Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

O práci a kamarádech

[30.07.2012 11:57:36]

 

V roce 1983 jsem nastoupil do Dopravních staveb Brno. Už tehdy tam na význačných postech působili pánové; z mého tehdejšího pohledu již docela postarší; Kovář, Provázek, Sendler a mezi nimi i pan Smolek. Shodou všech možných okolností jsme právě my, s několika dalšími, dali v roce 1992 výpověď a založili, a úplně od píky, novou stavební firmu Dopravní stavby Praha (blog: Grafologovy předpovědi se naplnily 27.10.2009)
Včera jsme se opět všichni sešli. Na firemní posezení nás pozval právě pan Smolek, a to při příležitosti svého odchodu do výslužby. Odchází jako poslední z těch z roku 1983.
Po hříchu  jsem to byl právě já, kdo včera vypil nejméně oslavných panáků, spíše jsem si jen tak o samotě přemýšlel a vzpomínal.
Odchodu pana Smolka jsem se několik roků bránil a až dětsky vzdorovitě ho odkládal, jako úplně nepřijatelný. Dál už to, ale nešlo, vnímám, že i on si chce užívat života a rodiny, třeba i jezdit k moři a tak……
Vzdorovitě jsem se bránil hlavně z toho důvodu, že jsem vždycky věděl, že pana Smolka mám někde za zády, že mě nikdy nenechá ve štychu. Nejen v těch firemních mezních stavech ( v roce 2002 nám nepřetržité lijáky vyplavily poměrně rozsáhlou stavbu kanalizace na Táborské. Výkopy se hroutily; řítící se, nekontrolovatelný příval vody a splašek trhal a ničil všechno, co mu do ruky přišlo. Já jsem byl ale kupodivu v klidu, věděl jsem, že on tam někde Josef je, že to řeší a že to samozřejmě nikdy nevzdá!! atd. atd.), ale i v mých maličkostech a problémech.
Za ty roky jich byly desítky, ale popíšu jich jen pár, možná bezvýznamných, ale velmi mi utkvěly v paměti, ani nevím proč. V roce 1988 jsem uháněl ve firemní stopětce ze stavby vlečky v Poštorné. Někde v půli cesty  jsem totálně zadřel motor a zůstal stát. Očekával jsem vážný problém; z nedostatku benzínu jsem totiž při každém tankování ředil normální benzín benzínem technickým a to v poměru 1:1. Docela to kupodivu jezdilo, jen zvuk motoru byl takový suchý, jakoby souchotinářsky nezdravý, Tehdy jsem ten poměr asi už přehnal. Pan Smolek jako nejvyšší šéf tehdy několika set hlavého střediska mechanizace a dopravy měl můj případ řešit. Měl jsem docela obavy, že při mém třítisícovém platu a třicetitisícové škodě, bude mít výsledný verdikt nepříjemné dopady na můj tehdejší rodinný rozpočet. Pan Smolek mi ale mezi čtyřma očima; a bez jakéhokoliv náznaku mě trápit nebo mentorovat; jen řekl „Hlavu vzhůru Dravče, to se vyřeší“.  A taky to velkoryse vyřešil. Následně mi i zvedli limit na benzín (bylo to  ještě za komunismu).
Jindy, v roce 2005 mi zavolal jeden z mých nejlepších kamarádů a řekl mi „Vlastíku, vlítnul jsem do příkopu, nemůžeš mi nějak pomoci?“. Jen jsem mu odpověděl: „Jirko, já tomu moc nerozumím, ale poprosím pana Smolka, zda by to nějak nevyřešil. Vydrž na telefonu a na místě.“ V sobotu u karet mi řekl „Vlastíku dík, ono to docela fungovalo, za chvíli přijel postarší pán, podíval se a jen řekl: „To je na jeřáb, počkej tady,“ a odjel. A pak už všechno šlo jako na drátkách“. Mohl bych takhle psát dál a dál dlouhé hodiny, ale už nebudu. Uvědomil jsem si totiž při tomhle psaní jednu zásadní věc; mně je vlastně jedno, že Josef jde do výslužby, já mu prostě a jednoduše budu, v těch těžších chvílích, volat dál a on si s tím už  nějak poradí.
A taky se těším, že až tam půjdu já, tak to s ním a s ostatními kamarády z roku 1983 všechno ještě jednou a pořádně probereme.
 

                                                                       díky Vlastík

 

fotografie

zobrazeno(12535x) | příspevky(7x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

24.09.2020 08:47:00 | looney

thank you so much vlasik. more success for you. good bless   www.hairextensionsbatonrouge.com

13.08.2012 20:41:52 | Ivoš

Vlastíku,moc Ti děkuji za knížku,kterou Oťák doručil,je ze života,má duši a nabíjí elánem,měj se fajn pozdravuj Hanku a ještě jednou moc děkuji a vážím si jí a čte i Marula a další

12.08.2012 20:24:26 | Pavel Zeman

Nazdar Vlastiku, o benzinu by bylo dlouhé povídání.Soustředím se na anděla strážného a to je někdy přítel.Pana Smolku troufám si říct, že dosti dobře znám, je to člověk vzácný a proto mu náleží titul anděl-přítel.Je v živoitě mnoho neřešitelných situací, ale jen anděl uní vždy pomoci.Zaslouží si úctu a doživotní pozoirnost.Děkuji Pavel

08.08.2012 21:20:27 | Psycholožka

Ahoj Vlastíku, právě jsme s Oldou shlédli doporučené video a jsme oba unešení. Vypadá to nádherně.  Moc se mi líbí kontrast "pekla a ráje" a samozřejmě i pokoje  Určitě se přijedeme osobně podívat a bylo by nám ctí a velkým potěšením, kdybys nás osobně provedl.  Olda vzkazuje: "Velká pochvala!"

01.08.2012 07:37:01 | Vlastik

Karle ahoj, jenom krátce, abych se nezamotal do povídání o benzínu.                                                                  Mě tenkrát ten benzín nestačil skutečně pracovně, měl jsem sice vysoký osobní limit, ale v mé práci kolejáře to prostě nestačilo. Pomohl jsem si tedy jinak, přesně jak to píšeš v první části svého příspěvku.            Mimochodem, když jsem nastoupil do Dopravních staveb, měl jsem nad sebou dva stavbyvedoucí. Jeden byl precizní - věděl snad i přesný počet hřebíků a rukavic ve skladě, už ani nemluvě o stavebních denících, puťovkách, výkazech atd. atd.. Ten druhý byl trošku bordelář, a taky při práci docela riskoval, byl hodně, jak se říká, nad věcí. Ten druhý byl, ale výrazně pracovně úspěšnější, občas se sice nevyhnul průšvihu, ale to po čase nikoho, vzhledem k jeho výsledkům, nezajímalo.

Možná i v tom je trošku moje odpověď. 

((A taky Kájo) k tomu druhému dotazu, ředitel přeci někdy, zcela výjimečně, může mít taky tak trošku svoje manýry)    

P.S. Omlouvám se, že teď málo píšu o šachu, ale je léto.                                                                                                                                                                                                                                                         

30.07.2012 22:11:18 | ancien

Je určitě pravda, že totalitní doba a její  tzv. plánované hospodářství  a plnění mnoha „závazných ukazatelů“ na jedné straně zcela znemožnilo tvůrčí přístupy k práci, na druhé ale naučila mnohé, aby si dokázali poradit v každé pracovní situaci. Kdo to zažil, tak ví, že se to nevylučuje.Nakonec nám nic jiného nezbývalo. Dnes už je jiná doba a jiné nároky a tak jen nostalgicky pozorujeme, jak tito těžko nahraditelní lidé odchází do důchodu.

Ovšem nevím, nevím Vlastiku, jak bys ve svém podniku řešil podobnou situaci s benzinem a taky jsi zapomněl napsat na jakou stavbu jsi připsal náklady na jeřáb z druhého příkladu. Vůbec nechci být zlomyslný, ale to přece musí napadnout každého.

Jinak všechna čest panu Smolkovi!

30.07.2012 16:24:05 | martin cetkovsky

Posílám pozdrav pro Pana Josefa Smolka a doufám, že se ještě někdy zastaví i ve Svitávce, kde se přičinil nemalým dílem a vždy spolehlivě o kus poctivě odvedené práce, ...kdyby náhodou něco....

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox