nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)
[21.12.2014 23:49:25]
Jsou šachy sport, nebo umění? Je profesionální šachista spíše sportovec, nebo intelektuál? Nakolik jsou tyto dvě role slučitelné? A má smysl klást si otázky, na něž nedovedeme odpovědět?
Na poslední uvedenou otázku bych odpověděl kladně. Některé problémy nedovedeme vyřešit, ale uvažováním o nich si tříbíme smysl a rozšiřujeme poznání. (Myslím například na svou milovanou hru.)
Na druhou z úvodních otázek odpovídám vyhýbavě. Někteří šachisté mají velmi blízko ke sportu, zatímco jiní jsou typičtí intelektuálové. A koneckonců se nemusí obojí vylučovat, přestože špičkového profesionálního sportovce a typického intelektuála v jedné osobě si představit neumím. Tím se dostávám ke třetí otázce. Pokud se něčemu chcete věnovat naplno, většinou musíte v jiných oblastech něco obětovat. Požadavky kladené na sportovce a na intelektuála jsou dost odlišné a občas mohou být i protichůdné nebo neslučitelné.
Mám pocit, že sportovec si zpravidla nezjišťuje informace o sponzorech různých soutěží a obvykle nemá čas zjišťovat, čí jméno zviditelňuje výměnou za svůj honorář. Naproti tomu intelektuál by měl být relativně nezávislý a profesionálně nezaujatý. Představuji si ho jako příslušníka střední třídy, který nevyniká svým platem, ale svým vzděláním a všeobecným rozhledem, díky nimž se může kvalifikovaně vyjadřovat k aktuálním otázkám současného světa. Možná namítnete, že si obraz intelektuála příliš idealizuji, zatímco realita je podstatně jiná. Nebudu to popírat, spíše chci poukázat na to, že obě role se podstatně liší. Kariéra sportovce nebývá dlouhá. Podstatný je výkon, který umožňuje uspět v soutěži s druhými. Naproti tomu intelektuál se na svou životní roli připravuje dlouho. Musí se vzdělávat celý život, ale na druhé straně obvykle může i v pokročilém věku kvalifikovaně vykonávat svou profesi. Bývá to běžec na dlouhou trať. Ale to už jsme zase u sportu...
Všimli jste si na předchozích řádcích něčeho mimořádného? Pokud navštěvujete můj blog pravidelně, nejspíše vás zarazilo, že nezvykle dlouho nepíši o sobě a spokojuji se s obecnými tvrzeními. Když si kupujete výrobek určité značky, pravděpodobně dobře víte, co od ní můžete očekávat. A nejspíše vám tento stav vyhovuje. Proto se prosím nedivte, že ani já nechci kvůli experimentům ztratit své stálé publikum. Zase budu psát o sobě. Jako vždy.
Pokud jste mne někdy viděli cvičit, těžko mne můžete považovat za profesionálního sportovce. V hodinách tělesné výchovy jsem vynikal pouze svými slabými výkony. Nejsem líný na krok, umím vyběhnout do schodů a pohybuji se celkem rychle, ale tím výčet mých fyzických schopností pomalu končí. Na druhé straně jsem ale jako profesionální šachista v mnoha ohledech přijal život sportovce. Chodím na tréninky, občas jezdím na soustředění, pravidelně reprezentuji naši zemi, hraji o poměrně velké peníze a pomíjivou slávu, nechodím do práce a mnoho času trávím s lidmi, kteří se šachům rovněž věnují profesionálně. Necítím se jako závodní sportovec, ale do značné míry jím jsem.
Abyste mne lépe pochopili, povím vám něco málo o sobě. Pocházím z nešachové rodiny. Můj otec je učitel matematiky a vědecký pracovník na vysoké škole, matka působí jako dětská zubní lékařka a jako vyučující ve fakultní nemocnici. K šachům mne přivedla náhoda nebo Prozřetelnost, vyberte si sami. Rodiče mne v mém koníčku finančně i jinak velmi podporovali, ale současně chtěli, abych získal vysokoškolské vzdělání, které by mi případně umožnilo najít si jinou práci. Jsem jim vděčný. Za obojí.
Pokud jsem byl příkladem rodičů mlčky veden k nějakému povolání, byla to nejspíše vědecká práce. Profesionální sportovce v příbuzenstvu nemáme. Otec ve středním věku začal závodně běhat a celkem harmonicky kombinuje duševní práci se sportem. Můj článek ale pojednává o něčem jiném. Mám na mysli vrcholový sport a intelektuála si nepředstavuji jako odborníka na svou profesi či další oblasti lidského vědění, ale i jako člověka aktivně se zabývajícího aktuálními společenskými otázkami.
Rodiče dosáhli svého. Vystudoval jsem vysokou školu. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, kolik mi univerzita dala. Výše jsem použil slovního spojení „získat vzdělání“. Zní to, jako by se vzdělání dalo koupit za čas nebo za peníze. Tak jednoduché to není, ale věřím, že mi studium dalo něco více než úzce zaměřené speciální znalosti. A přiznejme si otevřeně, z učiva svého oboru (logiky) jsem toho od ukončení studia velmi mnoho zapomněl. Zůstal mi diplom. A doufám, že i něco více, například schopnost uvažovat určitým způsobem.
Přiznejme si to otevřeně, nejsem ani vzorový sportovec, ani příkladný intelektuál. Neláká mne životní styl prvně jmenovaných a jejich cílevědomost mi je rovněž cizí. Na druhé straně se o dění ve světě kvůli časovému vytížení zajímám jen v omezené míře a nijak výrazně se v něm neangažuji. Nevím, proč bych měl číst „knihy pro intelektuály“, které mne neoslovují. Kvůli prestiži a příslušnosti mezi lidi s vytříbeným vkusem? Děkuji, nechci. Proč bych měl pojídat kaviár, když mi nechutná? Prospívá vlastně zdraví, nebo mu spíše škodí?
Vystudoval jsem logiku, ale mám pocit, že můj titul zní „magistr filozofie“. Nezastírám, že ve jmenované disciplíně mám pouze útržkovité vzdělání, ale snad mám na filozofování určitý nárok.
Sportovci se obvykle nezatěžují pochybnostmi o své profesi a plně se soustředí na svůj výkon. Naproti filozofie je bez pochybování o „samozřejmých pravdách“ a bez sebereflexe téměř nemyslitelná. Také já občas pochybuji o správnosti zvolené cesty, o čemž svědčí i následující báseň. Ta věrně zachycuje, o čem občas přemýšlím, ale naštěstí nepopisuje, co si myslím.
Kariéra
Jdu za svou kariérou, sám ale nevím kam,
obklopen peněz sférou, vedle všech, přesto sám.
Koruny zvolna kupím, konto se kulatí,
své ideály tupím, když se to vyplatí.
Já chtěl bych dobrem žíti, od zla je odlišit,
hloubat nad smyslem bytí, konečně nalézt klid.
Žít skromně jako kdysi, jen mít víc druhé rád,
však nyní dospělý jsi a musíš pracovat.
Když víra s láskou schází, zůstává naděje,
ona tou pevnou hrází, jak proti vodě je.
Navzdory síle zvyků dokážu dále snad
Bohu pět slova díků a bližní milovat.
Co dodat závěrem? Je možné, že mi podobné sebezpytování a věčné pochybnosti o sobě i o samozřejmých věcech po šachové stránce škodí, ale bral bych jako osobní prohru, kdybych podobné úvahy zcela odvrhl a v pracovním životě se staral pouze o své výsledky. Je ale možné, že k tomu někdy dojde a budu to vnímat jako osobnostní dozrání a odvržení dětinského snění a jalového mudrování. Na nastíněné téma se můžeme dívat z mnoha úhlů, přičemž každý si může utvořit svůj vlastní názor.
03.01.2015 22:30:26 | AA
Pokud je činnost finančně ohodnocena, pak má pro někoho význam - je prospěšná. Jestliže člověk není antikapitalista, tak není třeba si dělat zbytečně vrásky...:)
30.12.2014 21:04:02 | Luboš Szmatana
...nebojte Davide, ona se nějaká slečna najde...
29.12.2014 05:41:27 | David Navara
Re mh: Mám šachy rád a věřím, že moje činnost má smysl, ale mám pocit, že bych se alespoň čas od času měl zabývat i něčím jiným, co by prospělo ostatním (nebo společnosti, chcete-li). Mám takový pocit, a přesto to většinou nedělám. Šachy uznávám jako koníček i jako povolání, ale když hraji dva nebo tři turnaje po sobě, tak už se to většinou na těch posledních partiích projeví, bývá tam více chyb i relativně rychlých remíz.
27.12.2014 15:29:27 | mh
Příležitost obdařeného být mnohým vzorem a inspirací?
27.12.2014 03:13:43 | David Navara
Děkuji, jsem rád, že se báseň líbí. Mnohé v ní je napsáno tak, jak to cítím, ale nemyslím si, že bych tupil své ideály kvůli prospěchu. Spíše jde o to, že bych mohl udělat mnoho dobrých věcí, například se jako dobrovolník věnovat nějaké prospěšné práci, ale místo toho JENOM jezdím z turnaje na turnaj a věnuji se vlastní přípravě. Samo o sobě to není špatné, ale kdyby takhle jednali všichni, tak se společnost rozpadne kvůli přílišnému individualismu.
26.12.2014 21:48:09 | planet
Ještě k veršům, nejsem literát a kritik. Báseň je promyšlena, líbí se mi. Je odlišitelná od říkanky k příležitosti vítězství v nějaké sportovní soutěži, ale i takové říkanky jsou pro obveselení samozřejmě možné.
26.12.2014 02:41:52 | planet
Druhořadý logik je stále logikem. Napadá mne, že jsme intelektuály (logiky) opětovně sportovně protřídili. 😃
23.12.2014 22:39:26 | Cwmbran
Intelektuál je člověk, který je tak inteligentní, že dovede oklamat i sama sebe.
Intelektuálové mají mnohem větší schopnost říkat nesmysly než lidé bez vzdělání.
a jiné citáty na
http://citaty.kukulich.cz/temata/intelektualove
23.12.2014 20:36:44 | Michal Vrba
Super blog David, ako vzdy! Ak by ste mali zaujem, poslal by som vam fotku z Wroclaw, aj ked odtial mate asi kopec fotiek :-) mishik81@gmail.com
Pekny vecer a prajem vsetko dobre.
23.12.2014 17:26:42 | David Navara
Re VH: Ten citát znám, ale nevím, k čemu se vztahuje, pan Werich to určitě neřekl konkrétně o mně. (Ten výrok může platit i pro mne, ale nemůžete se zaštítit autoritou slavné osobnosti.) Nejsem filozof, ale rozjímání snad nevadí, i když touto dobou jsem si mohl vybrat spíše nějaké vánoční téma. A pokud jde o intelektuála a sportovce, obojím se cítím být zhruba ve stejné míře.
23.12.2014 15:16:46 | VH
A este som zabudol dodat
23.12.2014 11:24:59 | VH
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Jan Werich PS: A ešte byt dodal jeden parafrázovaný citát p. Horníčka: "Já jsem rád když vstanu ráno živej do práce!"
22.12.2014 19:54:47 | David Navara
Děkuji za komentář i za přání. Nemyslím si, že bych mezi profesory vynikal inteligencí, spíše bych tam v tomto ohledu zapadl do průměru. Jedním z hlavních důvodů, proč se nevěnuji nešachovému povolání, je to, že jinak nemám jasně vyhraněné zájmy, v průběhu let se mé mimošachové koníčky měnily. (Například můj nejoblíbenější předmět se postupně měnil od matematiky přes dějepis, zeměpis, základy společenských věd až k ruštině. A to jsem asi ještě vynechal češtinu.) Když absolvent matematicky zaměřené střední školy má nejlepší známky v jazycích, není vůbec jasné, jakou si má vybrat vysokou školu. O studiu jsem se informoval předem, ale i tak se zpravidla jedná o krok do neznáma. Vysokoškolské studium logiky mi mnohé dalo, ale pochopil jsem, že bych byl jen druhořadým nebo třetiřadým logikem. Po studiu jsem v roce 2011 složil zkoušky na navazující magisterské studium sociologie (2 roky), ale při pohledu na svůj turnajový kalendář jsem pochopil, že padesátiprocentní absence by představovala velký problém. Měl jsem na programu tři velmi významné turnaje, které jsem nehodlal vynechat. Nakonec jsem na dvou hrál špatně a na třetím vůbec ne, ale to jsem dopředu nemohl tušit. Kdybych si "včas" našel "svůj" obor, možná bych se mu nadále věnoval. Ale zrovna v tomto roce příliš nelituji, že jsem se rozhodl pro šachy. Možná ta lítost přijde s věkem, uvidíme.
22.12.2014 16:44:24 | žába
Moc hezký článek.
Musím říct, že mě kdysi trochu překvapilo, že jste si zvolil karieru šachového profesionála. Myslel jsem si, že se budete zabývat (alespoň trochu) filosofií, uděláte si doktorát a budete mít vedle šachu místečko filosofa minimálně na nějaké zapadlé universitě. Ale možná si to trochu idealizuji a třeba to takhle nefunguje. Každopádně intelektuální schopnosti máte takové, že Vám je 98 procent profesorů může jenom závidět. Ale šachy Vás asi baví více než filosofie a srdci neporučíte, to chápu.
Přeji Vám také klid, mír a hodně zábavy v partiích v roce 2015.
22.12.2014 15:05:40 | David Navara
Tentokrát jsem si žádný vánoční text nepřipravil, snad mě zastoupí jiní. Na konci roku ještě napíši jeden bilanční článek. Přeji vám radostné Vánoce a šťastný rok 2015!
Intelektuál kontra sportovec