Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Proroci zprava, proroci zleva

[22.11.2009 22:58:13]

A uprostřed dítě světa. Johann Wolfgang Goethe, autor Fausta, to ovšem řekl po svém: že tedy das Weltkind in der Mitte. Přibližně tak jsem si připadal, když jsem v září 1956 (při šachové olympiádě v Moskvě) seděl v hotelu Moskva po boku dvou hvězdných velmistrů a vedl s nimi řeči o šachu.

     Osoby a obsazení: mezinárodní mistr Karel Opočenský s fešnou dceruškou Evou, dva šachoví proroci a kouzelníci Oscar Panno a David Bronštejn, nu a mezi nimi dítě světa čili jeden šachový blouznivec z pražských Vinohrad. Sešlosti předsedá Opo, který kvůli šachu projezdil už celý svět. Má nad námi přirozenou věkovou převahu: David B. a já jsme o 34 mladší než on a ti dva zbývající jsou už úplná holátka. A já mám zase přirozenou trému, jak se v tomto mezinárodním kvintetu dohovořím. Jestli se začne mluvou imperialistů – proč ne? Z angličtiny jsem nedávno maturoval a něco snad uvízlo. Španělština byla bohužel dítěti z Královských Vinohrad nesrozumitelná. A Goethovým jazykem se v Moskvě a v grandhotelu Moskva prostě nedomluvíš.
     Jenže vyšlo najevo, že mladičký Argentinec Oscar Panno hovoří plynule pa russki, a to nejen v záležitostech šachových. Ani mně nebyla ruština španělskou vesnicí, nějakou knihu jsem z azbuky už dokonce přeložil. A Opo ovšem dokázal rozprávět o šachu s kýmkoli a v kterémkoli jazyce, snad i v esperantu.
     A tak se bavíme. Ušlechtile, vkusně, v duchu mírového porozumění. Ptám se argentinského proroka zprava, co soudí o dnešním bleskurychlém vítězství Smyslova nad naším Pachmanem, Evička Opočenská se občas blýskne slůvkem požálujsta, zatímco otec Opo si objednává kófě, ale přeje si, aby mu dali sachar atdělno. Jen David Bronštejn se jaksi nezapojuje do společné společenské nudy.
I pociťuju povinnost ho do česko-argentinské ruštiny zapojit. A začínám směle:
„Hodně jsem už o šachu četl a snad i leccos z té tajemné hry pochopil...“
     „Nevěřte, Davide, tomu člověku ani slovo,“ vstupuje Opo do všeobecné rozpravy. „Číst umí, to mu věřím. Jenže z šachu, pokud vím, nic nepochopil. Je to možná docela způsobný malčik, ale o šachu nemá bohužel ani ponětí.“
     „Ani bych neřekl,“ zastává se mě autorita. „Zrovna před chvílí mi totiž váš přítel z Prahy připomněl moji loňskou divokou partii z mezipásmového turnaje v Göteborgu, tu s Keresem, vzpomínáte si, a věděl přesně, že jsem začal riskantní ohňostroj obětí v 11. tahu a že jsem to pak ve 14. tahu dotvrdil další obětí střelcem.“
     Opo byl ovšem Bronštejnovou pochvalou potěšen a dokonce mě vybídl, abych se pokusil z velmistra vykutat nějaký originální názor na šachovou fantazii, odvahu, předvídavost a takové ty věci. Ale David se chce bavit a ne společnost nudit. I ptá se mě, jak mi chutná polosuché šampaňské, co hrávám proti e4 a co hraju nejradši jako černý. Vnímá, co třesky plesky povídám, ale nedoporučuje mi, abych setrvával u Caro-Kanna. Prý je to ještě obtížnější zahájení než francouzská obrana. Takhle se bavíme. Opo bání z viržinky a je tajně hrdý, že jeho mladý famulus sklízí uznání velmistrů.
     Ostatně David Bronštejn mi položil v těch podmoskevských večerech ještě dvě nečekané otázky. Ta první: „Nechcete se podívat na utkání našich fotbalistů proti Maďarsku?“ – „Proč ne?“ povídám, „ale slyšel jsem, že je v Lužnikách totálně vyprodáno.“ – Bylo, ale velmistr vyčaroval pro nás bilety, a ještě nám zajistil taxik. Mužstvo, v němž hráli Puskás a Hidegkuti, zvítězilo nad Jašinovým souborem 1:0. Bylo to napínavý zápas, ale Opo se nudil a jen se pořád ptal, kdy už bude konec.
     Olympiáda se chýlila k závěru a my se pomalu loučili s Moskvou i s Bronštejnem. Tehdy mi adresoval velmistr David druhou otázku: „A co jste tu koupil svým nejbližším?“ - „Nu, moc toho není. Ženě vezu moskovskoje šampanskoje, malému Karlovi nějakou čokoládu.“ – „A co sobě?“ – „Viděl jsem tu hodinky, jsou pěkné, ale taky pěkně drahé. Chybí mi na ně asi tak patnáct rublů,“ vyhrknu, ale už se červenám, neboť si uvědomuju, že se nesluší takto promlouvat. „Žádná starost,“ vece olympionik, „tuhle máte malý přátelský příspěvek na ten orloj.“ A dává mi padesátirublové papírové platidlo a radu, abych z Caro-Kanna přestoupil na sicilskou.
     Vím, co se sluší. Pročež tu pro vzpomínku cituju svrchu zmíněný ohňostroj z turnaje v Göteborgu 1955.        
     Bílý: David Bronštejn, černý: Paul Keres.
1.d4 Jf6 2. c4 e6 3. Jc3 Sb4 4. e3 c5 5. Sd3 b6 6. Je2 Sb7 7. 0-0 cxd4 8. exd4 0-0 9. d5! h6 10. Sc2 Ja6 11. Jb5! exd5 12. a3 Se7 13. Jg3! dxc4 14. Sxh6! gxh6 15. Dd2 Jh7 16. Dxh6 f5 17. Jxf5 Vxf5 18. Sxf5 Jf8 19. Vad1! Sg5 20. Dh5 Df6 21. Jd6! Sc6 22. Dg4 Kh8 23. Se4 Sh6 24. Sxc6 dxc6 25. Dxc4 Jc5 26. b4 Jce6 27. Dxc6 Vb8 28. Je4 Dg6 29. Vd6 Sg7 30. f4 Dg4 31. h3 De2 32. Jg3 De3+ 33. Kh2 Jd4 34. Dd5 Vc8 35. Jh5 Je2 36. Jxg7 Dg3+ 37. Kh1 Jxf4 38. Df3 Je2 39. Vh6+ černý se vzdal.
     Bronštejn byl tehdy odměněn cenou za nejkrásnější partii turnaje. Uklonil se pořadatelům, porotě a šel poděkovat Keresovi – za spolupráci. To viděl Euwe a melancholicky si zavzpomínal na slunná léta své šachové dráhy: „Jediný Bronštejn se dnes vyrovná Aljechinovi. Fantazií, odvahou, uměním. Když obětoval Aljechin pěšce nebo figuru, taky nad tím leckterý skeptik mávl rukou a hučel, že je to podfuk a nekorektnost a kdesi cosi. Ale po partii se pak shodl s ostatními, že to byl tah geniální, aljechinovský. To, co hraje Bronštejn, to jsou nadšachy 21. století. Je schopen propočítat variantu na 20 tahů dopředu, kdežto ostatní smrtelníci to dokážou nejvýš tak na pět tahů. Ale nedělejte si starosti, malý David, který je u šachovnice velkým Goliášem, za ně těch zbývajících 15 tahů promyslí. Dostáváme tedy formuli 35:5. A s ní závěr, že Bronštejn umí počítat sedmkrát hlouběji a rychleji než ostatní. Aspoň já jsem o tom přesvědčen.“  
     Řekl pátý mistr světa a má to platnost. A co se týče mé bývalé záliby v „caro-kannském“ počínání, dal jsem na Davidovu radu. Teď už jenom čekám, kdy mi poradí David Druhý, příjmením Navara, jak si – medle – počínat proti bílému e4.
 

zobrazeno(5433x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

23.11.2009 22:50:07 | Lenča Mahovlič

Hrajte parní obranu jako citovaný Bedřich Poucha U Nováků - b6, c6, d6, e6 atd. Jenom se vyhněte tahům a6 a h6, ty by vám k vítězství nepomohly.

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox