David Kaňovský

šachový mezinárodní mistr (ELO 2412), reprezentační trenér mládeže, šachový literát a publicista

Všechno zlé je pro něco dobré

[17.01.2010 21:58:49]

Nevím přesně, čím to je, ale už skoro měsíc jsem na svůj blog nic nenapsal. Chápu, že je to zcela trestuhodné, ale nějak se mi nedostává dostatek času na mnoho věcí, ani věci na prodloužení (či zpoždění?) času. Právě teď sedím ve vlaku (mám pocit, že většinu svého blogu jsem sepsal ve vlaku, ani tuto potřebu nedovedu uspokojivě vysvětlit, snad kolébavá chůze motoráčku pozitivně působí na mé blogové buňky) a cítím skutečně značnou únavu, hodila by se nějaká dovolená, tak půlroční, dejme tomu.

Mám pocit, že jsem ještě nikdy ve své šachové dráze nesehrál během jednoho měsíce dva natolik odlišné turnaje. Na tradičním vánočním turnaji v Litomyšli jsem už v prvním kole nedokázal vyhrát s hráčem 2065 (nebo tak nějak) a rovněž po celý zbytek turnaje jsem hrál doslova nemastně a neslaně (jednoduše řečeno blbě). Jediným mým soupeřem přes 2400 byl v posledním kole Miki Maník, dvě prohry s hráči pod 2300 nejsou nic, čím bych se měl chlubit (ačkoliv jde o hráče mladé a talentované, u jednoho určitě, u druhého snad ještě taky). Ve druhém kole jsem si po xy letech zahrál vážnou partii s hráčem 1770 (!), švýcarský systém se zase jednou vyřádil...:) Konečné 26. místo, 5,5b/9 a 18 ELO bodíků, na takové výkony je nejlepší co nejrychleji zapomenout.

Na druhou stranu, jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Abych si spravil chuť, rozhodl jsem se zahrát si týden po Litomyšli turnaj v Praze, který jsem původně vůbec neměl v plánu. A tady jsem hrál doslova jako vyměněný. Po suverénním startu 4/4 jsem ve dvojkole remizoval s IM Yatsenkem a GM Malaniukem a v sedmém kole prohrál s GM Zakhartsovem. Přestože jsem i tentokrát sehrál výbornou partii, bohužel koncovka, do které jsem přešel, se ukázala jako zcela prohraná, ačkoliv si všichni kolem včetně mě mysleli, že je to jasná remíza (jinak bych do ní samozřejmě nešel, to dá rozum). V osmém kole mi to však figurky tak říkajíc vrátily (kolo předtím se proti mě doslova spikly, to se prostě jinak říct nedá) a povedla se mi mimořádně pěkná kombinace, možná i do učebnic taktiky. A díky příznivému losu jsem si v posledním kole bílými s GM Drazicem zahrál o svou druhou velmistrovskou normu.

Soupeř zvolil sicilskou, což mě celkem potěšilo. V Najdorfovi se 6.Sg5 jsem okolo 20. tahu získal figuru, za kterou měl černý tři pěšce a určitou kompenzaci v oslabeném bílém královi. Já jsem ovšem věřil svému střelci, nicméně soupeř se bránil velmi houževnatě (a dobře) a ve správný čas v koncovce D+S+2p/D+5p nasadil průlom  související s nepříjemnou protihrou. V remízové pozici ovšem soupeř začal usilovat o výhru, nesprávně uhnul králem a já jsem mohl po pěkném 49.g6! zvítězit. To jsem ovšem na půlminutě nenašel a o pár tahů později chyboval já sám, když jsem místo správného 51.c6! (což jsem cítil, že je správné řešení - tedy k remíze) zahrál 51.De8? Zde mi ovšem soupeř mou "laskavost" vrátil, když si vybral nesprávný šach 51...Df3+? a po 52.Sb3 h1D 53.Dd7+ mám věčný šach. Po 51...Dg3+! bych měl pouze pár šachů ze msty. Nakonec tedy můžu být za remízu a konečné třetí místo rád. K úplné dokonalosti půlbod samozřejmě chyběl, ale i tak jsem si po malé (velké) tragedii v Litomyšli opravdu spravil chuť. Tento turnaj považuji za jeden ze svých nejlepších, a to především po herní stránce. (Pozn.:  Okomentovaná partie vyjde v příštím čísle Šachového týdeníku).

A ještě jednou se Caissa tento týden postavila na mou stranu, a to hned další den v partii s Honzou Votavou v Pardubicích, kde došlo k historicky prvnímu extraligovému derby dvou pardubických oddílů (asi ta mrška, chápej Caissa, konečně pochopila, že to v partii se Zakhartsovem prostě přehnala!:)). Po klidné španělské jsem ve střední hře udělal několik nepřesných tahů, díky čemuž jsem byl donucen odevzdat pěšce. Na konci časové tísně jsem se rozhodl místo klidného 40.Jd5 (což by vedlo do silně remízové koncovky, ačkoliv s pěšcem méně) zahrát rafinované 40.c6!?, čímž jsem neuhnul svým napadeným jezdcem (což soupeř ve svém předchozím tahu učinil). Honzovi zbývaly na 40.tah (tedy poslední první časové kontroly) necelé dvě minuty, pročež jezdce raději nevzal. Jenomže přesně to měl udělat, po 40...fxe3 41.c7 Vf8! nebo i 40...Vg8! by černý zvítězil, protože po 42.Vb1 má e2 43.Kf2 Ve8! Takto mi zůstal velmi silný volný c-pěšec, díky kterému přešla výhoda (a především iniciativa) na mou stranu. Honza pak v obtížné pozici ještě párkrát zahrál nepřesně, takže se mi nakonec podařilo z této partie vydolovat (troufám si říct nezaslouženě) celý bod. Paradoxní na tom je, že to bylo za nepříznivého stavu 2:4 pro Polabiny, a jelikož poté i Michal Konopka udolal Bernyho v koncovce J+p/J, vydřeli jsme s příměstskými kolegy ze Saginy cennou remízu.

Co dnes ještě dodat? Mám pocit, že bych měl svůj dnešní blogový vstup (či výstup?) zakončit nějakou originální, pozitivně laděnou myšlenkou. Leč žádná mne v tuto chvíli nenapadá. Dobrá, zkusím alespoň tuto:

Ušní maz je maz.
Křeček polní je křeček.
Veš domácí je veš.
Karel je prdel. 
 
 

 

zobrazeno(9176x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

23.01.2010 09:54:50 | Karel

Blahopřeju k úspěchu v Praze! Pěkně jste metropoli rozemlel.

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox