Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Sociolog si zamiloval severní gambit

[15.09.2010 09:48:53]

 

Když skončila první světová válka, svět všechen ve zlém ležel. Panoval chaos, španělská chřipka a zmatené iluze. Po vítězné bitvě u Zborova a únavném hájení sibiřské magistrály se chtěli naši legionáři vrátit co nejrychleji domů. Ale blouznivci z čeledi kibiců (například žurnalista Lev Borský) doporučovali prokřehlým legionářům, aby Sibiř zatím neopouštěli, nýbrž se tam snažili pro čerstvě zrozenou republiku urvat „nějaké ty kolonie“.
    Také Emanuel Chalupný, právník a sociolog, opustil na chvilku metodu vědeckého uvažování a navrhl představitelům revolučního Národního výboru, aby vznesli na mírovém jednání ve Versailles důraznou žádost o připojení Vídně k Československu. Naše delegace ovšem nic tak dětinského nevznesla, nýbrž ráčila zachovati rozum.
    Sledujeme kroky doktora Chalupného, o němž víme, že je autorem rozsáhlé vědecké práce o sociologii, že měl rád turistiku, poezii, jakož i šach, v jehož bíločerném bitevním poli si především zamiloval severní gambit. Kromě toho uctíval prvního prezidenta první republiky, jehož přednášky o sociologii (když TGM byl ještě c. k. univerzitním profesorem) navštěvoval a obdivoval. V roce 1925 založil Masarykovu sociologickou společnost. A když vydal historik Josef Pekař vynikající práci o Žižkovi a jeho epoše, promluvil sociolog Chalupný o této knize hlasem ostře kritickým. A po něm i další nadšení sociologové (leč diletanti v historii) vytýkali profesoru historie diletantismus v historii. Zejména vycinkali Pekařovi za to, že si dovolil bortit oblíbenou národní představu o hrdinném vojevůdci Janu z Trocnova.
    Posléze si sociolog Chalupný znelíbil i sociologa Masaryka a občas vytasil kritické pero i proti jeho vědecké autoritě. Byli, bylo. Těžké téma pro jeden nepatrný blog. Takže si radši postavme na prkno figurky a pusťme se do severního gambitu.
    Ale než to nářadí jaksepatří rozestavíme, ještě si v rychlosti povězme, že Emanuel Chalupný, když pátral po charakteru a základní filozofii českého národa, osvojil si názor, že našinec umí sice zprvu fortelně zabrat, ale že v závěru bůhvíproč ochabuje, vadne, ztrácí glanc a všechno. Neumíme prý vydržet až do finiše. Řečený sociolog uvádí četné příklady, též ze sportu. Jedinou výjimkou je prý šachista Oldřich Duras, který po slabším začátku umí udatně finišovat, v partiích i v turnajích. Nějakou tu sociologickou (i jinou „těžkou“) literaturu jsem už v životě přeslabikoval, ale pokud vím, jen jednou se vešel do vědeckých foliantů šachový mistr jako v tomto případě praotec naší hry velmistr Duras. Ale ten jistě jen proto, že sociolog Chalupný miloval šach a zejména, jak už bylo řečeno, severní gambit. A s mistrem Durasem prý opravdu hrával různé gambity, nejspíše asi ten jeho oblíbený 1.e4 f5.
    Emanuel Chalupný (nar. 1879) se těšil šachem zejména za války. V září 1942 napsal redaktoru K. Zmatlíkovi dopis, ze kterého citujeme jen několik vět: Se značným zájmem jsem četl v 8. čísle Šachu o severním gambitu. Poznámka o hat-tricku Miesesově, kterou jste před 34 lety učinil ve své klasické učebnici, podnítila mě k častým pokusům – hlavně proto, že jsem při nich seznal krásu a variantové bohatství tohoto gambitu. Odmítat tento gambit – přes Vaši správnou analýzu – amatérům naprosto neschvaluji, protože odmítnutý sev. g. vede ke hře právě tak fádní jako přijatý sev. g. vede ke hře zajímavé. Kolik romantiky tají se v sev. g., doloží miniaturka, kterou jsem hrál před dávnými lety:
 
E. Chalupný – N. N. (asi v roce 1924)
1.e4 e5 2.d4 exd4 3.c3 dxc3 4.Sc4 cxb2 5. Sxb2 d6 6.e5 Jc6 7.f4 De7 8.Jf3 dxe5 9.fxe5 Jxe5 10.0-0 Jxf3+ 11.Dxf3 Dc5+ (Nyní kibicové propukli v haló! nad domnělou zkázou bílého, ale hned ztichli, když po) 12.Kh1 Dxc4 13.Jd2 černý se vzdal. Nenápadný tah Jd2 náhle zvrátil poměr sil v úplný opak. A Chalupný pokračuje: „Ale tím ještě není její cena vyčerpána. Sledoval jsem analýzou další možný průběh a seznal jsem, že černý ovšem nyní přijde o dámu 13... De6 14.Vae1 Je7 15.Vxe6 Sxe6 i o dámské křídlo 16.Dxb7 atd. – a kromě toho hrozí útoky všech bílých figur, takže jen výměnou 16...Vd8 17.Je4 Sd5 18.Db5+ c6 19.De2 Sxe4 20.Dxe4 černý nebezpečí poněkud oddálí. Ale přes svou nevyvinutou pozici se může černý ještě dost dlouho bránit, a zde vznikají pro obě strany další zajímavé oříšky, protože situace je stále na ostří nože.“
 
    Snad se sluší dodat, že závěrečným slovem uzavřel redaktor Zmatlík diskusi o propagaci amatérského šachu (Šach 1942, str. 17-19), kde většinu horlivých a horkokrevných argumentů dr. Chalupného ve prospěch severního gambitu klidně a taktně vyvrátil. Chalupného sociologické učebnice mají svou hodnotu i v čase přítomném, ale přece jen a bohužel – Vídeň se nestala českou metropolí a severní gambit se nestal miláčkem šachové veřejnosti. Za zmínku a pozornost ovšem stojí.
    Čtyři světové strany. Ex oriente lux – z východu přichází světlo, ruská hra i šachové ideje Aljechina, Botvinnika, Tala a Spasského; ze západu k nám dorazily myšlenky demokracie, Bobbyho Fischera a francouzské a holandské obrany; z jihu pak proslulé španělské, sicilské a italské sloky šachové poezie. A tam shora, kde od pólu fičí severní vítr, skandinávská hra a severní gambit, tam popřejme spočinutí Emanuelovi Chalupnému, jehož nejlepším přítelem byl šach a básník Otokar Březina, autor proslulé knihy veršů Větry od pólů.

    Až mě zas bude na šachovnici masírovat můj vnuk Karel, vím, co udělám: střihnu si severní gambit na počest Emanuela Chalupného, který nás na Svobodné škole sociálních nauk seznamoval se sociologií, ale který bohužel o severním gambitu neutrousil tehdy ani slůvko.

 

zobrazeno(11248x) | příspevky(2x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

01.10.2010 22:19:23 | Vítězlav Houška

Vážený příteli Lubo,

obdivuju Vaše vědomosti a těším se na další konverzaci s Vámi.

VH

18.09.2010 01:49:34 | LuboChess

p. Houška, cit. dr. Chalupný v článku Amatérský šach a jeho propagace (Šach č. 9-10/1941 str. 131 in fine) píše: "Naše literatura odborná vůbec koná málo pro popularisaci hry šachové. Nemáme takových laciných a přístupných sbírek partií, jako mají ... ."

Vy vlastne svojími článkami (nielen na tomto blogu) suplujete "literatúru odbornú" pri popularizácií hry šachovej

Zaujímavá je i Chalupného myšlienka: "A každá Lhota má svého "mistra", aspoň na rok (...), (...) amatéři (se) snaží kopírovat mistry, což je stejné protismyslné, jako kdyby průměrný houslista chtěl hrát skladby Paganiniho." (str. 132 tamže).

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox