Bydlíme ve Vršovicích, do Ďolíčku to nemáme daleko. Po horkém dni se Slunce již sklánělo k Západu a na Bohemce měla začít letošní prvoligová sezóna, a hned v duelu s loňským suverénem Spartou. Dva starší synové (10 a 11 let) byli o prázdninách mimořádně doma, protože dnes ráno odjížděli na tábor. Žena jim balí kufry a my se doma nepleteme a jdeme na fotbal. 

Přiznávám, že ač skoro soused, a ač hned nad stadionem na tenisových kurtech Sokola Vršovice jsem každý týden, na fotbalovém stadionu na Bohemce jsem byl poprvé. Bylo vyprodáno, posledních pár volných lístků zbývalo do kotle domácích. "Bohemka jede! Dáme gól a dáme ještě jeden!"... Plný dům na Bohemce znamená 5.000 diváků, přátelských a veselých, trochu rozumbradů...

O přestávce jsme se přesunuli z kotle k postranní lajně proti hlavní tribuně, stáli jsme opření o zábradlí sotva metr od čárového rozhodčího a taky pár kroků od stánku s pivem. "Co to pískáš?" Fotbal na maloměstě za první republiky...   

Z baráku to máme blíž na fotbalový stadion Slavie, kde jsme také už nejednou byli. Nový, velký, nablýskaný fotbalový stadion v Edenu, jehož financování bylo podivné a možná se promítá i do dnešních finančních problémů tamních domácích, skýtá mnohem větší komfort, dokonce luxusní sky-box VIP lóže (jako v Sazce O2 aréně), ale sterilnější atmosféru.  

Na Bohemce je stadion trochu omšelej, zídky se rozpadají ("Prosím fanoušky hostí, aby neseděli na zdi, hrozí nebezpečí úrazu," opakovaně a marně vyzýval hlasatel.), sponzorské cedule a plachty naskládané nesourodě, různě položené i přivázané, mobilní pisoáry v kotli hned za poslední řadou sedaček a nijak neoddělené, vedle skalních vlajkonošů jsou tatínkové s dětmi i maminka s kočárkem, pivo se točí, limonádu nám dali i v lahvi ("Nebudete ji házet na hřiště, že ne?")...

Příště na fotbal zase do Ďolíčku, vchodem C a pak doleva. A kromě všeho již zmíněného je Bohemce třeba přičíst k dobru, že má i velký šachový oddíl (vzpomeňme na Břéťu Modra), čímž se Slavia ani Sparta pochlubit nemůžou.