Štěpán Žilka

mezinárodní šachový velmistr (2531)

Tour de Pardubice

[23.07.2016 10:10:38]

Za poslední rok se mi až nezdravě hromadí hezké výsledky a to v týmech i v jednotlivcích. Začalo to rozcupovaným gmkem v Olomouci, pak tři první místa v klubových soutěžích (extraliga, 2. rakouská liga, 3. německá liga), následovalo druhé místo na MČR v Ostravě, pak reprezentační zlato z Mitropy a v době psaní blogu velmi čerstvě také vítězství na MČR v rapidu. Už jsem moc starej na to, aby za tím mohla být tvrdá práce, takže mám prostě štěstí. Dokud jsem se věnoval pokeru, myslel jsem, že pojmům jako štěstí nebo náhoda rozumím. Kdybych byl věřící, asi bych jim rozuměl ještě lépe. Bohužel jsem si našel pro dlouhé zimní večery jiného koníčka – kvantovou fyziku – a teď už nerozumím vůbec ničemu. Přišel jsem i o zbytky své už tak neexistující víry v cokoliv a tak jsem se smířil s tím, že každé ráno otevřu dveře od kurníku, na konci léta zpracuji rajčata a ještě než napadne sníh snad pořežu dřevo. Vyšší ambice nemám. Pořád se tvářím, že umím jakž takž šachy, a protože se tak jenom tvářím, věnuji se radši programování. Vývoj šachového softwaru je práce zajímavá, naplňující, místy trochu vědecká a bezpochyby inspirující pro hru. Tak jak vidím šachy dnes jsem je nikdy neviděl. Vše je v pohybu, vše se mění. Šachy nejsou výjimkou. Jestli je to dobře nebo špatně, ať si každý odpoví sám. Mně je to třeba úplně jedno.


 

Co mi jedno není – tak třeba jak v lese dozrávají ostružiny, kolik je na přehradě šlapadel, když ji beru středem a z těch „nesobeckých“ třeba jak se daří mým slepicím. Zmoudřel jsem, a tak se snažím moc nepřemýšlet. Nestarat se. Daří se mi to. Největší smysl mi dávají věci, které smysl nemají. Nikdy jsem si s lidma moc nepovídal, přišel jsem ale na to, že pod vlivem alkoholu jim docela rozumím. Aby nebyl život příliš monotónní, rozšířil jsem svůj repertoár o 1.e4. A taky jsem si koupil závodní kolo. A na tom kole jsem si zajel pro zlatou medaili na mistrovství v rapid šachu.

 

 

Nevěřil jsem tomu. Ani jsem si nenastavil budíka. Buď si zahraju mistrovství, nebo zavařím okurky. Do jedné do rána jsem koukal na film. Kamarádovi říkám, rozhodnu se ráno, jestli pojedu. Ale už když jsem šel spát, tušil jsem, že ráno bude pozdě. Přeci jen do Pardubic je to 120 kilometrů a do Hradce ještě dál. Pokud nepojedu na kole, určitě nepojedu. Kohout zakokrhal včas. V Pardubicích se začíná v šest odpoledne a já ve čtvrt na devět vyjíždím. Co si ještě z pokeru vzpomínám, pokud násobíte příliš mnoho malých čísel, vyjde vám číslo, které se dá zapsat jako 0. A přesně taková je šance, že projedete všech padesát neoznačených křižovatek správně. Asi pětkrát jsem zabloudil. Ze 130 kilometrů jsem udělal 150.

 

V prvním kole to šlo hladce, soupeř v desátém tahu ztrácí figuru a moc zajímavého se pak už nestalo. Ve druhém kole mám krásnou poziční výhodu, ale na to se v rapidu nehraje. Až když jsem pohrozil matem, věci se začaly vyvíjet tak, jak jsem si představoval. Ve třetím kole jsem to opět postavil ve stylu starých mistrů, na sílu. Pak se ale koukám, že už není moc co vylepšovat. Přecházím tedy k prudkému útoku. Soupeř chladnokrevně sbírá vše, co mu po cestě nabízím, až mi z toho začíná běhat mráz po zádech. Jak je možné, že tam není mat?

 


 

1...f5 2.Jxa4 Jxa4 3.Dxa4 f4 4.gxf4 Ve6 4.Vfe1 Vg6+ 5.Kf1 Dg2+ 6.Ke2 Dg4+ 7.Kd3 Sxf4 8.Dc4+ Kh8 9.Kc3 Sxh2! Zásoby na zimu se nesmí podceňovat. Poziční výhodu jsem po dalším složitém průběhu nakonec uplatnil k zisku celého bodu a tak první den získávám 3/3.

 

Druhý den jde do tuhého. Ke čtvrté partii s nevyzpytatelným Indem hrajícím Skandinávskou dorážím o tři minuty později. Ve zmatku stavím figury víceméně náhodně a vůbec nevím, co se děje. O znalosti variant nemůže být řeč. Už v desátém tahu by nikoho nemohlo překvapit, kdyby partie skončila miniaturkou. Otázkou bylo pouze, kdo by byl ten šťastný?

 


 

1...Jdb4 2.0-0 Jc2 3.d5 J2d4 4.Jxd4 Jxd4 5.De3 Sxc5 6.Ja4 De7 7.Jxc5 Dxc5 8.Vd1 Dxc4 9.Vxd4 Dc5 10.dxe6 0-0 a partie se po několika tazích začala ubírat do remízového přístavu. V pátém kole dostávám dalšího Inda – Abhimanya Puranika. To není v našich končinách úplně neznámé jméno, účastníci ročníku 2012 openu Praha by mohli vyprávět. Hned po zahájení jsem se přepočítal a spáchal jsem naprostou poziční sebevraždu. Už ve dvacátém tahu není o co hrát, partii vzdávám. V šestém kole nemám los o moc příjemnější, mladý Rus téměř 2500, nabouchal mi tam dlouhou teoretickou variantu, partie se mi nedaří, soupeř mě přehrává, obranu ale nakonec zvládám a za půl bodu můžu být jenom rád. V sedmém kole konečně dostávám zase někoho z našich končin. Pavel Zpěvák rozehrává okrajovou variantu dámského gambitu a šachovnici brzy ovládne chaos. Porušuji zažitá pravidla o rychlém vývinu figur a snažím se vytvořit co nejrychleji hrozby proti bílému králi a ne příliš efektivně vyvinutým bílým figurám.

 


 

1...e5 2.Jb3 e4 3.Jfd4 a5 4.Vd1 a4 5.Jc1 e3 6.f3 Jd5 7.Sg2 Da5+ 8.Kf1 Jc6 a za pár tahů dochází k obrovskému přečíslení na dámském křídle a krátce na to připisuji celý bod do tabulky. V osmém kole chytám opět Inda. Zahájení se mi povedlo, získávám kvalitu, pak ale chybuji a radši soupeři nabízím s horším časem remízu. Ten přijímá. Do posledního kola jdu s jednoznačným cílem za každou cenu černými zkusit vyhrát. Remíza nedává nic. Výhra možná něco, ale je přede mnou několik českých hráčů s půl bodovým náskokem, takže i to něco je dosti ve vzduchu. Konečně to není Ind, ale Mongol. Opouštím zaběhnuté 1...e5 a hraji ostrou variantu Najdorfa, které rozumí bohužel jen můj soupeř. Ten ve střední hře přehlíží snadný způsob, jak mě dorazit. Chvíle nepozornosti ho přivedla do klasické propasti Sicilské – do koncovky. Postupně zesiluji svou výhodu až získávám zcela vyhranou pozici. Abych se zbavil hrozeb svému králi, přecházím do technické věžovky se třemi pěšci navíc, která je ale těžší, než by člověk na první pohled řekl. Má pěšcová struktura připomíná cedník, soupeřova naštěstí prázdnou množinu. Posledním pěšákem dorážím na druhou řadu, stavím most a získávám důležitý bod z posledního kola. Vojta Plát mi hned po partii říká, že asi budu mistr republiky. Koukám na něj, na vtip by to bylo docela trapný. Je to tedy skutečnost? Byla. Úplně všichni Češi, kteří mě ohrožovali, prohráli!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

K zamyšlení: Jak si má člověk zapamatovat desítky tisíc kritických pozic v zahájení, když si nedokáže zapamatovat ani cestu, po které před dvěma dny jel?

 

 

zobrazeno(14641x) | příspevky(5x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

20.09.2016 11:58:49 | Štěpán

Děkuji všem za pozitivní komentáře!

emir: Poker mám na rozdíl od šachů rád pouze v jeho analytické podobě a i tak daleko méně než šachy. Samotné hraní pro mě je činnost nepříjemná. A na každé logaritmické funkci (zde na mé funkci vnímání hodnoty peněz) existuje nějaký "bod zlomu", za kterým člověk opouští nepříjemné činnosti pro menší a menší zvyšování takové hodnoty - napoví tento můj prastarý blog...  

http://www.blog.praguechess.cz/index.php?blog=zilka&orderby=202&strankovani=0

Poker jsem přestal hrát ze dne na den a to v momentě, kdy jsem dostal nápad vytvořit novinku na poli šachového softwaru. Na tomto projektu dělám od ledna a i kdyby nakonec nesklidil úspěch, činnost je to pro mě nepoměrně zajímavější než hraní karet o peníze...

18.09.2016 23:31:03 | emir

Velmi příjemné počtení, pane Žilko. Mohu se zeptat, z jakého důvodu jste s pokerem skončil?

01.08.2016 14:34:22 | VH

"Přišel jsem i o zbytky své už tak neexistující víry v cokoliv.."

To je škoda, ja napríklad celý život verím, že si dám ešte jeden pohárik... 

28.07.2016 12:56:27 | Pavel

"Nikdy jsem si s lidma moc nepovídal, přišel jsem ale na to, že pod vlivem alkoholu jim docela rozumím." 

Tak si naliju kapku dobrého Sylvánu :-)

26.07.2016 20:47:29 | mh

 Váš hustý humor mám docela rád

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox