Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Viking z Tromsö

[18.08.2014 11:19:53]

Letošní šachová olympiáda v norském Tromsö na mě velmi zapůsobila. Prožíval jsem ji mnohem víc než kdykoliv předtím.

Myslím, že jsem nebyl sám, překvapilo mě kolik mých kamarádů a známých se o olympiádu zajímalo. Nejen tak povšechně z novin a zpráv, ale takřka jako přímí účastníci. Sledovali jsme průběh partií, samozřejmě nejvíce českých hráčů. Volali si, jak to na jednotlivých šachovnicích vypadá, i se pokoušeli odhadnout, jak to na nich asi nakonec dopadne. Závěry našich zápasů jsem si takřka nikdy nenechal ujít. Jakmile ale vyvrcholily a byl stanoven konečný výsledek, můj zájem rychle ochabl. Rozbory partií už mě moc nezajímaly. Živý přenos; nejistota výsledku, nečekané záblesky kreativity ale i zvraty a omyly; možnost být opravdu při tom, to mě vzrušovalo a lákalo. Informační sítě pro mě udělaly z šachové olympiády atraktivní podívanou a zážitek.

Svým vystoupením na Šachové olympiádě mě velmi pozitivně zaujal David Navara. Mě vždycky zajímali lidé, kteří jsou v čele, na jejichž bedrech leží ten nejtěžší díl odpovědnosti. Jak se s tím vyrovnají? Zda s elegancí a úsměvem, či lopotně a s nesympatickým zdůrazňováním sama sebe. David Navara tuto úlohu zvládl až neuvěřitelně skvěle. V dřívějších letech jsem v televizi rád sledoval zajímavé zápasy v boxu či K1. Někdy jsem nedokázal odhadnout, který zápasník má převahu. V ten okamžik jsem přimhouřil oči a ten lepší borec v nich naráz vyrostl o desítku centimetrů a zmohutněl.  Já už naprosto jasně věděl, který z nich by v ten okamžik u rozhodčích vyhrál. David Navara měl na olympiádě v Norsku v mých přimhouřených očích stále výšku okolo dvou metrů. Teď to ale nebylo o tom jestli stojí lépe nebo hůře. Viděl jsem v něm neohroženého Vikinga z Tromsö jdoucího i proti převaze stále kupředu. Bez projevené myšlenky na porážku, nebo na jednoduchý nic neřešící smír.  Jediné slovo „Bravo Davide!!“.

Hlavou mi taky stále vrtá remíza Vlastimila Babuly v předposledním zápase s Běloruskem. Je to jistě velmi choulostivé téma, ale proč ho třeba i z důvodů poučení se neotevřít. Mám pocit, že tady možná nastala chyba a to v absenci „odborné psychologické přípravy“. Z mých životních zkušeností mám přesvědčení, že k opravdu mimořádnému úspěchu, zvláště v turnajích kde nejsem favoritem, je potřeba podávat skvělé výkony a nebát se jít při jejich realizaci až na hranici rizika. Pokud toto splním tak je velká šance, že přijde i tolik potřebná dávka štěstí. (Jenom pro pořádek, nemám na mysli jen šachový úspěch, ale úspěch v jakékoli činnosti). Možná, že v inkriminované situaci se v hlavě Vlastíka Babuly začaly honit zbytečné myšlenky o remíze, o tom že David stojí na výhru, i o tom, že to hlavně nesmí mužstvu pokazit. Možná, že těmito myšlenkami došlo ke ztrátě stoprocentní koncentrace, že i vteřiny začaly ubíhat tak nějak rychleji a nakonec se tedy stalo, co se stalo. A právě proto vidím u vrcholných šachových soutěží reprezentačních týmů nezbytnost odborné psychologické přípravy. V současném vyrovnaném světě rozhodují o úspěchu možná jen maličkosti. Možná i jen rozhovor, ale v pravý čas a se správným obsahem. Toto cítím velmi intenzivně. Dál bych to rozepsal, ale mám strach, abych výsledek nerozmělnil.

Nakonec bylo i zajímavé a poučné sledovat co se dělo dále. Jak nevyzpytatelné a nepolapitelné štěstí zamávalo křídly a odletělo někam jinam; David remizoval a přišli Arméni.

Tak třeba příště                              

                                                                               hezký zbytek prázdnin                                                         Vlastík

 

PS: Když už jsem se takhle rozepsal tak musím s velikou úctou vyjádřit absolutorium i Viktorovi Lázničkovi!!

 

 

zobrazeno(22932x) | příspevky(12x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

30.08.2014 19:16:14 | Kája

Pane Navaro, obdivuji Vás, jak hrajete šachy, ovšem Vaše názory a hodnocení mi občas přijdou jako z jiného světa... Píšete, béčko Norska nebylo slabý soupeř. Jestli béčko kterékoliv skandinávské země je pro vás silný soupeř, tak opravdu vyhledejte pomoc psychologa (pro kritický nedostatek realistického sebevědomí).

Stejně tak mi přijde absurdní Vaše věta o "narušení barev". Tomu rozumím tak, že je třeba bránit tomu, aby někdo z týmu neměl častěji bílé. Pochopil jste, že se hraje o vítězství týmy a nikoliv o individuální výkony?? Proč be se v týmové soutěži mělo zohledňovat, kdo hrál kolikrát bílými či černými? Kdybychom např. měli hráče, který bílými vše vyhrává a černými vše prohrává, byla by správná strategie kapitána stavět ho pouze na partie bílými, tím by sice "narušil barvy", jak Vy píšete, ale získal by tak našemu týmu hodně plusových bodů.

28.08.2014 21:54:10 | Psycholožka

 Ad odborná psychologická pomoc: v dnešní době využívá služeb sportovního psychologa hodně špičkových sportovců, takže i výborný šachista se počítá Jen je potřeba myslet na to, že lidská mysl je nevyzpytatelná a někdy si mozek udělá co chce a i když se člověk drží všech rad, někdy to prostě nevyjde. Ale důležité je vytrvat a úspěch se dostaví.

A na závěr něco pro Vlastíka: posíláme s Oldou citát, co jsme vymysleli: "Myšlenky plují jak puzzlíky a pak najednou zacvaknou a je to!"

25.08.2014 08:56:44 | Vlastík

 

Ahoj Anciene, možná by Tě zaujalo, že dříve (?) bylo hlavním hodnotícím kriteriem u šachových olympiád skóre. Pro tento způsob určení pořadí v soutěžích družstev se dokonce i vžilo  označení – terminus technikus – olympijské hodnocení. Dále s Tebou souhlasím v tom, že v nějaké době dorazí  i na šachovou olympiádu tříbodové ohodnocení vítězného družstva. Cokoliv co zvýší atraktivitu a bojovnost (samozřejmě „rozumným“ způsobem) bude časem akceptováno. Soutěž Perfect game – tu původní jasnou a srozumitelnou – vyhlásím znovu. Pravděpodobně v příštím blogu. Klidně mi případně napište připomínky.
Hezký večer Jablko i Vám. Je samozřejmé, že pravidla hry Šachy jsou Tabu. Myslím ale, že hodnocení je něco jiného. Ale samozřejmě nemohu vyloučit, že pravdu budete mít nakonec Vy. (Mimochodem taky si vzpomínám, jak mě u volejbalu vadilo  zavedení pravidla o hře nohou a dnes mi to ani nepřijde) Ještě pro pořádek, mně je jedno jestli dva body nebo tři. Krása šachu je jinde.
Michale (Snad Vám tak tady na blogu mohu říkat) abych byl zcela upřímný, při psaní blogu jsem přemýšlel a hlavně chtěl naznačit, zda by nehrající kapitán či trenér u reprezentačního družstva, neměl mít absolvovaný  odborný kurz psychologie.
( Ve svém blogu jsem se ani náhodou nechtěl dotknout pana velmistra Babuly, o tom to nebylo.  Ale v tu chvíli jsme byli díky skvělé hře, štěstí a souhře okolností blízko něčemu mimořádnému. Zase mi při psaní této reakce rezonuje věta: „Je v podstatě jedno, jestli skončíme osmí nebo čtyřicátí, na to se historie neptá. Před začátkem olympiády byla šance na medaili půl procenta. Teď je dvacet. Pojďme do toho, ale bez hry na hranu to nepůjde.“ Nechal jsem se unést, vím, že takhle jednoduché to není. Ale už to škrtat nebudu, Kdybych byl odborně psychologicky vzdělaný, řekl bych to možná pětkrát líp.

24.08.2014 14:27:58 | Michal Konopka

Dobrý den, chtěl bych se vyjádřit pouze k jedinému tématu, a to k partii Vlasty Babuly a potažmo k "absenci" odborné psychologické přípravy. Nemyslím si, že předčasná remíza Vlasty Babuly v zápase s Běloruskem byla jen čistě psychologickou chybou. Vlasta dobře věděl, že má výhodu, ale jak sdělil, v časové tísni prostě neviděl správný plán. Kdyby ho našel, jistě by neopakoval tahy, a hrál by dále nezávisle od ostatních partií. K psychologické přípravě - uvědomujeme si její důležitost a nepodceňujeme ji. V roce 2010, před olympiádou v Chanty Mansijsku, jsme zorganizovali spolupráci Vlasty Babuly (a potažmo i Zbyňka Hráčka) s předsedou Asociace sportovních psychologů Michalem Šafářem. Vlastovi to tenkrát určitě pomohlo, Michal Šafář je výborný sportovní psycholog a ne nadarmo doprovázel na několika letošních turnajích včetně Wimbledonu Petru Kvitovou. V roce 2012, před olympiádou v Istanbulu, se opět Michal Šafář věnoval oběma týmům na reprezentačním soustředění v Milovech. Na letošním předolympijském soustředění ve Vráži přednášela sportovní psycholožka Helena Suková, bývalá vynikající tenistka. A nebyly to jediné aktivity v tomto směru... Bohužel, nedokážu si představit, že by s výpravou odcestoval i sportovní psycholog, byť by to mohlo být užitečné. Náklady s tím spojené (cestovní a pobytové výlohy, honorář) jsou vysoké. Úlohu jakéhosi psychologa musí zvládnout kapitán týmu. Jinak souhlasím s panem Chládkem, že o úspěchu či neúspěchu mohou rozhodovat maličkosti a je třeba věnovat pozornost každému detailu.

23.08.2014 20:56:28 | David Navara

 Pavle, tady nesouhlasím. Jeden volný den navíc by mi určitě prospěl, ale není jasné, kdy mi ho přidělit. V prvním kole jsem se po dlouhé pauze skutečně potřeboval rozehrát a byl na to ten správný moment, ve druhém kole trochu také a navíc bych tím narušil barvy. A potom jsme už měli podstatně silnější soupeře, ani to Norsko 2 nebylo slabé. Možná jsem měl dostat volno někdy před finišem, abych v něm uhrál o půlku více. Ale kdyby to nepomohlo, tak by si podobný přístup také vysloužil kritiku. Neřekl bych, že pan Jansa selhal. Já bych spíše více nasazoval Martina Petra, ale poslední tři šachovnice ratingově zůstaly "na svých", takže není vůbec jisté, že by takový krok přinesl lepší výsledek. A nedozvíme se, jak by to bylo. Snad se k tomu dostanu v šestém a posledním dílu svého nekonečného seriálu.

 Já jsem koneckonců tušil, že odehraji všechny partie, tak jsem se na to mohl lépe připravit. Snaha byla, ale jedenáct partií je dost a s Levonem Aronianem dlouhodobě hraji špatně. (S výjimkou partie z Wijk aan Zee 2012.)

23.08.2014 01:28:57 | Pavel

Vlastíku, souhlasím s Tebou tentokráte zcela. Kapitán-trenér V. Jansa na olympiádě selhal. Velmistry Hráčka a Babulu měl motivovat k větší bojovnosti, povzbuzovat je, aby přijali riziko a snažili se vyhrát (ne jako GM Hráček, který v 9. a 10. kole prakticky odevzdal bílé figury téměř bez boje). A velmistra Navaru měl v prvních dvou kolech nechat odpočívat (a klidně i proti jeho vůli) - všichni vědí, že David je slabší fyzické i psychické konstituce a že v posledních kolech delších turnajů už bývá extrémně unavený... 

19.08.2014 20:55:59 | Jablko

Ad ancien: Nerad bych reagoval zbytečně útočně na Váš příspěvek (Váš názor sdílí hodně lidí), ale tak mne napadá, není to, že král může chodit jen o jedno pole zbytečně demotivující a zastaralé? Nemělo by se pro zvýšení atraktivity dovolit mu chodit o dvě pole? Nesouhlasím s tím, že by se mělo za výhru dávat víc než dvojnásobek toho, co za remízu. Remíza není méněcenný výsledek. Jiná věc jsou finanční pobídky od pořadatelů.

Ale se změnou pravidel na nesoukromých soutěžích zásadně nesouhlasím.

19.08.2014 19:08:02 | ancien

I když jsem pouze hráč, který hraje šachy jako prevenci proti senilní demenci, tak bych rád navázal na tento dobře napsaný blog tím, že k debatě o remíze a vítězství dodám pár vět asi naivních: po všem, co už jsem si tady i jinde přečetl, tak nechápu, proč zůstává současný, málo motivující systém bodování. Nebylo by načase zvýšit počet bodů za vítězství? Téma je možná dávno oddiskutované, to nevím, ale proč by to nešlo?

Stejný cíl (bojovat o vítězství naplno a dokonce) měla určitě předminulá soutěž vypsaná Vlastíkem. Její ohlas jsme mohli sledovat i na těchto místech, možná by stála za zopakování s mírně upravenými pravidly – tím myslím i možnost třeba jedné prohry. Ne remízy, ale vybojované prohry.

Představa Davida Navary jako obra mně docela pobavila, bylo by dobré, aby si ho tak představovali i jeho soupeři – v tom by mohl odborně zapůsobit i psycholog, který by ho naučil jak tuto představu vsugerovat protivníkovi. Určitě to jde, důsledný psycholog dokáže divy, což by mohli potvrdit manželé psycholožek (např. já).     

 

19.08.2014 05:41:33 | David Navara

 Děkuji za pochvalu, i když nevím, nakolik si ji zasloužím. Velmi jsem se snažil a většinu soutěže jsem hrál dobře (v závěru ne), ale teď jsem se také dostal k sebezviditelňování na blogu. Pokud vím, Vlastimil Babula před časem spolupracoval s kvalifikovaným sportovním psychologem, takže v této oblasti mám rezervy spíše já. A v závěru soutěže se to asi projevilo.

 Mohu potvrdit, že obě česká družstva se velmi snažila podat dobrý výkon a české šachistky dosáhly velmi pěkného umístění. Ženskou soutěž jsem sledoval zhruba stejně jako hlavní turnaj, ale nemohu o ní psát z pozice přímého účastníka, protože jsem se prakticky po celou dobu nacházel v jiné části sálu, nechodil jsem na jejich porady a také o partiích mám jen částečný přehled.

P.S.: Pokud někoho uráží vyjádření "hlavní turnaj" v minulém souvětí, tak na vysvětlenou dodám, že pojem "otevřený turnaj" je mnohoznačný a trochu zavádějící.

18.08.2014 21:46:22 | Jaroslav Hájek

Krásná olympiáda v hezkém městě, partie jsem sledoval celé (Vlastík totiž musí pracovat, já už ne). K tomu "odborné komentáře" na NSS, prostě paráda. Fotografile pana Palovského dodaly představu o městě i okolí. Jen se všichni málo věnujete našim ženám. Podaly výborný výkon, který jsem nečekal a skončily lépe, než byly nasazené. Gratuluji.

18.08.2014 18:21:32 | Jablko

Věcná poznámka k pěknému blogu. Že má celý český šachový národ právem rád Davida Navaru, o tom není sporu. Vyjádřil jste absolutorium i Viktoru Lázničkovi. Souhlas. Ale stejně jako on zůstal víceméně na svém (a velmi dobrém v konkurenci tolika mladých dravců) i Zbyněk Hráček. Jeho výsledky a hra jsou mi leckdy nejsympatičtější z celého družstva. Sluší se vyjádřit velikou pochvalu i jemu. (Samozřejmě i panu Babulovi, krom té remízy, ale ta se děje, viz partie Ánand-Andreikin na minulém TK.)

PS.: A to nemluvím o zásluhách pana Jansy, myslím, že úloha kapitána není jenom o nasazování hráčů (já bych také rád viděl častěji sympatického Martina Petra), ale i o pomoci v zahájeních a v tom byla jeho úloha jistě veliká. Mohl by o Olympiádě napsat knížku, umí psát čtivě viz jeho Dynamika strategie zahájení. Joj, to jsem se rozepsal.

18.08.2014 13:39:57 | Kateřina

 

Občas zavítám na Vlastíkův blog, přečtu, popřemýšlím, pomedituji a zpět hups do reality :o) Tentokrát mi to ale nedá a musím reagovat na tento příspěvek, i když šachové figurky jsou mi na hony vzdáleny.
 Moje dcera závodně lyžuje (mimochodem šachy ji velmi zajímají a pokouší se mě je zábavnou formou naučit….hahaha) Dnes již jako juniorka, dosáhla v žákovské kategorii téměř do reprezentace. Dobře ví co jsou „nervy“ na startu. A já jako její trenérka zase moc dobře vím, že základem úspěchu v soutěžení (a nejenom v tom lyžařském) je sebedůvěra, odhodlání, nezmatkovat a umění se zdravě vyhecovat na maximální riziko (i v závodě, kde třeba není favoritkou, jak říká Vlastík). To vše a mnohé jiné řeší psychologičtí poradci a trenéři v lyžařské repre. Nelehká situace, každý závodník, jiná „hlava“. A nedovedu si představit absenci psychologické podpory v jakémkoli jiném vrcholovém sportu. Proto mě velmi udivuje, že šachoví reprezentanti tuto psychickou podporu na tak významných událostech jako je šachová olympiáda, nemají. Tedy pokud se Vlastík nemýlí.
No nic, tak zase hups do práce, zdraví Kateřina.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox