Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

A znovu ve vlaku - z Vídně do Prahy

[09.12.2015 20:36:13]

13. října 2015

Vzbudím se v pět. Chvíli zkouším usnout, pak se uspávám řešením dvojtažek. Neusnu a tak vstanu a píši deník. Pak se pokouším připravovat na soupeře, ale v databázi na něj skoro nic nenajdu. Tak se vysprchuji a v 7:45 jdu na snídani.

Ta je centrálně organizovaná (všichni šachisté mají snídat v jeden moment) a kupodivu funguje. Někteří z obavy, aby nezmeškali vlak v deset, již s sebou mají kufry. Dohodneme se s Vojtou, že se sejdeme v 8:45.

 Po snídani hbitě vyrazím na nedalekou keš, kterou však hledám překvapivě dlouho. Nakonec jí najdu ležící na zemi. Zapíši se, vrátím jí, kde před pádem asi byla, a jdu do Sparu koupit dárky domů. Než se mi to podaří, je skoro 8:45. Omlouvám se Vojtovi, rychle balím a stejně přijdu na sraz pozdě.

Ujede nám tramvaj v 8:56, další však jede už v devět. Vojta vypráví zážitky z návštěvy u Černého velblouda. V půl desáté byli najedeni, hodinu a půl však zabral proces placení. Nakonec zbyli už jen dva s Pepou Bárou, zbytek dali za půl, na účtu zůstala spousta věci, o kterých ostatní netušili, že je vůbec mají, a tak za řízek platil asi šedesát euro.

Na nádraží přijedeme v půl desáté a tak jdeme odlovit místní keš. Okolo finálních souřadnic se však rojí uprchlíci, policisté a armáda a tak nic nenajdeme.

Přejeme si hodně štěstí a rozlézáme se do vlaku.

Posunul jsem se do druhého vagónu na stůl číslo dvacet a hraji bílými s Philipem J. Crockerem, který žje v Manchesteru a fandí fotbalovému týmu United (i když ho překvapuje, jak se City zvedl). Pan Crocker proti mně zvolí stejné zahájení jako Kare Gilstring a tak jsem připraven. Získávám dva pěšce, pak kvalitu, pak kapánek polevím, náhle se na mě přivalí útok, ale odrazím ho a po nervy drásajícím závěru vítězím.

Na oslavu vítězství si dám v jídelním voze kávu. Mám tolik bodů, kolik jsem chtěl získat a vše ostatní je pro mě už jen plus.

Desátou partii hraji černými proti Volkerovi Gülkemu z Lübecku, s kterým jsem hrál už minulý rok a který si pamatuje, že se jmenuji Spatz (dle mého překladače Vrabec). Pan Gülke je první, který na mě letos ve vlaku zahraje 1. e4. Rychle se dostaneme do koncovky. kde v osmnáctém tahu nabídnu remízu. Bílý přijme a mám půl bodu nad plán.

Na oslavu jdu do jídelního vozu dát si oběd. V Brně nastoupí na reportáž Česká televize, není však ve vagónu k nalezení. Sleduji zakončení partie na první šachovnici, které velmi akčním způsobem fotí Anežka Kružíková. Nohou rozrazí dveře, zarazí je, poklekne a při focení udělá holubičku.

S plným žaludkem (a nealkoholickým pivem k tomu) usednu k jedenáctému kolu proti paní Kořenové. K mému překvapení nemám bílé a hraju tedy dvakrát za sebou černý. Paní Kořenová si nasadí klobouk do čela, takže jí nejsou vidět oči, jen ústa a zahájí 1. e4. Po paměti rozehraji zahájení, pak bílá udělá chybu, seberu pěšce, nabídnu remízu, bílá přijme a já mám po turnaji. Prohlásím, že v klobouku vypadá jak pokerový hráč, ale ona prozradí, že je to kvůli sousednímu hráči, s kterým se pohádala a na kterého se nechce koukat.

Sednu do kupé a věnuji se behaviorálním financím, než zavolá Vojta, že kupuje víno a jestli ho s ním nechci vypít. Říkám, že jen dopíšu testy a jdu k němu. Sejdeme se v kupé 31, kde víno dopijeme. Když jdu koupit druhé, dostanu úkol zjistit, jak veliké tričko nosí pan Gilstring, který vyhrál tři ceny. Zjistím že L, ale M je také dobré), dozvím se, že pan Gilstring spěchá z vlaku na letiště, ale švédská výprava mu dary přiveze. Za odměnu se dozvím výsledky. Honza Klaus se chlubí, že poprvé v turnaji přijal remízu a skončil šestadvacátý. Já jsem po dost průměrném výkonu 33., ale mám nejvíce bodů, co jsem kdy měl (také asi nejvíce remíz, nejméně výher a nejméně proher).

Jdu do kupé 31, kde odevzdám láhev vína a odskočím si na toaletu. Když se vrátím, dozvím se, že se rozbila sklenička. Chvíli pijeme z jedné, když okolo prochází opavská výprava s čtveřicí skleniček a prázdným vínem. Pozveme je na víno, ale zbavím je jedné skleničky. Dozvím se, jak se ve Slezanu Opava učí děti šachy. Když dopijeme, jdou Opavané koupit další láhev. Příjemně naladěni přijedeme do Prahy, odkud se v mírně podroušeném stavu dostavíme na vyhlášení.

Ve vládním salónku potkávám velmistra Horta a nejmladšímu účastníkovi vlaku zařizuji velmistrův autogram. Profesionální překlad je znovu spíše matoucí, mikrofony opět nefungují. Když se k vyhlášení výsledků dostaví Sven (skončil pátý) a pan Plachetka (osmý) vytváříme s Vojtou a Honzou Klausem bouřlivý potlesk. Vyhlášení skončí u patnáctého místa, pak se vyhlašují kategorie. Pánové Hälsig, Popelka a Pepa Bára dostanou ceny za pátou účast ve vlaku (opět vytváříme bouřlivý potlesk). Pak rozdávání cen končí (nikdo další nic nevyhraje), nějaký pán sbalí všechny ceny a my poznáme, že je konec. Loučím se s ostatními, jdu na Masarykovo nádraží a odjíždím vlakem na Kladno.

Dočítám knihu Marťan a pak se snažím dospat deficitní spánek.

Zítra mě čeká práce.

 

 

zobrazeno(12068x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

12.12.2015 06:40:01 | David Navara

Děkuji Vám za pěknou reportáž!

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox