remízu, aby byla v hostitelském městě trocha radosti. Jeho hra v bleskovém tempu i v těch nejsložitějších pozicích byla ohromující. Celá partie na blogu http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-klaus.php?itemid=3494
  
Pokračování příště
 

zobrazeno(7923x) | příspevky(30x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

17.08.2011 21:51:45 | planet

Ještě jedna věc , Váš názor jak by měla simultánka vypadat - fajn chápu i rozumím, ale byli bychom ochuzeni - ne každý šachista má i byznys a PR plán a to je dobře.

Je jen dobře, že jsou šachisté , kteří ani neví , že hrají simultánku a je jim jedno o kolik peněz hrají ve chcíli , kdy se roztančí figurky. Kdyby byli jen chováním Kramnikové - šachy by už dávno nebyly pro nikoho zajímavé. Díky za všechny podivíny a různobarevné šachové velikány.

 

17.08.2011 21:39:22 | planet

Docela chápu, že autor blogu je na simultánky společensky naladěn, není velmistr (vztaženo na výše uvedené) , zastupuje 1. VT ( na to má opravdu hezké simultánky za sebou až by jeden milovník šachu záviděl).

Na Korčného je potřeba se dívat z hlediska toho , že miluje šachy , divadlo oželel, na manželku se vykašlal, a hraje na výhru i horší nebo rovné pozice, proč by se měnil, že není sympatický, že není společenský (to Ivančuk ostatně taky ne) to byste se s ním musel setkat při jiných příležitostech než v šachu, abyste mohl posoudit (civilně) Vy taky nemusíte být super společenský v práci. Problém je Viktora odchytit při civilní činnosti, to asi nejde. Prostě celý život nic nedává nic zadarmo a ani nic nedostává a neumí se změnit. Je potřeba mít respekt a chápat to.

Jinak je to takový velikán šachové hry, že netřeba řešit jeho povahové vlastnosti vyslíděné na simultánce.

12.08.2011 23:35:42 | Honza

Re Bond (James): Tak jinak - přece žádný vrcholový sportovec by se před zápasem (v čemkoliv) nevyjádřil v tom smyslu, že se soupeře bojí, nebo že své vítězství nepovažuje za pravděpodobné apod. Jen "salát" by  dokázal pochybovat o svých schopnostech a o svém vítězství. Tím se právě špičkoví sportovci odlišují od šedého průměru především! A nedovedu si představit, že by takový člověk neměl mít poněkud "přifouknuté" ego. Bez toho by přece nebyl tím, čím je, tj. špičkovým sportovcem. 

Pisatel se sice nevyjádřil přímo, že ho to zaráží, to máte pravdu, ale píše o tom tak, jako kdyby nám sděloval něco objevného. To je to samé, jako kdybych psal třeba o basketbalistech a všechny bych "oslnil" informací, že je spojuje vysoká postava. :-)

12.08.2011 09:20:08 | Bond(James)

Re Honza: A kde píše, že ho to zarazilo? On to prostě konstatuje jako fakt. A mně to tedy na druhé přečtení připadá stejně výstižné jako na první.

12.08.2011 00:04:34 | Honza

Na první pohled docela zajímavá úvaha, na druhé a další přečtení je to však už horší. Z textu je jasně patrné, že pan Václav se nikdy nepohyboval v prostředí vrcholového sportu. Jinak by ho nezaráželo poněkud "nafouklé" ego některých špičkových velmistrů. Ve vrcholovém sportu budou mít vždy navrch "egoističtí hajzlíci" a nikoliv "uťápnutí slušňáci" s vytříbeným společenským vystupováním, kterým se rozklepou kolena dřív, než dotáhnou zápas, utkání či partii do vítězného konce. 

A tu gramatickou hrubku "(a mě tři)" bych panu řediteli odspustil, obzvláště, když se nachází v odstavci o Korčném. Určitě zapracoval adrenalin... :-) 

11.08.2011 16:10:24 | Bond(James)

No pečlivou analýzou nadpisu jsem došel k závěru, že po části 1 by měla následovat část 2

08.08.2011 17:01:36 | vonásek

 Kdo řekl, že přijde druhá část

28.07.2011 12:27:31 | Bond(James)

No já pořád čekám na druhou část. Kdy to přijde?

15.07.2011 16:09:44 | Jan Hrouda

Je radost číst váš blog.

04.07.2011 12:31:48 | Pavel

Nám, kterým činí šach radost a příležitost setkat se, někdy po letech, se starými "spolubojovníky" nezbývá než s příspěvkem souhlasit. Jak prohlásil můj dobrý známý šachista, od určitého věku hrajeme "společenské šachy". Ale s názorem na Davida N bych si dovolil taky nesouhlasit...

21.06.2011 18:20:09 | Hans

Vaše články se mi dost líbí, i když jméno Václav Klaus nemám příliš rád. Ale s panem Davidem Navarou jste to přehnal. Myslím, že málokterý i výrazně horší šachista,  než je pan Navara, má přečteno tolik knih, z kterých obvykle citují nejrůznější vzdělanci, včetně Vašeho otce. A myslím, že pan Navara je schopen nejen citovat, ale že jim i rozumí. On jen prostě není lev salonů, ale to je věc  povahy.

18.06.2011 23:52:08 | noELO

 - míním článek, ne některé reakce lidí, kteří jsou alergičtí na jméno Václav Klaus a neovládají se.

18.06.2011 16:23:17 | Pche, nikoliv Pehe

Zase jeden závistivý ču*ček.

18.06.2011 07:58:26 | Rogozin

 Hlavně aby jste se Vy příslušní nepokakinkali z dítěte presidenta republiky!

17.06.2011 18:52:51 | Kuba

Krásný článek, díky!

17.06.2011 16:32:27 | JK

Jinak šlo i tehdy hodně věcí, ale to by člověk neměl bejt srab.

17.06.2011 15:13:19 | Petr Sýkora

Hezká reportáž, těším se na pokračování,

mám z dětství (cca 1973) zkušenost s Miroslavem Filipem a Salo Flohrem (ten jezdil kolem stolů jako motorek) a oba se chovali skvěle, také Karpovova simultánka 1983 byla velmi povedená, i když politicky dosti "podpořená", ale tehdy to jinak nešlo.

17.06.2011 14:34:25 | Pavel Háse

Děkuji Vám, že jste nám líným zase po čase něco napsal. Předobraz "šachounů" a renesančních typů ale najdete i mezi běžnými klubovými hráči. Sám jste ten výraz použil pro většinu členů našeho družstva v tom hodnocení klubového zápasu, které jste přeposlal i k nám do oddílu. Snad Vám nějaký další článek nepotrvá tak dlouho, prázdniny se blíží, dle klasiků Š+G se ředitel v takové době necítí bezpečný ani za zdmi trezoru, tak tam třeba můžete psát dále.

17.06.2011 14:26:06 | JK

Zatím se mi blogy pana Klause moc nelíbily, ale tenhleten je opravdu hodně dobrý. Díky

17.06.2011 13:23:51 | Jarda

Pane, když už řešíte mluvnici v příspěvcích, tak si laskavě nejprve opravte hrubky v samotném článku. Jinak totiž působí vaše výtka komicky.

17.06.2011 12:51:05 | Voblouk

Velmi zajímavé čtivo.

17.06.2011 12:22:24 | dickdiver

V primě se také se učí "pronášeli se projevy", viz text "mobil a šachy"

17.06.2011 11:49:41 | Jirka Majer

 David patří samozřejmě do 1. kategorie, ale to už jste sám opravil.

17.06.2011 11:42:50 | Kokrda

Vynikající článek. Stejně hodnotím i Vaše předchozí příspěvky. Díky.

Vladimír Kokrda

Zlín

17.06.2011 10:16:00 | Bond(James)

Uděluji !

Konečně někdo, kdo na šachovém webu nemaže šachistům med kolem huby

17.06.2011 10:03:28 | Tobi

Mě tento blog také dokázal zaujmout. A dokonce se těším na pokračování, kde si jistě něco přečteme o simultánce s mistrem Anandem. Ještě jsem plná podivně smíšených, přesto ale pozitivních dojmů z ní, tak si dovolím doufat, že blog bude brzy.

17.06.2011 08:19:20 | Václav Klaus

To mh: Král Krkonoš (210km) byl zpoloviny v dešti, ale takové endorfiny, jako při závěrečném 15km sjezdu do Semil, šachy nevyprodukují. Díky za příspěvek. S Davidem asi máte pravdu, to je daň za novinářskou zkratku.

 

To Kozák: Správně česky je "co bychom my všichni přišli ...", nikoli "co by jsme"  To se učí už v primě.

17.06.2011 05:33:43 | mh

Václave zdravím, máš to napsáno pěkně. Dal jsi přednost dvousetkilometrovým cyklogalejím před indickým tygrem, i to dává Tvému textu konzistenci. Mohlo to být skvělé, stejně jako ta simultánka. Jen nevím koho Pavel přiveze příště, myslím, že tam už nikoho lepšího nemaj. Ale on už určitě něco vymyslí. Davida mezi šachouny neřadím, byť jsou jeho mimikry skoro dokonalé...mh

16.06.2011 21:22:41 | Alice

 Příjemné a oddechové čtení.

Děkuji

16.06.2011 19:59:34 | Kozák Karel

No ještě,že jste se nechal přemluvit,kdo ví o co by jsme my všichni a hlavně p.Kramnik přišli.

Arogance sama................jakže se to jmenujete???Jo aha,už rozumím

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox