David Kaňovský

šachový mezinárodní mistr (ELO 2412), reprezentační trenér mládeže, šachový literát a publicista

Jak se Dejf znovu probral z nečinnosti aneb „Proč si kazit život, když máme jenom jeden!?“

[16.09.2012 20:26:53]

Už je to opět nějaký ten měsíc, kdy jsem oživil svůj blog novým článkem. Když napíšu, že jsem prostě neměl čas, tak se jednak budu opakovat, jednak mi stejně nikdo neuvěří, i kdyby to byla pravda, jako že to opravdu pravda je...

Tím hlavním důvodem je však to, že jsem se za poslední měsíce necítil psychicky úplně nejlépe. Ano, důvod je stále stejný, mé tragické šachové období pokračuje. Na pardubickém MČR družstev se mi sice po skoro dvou let konečně podařilo sehrát opravdu skvělý turnaj, to však byla za poslední tři měsíce jediná bílá vlaštovka. Mé zbývající šachové zápolení dopadlo nemastně neslaně, což takto píšu jen proto, abych zde nebyl vulgární...

Právě sedím v učebně, kde probíhá poslední blok juniorského soustředění TOP 6, ve kterém Ríša Biolek starší přednáší o krásách Španělské hry. Částečně poslouchám, částečně myslím na svou úžasnou Lenku a především si říkám, proč já se vlastně trápím tím, že mi poslední dobou šachy vůbec nejdou. Že jsem za dva roky ztratil 80 ratingových bodů a spadl na 2415? No co, elo je přeci jen číslo a vypovídá pouze o momentální formě, bojovnosti a náladě. Vím, že reálně dokážu hrát mnohem lépe, než na 2415, tak proč bych to měl řešit. Jak říkával můj první velký trenér inženýr Vratislav Hora: pokud na to člověk má, tak to jednou přijde. A je to přesně tak! Nejhorší období svojí kariéry mám za sebou, to vím zcela jistě. Což je vlastně pozitivní. Vždyť kdo z nás může říct, že má to nejhorší za sebou? To je náhodou hrozně fajn pocit!...

Před pár týdny jsem dělal rozhovor v rádiu. Paní moderátorka se mě mimo jiné zeptala, jestli ze šachových partií chodím motivovaný na další boje, nebo se spíše vztekám. Ani jsem nepotřeboval moc času na to, abych odpověděl, že poslední dobou platí spíše to druhé. Což je velice smutné. Dokonce jsem párkrát hned po partii „nas....“, pardon, naštvaně zmačkal partiář. Nebo jsem minimálně dvakrát za poslední rok uvažoval o tom, že turnaj předčasně ukončím. Zpětně se sám sebe ptám, proč tomu tak bylo. A je zvláštní, že si nedokážu odpovědět. Jak je vidět, emoce udělají strašně moc a mohou neskutečně nalomit i charakterově velmi silnou osobnost, za kterou jsem se vždy považoval...

Šachy jsou nejen sportem, ale mimo jiné i uměním. A není přeci krásné užívat si každou partii naplno, vytvářet šachové skvosty a každou prohru brát jako něco nejen normálního, ale dokonce potřebného a poučného? Jistě že je! Vždy jsem to tak bral. Kromě posledních dvou let...

Je 16. září, 17:25 středoevropského času. Právě v tuto chvíli si dávám JASNÝ A ZCELA KONKRÉTNÍ CÍL: užívat si každou šachovou partii, nebrat třeba i hloupé prohry příliš vážně a brát šachy jako něco, co mám neskutečně rád a co je mým životním koníčkem...

Čímž samozřejmě v žádném případě neruším svůj předchozí šachový plán stát se velmistrem, ten bude platit až do té doby, než se stanu velmistrem...:)

 

 

 

 

 

zobrazeno(4435x) | příspevky(10x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

11.11.2012 13:11:09 | noELO

ad Honza Hučín: Dobrý den, pane, četl jsem Váš příspěvek s velkým zpožděním, takže netuším, jestli v době, kdy diskuse už dávno skončila, sem ještě zabrousíte... Zaujala mě informace o Vás coby amatérském houslistovi, já jsem jako průměrný profesionál, který ve své době neměl jinou volbu, jak studovat něco jiného, měl někdy záchvaty lítosti, že nemám vůli se po převratu živit jinak a nestát se raději dobrým amatérem... Podle toho, co píšete (prim v D dur Čajkovském a d moll Schubertovi) jste musel být sakra dobrý - až se mi zdá, že je škoda, že jste se toho vzdal. Kdysi jsem byl na návštěvě v jedné německé rodině, kde se večer sešli tři pánové a "zahráli si" Mendelssohnovo trio, tedy zahráli si tak, že ani cvičený sluch profesionála, který hledá chyby, nic nenašel - ten cellista lékař a amatér byl prostě lepší hráč než já. Směl bych se zeptat, jak se to kvarteto jmenuje a odkud je? Jiří Šťastný.

P.S. Hrál jsem na AMU dva roky ve školním kvartetu s dnes známými spoluhráči a vzpomínám na to jako na nejkrásnější hudební zážitky v životě.

18.10.2012 08:45:33 | Taky déjf

Díky za Vaši reakci - i když vlastně za skutečnou reakci Vám nestojím. Nechcete vidět, nechcete slyšet - a jste sám proti sobě, jenom sobě tím ubližujete. A co je na šachu spravedlivé - že se Vám to projeví i ve Vaší hře a ve Vaších výsledcích, jak jste si už všimnul.

18.10.2012 01:22:47 | dejf721

to Lubino: získat GM je jeden z mých živoních cílů, čili pokud je jedním z Vašich životních cílů chlupatá šatnářka, tak to tedy gratuluji...

to Taky dejf: ...

to taky déjf: Váš komentář nemá smysl komentovat (krátce: je totálně mimo...), každopádně pokud je to odkaz na partii z Pardubic 2011, tak 9.Jxg7!? je náhodou zajímavý a rozhodně ne špatný tah, chyba se stala až později...

13.10.2012 11:45:02 | taky déjf

Místní blogy jsou zábavné jak sviňa. Robert Cvek omílá jídlo a je přitom strašne vtipný. Navara - náš nejlepší šachista je prostě jinak šedivě nudný moula a napůl autista, a Kaňovský - malé dítě, které tady už více než rok pláče, a stále bije pěstičkou do stolu a křičí: "já to dokážu, já to dokážu!". Nechci se do Vás ale jenom strefovat - vždyť já jsem také looser. Vás může Déjfe hřát to, že zrovna Navara - nejlepší player, je těžký looser a jen trochu odrostlé dítě, které vás třeba posté unudí svými nekonečnými popisy příjezdů a odjezdů z hotelů a letišť a do hotelů a letišť atd. atd. atd., přičemž Vám bude opakovaně sdělovat, že strava byla ucházející a služby celkově průměr, s tím, že i zde by šlo něco vylepšit...:-)... A teď k těm Vašim nářkům - melete o tom, jak milujete šachy, a přitom po partii mačkáte partiář a zvažujete vystoupení z turnaje. To je tedy projev lásky ke královské hře! Spíše to vypadá, že milujete hlavně svou představu šachového velmistrovství - a neumíte snášet neúspěchy. Takže buď nechte toho únavného kňourání, které ani Vám samotnému nijak neprospěje, a pusťte se s vervou do šachu ne kvůli Vaší myšlence na GM titul, ale kvůli tomu, ŽE TO TAK PROSTĚ CÍTÍTE.... a nebo prostě šachy neberte vážne a nechte si je jako hezký koníček. To co děláte teď, je o ničem - a jestli opravdu chcete ten GM titul, tak jej nezískáte stylem 1.b3, 2.Sb2 a 7.Jxg7...a potom překvapení, že to nevyšlo, nebo si opravdu myslíte, že se takto uhraje GM norma?????????????

 

 

11.10.2012 10:37:18 | Taky dejf

Mám pocit, že mám s pisatelem tohoto blogu mnoho společného - nejen proto, že jsem taky Déjf :-).

02.10.2012 17:57:32 | Lubino

Dejf touží po GM jako já po malé chlupaté šatnářce.

19.09.2012 17:37:25 | dejf721

to Vlado Hrtko: díky!:)

to Honza Hučín: možná něco takového časem přijde, ale momentálně si život bez šachů rozhodně představit nedokážu...:)

to Jirka Majer: myslím, že to právě může jít ruku v ruce - člověk samozřejmě, pokud chce dosáhnout nějakého cíle (zde titulu GM), musí intenzivně pracovat a hrát každou partii naplno; nesmí však myslet pouze na to, že jde "tvrdě za titulem", ale mít zároveň radost ze hry třeba v tom smyslu nebát se občas něco obětovat, přesto že to nemusí být jasná oběť (aneb odvážnému štěstí přeje!) apod; jinak touhu po titulu rozhodně rušit nehodlám, je to prostě jeden z mých životních cílů, za kterým si chci naopak tvrdě jít...:) (což jsem v posledních pár letech až tak nedělal)

18.09.2012 19:10:46 | Jirka Majer

No nevím, jde to dost proti sobě - myslím ta radost ze hry a touha po titulu. Já bych doporučil zrušit touhu po titulu (ale doopravdy) a pak by to mohlo fungovat.

17.09.2012 16:35:09 | Honza Hučín

Jak jsem poznal na vlastní kůži, v životě je mnoho dalších zajímavých (ba zajímavějších) věcí, než hrát šachy.

Já sám jsem hrál přes 30 let na housle, jako amatér jsem se snad docela vypracoval a hrál jsem 1. housle v kvartetu, např. Čajkovského D dur nebo pověstný Schubertův d moll "Smrt a dívka". Denně hodinu a půl cvičení. Pak jsem během dvou měsíců přestal hrát úplně a měl jsem nejdnou spoustu času na děti, už bych to zpátky nevyměnil. Kolegové z kvarteta mi to trochu vyčítali, ale dnes mají ještě lepší houslistku.

Takže pokud by se vám zdálo, že byste místo šachů mohl dělat něco jiného, co by vás naplňovalo, jděte do toho. Nejhorší je ulpívat na svých projektech jen proto, že jsem si to tak kdysi vysnil a je mi trapné od toho ustoupit.

17.09.2012 11:29:54 | Vlado Hrtko

Autorovi: Pri poslednom svojom sťahovaní som sa rozhodol, že budem kupovať len knihy, ktoré musia byť naozaj hodnotné, pretože ostatné jednoducho nemám kam dávať. Jednu jedinú knihu som odvtedy (pred mesiacom, t.j. po 5 rokoch!) kúpil len na základe jej názvu: " .... aneb Absolutní pohoda". Takému názvu som nedokázal jednoducho odolať. Po prečítaní venovania som pochopil, že som urobil dobre, hoci jej obsah ma občas privedie do zúrivosti (čo všetko nevidím) - ale vtedy si spomeniem na jej názov a zasmejem sa. Takže Vám držím palce a za knižku ďakujem.

 

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox