nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)
[10.03.2016 03:33:34]
Všechno má svůj začátek
Slavnostní zahájení zahrnovalo ukázky čínského umění, konkrétně akrobacie, tance (včetně baletu) a hudby. Se Sergejem Movsesjanem jsme se shodli, že se jednalo o nový čínský ro(c)k.
Losování barev probíhalo formou tahání pingpongových míčků s čísly 1 až 16 ze tří zavřených nádob. Kdosi losoval tak energicky, že nám názorně předvedl, že nádoba nemá zcela pevné dno, naštěstí ale míčky zůstaly uvnitř. Já jsem si pro jednotlivé turnaje vytáhl čísla 4, 4 a 5. Z důvěryhodného zdroje vím, že číslo „4“ je v Číně považováno za nešťastné, protože se vyslovuje stejně jako „smrt“. Náš hotel neměl čtvrté patro, po třetím následovalo páté. (Doufám, že mne tady nikdo nechytí za slovo. Samozřejmě mám na mysli označení, nikoliv počet poschodí.)
Po rozlosování všech tří mužských turnajů organizátoři vrátili míčky do jednotlivých krabic a pozvali si šachistky. Čekali jsme, zda si dvě hráčky nevylosují totéž číslo, ale naštěstí k podobnému organizačnímu omylu nedošlo. Každá účastnice byla jedinečná.
Rychle a špatně
V rapid šachu jsem odstartoval výhrou, ale potom jsem si připsal tři porážky. Druhého dne jsem uhrál dva body ze tří. Nesehrál jsem jedinou celistvou partii, prohrával jsem lepší pozice a vyhrával horší. I proto si myslím, že klasický šach je stále nenahraditelný a že rychlejší tempa hry by měla existovat vedle něj, aniž by ho vytlačila. V turnaji jsem mezi šestnácti účastníky rozdělil jedenácté až třinácté místo. Sice jsem porazil tři hráče, jimž se vůbec nedařilo, ale prohrál jsem se všemi ostatními. Zvítězil Šachrijar Mamedjarov před Ruslanem Ponomarjovem, při rovnosti bodů rozhodla ve prospěch Ázerbájdžánce blesková partie, tzv. armageddon. Mezi ženami přesvědčivě zvítězila bleskurychlá Tan Zhongyi, která uhrála 6 bodů.
V blesku od stesku k lesku
V bleskovém turnaji jsem měl vyšší ambice, v prvních dvou dnech jsem ale hrál špatně. Dobré nápady jsem zmařil množstvím hrubých chyb. Měl jsem pomalé reakce a s ubývajícím časem jsem začínal zmatkovat a ztrácel schopnost počítat varianty. Bonus dvě sekundy na tah mi nestačil, ale pravidla byla pro všechny stejná. Soupeři se rovněž museli vyrovnávat s nedostatkem času a zprvu to zvládali lépe než já.
Už jsem se bál, že jsem se odnaučil hrát na elitní úrovni, ale výborný závěrečný den turnaje mne přesvědčil o opaku. Mocným finišem jsem se dostal ze třináctého místa na sedmé. To nezní jako velký úspěch, ale bleskový rating jsem si vylepšil. V turnaji překvapivě zvítězil Rauf Mamedov, který si po dobytí titulu mistra Evropy připsal další úspěch.
U žen měl bleskový turnaj nezvyklý průběh. Valentina Gunina o prvním dni vyhrála všech deset partií a druhého dne sérii prodloužila o další tři vítězství, potom se ale něco zadrhlo a dvě „velké rošády“ (0-0-0) ji nakonec odsunuly na druhé místo za Jekatěrinu (Katerynu) Lagno, která podávala vyrovnanější výkony.
Z druhé ruky
Baskický šach je v podstatě rapid šach, v němž se stejní soupeři utkávají současně na dvou šachovnicích, přičemž každý hraje jednu partii bílými. Jeho pojmenování je odvozeno od prvního elitního turnaje, který se uskutečnil v baskickém městě Donostia (též San Sebastian). Viktor Láznička tehdy v silné konkurenci obsadil krásné druhé místo, takže se nemusím stydět za to, že mne o půl roku dříve v „baskickém bleskovém šachu“ na reprezentačním soustředění porazil se skóre 1,5:0,5. Právě naopak, tehdy tato myšlenka byla originální a o nadcházejícím turnaji v Baskicku jsme ještě nic nevěděli.
Být přeučeným levákem není v životě výhoda, ale v baskickém šachu ano. Jednu partii jsem hrál levou rukou, druhou pravou. Při dramatickém zápase s Harikrishnou Pentalou jsem se dvakrát spletl, takže jsem někdy musel přemačkávat levé hodiny pravou rukou a naopak. I tady je totiž třeba při tahu hrát a obsluhovat hodiny toutéž rukou. Navzdory občasným zmatkům jsem využitím obou rukou ušetřil mnoho času.
Při této příležitosti jsem si vzpomněl na obrázek, na němž chobotnice hraje simultánku na osmi šachovnicích. Možná se jednalo o ilustraci k povídce pana Housera pro Šachový týdeník.
Zatímco aktivní a bleskový šach hráli muži i ženy souběžně, v baskickém šachu se v jednotlivých kolech střídali. Na jedné straně se hrací doba prodloužila, na druhé straně jsme měli mezi jednotlivými koly čas na přípravu. Toho jsem využíval, abych v zahájení dostal soupeře pod časový tlak.
Nevhodná nabídka, nesplněná hrozba a ztracené pohledy
Turnaj jsem zahájil svérázně. S Raufem Mamedovem jsem černými lehko vyrovnal a bílými získal prostorovou převahu. Když jsem černými přešel do vyrovnané věžové koncovky se šesti pěšcům proti šesti, soupeř mi nabídl remízu a já jsem okamžitě přijal. Brzy jsem si uvědomil, že se tady remízy uzavírat nesmějí. Ještě o chvíli později jsem se zeptal přítomných dvou rozhodčích, zda je vše v pořádku, abychom případně mohli remízovou partii dohrát. Stále by to bylo lepší než případná kontumace. Naštěstí žádný z obou sudích proti výsledku nenamítal. Ve druhé partii se mi podařilo vyhrát. Dodatečně jsem zjistil, že nebylo zakázáno remízu přijímat, ale jen nabízet! Mé přijetí tedy sice bylo nesprávné, ale možná ani neodporovalo pravidlům.
Ve druhém dvojkole jsem se utkal s Harikrišnou Pentalou, který mne do té doby v Číně třikrát porazil. V rozhovoru s třetí osobou jsem před zápasem zažertoval, že pokud mne Hari porazí 2:0, přestanu s ním trénovat. Tentokrát jsem se ale ujal časové a později i šachové iniciativy. Ze dvou výhodných pozic jsem nakonec získal bod a půl.
Ve třetím kole jsem hrál s Jevgenijem Tomaševským, který do té doby vyhrál všechny čtyři partie. Zápas skončil po vyrovnaném boji 1:1. První den tedy byl úspěšný, celkově jsem uhrál čtyři body ze šesti partií. V předchozích dvou čínských soutěžích jsem proti týmž soupeřům získal jediný bod z osmi partií!
Zatímco první den jsem hrál velmi dobře, ve druhém (a posledním) jsem měl velké štěstí. Hráli jsme jen dvě dvojkola, ale obě probíhala dost nezvykle. Nejprve jsem se utkal s velmistrem Ivančukem. Zpočátku se vše vyvíjelo dobře, bílými jsem získal iniciativu a černými vyrovnal. Pak mne ale ukrajinská legenda začala přehrávat černými, zatímco já jsem s týmiž kameny nastavil figuru. Ještě jsem udělal pár vhodně načasovaných tahů, abych odvedl soupeřovu pozornost od druhé partie, ale potom jsem se vzdal. Se sedmi a půl minutám proti dvěma a půl (a deseti sekundami na tah) bych mohl taktizovat, ale v dané pozici by to bylo vyjádřením neúcty vůči soupeři.
Ve druhé partii jsem měl problémy, soupeř získal pěšce. V blížící se časové tísni ale namísto vyhrávajícího pokračování zvolil tah, který mi umožnil okamžitě zremizovat nebo s nevelkým rizikem usilovat o výhru. Zvolil jsem druhou možnost. Časová tíseň, psychologický zvrat v partii a soupeřova slabší forma sehrály svou roli, takže se mi nakonec s velkým štěstím podařilo srovnat na 1:1. S ohledem na průběh partie jsem se soupeři omluvil, přestože jsem nic špatného neudělal. Chtěl jsem, aby se cítil o trochu lépe.
Před partií jsme dostali pohlednice, zobrazující místní památky, po napínavém zápase jsem je ale v hracím sále zapomněl. Spěchal jsem na oběd a po něm jsem věnoval nemálo času přípravě. Možná jsem si měl raději odpočinout, ale po bitvě je každý generálem.
V posledním dvojkole jsem se utkal se Šachrijarem Mamedjarovem. Vstřícní organizátoři mi před partií opět předali zapomenuté pohlednice. Zpočátku se partie vyvíjely dobře, pak jsem ale bílými naprosto nekorektně obětoval figuru. Když jsem si uvědomil svůj omyl, zrychlil jsem na „černé šachovnici“, abych odvedl soupeřovu pozornost od blížící se katastrofy. Navzdory tomu Šachrijar přemýšel převážně nad obranou s figurou navíc. Kupodivu se ale zamotal a mně se podařilo získat určitou protihru. Černý stále mohl vyhrát, ale určitá opatrnost a přesnost byla nezbytná. Počítal jsem remízovou variantu (31...Jd7? 32.Sc2 Kf8 33.Vxf7+ Kxf7 34.Dxg6+), když jsem si všiml, že se Šachrijar chystá zahrát prohrávající tah. Odvrátil jsem pohled na druhou šachovnici. Soupeř znovu položil ruku na stůl, ale po chvíli osudný tah provedl. Má odpověď byla blesková, Šachrijarova rezignace rovněž. Za stavu 1:0 jsem hrál vyrovnanou pozici, v níž jsem měl o deset minut lepší čas. Postupně jsem se ale dostal do potíží a po hrubém přehlédnutí jsem partii už nemohl zachránit. Soupeř byl z výsledku 1:1 pochopitelně zklamaný. Já ne, ale také jsem v tomto zápase měl rezervy. Jak asi tušíte, pohledy jsem v hracím sále opět zapomněl. Potřetí jsem se s nimi už nesetkal.
V baskickém šachu přesvědčivě zvítězil domácí Ding Liren, já jsem rozdělil druhé až páté místo spolu s velmistry Ponomarjovem, Tomaševským a Mamedjarovem. Na pomocné hodnocení jsem skončil druhý, přičemž zbylí dva medailisté měli výhodu domácího prostředí. Velmistr Ponomarjov totiž se svou partnerkou nebo manželkou již několik let žije v jejím rodném Baskicku. Nepopírám, že jsem měl více štěstí než rozumu, ale i toho jsem měl tolik, abych to uznal. Výsledek 6/10 v silné konkurenci mne i tak potěšil. Mezi ženami zvítězila Alexandra Kostenjuk.
16.03.2016 02:32:23 | bohouš z buše
"měl jsem více štěstí než rozumu, ale i toho tolik, abych to uznal" je další skvělá navarovina!
11.03.2016 05:41:15 | David Navara
Re Zbilehomesta: Děkuji za Váš komentář. Jsem rád, že Vás můj text zaujal. Máte pravdu, že nss.cz je mnohem sledovanější než můj blog. Možná by pomohlo, kdyby se na Novoborském šachovém serveru objevilo upozornění na můj nový text, ale nestalo se tak a já se nechci vnucovat, bylo by divné sám sobě dělat reklamu. A pokud svým textem na chvíli potěším pár desítek nebo stovku lidí, také to nebude špatná bilance. Včera jsem text předal své pratetě a věřím, že jí udělá radost. Nemám velkou sledovanost, ale nepíši jen do vlastní kapsy.
10.03.2016 22:40:31 | Zbilehomesta
Pane Navaro, ta Vaše reportáž z Číny je docela chytlavá - já se tady těšil na její druhý díl- který mě rozhodně nezklamal, a budu se těšit i na slíbené pokračování. Jenže - nikdo Vás tady nečte. Tady na praguechess je úplně mrtvo. Tady si píšete jen do vlastní kapsy. Jediný současný živý prostor českého šachu - je novoborský šachový server. Víte to stejně dobře jako já, i jako ostatní. Uděláte s tím něco?
10.03.2016 17:11:27 | David Navara
Děkuji za podnětné komentáře. Re VH: Děkuji za upřesnění. Pokud mohu, někdy bych se Vás rád zeptal na dojmy z Vaší nedávné zahraniční cesty, jsem zvědavý. (Ale samozřejmě o ní nebudeme diskutovat na mém blogu.) Re Cwmbran: Děkuji za doporučení. Momentálně se mi nepřečtená literatura spíše hromadí, takže v blízké době se k ní nejspíše nedostanu. Od pana Seiferta jsem četl pár sbírek básní, ale prózu zatím žádnou. Nejsem si jistý, zda mne povídka osloví (nebo zda by mne povídka oslovila) stejně jako Vás, ale možné to je.
10.03.2016 14:37:26 | Cwmbran
V seriálu F. L. Věk se prodávaly knihy ze zrušených klášterů trhovcům na kornouty. Podobně se prodávají knihy v naší městské knihovně - po koruně. Za vstupními dveřmi je stůl plný starších knih, které si už návštěvníci dlouho nepůjčili. Protože jsme od socialismu už duševně pokročili někam dál. Koupil jsem si jednu objemnou - až bude nejhůř, můžu s ní i zatopit.
Jmenuje se Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Vydal Československý spisovatel v roce 1985. Na straně 79 začíná povídka „Co by řekl harpunář Ned Land“. Je to vzpomínka na to, jak Seifert v dětství ministroval. Jestli někde najdete, přečtěte si.
Davide, to snad napsal básník přímo pro vás!
10.03.2016 12:45:56 | VH
Autorom simultánky chobotnice je p. Jiří Slíva.
Na tento obrázok si spomínam pravideľke, keďže takmer každý deň musím riešiť zároveň 5-6 rôznych vecí. Chcel som ho aj kúpiť a s p. Slívom sme prehľadali celý jeho ateliér, ale ani jeden exemplár sme nenašli...
Třikrát a dost (2) – Vzestupná tendence