23.05.2018 17:49:03 | tajemny

A kdy si přečtu další, zajímavý článek?

31.07.2014 20:22:48 | mh

 Je to prostě strašně zajímavé téma, ze kterého se lze vydat do spousty diskuzních směrů a dobrodružství. Jen namátkou: cena informace, kořeny vlastní identity, vykořeněnost z roztěkanosti vlivem nutkavé potřeby vnímat informační bouři kolem, Goethe: kdo přírodu nevnímá všude, ten ji nikde nevnímá správně (tedy mobiĺ - součást přírody), zemědělská versus lovecká kultura apod. Mně nejvíce zaujala představa ekosystému v mém počítači a zejména v mezerách mé klávesnice....

29.07.2014 16:21:25 | Homunkulus

Sláva, můj nejoblíbenější blogger je zase zpátky! (Doufám.) Výrazně souhlasím a dodávám jen pár letmých postřehů.

1) Svým způsobem se možnosti orientace nemění. Babička na vesnici intuitivně věřila jedné sousedce, se kterou měla navíc i dobré zkušenosti, a nevěřila jiné, která se koukala tak divně a navíc ji už napálila. My můžeme (třeba ve věci Ukrajiny) věřit komentátorovi, který nás i jindy oslovuje, a nevěřit jinému, který nám píše proti srsti. (Ano, může se tím roztočit spirála sebepotvrzování, ale o tom jindy.) Tolkien: "‚Jak může člověk posoudit, co dělat za takových časů?‘ ‚Jako to posuzoval vždycky. Dobro a zlo se od včerejška nezměnily. Je úlohou člověka je rozlišit ve Zlatém lese stejně jako doma.‘"

2) Zdá se mi, že jde o přirozenou reakci světa (skutečnosti?) na snahu člověka vědět všechno z jakési God-like position. Čím přesněji a vyostřeněji se snažíme vidět (a ovládat), tím nečekaněji a blíže se vynořuje ona nejistota, která je rubem věcí. Metafora (nejsem fyzik): čím víc nasbírám dat, tím víc taky nasbírám odchylek měření. Nebo kvantový princip neurčitosti - čím přesněji znám určitý parametr, tím méně přesně znám nutně jiný. Vyvolejte peras, přijde s ním apeiron.

3) Ona blížící se nejistota může paradoxně znamenat naši obranu, záchranu. Každý si může najít na webu můj dům, kdekdo může odposlouchávat můj mobil - ale co o mě vlastně mohou vědět? Vždyť ani moji nejbližší často nevědí, co si myslím, jak myslím to, co říkám ... Ani já to o sobě leckdy pořádně nevím.

4) Coby biologovi je mi ono tajemství, nejistota, kapka tmy velmi vítána. Kdyby se dalo vše rozpitvat do posledního šroubku, herbářovat a mít po ruce, chemicky zanalyzovat do poslední molekuly, už by to nerostlo. Roste a živé je to, čemu do vnitřností nebo ke kořenům nedohlédnu.

Čili ano, dřív měly jistota a nejistota svoje místo, dnes jsou beznadějně promíšené. Snad se z toho dá dostat tak, že nejistotu nebudeme zkoušet ovládnout a vytlačit; vrátila by so o to hůř. Nabízí se módní představa integrace ...

29.07.2014 09:23:49 | marki

 No ja neviem. Moja babička samozrejme nevládla nad zdravím a chorobou svojich zvierat. Niečo asi vyliečiť vedeli, niečo nie. Ale keď hovoríš o mlieku, na tom sa to dá ukázať tiež:

Babička vedela, odkiaľ má mlieko a čo v ňom je. My síce môžeme piť bio a horské a odtučnené a neviem aké, ale cestuje k nám stovky kilometrov, je v tetrapakoch a bohvie, čo všetko obsahuje. Spomínam si, ako stiahli z obehu jogurty, keď sa prevalila aféra šialených kráv. Pretože obsahovali mäsokostnú múčku z mŕtvych kráv, ktorými kŕmili tie živé. Lovely, isnt it?

28.07.2014 18:00:34 | Pavel

Ale je-li ten rozdíl v porozumění okolnímu světu tak velký... Babička věděla, že kráva jí dává mléko a jak ji má krmit. Ty víš, že mobilem si můžeš zatelefonovat a že musíš dobíjet jeho baterky. Ty nevíš, jak ten mobil uvnitř funguje, ale Tvoje babi taky nevěděla... Kráva přestala dojit, nebo mléko bylo moc řídké, nebo z něj nešlo utlouct máslo - někdo ji očaroval, nějaká bosorka?