31.12.2012 19:12:17 | Václav Pekař

Dobrý den, rozhodně se nechci dotknout Davida Navary, jehož partie s Levonem Aronianem byla opravdu vynikající. Ale nemyslíte, že je krapet neregulérní vyhlásit vítěze soutěže, která má trvat do 31.12 již 23.12.? Popravdě jsem chtěl ještě dvě svoje partie poslat dnes, ale mám z toho pocit, že by se stejně nikdo doopravdy nenamáhal s řádným proanalyzováním.

23.12.2012 17:38:28 | Vlastík

Vyhodnocení soutěže  „Perfect  game 1“

                Vyhlášením této soutěže jsem si poměrně zavařil, protože vyhodnotit ji striktně dle zadaných podmínek by bylo v běžném případě poměrně složité. Naštěstí se soutěže zúčastnil David Navara se svojí partií s Levonem Aronianem. Tato partie spravedlivě, alespoň dle mě a mého poradce, získala první cenu ve výši 20.000 Kč.

Všem dalším účastníkům soutěže chci poděkovat, jejich partie byly taktéž velice kvalitní a jako pozornost jim během ledna zašlu hezký dárek.

Přeji Vám hezký Štědrý den,

18.12.2012 09:59:32 | Vlastík

Vážení šachoví přátelé,

do konce týdne zde vyvěsím výsledky soutěže o „Perfect game 1“. Někomu, možná některým, tedy bude po zásluze přidělen Vánoční dárek – cena.

                Šachová soutěž „Perfect game“ má jednoduchá pravidla a po ukončení podzimní části má šanci na vítězství z původních 2016 hráčů již jen 48 hráčů. Jmenný seznam naleznete ZDE. Velkou pochvalu zaslouží pan Jaroslav Česal, jenž zatím úspěšně  bojuje na dvou frontách.

                                                                                                                                             Vlastík

12.12.2012 18:10:18 | Pavel Zeman

Vlastiku, každý má tatínka a ty co něm nevě to je moc smutné.Můj příběh je jen pro mě ale v krátkosti ti část prozradím.Můj tatínek byl s konce 18.století.Je to důležité mě čtyři bratry a také cukráři.Otec měl pět synů a od  opakování stejného osudu se přičinil socialismus a označení naší rodiny po otci buržoasní třída.Otec vzdoroval do listopadu 1953 až ho udolali.Dlouhé vyprávnění o něm  si nemohu dovolit, ale ve svém nitru byl strojař a po velkých potížích se z něj stal opravář rentgenových přístrojů tam vydržel až do důchodudo 1.8,1959. První den odešel cca v 9.hodin z domu za krásného letního dne s blankytnou modří nebes.Domů se nevrátil.Usmrtil ho motocyklista na chodníku v Pisárkách.Musím vepsat episodu, cukrář strojař snad ze vzdoru dal se do práce a sestrjil  PERPETUM BOMILE a u toho přístroje ho stále vidím.Přístrj nedokončil.

Přeji  pohodu a štěstí teď i potom  Pavel.

11.12.2012 21:11:38 | Michal Minařík

Ahoj Vlastíku,

hodně mě tento článek dojal a zároveň rozesmutněl, neboť při vzpomínce na první prohlídku zámecké Sýpky v Tvé režii, jsi tuto sbírku hodně vyzdvihoval a samozřejmě oprávněně. :-) Je mi jasné, že to pro Tebe muselo mít nevyčíslitelnou hodnotu a sbírka nových likérek už v sobě nebude mít tu historii a tu jednotnost od Tvého tatínka, potažmo jediné osoby, která celou tu sbírku nasbírala. Nicméně věřím, že brzy se Ti podaří vitrínu opět naplnit a hory, které se nezadržitelně blíží, k tomu jistě dopomohou nemalou mírou... :-)

Také Ti přeji klidné prožití Vánoc a úspěšný start do Nového roku

Michal 

08.12.2012 20:44:25 | Luboš

Tento příspěvek se mě týká trochu víc, než jiný. Jednak mně Vlastík už několikrát francouzskou zprotivil (hráls to OPĚT skvěle!) a druhak mám osobitý vztah k likérkám (minilahvičkám). Sám jsem si je kdysi dřív vystavoval v obýváku a každému se s nimi rád chlubil. Podotýkám, že jsem jich měl asi za 10 let nashromážděno přibližně 40, takže žádná velká sbírka. Nesbíral jsem to účelově, spíš jsem si schovával darované věci a občas jsem si na výletě koupil sám. Po těch 10 letech jsem usoudil, že je třeba udělat v sekretáři místo na jiné věci a při jedné oslavě jsme šli ochutnávat i tyto lahvičky (podotýkám pro škarohlídy, že plánovaně:-)!  ). Dopadlo to tak, že asi polovina z těchto lahviček byla nepitelná, zkažená... Tím chci říct jen to, že finanční hodnotu ta rozbitá sbírka neměla zdaleka tak velkou (i když těch lahviček tam byla spousta), jako hodnotu vnitřní, která nejde nijak vyčíslit... Proto se naprosto vžívám do kůže Vlastíka a potěšilo mě, že z této situace našel jakousi "únikovou cestu". Ty lahvičky donášené jinými lidmi je skvělý nápad a budu rád, že i já několika suvenýry přispěji... Jinak si myslím, že je naprosto druhořadé teď řešit, kdo, proč a kvůli čemu k prolomení skla došlo. Třeba na to ani jednoznačná odpověď neexistuje. Mějte se všichni dobře a prožívejte předvánoční čas pokud možno co nejvíc pohodově! Luboš

06.12.2012 09:54:29 | Divák

"30 případů majora Zemana "

06.12.2012 08:25:07 | ancien

Vážený pane Habino, děkuji za milé a skutečně odborné vysvětlení katastrofy na schodišti Sýpky. Své jméno jsem zveřejnil v jednom příspěvku tohoto blogu, ale zůstávám u jména výstižnějšího, které zcela charakterizuje moje postoje. Ale máte možná pravdu, že píšu o věcech, o kterých nic nevím, ale rád se tímto způsobem dozvídám víc. Víte vážený pane architekte, leckdy zvídavý amateur (a za toho se i ve svých letech považuji), je užitečnější než tzv. odborník. Tím ani nemyslím sebe a Vás, ale třeba (když už jsme u architektury) Alaina de Bottona.

A ještě drobnost: by jste? Asi jste chtěl napsat: byste.

Je advent, končím.

05.12.2012 21:35:44 | martin habina

Pane anciene,  jak rád mluvíte o věcech, o kterých nic nevíte...Občas opravdu přemýšlím, zdali to nesouvisí s tím, že se zdráháte pod své názory podepsat. Oba víme, že kvůli mě by jste nemusel. Žádná chyba projektanta při výpočtu nenastala, nastala někde zcela jinde. To Vám je ale zjevně jedno. Nemám nejmenší problém o té věci mluvit či psát zcela otevřeně, navíc, na rozdíl od Vás o tom něco vím. Ale nebudu to prát takto veřejně, neboť to není slušné.

05.12.2012 19:02:18 | ancien

Sběratelské vášně, nebo spíš sběratelské zájmy mají mnoho podob a odhalení jejich vzniku je zajímavý psychologický oříšek. Minilahvičky alkoholu, nikdy neotevřené a přitom asi vystavované k obdivu (v množství počítané na stovky) nejsou výjimkou. Estetická a eknomická hodnota nevalná. Přesto jakési dědictví, které, tak jako všechna dědictví, váže vzpomínky a sentiment.

Sbírka umístěná v restauračním zařízení a hotelu sběratelova syna je sice dobrý nápad, otázka je, jestli skleněný pylon nahoře na schodech je to správné místo. A třebaže chyba výpočtu projektanta (pokud vůbec výpočet existoval)  který navrhoval sílu skla hranolu je evidentní, tak je i možné, že Tvůj otec s tím spokojen nebyl a buch! sklo praská, lahvičky padají, tříští se, mísí se vodka s griotkou a rum s armagnakem…a všechno teče po schodech dolů.

Sbírka, nebo spíš její citová hodnota pro dědice je navždy ztracená, nápad s její obnovou je ovšem výborný. Už v jakékoliv cizině neminu obchod s alkoholem abych nepátral po místní minilahvičce (už teď to má povahu obsese). A Vlastiku nevadí, když bude flaštička prázdná?

(Doufám, že se neoplatí je plnit metylem).

Přeji všem čtenářům blogu pokoj a mír (věřím, že to jsou lidé dobré vůle). V novém roce co nejméně chyb jak v šachových partiích, tak při výběru odborníků.       

05.12.2012 16:37:49 | Jirka Majer

Vlastíku s tím tátou jsi to napsal moc hezky, až mě to vzalo. Hezké vánoce i Tobě, přejí kuřimáci.