nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)
[23.06.2016 11:09:43]
Někdy na jaře mě pan Murdzia pozval do polského Lublinu na uzavřený velmistrovský turnaj. Pan Murdzia je nejen mezinárodní mistr a vysoký činitel Polského šachového svazu, ale především mnohonásobný mistr světa v řešení. Asi před rokem jsem dostal od Polského šachového svazu vyznamenání a myslím, že to byla i jeho zásluha. (Polskou ligu hraji přes 10 let a jakž takž znám jazyk, ale i tak mne ocenění překvapilo.) Lublinští organizátoři měli ambiciózní plány, které museli mírně zkorigovat kvůli omezeným finančním možnostem. Namísto původně plánovaného uzavřeného turnaje se nakonec konal zápas Polsko vs. Evropa, hraný scheveningenským systémem. Barvy domácích hájili velmistři Kacper Piorun, Mateusz Bartel a Jacek Tomczak, za hosty nastoupili Ukrajinec Martyn Kravciv, Řek Dimitrios Mastrovasilis a Čech já.
Lublin je téměř čtyřsettisícové město ve východním Polsku. Sídlí tam několik univerzit, za vidění stojí i místní historické centrum, které je malé, ale malebné.
Město původně mělo převážně židovské osazenstvo, což změnila tragická druhá světová válka. V hotelu jsem jednou potkal skupinku starých izraelských turistů, ale na ulicích města kvůli všudypřítomné polštiny nejčastěji zněly ukrajinština, ruština a angličtina. Já jsem se domlouval polsky. Má znalost jazyka není dokonalá, ale přizpůsobil jsem se natolik, že jsem na smlouvu napoprvé napsal "Dawid" a musel jsem ji vyplnit podruhé.
S vyplňováním dokumentů měli potíže i jiní. Mateusz Bartel v první polovině turnaje završil všechny partie smírně. Při vykazování výdajů žertoval: "Nevím, co mám napsat jako cíl cesty. Šest remíz?"
Tak dlouho jsem váhal, jak se do Lublinu dopravit, až byly nejvhodnější letenky vyprodány. Za této situace byl vlak jasnou volbou. Cesta tam mi trvala deset a půl hodiny, ale proběhla bez problémů. Během cesty jsem věnoval zhruba stejně času čtení, psaní a spaní - přibližně po třech hodinách. Potřeboval jsem okomentovat dvě partie ze zápasu s Richárdem Rapportem a k jedné z nich do (východo-)německého Schachu připojit i krátký slovní komentář. Zbývající čas jsem věnoval přípravě, pitnému režimu a přestupu na další vlak. Možná bych měl raději napsat, že jsem věnoval po třech hodinách samostudiu, tvůrčí činnosti a relaxaci - zní to lépe a s výjimkou té tvůrčí činnosti to je pravda.
Organizátoři se starali a svou úlohu zvládli bez problémů. Ubytování a stravování jsme měli zajištěné v hotelu Mercure, nacházejícím se dva kilometry od hracího sálu. Tím byla historická soudní budova, která v současnosti hostí především svatby.
Mé první dojmy ve městě byly jednoznačně kladné. O historickém centru jsem již psal. Naproti hotelu se nacházel rozlehlý park, v němž se procházely páry a někde na lavičkách odpočívaly nebo se učily i osamělé studentky. (Ve městě byly i další parky, ale předpokládám, že s méně příznivou demografickou strukturou osazenstva. Blízkost univerzit přeci jen byla znát.) Přiznám se, že podobné místo mi v Praze chybí. V jednom odlehlém koutě parku bylo na staré zdi graffiti - složitá rovnice s integrály, doprovozená textem "Prove it if you dare!" (Dokaž to, pokud se odvážíš!). O kousek dále někdo napsal báseň. Podle mého soudu dobrou. Věděl jsem, že graffiti může být umění, ale netušil jsem, že to někdy je i věda...
Turnaj se navzdory původním předpokladům hrál scheveningenským systémem, v němž se tři Poláci dvakrát utkali s každým ze zahraničních hráčů. Losování proběhlo poněkud netypicky, v důsledku čehož čtyři účastníci ze šesti hráli tři partie po sobě stejnou barvou! Já jsem střídal pravidelně, což mi plně vyhovovalo.
Když se člověk někde cítí dobře, většinou se to příznivě odrazí i na výsledcích jeho práce. Nejinak tomu bylo u mne. Abych byl objektivní, tak při dvou partiích (první a třetí) soupeři byli nachlazení a ve třech partiích jsem využil velkých chyb domácích hráčů. I tak jsem ale se svou hrou velmi spokojen. Ale ve škole jsem se učil, že předbíhat se nemá. Podívejme se proto na turnaj od začátku.
V prvním kole jsem Kacpera Pioruna zaskočil v zahájení. Zareagoval nesprávně a již po 10 tazích stál špatně. Následovala hra na jednu branku, která skončila gólem.
Ve druhém kole Mateusz Bartel vyšel ze zahájení s mírnou převahou, kterou mohl díky mé nepřesnosti zvětšit. Místo toho vše skončilo opakováním tahů.
Ve třetím kole jsem bílými porazil Jacka Tomczaka. Ten v zahájení ztratil pěšce a pak ustoupil králem pod útok. Začal jsem počítat složité varianty a rozhodl se pro tah, po němž mohl soupeř sebrat mého jezdce třemi způsoby. Nějak jsem si neuvědomil, že mi nadále visí věž. Mé hrubé přehlédnutí ale nevedlo k chybě, zvolený tah byl celkem dobrý. To mi připomíná jednu mou definici: "Intuice je schopnost volit správná řešení navzdory jejich nesprávnému nebo nedostatečnému zdůvodnění." Nemyslím to úplně vážně a když se něco takového stane jednou, samozřejmě mluvím o přehlédnutí. Ale když se to děje často, tak to považuji spíše za intuici (jinými slovy "poziční cit"), než za mimořádné štěstí. Pravda, jedno i druhé je svým způsobem nezasloužené, i když intuice se přeci jen dá rozvíjet. Ani jednoho z nás nenapadlo, že soupeř může všechny tři napadené figury ignorovat a zahrát nenápadný tah pěšcem, po němž by se má převaha významně zmenšila. Pokud jde o počítačovou nápovědu, nejsem nijak zvlášť podezíravý, ale kdyby mi někdo zahrál 18...g6!!!, vyběhl bych na něj s detektorem kovů.
V partii soupeř sebral visící věž, mně se ale podařilo najít správné pokračování útoku a dovést hru k vítěznému konci.
Ve čtvrtém kole jsem hrál černými s nebezpečným Kacperem Piorunem. V zahájení jsem sebral pěšce, za nějž měl bílý kompenzaci nejasného dosahu. Někde jsem asi mohl získat malou převahu, ale pokračoval jsem nepřesně a pod vidinou hrozícího útoku jsem zvolil opakování tahů. Podle počítače jsem ještě měl malou převahu, ale jednak jsem nemohl vědět, co o pozici tvrdí počítač, jednak o tom hodnocení dost pochybuji. Kromě toho bych pak musel pokračovat dost přesně, abych se nedostal do potíží. Navzdory sofijským pravidlům tedy partie skončila nerozhodně ve 20. tahu.
Říká se, že opakování je matkou moudrosti. V tomto případě tomu nevěřím, ale je pravda, že rychlé remízy i moudrost obvykle přicházejí s věkem. "Dejte mi pevný bod a pohnu zemí," řekl Archimedes. "Dejte mi pevný půlbod a zemí ať hýbou jiní," říká si unavený šachový profesionál. Naštěstí bývám unavený jen občas a ani jiní se tímto heslem neřídí tak často. Samozřejmě uznávám, že by se rychlé remízy neměly stát pravidlem, ale rezultativnost mám poměrně vysokou. Někdy až příliš.
V pátém kole jsem hrál s Mateuszem Bartelem bílými. Těšil jsem se, že jako překvapení použiji připravenou variantu, ale zhruba po dvou a půl hodinách přípravy jsem zjistil, že Mateusz ji sám pravidelně volí opačnými barvami! Uvažoval jsem ještě o změně prvního tahu, ale nakonec jsem se rozhodl postupovat podle původního plánu. Ve 14. tahu jsem vylepšil partii Bartel (sic!) - Vallejo Pons, ale pozice se téměř po celou dobu pohybovala v mezích rovnováhy. Mateusz ale zahrál neopatrný tah a umožnil mi téměř studiový závěr. Porážku přijal velmi sportovně.
Po pěti kolech jsem měl čtyři body, ale celkové skóre zápasu Polsko - Evropa bylo vyrovnané, protože Dimitrios Mastrovasilis se nepotkal s formou. V posledním kole jsem hrál černými s Jackem Tomczakem. Rozehrál jsem ambiciózní variantu Caro-Kannu a po soupeřově nepřesnosti jsem převzal iniciativu. Té jsem stejně lehko zase pozbyl, ale s blížící se soupeřovou časovou tísní se mi podařilo Jacka přehrát a hru jsem završil sympatickou kombinací. Právě tato partie se mi z mého vystoupení líbila nejvíce, protože soupeř neudělal žádnou velkou chybu a musel jsem ho přehrát postupně. Caro-Kann míval pověst solidního zahájení, ale z mých nejzajímavějších partií v tomto zahájení by se dala sestavit velmi zajímavá knížečka. (Pochopitelně by se nejednalo zdaleka jen o partie vyhrané.) Toto zahájení se ostatně hrálo i v partii Mastrovasilis - Tomczak, jež byla asi nejzajímavější z celé soutěže.
V posledním kole zbývající dvě partie skončily nerozhodně, takže naše družstvo nejtěsnějším rozdílem vyhrálo zápas.
Ještě bych rád vzpomněl na jednu příhodu z vyhlášení. Pro srozumitelnost uvedu, že existuje šachista Kacper Polok. Jeden z organizátorů se trochu přeřekl: "Najlepszym Polokiem... Polakiem jest Kacper Piorun." Mateusz Bartel pohotově dodal: "Kacper Polok!"
Hrál jsem mnohem lépe než obvykle. Není to zdaleka jen moje zásluha. Soupeři tentokrát dělali více chyb než obvykle, ale já bych chtěl především poděkovat čtyřem velmistrům, s nimiž jsem analyzoval varianty použité ve třech vyhraných partiích. Žádná partie nebyla rozhodnuta v přípravě a výhry jsem si musel odpracovat sám, ale příznivé pozice ze zahájení mi k tomu podstatně pomohly. Spolupráce se vyplácí! Celkově jsem rád, že jsem se turnaje zúčastnil.
Soutěž hraná scheveningenským systémem skončila. Zajímavé je, že následující akcí některých účastníků je Najdorfův memoriál. Když už jsme v sicilských vodách, jeden soutěžící se v srpnu zúčastní turnaje v Rize, jejž ovšem nepořádá velmistr Svěšnikov.
31.08.2016 14:25:22 | Luboš Szmatana
Hej Mistře! Od června do konce srpna není po Vás ani vidu, ani slechu. Buď jste sbalil nějakou fešnou studentku logiky a válíte se spolu někde u moře, nebo ta fešná studentka logiky sbalila Vás a válíte se spolu někde u moře, nebo jste dostal žízeň - jako většina českého národa - a sedíte v příjemné putyce a ládujete se lahodným pivem...Což je sice všechno chvályhodné, ale já už si přehrál všechny Vaše partie nazpátek do roku 2010...a furt nic nového...Koukejte sebou hnout a vyhrát zase nějakej ten turnájek! Ls
03.07.2016 20:45:21 | Lucka S
Zdravím a gratujuji ke krásnému turnaji. Náhodou zadání té "graffiti" rovnice nemáte? Děkuji.
27.06.2016 04:52:13 | David Navara
Re Klára: Děkuji. Druhý díl knihy výhledově plánuji, ale teď je prioritou příprava na šachovou olympiádu. Zajímavých partií mám dost snad i na tři díly, ale s časem a pracovním nasazením to je o něco horší. Re Luboš Szmatana: Děkuji, turnaj v Lublinu se mi mimořádně vydařil. Mám pocit, že tu vyhrávající kombinaci z partie Tomczak - Navara jsem skutečně viděl už při 27...e3, pak jsem ještě věnoval pár minut kontrole variant. Bílý to prokouknout mohl, ale v dané chvíli by už beztak nemohl mnoho podniknout. Nedivím se, že to v silné časové tísni přehlédl. Re vendelín: Nejsem doktor filozofie, mám jen titul Mgr. Profesionální logici se mohou uplatnit v Matematickém ústavu Akademie věd, ve Filozofickém ústavu Akademie věd nebo na Katedře logiky FF UK. Ve skutečnosti ale většina absolventů najde zaměstnání v úplně jiném oboru. (I když zrovna guvernéři ČNB to nebývají.)
26.06.2016 17:21:28 | vendelín
Mě by zajímalo,když jste velmistře vystudoval logiku-zřejmě jste doktor filozofie jaké jsou tak možnosti uplatnění pro lidi s tímto vzděláním-na trhu práce-odhaduji prognostický ústav,guvernér česká národní banka,lektor na vysoké škole- jinde?-děkuji.
26.06.2016 10:59:10 | Luboš Szmatana
Milý Davide Navaro...procházet se parčíkem, kde sedí na lavičkách sličné studentky a nudí se pod nápisem Prove it if you dare! byla nejspíš bouda od pořadatelů...Já bych se po takové exkurzi nedovedl soustředit ani na člověče nezlob se! Poslední kousek s Mistrem Jackem Tomczakem je úžasná partie. Rýpnout do Dámy střelcem ( 31...Stc2) a donutit ji opustit vražednou diagonálu (krytou jen pikolíkem na e6) jeho sebráním áááá uvolnit si tím přesunem střelce svoji dámu k masakru, ze kterého není úniku, je nezapomenutelný zážitek. A to všechno podmínečně od 27...e3. To prostě nemohl Jacek tu chvíli prokouknout. A nebo jo? Nejde o to tu variantu propočítat...Ale jde o to si ji vůbec představit - že může nastat taková okolnost...Jsem z toho úplně mimo...
25.06.2016 19:01:24 | Klára
Milý velmistře, díky za delší blog! Vím, že se budu opakovat, že těším se na druhý díl Vaší knihy. Tento turnaj by v ní měl být zahrnutý! Partie s Kacperem i Tomczakem si to zaslouží. Jen tak dál!!
25.06.2016 18:31:13 | David Navara
Re Viktorie a Venuše S.: Děkuji za komentáře a přeji Vám pěkný zbytek víkendu! Re Jan: Dodatečně ještě jednou děkuji za radu, ostatní snad pochopí. :-)
25.06.2016 16:57:09 | Venuše S.
Ofča, ofča.... ano. David Navara obětoval již spoustu času při odepisování na vaše nepříjemné komentáře a vy jste mu jistě dlužna .....minimálně omluvu.
25.06.2016 16:08:16 | ofča
Když něco nabízim, tak musim byt přesvědčena, že to někdo ma koupit. Jasny příklad, Muj System (Nimcovič) za 250 maji mit začátečnici 2.VT, kteři se chtěji učit. Možna něco vymyslite ke sve knize 400, ale za 1000, 9000? Pak zde vznesu maly navrh na tema a vy mi obratem nabizite něco přikoupit, co čekate, že na to odpovim, když vite, že to neudělam, protože nejsem senilni babka na předváděčce? Je pro vas normalni si vše účtovat, necitite že jsem vam dlužna za obětovany čas při odepisovani?
25.06.2016 14:42:42 | Viktorie
Vážený hybateli šachovou zemí,
děkuji za opět velmi vtipnou reportáž. A nenechte se odradit virtuálními válečníky. Ať se Vám daří
a těším se na další knihu!
25.06.2016 13:21:53 | Tomáš Trhal
Ať se Vám daří v Polsku, je radost sledovat Vaše vystoupení v tak kvalitní soutěži.
25.06.2016 11:31:12 | David Navara
Re Jan: Děkuji, máte pravdu, že nemá smysl na všechno odpovídat.
Já někdy odepisuji i proto, aby si ostatní mohli udělat obrázek. Jinak uznávám, že na mnohé komentáře trollů je lepší nereagovat vůbec.
25.06.2016 10:56:43 | Jan
Pane Navaro, Ofču neřešte, zbytečné ji odpovídáte (na cokoliv), prostě ji ignorujte. Je to typický internetový troll. To jsou obecně lidi, kteří v normálním životě nic nedokázali, jsou nespěšní a pasivní, většinou plní komplexů a mindráků, které si kompenzují z bezpečí internetového přítmí, kde se v diskuzích snaží naštvat a vyprovokovat ostatní. Jediný rozumn přístup k trollům je jim neodpovídat (zvlášť když vůbec nevíte, o koho v reálu jde).
25.06.2016 07:04:26 | David Navara
Re Tomáš Trhal: Děkuji!
Re ofča: V Kosovu mi organizátoři zaplatili ubytování ve dvou hotelech jen na první noc a po mém upozornění vše napravili.
Na časopis "Schach. Die deutsche Schachzeitung" jsem nedělal reklamu, pouze jsem přiměřeně odpověděl na Váš komentář, což by každému soudnému člověku mělo být zřejmé.
Pokud jde o mou knihu, psal jsem ji spíše pro zábavu a pro druhé než pro peníze. Nechal jsem si vyplatit jen minimální honorář a dále jsem si vzal řadu výtisků za 390 Kč a dva za 888 Kč, přestože mi Pavel nabízel vyšší částku. Chtěl jsem, aby kniha byla cenově dostupná, což se snad podařilo. V angličtině podobné publikace stojí často i dvojnásobek. Nikdo Vás nenutí si knihu kupovat, najde se dost jiných lidí, kteří za ni rádi zaplatí necelých 400 korun, případně i podstatně více. Ohlasy byly zpravidla pozitivní.
24.06.2016 23:06:57 | Tomáš Trhal
Moc jsem se pobavil, jako vždy výborně napsané. V "ofče" bych doplnil, že mám Vaši knihu a jsem s ni velmi spokojen.
24.06.2016 21:36:58 | ofča
Mam jasny názor na německy časopis,což se tyka i vaši předražene autobiografie, nevidim důvod, proč to platit, když na netu je hodně koment partii za nic. Podle mě jde o zábavu, ktera vas zivi velmi dobře, svaz plati luxusni hotely, nejlip dva na turnaj, vaši moralni povinnosti by mělo napsat včwm jak si vedete a ne reklama na placeny časopis.
24.06.2016 19:06:27 | David Navara
Re Pavel: Děkuji Re ofča: O zápase s Richárdem Rapportem jsem napsal pro východoněmecký Schach, ten od pánů Poldaufa a Tischbierka. Tedy pro podstatně širší publikum. Pokud máte o můj článek takový zájem, můžete si ten časopis koupit, editoři budou rádi. Jinak o ČEZ Chess Trophy píši od roku 2008 pravidelně, někdy i pro více časopisů.
24.06.2016 16:04:27 | ofča
Taky vam gratuluju k výhram nad kamarady Polska v "přátelskym zápase", škoda, že jste zapomněl na zápas s Rapportem (jak vas bavi psat),
24.06.2016 13:53:20 | Pavel
Davide, výborný blog! Tyhle věty mě pobavily nejvíc:
"Dejte mi pevný bod a pohnu zemí," řekl Archimedes. "Dejte mi pevný půlbod a zemí ať hýbou jiní," říká si unavený šachový profesionál.
Dodal bych, že je dobře, že Ty mezi ty unavené šachové profíky z 99% nepatříš. Jsou tací, co by tu větu mohli mít na náhrobním kameni, co až moc pozdě zjistili či zjistí, že měli víc bojovat. Salo Flohr kdysi, Anish Giri dnes, například.
24.06.2016 05:38:08 | David Navara
Není zač, psaní textu mě bavilo.
23.06.2016 21:07:35 | Venuše S.
Díky za vyprávění!
23.06.2016 11:18:30 | David Navara
Omlouvám se za špatný formát komentáře.
Mně se při psaní zobrazoval normálně, tedy s odřádkováním.
23.06.2016 11:16:54 | David Navara
Později snad doplním fotografie, ale nerad bych narušil autorská práva. Zatím přidám odkaz na stránky turnaje: http://www.szachy.lublin.pl/arc2016/index.php/en/ Tady najdete zajímavou pozici z partie D. Mastrovasilis - J. Tomczak: http://www.szachy.lublin.pl/arc2016/foto/4/photo4.html Nešachové publikum zaujmou spíše fotografie hracího sálu a budovy: http://www.szachy.lublin.pl/arc2016/foto/2/photo7.html http://www.szachy.lublin.pl/arc2016/foto/4/photo.html V albu se ale dají najít i lepší snímky.
Parafráze Archimeda, vědecké graffiti a sicilské turnaje