šachový mezinárodní mistr (ELO 2412), reprezentační trenér mládeže, šachový literát a publicista
[21.12.2009 20:19:27]
Bleskové partie, či chcete-li bleskovky, nikdy nepatřily k mé vyloženě oblíbené kratochvíli. Ne že bych si občas nezablical, to zase jo, ale opravdu pouze sporadicky a čistě pro zábavu. Proto i Mistrovství republiky každoročně beru spíše jako společenskou událost, na které se člověk potká se spoustou známých, které leckdy vidí pouze párkrát do roka. Krom toho se výlet do Prahy dá lehce spojit s dalšími šachovými i nešachovými akcemi.
Letos jsem do hlavního města vyrazil v pátek ráno přímo z Olomouce, kde jsem od pondělí musel absolvovat poměrně náročný zápočtový týden (takže jsem nadcházející víkend bral zároveň jako zaslouženou relaxaci). Páteční odpoledne jsme strávili u Velkého Voka partičkou Agricoly, ve které zvítězil Slimy Šimi. Večer jsem se přesunul k EmpÉ na koleje, kde jsme strávili příjemný večer s milou dámskou společností...:)
V sobotu ráno se mi na blicák vůbec nechtělo. Mým jediným cílem bylo pěkně si zahrát a konečně se dostat do první desítky. Začátek turnaje zcela předčil jakákoliv očekávání: že budu mít 6 bodů ze 6 partií mě opravdu ani ve snu nenapado! I když v šestém kole jsem vyhrál opravdu se štěstím: v jasně vyhrané partii spadl JJovi praporek v pozici, kdy jsem měl už pouze jednoho jediného pěšce. V tu chvíli jsem si začal říkat, že letos by to asi chtělo udělat slušný výsledek. V sedmém kole jsem hrál bílými s "Davídkem", vybral si tak říkajíc slabší chvilku a prohrál až příliš rychle a rozhodně zbytečně. V dalším kole jsem černými v lepší pozici, ale s horším časem odmítl remízu Milošovi. Závěr partie se mi ovšem nepovedl a já musel kapitulovat. V dalších dvou kolech přišly korektní remízy s Viktorem Žigem a se Šimim a v kole jedenáctém jsem bílými usedl proti Peťovi Piskovi. Sice jsem dokázal "získat" figuru a pak ještě i kvalitu, ale hrál jsem příliš pomalu a "vlažně" a s 20 vteřinami a věží víc proti cca 50 vteřinám udělal nemožný tah.
V předposledním kole jsem stejně jako loni narazil na Edu Medunu, přičemž partie měla naprosto odlišný průběh od té loňské. Před rokem jsem stál úplně na výhru a partii neuvěřitelně zkazil a prohrál. Letos jsem totálně na prohru stál já, ale postupně se z toho jakž takž dostal a nakonec vyhrál na čas. V posledním kole mi los přidělil bílými Tomáše Cagašíka. Když mi asi v osmém tahu nabídl remízu, docela dlouho jsem váhal, ale nakonec nabídku smíru akceptoval. Při výhře bych sice měl zajištěný postup do semifinále, ale měl jsem v tu chvíli neodbytný pocit, že Caissa už nade mnou v tomto turnaji stála několikrát, a tak jsem otázku postupu nechal na ní. A šachová bohyně opět prokázala svou moudrost: čtvrté místo obsadil o bod pomocného hodnocení Viktor Žigo, který sehrál řekl bych možná svůj životní turnaj (porazil v základní části Navaru, Lázničku i Jirovského!) a postup si myslím zasloužil víc než já. Na mě tak zbylo místo páté, což bylo vlastně fajn: cíl jsem tím splnil na jedničku a mohl se jít najíst, protože jsem měl hrozný hlad...:)
Po vyhlášení jsme se s naší ne/šachovou partou přesunuli do jednoho "rodinného" kina, kde jsme obsadili skoro polovinu celého sálu...:) Na pořadu byl český film Zemský ráj to na pohled, který rozhodně mohu doporučit ke zhlédnutí: je to filozoficko-politicky laděná komedie z prostředí 60.-70. let, ve které se spolu střetávají lidé velmi různých povah, což často vede k vzájemným konfliktům, ale zároveň i určitému "souznění duší". Film je to opravdu bohatý a každý si v něm najde to svoje.
Poté jsme se přesunuli ke 3P, kde se měla odehrát hlavní část večera, a to akce Tajný ježíšek. Ta probíhá tak, že se každému nalosují dvě jména, tudíž každý dostane od ježíška (minimálně:)) dva dárečky (ti hodnější dokonce více:)). Letos se nás u stromečku sešlo rovných 20, dárečků tak bylo opravdu požehnaně! Nemá cenu tu detailně popsiovat celý večer; jednoduše řečeno byla to naprosto suprová akce, která končila až v brzkých ranních hodinách.
V neděli můj program obsahoval v podstatě dvě věci: kulturu a hru. Hned 2x jsem se vydal do Stavovského divadla, poprvé krátce po poledni na Mozartovu Kouzelnou flétnu a večer pro změnu na Mozartovu Figarovu svatbu. V Agricole jsme s Marečkem stihli celkem 3 hry, po úporném boji jsem zvítězil 2:1 (i když například v úvodní bitvě jsem vyhrál pouze o jeden jediný bod).
V pondělí jsem měl původně v plánu pouze odjezd, ale přeci jen jsem vyzkoušel ještě jednu akci, a to společný trénink s EmpÉ a Drakem. Asi dvě hodinky jsme analyzovali různé varianty Najdorfa, což bylo děsně fajn. No a pak už jsem nasedl do autobusu Student agency a vydal se na cestu domů. Cestu nám zpříjemnil film Královna Alžběta, ovšem mělo to pár mušek, nebo spíš much. Zvuk byl asi o deset vteřin napřed oproti obrazu, na pravou stranu autobusu (kde jsem samozřejmě seděl) intenzivně svítilo sluníčko a navíc můj soused u okýnka celou cestu spal, takže jsem ani nemohl zatáhnout závěs. A aby toho nebylo málo, těsně před koncem se film "seknul", takže doteď nevím, jak to vlastně skončilo.
Teď už ale naštěstí relaxuju v teple svého domova a těším se, až se dneska pořádně vyspím. O víkendu toho spánku přeci jen bylo poněkud málo. Ale stálo to za to!
21.12.2010 08:01:22 | Tobi
...a povedl se i tento blog. Stručný, živý, rozverný a dynamický. Díky za něj.
24.12.2009 09:56:44 | Martin Petr
Zdar, Drak se skutečně povedl :-))
22.12.2009 12:13:01 | dejf721
Ahoj Davide! Vánoční blog mám také ještě v plánu, zítra nebo pozítří, pokud se mi to podaří stihnout. A ty přezdívky jsi rozluštil správně, ty poslední dvě jsem schválně zvolil více "tajuplné", aby na ně přišlo co nejméně lidí...:)
22.12.2009 05:30:33 | David Navara
Pěkný blog! Také jsem chtěl napsat něco podobného (nejen) o MČR, ale jednak jsem to zatím nestihl, jednak si nejsem jist, zda si nemám vybrat nějaké "vánočnější" téma. Jinak pro ty, kteří nerozumějí přezdívkám, dodávám své tipy: Velké (nebo Velký?) Voko - GM Vokáč, EmpÉ - Martin Petr, JJ - Jiří Jirka. Přezdívku "Drak" jsem nerozluštil, zkratku 3P také ne.
MČR v bleskovém šachu aneb (k)rušný víkend v matičče stověžaté