Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Ve vlaku popáté IV

[22.11.2017 00:00:00]

Pondělí 16. 10. 2017

Z Bratislavy do Lednice

Ráno se s Vojtou sejdeme na snídani a vyrážíme na kešky. Procházíme středomořskou obytnou čtvrtí s příměsí východoevropských hal a skladišť. Vojta má tolik energie, že chce vylézt i na třicet metrů vysoký komín, tam si sednout na vrchol a v „klidu se zapsat do logbooku“, ale nakonec tuto představu nerealizujeme. Motivujeme se, že dnes musíme vývoj turnaje zlomit a dostat se dopředu.

Pak se vrátíme na hotel, kde strávíme přebytečné minuty, pak pěšky na vlak. Dnes se fotí před lokomotivou, do čehož se mi moc nechce, ale nakonec se nechám přemluvit. Pak ke stolům – propadl jsem se do třetího vagónu a hraji s Anemou Walterem, drobným Holanďanem přímo z Eindhovenu (zatímco všichni jeho kolegové na turnaji jsou z okolí tohoto města, on jediný je rovnou z něj).

Chci konečně bílými vyhrát, ale v sedmnáctém tahu mě odvaha opustí a nabídnu remízu, která je přijata. Zatímco vlak manévruje Bratislavou, dávám si kávu a dozvím se, že vlak stíhá Švéd, který (jak je to v Bratislavě obvyklé) doběhl na poslední chvíli na Hlavnu stanicu, zatímco vlak odjížděl z Nového Mesta. Rovněž se dozvím, že se ve vagónu mezi první třídou a jídelním vozem udělala díra a shromáždění pracovníci Českých drah přemýšlí, co s tím.

Dospějeme na Hlavnú stanicu, kde nastoupí opozdilý Švéd a s časovým deficitem zkusí dohnat ostatní. Kvůli díře železničáři stále ještě přehazují vagóny, když začne další kolo. Hraji černými proti Jonovi Lomanovi ze švédského Lundu. Hraje se Morra Gambit, kde poměrně rychle zjistím, že jsem zapomněl teorii, zatímco bílý tahá tak nějak automaticky přirozené tahy, já musím pracně nacházet tahy, které na místě neprohrávají. V devatenáctém tahu ztrácím figuru, vzdávám se a hned, jak přeházený vlak vyjede z Bratislavy, jdu naštvaný na pivo.

Při popíjení sedím naštvaný sám a přitom poslouchám youtubera u stolu odnaproti, který snímá vlak na video („ale je to tak pomalé, že to musím desetkrát zrychlit, aby se něco dělo“), jak mluví o své práci.  Připadá mi, jako bych slyšel sales managera z korporátního podnikového oddělení.

Vojta dopadne ještě hůř a prohraje obě partie – s panem Popelkou na čas, s Günterem Hälsigem na vidličky. Tak nám to předsevzetí zlomit vývoj turnaje moc nevyšlo – respektive vyšlo, ale ne správným směrem.

Po delším vlakovém manévrování přistaneme v Břeclavi, nastoupíme do pronajatých regionálních autobusů (dopravní společnost do nich evidentně investovala) a přesouváme se busem do Lednice. Kdykoliv autobus zabrzdí, projede uličkou kufr na kolečkách.

Vystoupíme v lázních, zajdeme do penzionu U Bohuša, ubytujeme se (výběr se opět povedl), zaplatíme v hotovosti a přes poněkud předražený oběd jdeme na prohlídku zámku. Vojtovi v průběhu oběda volá šéf Vinných sklepů Valtice, jestli se k nim nechce podívat na vinné sklepy a tak verbujeme česky mluvící osoby typu Svena Römlinga a spol. Průběh komentované prohlídky zámku mě utvrdí v názoru, že koupit ji byla asi chyba.

Jsem však poučen, že Lichtenštejnové po konci války dokázali před vystěhováním evakuovat z rodinné galerie všechny rodinné portréty až na tři (které by se museli zničit) a jedna paní v 19. století měla 24 dětí, z kterých se dospělosti dožilo jen devět (důkaz toho, jak rizikové bylo dětství i pro rodiny, které si mohli dovolit nejlepší lékařskou péči dané doby).

Kvůli pokročilému času záměr dojít pěšky do Valtic padne a pojedeme jako skupina linkovým autobusem. Zatímco Vojta pokračuje v dohadování detailů návštěvy a nahánění dalších účastníků, procházím mezi skupinami šachistů lednickým parkem a za mírného zájmu paní Popelkové sbírám kešky.

Před půl sedmou, už za počínající tmy, se sejdeme na autobusové zastávce, kde o nás anglický šachista prohlásí, že vypadáme, jako by nás maloměsto omrzelo, a tak vyrážíme za zábavou – načež přiznám, že je to v podstatě pravda.

Ve Valticích vystoupíme za tmy a Vojta nás temnými ulicemi vede ke sklepům, kde na nás skutečně čeká průvodce. Následuje prohlídka sklepů, ochutnávka deseti vín (nakonec sedmi bílých a tří červených). Průvodce hovoří dobře a vesele (Sven Römling nechytá technické termíny), Vojta přidává své vinařské znalosti (takže se občas strhne vinařská diskuse), já popíjím a pojídám. Dozvím se tak, že lidé mají většinou zájem o vína sladká, z Makedonie je možné dovézt víno za sedm korun za litr a znalci preferují česká červená vína (zrají v sudu) před bílými (zrajícími v nádržích).

Před desátou vyvoláme s Pepou Bárou časovou tíseň, jako že musíme na autobus, proběhne spěšný nákup vín a zrychlený pochod na autobus. Ten na nás čeká, jen se panu řidičovi nelíbí Vojtova otevřená láhev. Kupodivu bez problémů přijíždíme do Lednice, a zatímco Vojta s dalšími dvěma šachovými kolegy popíjí na zápraží stále ještě otevřené víno, já jdu spát.

 

zobrazeno(3316x) | příspevky(2x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

28.11.2017 00:00:09 | Klárka

Už minule jsem to odhadla správně, Váš kamarád Vojta je notorik :-)

23.11.2017 01:22:13 | Cwmbran

Youtuberský vlak vyjede přesně v 10:50 hod. v sobotu 25. listopadu z nádraží Praha-Holešovice.

5 vagónů, 5 hodin, 5 sekcí plných zábavy

http://www.ceskedrahy.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/-29742/

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox