předseda Pražské šachové společnosti
novinář a autor knih
Potíže s hrdiny a Castrovi vězni
kromě šachů holduje
fotbalu, tenisu a lakrosu
[23.01.2016 19:14:15]
Před sto lety bývaly simultánky nejen společenskou, ale i sportovní událostí. Šachový mistr v nich vždy čelil nejlepším místním borcům, a tak i šachově šlo o zajímavou podívanou. Dnes už má většina simultánek spíše propagační či motivační smysl - ukáže šachy širší veřejnosti a vybraným šachistům umožní utkat se s někým z hrdinů 64 polí. Přesto ale ve většině simultánek hraje vždy několik slušných šachistů a některé partie pak lze i publikovat.
V simultánkách, které pořádám při festivalech ČEZ CHESS TROPHY se hlavní hvězda musí vždy mezi zhruba 25 soupeři popasovat i s minimálně půltuctem šachistů s ratingem mezi 2000 a 2300 ELO. Například loni v červnu hrála proti Wesleyemu Soovi i naděje českého šachu Thai Dai Van Nguyen, který letos v extralize kosí jednoho velmistra za druhým.
Simultánky s Garrim Kasparovem jsou však jiná disciplína. Třináctý mistr světa stále působí jako magnet a o akce s ním je obrovský zájem. Když hrál simultánku v roce 2008 na zámku v Hluboké nad Vltavou, platilo se za jedno místo 80 tisíc korun. A už tehdy měl Kasparov jasně dané podmínky - maximálně 20 soupeřů a všichni s elem pod 2000. Přesto ta simultánka trvala mnoho hodin a Kasparov v jejím průběhu trapně křičel na malé dítě, proč se nevzdá, když má o figuru méně.
Kasparov nepřišel ostatní pobavit, přišel si dokázat, že porazí všechny soupeře. Těžko se chápe, že bývalý mistr světa nemá v sobě žádnou velkorysost a minimum sociální inteligence.
Tento týden odehrál po letech v České republice další simultánku. Tentokrát při otevírání nové pražské centrály antivirové společnosti Avast. Soupeřů měl ve čtvrtek 21. ledna jen jedenáct a mnozí z nich byli úplní začátečníci, někteří ani neznali třeba pravidla rošády. "Nechci prohrát ve dvou tazích, tři nebo čtyři bude úspěch," říkali někteří, když čekali na příchod bývalé absolutní světové jedničky.
Můj soused hrál dále, i když měl o čtyři figury méně a holého krále uprostřed. Nebylo proto divu, že u většiny šachovnic se Kasparov nemusel ani zastavit a u těch pár zbývajících byl vždycky strašně rychle. "Mohl by mi projevit aspoň trochu respektu, zdržet se déle u mé šachovnice a předstírat, že přemýšlí," komentoval situaci můj soused.
Co jsme hráli před osmi lety jsem si již nepamatoval. Letos jsem na Garriho 1.e4 reagoval sicilskou obranou. On volil variantu se Sb5+, brzy jsem musel začít vymýšlet. Když přišla první kritická situace, Kasparov zrychlil krok a byl zpátky cobydup. Blicka se proti němu hraje blbě, jak se ostatně loni přesvědčil i velmistr Nigel Short (Garri ho rozstřílel 8,5 : 1,5).
V patnáctém tahu jsem příliš optimisticky obětoval figuru za dva pěšce a otevření háčka proti malé rošádě. Kasparov ale snadno vyměnil dámy a když jsem ani dále neprokračoval nejlépe, půl minuty za rozmyšlení bylo krutě málo, vzdal jsem se v 25. tahu v beznadějné pozici, kterou však někteří z přihlížejících považovali za pro mě vyhranou a jiní za jasnou remízu :-)
Tentokrát Kasparov nepotřeboval pět hodin jako na Hluboké, stačilo mu padesát minut, aby vyhrál s nulou.
Možná i díky té enormní vůli vyhrát za každou cenu každou partii a vybírání si soupeřů tak, aby to bylo možné, se stal mistrem světa.
30.07.2018 13:23:28 | tajemny
Pane Matocha, vy jste poradatel tech sachovych akci, kterych se zucastnuje Vlastmil Chladek a jini. Na tomto peknem blogu me zarazi jedna vec. Zkousel jsem se dostat pred chvili na jiny blog - zahranicni - vubec mne to system nepovolil. Vas sachovy blog jsem mel hned. Proc na tom blogu jsou prispevky jenom u blogu pana Chladka? Pan Hofirek tam ma tak krasny clanek. Ja pisu podobnym stylem jako on a nekdo moje clanky na mem blogu cte, ale jedenact mne jich stahli z hlavni stranky a to me zlobi. I pan Navarra je zajimavy blogar, ale ma posledni clanek z ledna tohoto roku. Uvazuji, ze si udelam take u vas blog, ale konkurovat panu Chladkovi? Nevim. Asi na tento prispevek ani reagovat nebudete, protoze to neotevrete.
26.01.2016 17:34:55 | mh
Ahoj Pavle, pěkný článek! No já, když slyším jméno Garri Kasparov, opravdu nehledím na celou tu spoustu možná pravdivých historek, které slýchám o tom, jak je/byl někdy takový či makový, prostě hrozný. Já to neposoudím, ale pokud vím, bavíme se o absolutním vrcholu naší úžasné hry, o géniovi, možná o nejlepším hráči všech dob...sorry, ale já ty výtky pouštím druhým uchem ven. Velký Bobby byl asi taky oříšek pro spoustu lidí a jak ho dnes vidíme! Je taky možné, že jsou věci, kterým normální smrtelník holt neporozumí...Prostě si Maestro vybírá, protože si vybírat může, kdo nechce, ať ho nezve, ať s ním nehraje.
26.01.2016 10:34:56 | Ota Válek
Hezký článek. S přístupem GK kontrastuje pojetí simultánek GM Topalovem. Když hrál v rámci novoborské corridy proti cca 20 soupeřům, všechny muže až na jednoho porazil, a s ženami (byly to tuším 4 dívky z BŠŠ) remizoval, přičemž to zaonačil tak, že nebylo na první pohled patrné, že jim remi daroval. Po skončení simultánky s vážnou tváří tvrdil, že hrály tak dobře, že neměl šanci je porazit. P.S. Pokud by někdo pojal podezření, že historku uvádím proto, aby se čtenáři zajímali o to, kdo byl tím úspěšným mužem, tak vězte, ...... že má pravdu:)))
24.01.2016 16:47:58 | Vít Vykoukal
S psaním do zdi mám své zkušenosti. Každý týden to řeším u svého webu o šachu. Vy máte ale návštěvnost víc než slušnou. Přeji hodně úspěchů.
24.01.2016 16:10:46 | Pavel
to VH: Vlado, díky, že sleduješ blog :-) Také jsem si na tu pražskou simultánky proti repre vzpomněl a říkal si, jaký to úpadek, když dnes by si netroufl hrát simultánku ani proti KM.
to žába: Díky za Vaši obšírnou reakci. Ta historka o Kasparovově podvodu při partii s Juditou Polgárovou bohužel není vymyšlená. Bohužel neunesl prohrát a stálo mu to i za podvod.
a díky i všem ostatním čtenářům blogu, kteří se ozvali a ozvou, každého potěší, že nepíše do zdi :-)
24.01.2016 16:06:19 | Pavel
to David a Vít Vykoukal:
Díky za Vaše reakce. To vybírání soupeřů ze strany GK bylo myšleno pozitivně i negativně. Vybíral si dobře své protivníky do tréninkových zápasů (například Roberta Hübnera a Ulfa Andersona před 2. titulovým zápasem s Karpovem - viz kniha Kasparov: Moje šachová kariéra II). Zároveň ale v jeho kariéře najdeme, jak se vyhnul zápasu o titul s Širovem, který si to v kvalifikaci vybojoval, a místo něj si radši vybral poraženého z kvalifikace Kramnika (předesílám, že znám důvody a argumenty GK a že mě nepřesvědčily; a že si jsem jist, že ho bohyně Caissa za tuto svévoli potrestala).
24.01.2016 16:00:17 | Pavel
Dear Adam, thanks for your kind comment.
24.01.2016 14:30:58 | žába
Mně na Kapsarovovi vadí neschopnost přijímat porážku a naprosto dominantní touha, aby ho ostatní lidé obdivovali. Tady se mi vybavuje citát řeckých filosofů: "nechtěj být obdivován, chtěj být hoden obdivu" (.. a zjistíš že samotný obdiv už potřebovat nebudeš).
Šachy jsou krásná hra, která rozvíjí analytické myšlení a představivost (např. při propočtu variant), ale je to hra příliš zaměřená na sebe. Pozoruji, že spousta špičkových šachistů se občas chová nedůstojně - např. nedávno Carlsen a nebo právě o Kasparovovi jsem slyšel historku, že jednou hrál s Judit Polgárovou, zahrál koněm na špatné pole (kde by okamžitě prohrál), rychle koně zase uchopil a pak s ním táhl na správné pole. Když se ho rozhodčí ptal zda toho koně pustil, odpověděl že ne - až z kamerových záběrů se zjistilo, že ho skutečně na chvíli pustil. Ale nevím, už si nepamatuju zdroj té historky a možná je to fake. Ale je také pravda, že je hodně gentelmanů za šachovnicí - Anand, Spasskij, a cením si i Caruany, Kramnika a Fischera.
Ale jak říkám, většina šachistů je hodně vztahovačných a já vážně nevím, zda je to povoláním (tedy kdyby pracovali jako lékaři nebo vědci tak by se tyto vlastnosti neměly tolik možností projevit nebo vyplavat na povrch, ačkoli lékaři a vědci jsou jinak stejně vztahovační jako šachisté) a nebo je to charakterem šachistů, že prostě v jejich povolání více uspěje ten kdo chce více vyhrávat a kdo více "nenávidí" soupeře. Ale ať je to jak chce, i tak pro každého hráče skýtají šachy více pozitiv než záporů a každý si musí najít osobní filosofii, zda bude šachy brát jako zábavu nebo bude chtít být co nejlepší a nejlépe mistrem světa.
24.01.2016 13:14:22 | Zmestabileho
Kasparov je příkladem toho, že šachy, ale i každý jiný sport, potřebují velké osobnosti. Právě tyto persony jsou magnetem pro fanoušky, ale i pro širší okolí, které už přesahuje samotnou fanouškovskou obec. A pokud jsou to géniové svého oboru, potom jim všichni prominou jejich manýry, ať už "pouze" podivínské, nebo přímo povýšenecké. Současný šach má to štěstí, že má Carlsena. Jeho osoba je onou personou, která opět fascinuje. Naopak smůla současného šachu je, že kromě Magnuse "už tam nikdo není". Nikdo, kdo by fascinoval. Světovou špičku tvoří jednak hráči, hrající tak smutně za svým zenitem, až to bolí (Anand, Kramnik, Topalov), a jednak nová generace hráčů - která jako by hledala samu sebe. Všechny dohromady potom spojuje nezáživný pragmatismus, který nutí pořadatele turnajů, aby jim trapně předepisovali zákaz remízy do 30. nebo 40. tahu.
24.01.2016 09:51:48 | Vít Vykoukal
Taky moc nerozumím té poslední poznámce o vybírání soupeřů. Myslím si, že Garry Kasparov byl a je prostě fenomén. Chápu poznámky o minimální sociální inteligenci. Když jsem měl tu možnost hrát simultánku s Davidem Navarou takový "problém" jsem řešit opravdu nemusel. Po mém složení krále ve 30. tahu mi řekl, že jsem to hrál dobře a to on dělal ve střední hře chyby. Bylo to skvělé! Přikládám odkaz na článek o tomto zážitku (jestli to teda panu Matochovi nevadí), kdyby se někdo chtěl podívat na partii a přečíst si moje silné dojmy.
http://sachynaddmslavkov.cz/sachyprodiakonii3.html
24.01.2016 09:28:34 | VH
Pavel, je si spomínam na jednu simultánku Kasparova v Prahe, kde hral proti českej reprezentácii s časovou kontrolou a vyhral vtedy 3:1. Holt, časy sa zmenili.
24.01.2016 08:53:41 | šachový turista
zdravím,
kolik stála účast v simultánce a pobyt kasparova v praze?-pokud není informace tajná-jak se mohl p. matocha simultánky zůčastnit-když jeho ela jsou nad hranicí 2000!-zajímavé je,že byl kasparov komsomolec a později -antikomsomolec-později-když odešel mimo sovětský svaz- potažmo rusko-kdyby to udělal již v osmdesátých letech -co by se stalo?-exmistr světa karpov s ním krok celkem držel -stačilo kolikrát velmi málo na znovu získání tiulu-mistra světa tuším jednou neprohrát poslední 24. partii-"exmistr světa" kramnik,který bez kvalifikací-prohrál s gm širovem-kasparova utlumil v berlínské obraně se bál odvety jako kdysy slavný exmistr světa alechin aby hrál s odvetu s exmistrem světa capablankou-a exmistr světa anand ten na-exmistra světa kašpárka potažmo kasparova absolutně nestačil- podobně jako gm short.
24.01.2016 07:12:43 | David Navara
Ahoj Pavle, článek je pěkný, jen tu souvislost mezi vybíráním soupeřů a Kasparovovým titulem mistra světa nevidím. Kasparov byl snad 20 let nejsilnějším světovým šachistou, i když po část této doby s ním jeho nejzdatnější konkurenti (velmistři Karpov, Kramnik, Anand) drželi krok. Když je někdo dvacet let na vrcholu, nemusí si vybírat vhodné soupeře, aby se stal mistrem světa. Ale to je jen detail, chápu, že článek se týkal něčeho jiného. Podle mě je zdařilý.
24.01.2016 02:01:43 | AdamPitula
Thank you. Good article. Bold and to the point.