spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském
[13.11.2009 17:01:01]
V Dětské knize jsem sice nepracoval, ale byl jsem tu bezmála častějším hostem než ve své vlastní zemědělské redakci. Náhodně jsem se s Mahlerem setkával v redakční ermitáži Milana Korejse. Asi tak před 50 lety. Kdykoli přišel, vtlačilo se do Korejsovy poustevny několik sbubnovaných redaktorek a viselo mu na rtech. Ať byla řeč o čemkoli, Mahler se chopil slova. A bylo to slovo excelentního rétora. Mohls pak jedině uvažovat, převažuje-li v něm moudrost nebo vtip. Jeho jazyk byl (a setsakra ještě je) jazykem Zdeňka Zlatoústého.
01.03.2010 07:19:40 | meisnerz@volny.cz
Vážený pane Houško.
Nedávno mne zaujal (znechutil) opět jeden Mahlerův výrok na adresu církve, katolické pochopitelně. Polopravdivý či přesněji-čtvrtpravdivý, ale s jasným názorem. Podpásovka se zjevným cílem uškodit.Tak, jako kdysi jeho televizní Katedrála, ze které se jen trochu vzdělanému a kritickému divákovi (nejsem katolík) zvedal žaludek. Díky Katedrále jsem se již nemohl dívat na jeho následující seriál o TGM, bylo to krátce po smrti obou jeho vnuček kterých jsem si vážil jako málokoho, dam přímých a čestných, pro mne ztělesnění toho nejlepšího, co bylo v TGM. Sledovat co o TGM byť asi pochvalně, sděluje národu umatlaný publicista který kdysi, jako třiadvacetiletý rychlokvašený PhDr začínal co šéf redakce ve stalinském, nejpokleslejším období českého rozhlasu, jsem nemohl.
Moje profese je technická, jakýsi Mahler je mimo můj denní zájem, nicméně jeho svrchu zmíněný hod blátem na „ty preláty“ mne opět vrátil o pár desítek let nazpět. I nagoggloval jsem si jej. A ejhle- vy kladete jeho „Bůh a lokomotiva“, na úroveň Čapkových cestopisů. Boží prostoto. Ne, že by Čapek občas neujel – viz Muchův výsměch Čapkovu nadšení ze zjevného kýče (Španělsko). Nicméně srovnávat s Čapkem Mahlera!?
Jsem ročník 49, knihu Bůh a lokomotiva jsem četl zhruba ve třinácti, naučnou a cestopisnou literaturu jsem hltal, tuto knihu jsem s rozpaky odložil. Jako nepravdivou. Vadilo mi to slepování cárů reálií a hned pointování. Trivializace, povrchní a neseriozní, příznačná pro jistý typ autorů té doby. Navíc v kontextu s Indií, zemí tak složitou. A ta šachová partie- trochu se rozpomínám (hrál jsem jako kluk,ne moc dobře) tam byla jak velký knoflík přišitý na nevhodném místě.
Píšete „světoznámý scénárista Svatby jako řemen a Amadea“ K tomu- u Amadea se Mahler obvykle uvádí ne jako scénárista ale jako odborný poradce. Ať byla jeho úloha jakákoliv, Mahler jako muzikolog za kterého se považuje, měl hlasitě protestovat nad klíčovou nepravdou na které byl scénář postaven - vzájemném vztahu Mozarta a Salieriho. Nepravda poškozující, puštěná do oběhu v 19.stol v Rusku. Neomluvitelná o sto let později ve filmu, jakkoliv dobře udělaném, který statisícům průměrně vzdělaných lidí slouží jako historická informace.
Vámi zmíněná Svatba jako řemen byla výborná sranda hraná s gustem a výbornými herci. Ale hovořit v této souvislosti o „světoznámém scénáristovi“ je spíš problém provinčnosti toho, kdo to tak vidí. Takže je otázka, zda přes jednotlivé tahy vidíte celou partii a zda se celá ta partie jako taková, nehraje na hnojišti na které si přítomní zvykli tak, že jej dávno přestali vnímat.
Píšete Zdeněk Zlatoústý- inu pokud jde o narážku na sv.Jana Zlatoústého, tak když se člověk vyhne nánosu církevnímu a jde do historie, z toho co je dnes známo se JZ jeví jako nesnášenlivý antisemita (to bych prominul, bylo běžné) a křivopřísežník. Ve spojení s Mahlerem docela roztomilé.
18.11.2009 19:43:22 | Fandachess
Díky moc za krásné články.Vždy se výborně bavím!
Šestitažka Zdeňka Mahlera