Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Ve vlaku potřetí - Podróż z Trenczyn do Krakowa

[17.01.2015 22:20:33]

Pondělí 13. 10. 2014

Po celou noc se bojím, abych nespadl z postele. Ráno pokračuji v zapisování včerejších příhod.  Na brzké snídani je překvapivě málo lidí. Pan Winkeholfer vypráví, jak hledali bazén a pak se dívali na fotbal.

Dojím a vydávám se za keší na poněkud ošumělý Trenčínský zimní stadión. Poté rychle zpět na pokoj, dobalit a pěšky na nádraží – cestou v doprovodu Saši Trochtové objevuji další skrýš u staré nádražní budovy.

Sedmé kolo hraji černými s Janem Lamserem na stole číslo dvanáct. Docela se mi povede zahájení, z pozice síly nabídnu remízu, kterou prezident šachového svazu přijme.

Rychle se vydávám na kávu do jídelního vozu, kde mě servírka zpovídá ohledně šachových pravidel.

Vlak staví v Žilině, kde nalézám dvě další keše – v parku SNP a na novém náměstí Ludovíta Štúra. Město nevypadá špatně, v katedrále Nejsvětější trojice zrovna probíhá mše.

Pak rychle zpět do vlaku a na oběd, kde si přisedne naštvaný velmistr Hort, který podruhé prohrál. Vlak neplánovaně staví v Čadci, kde se čeká na francouzskou výpravu, která zmeškala žilinský vlak a dohání ho taxíkem.

Pak přejedeme do Čech a jedeme po trati, kterou jsem jel s kluky v létě na dovolenou do Beskyd. Na českém území volám manželce. Pak se připravuji na etické otázky CFA.

Osmé kolo (stále na českém území) hraji na stole číslo třináct bílými proti panu Krügerovi z Düsseldorfu. V divoké partii získám pěšce, ale nemám sil na jeho uplatnění v dámské koncovce.

Přijdu nahlásit remízu právě včas, abych stihl uklidnit čerstvě probuzeného Hynka Anny Pošvicové. Rozhodčí, asistentky, fotografka i šachisté s obdivem přihlíží, že jsem (na rozdíl od šachů) triky s novorozenci ještě nezapomněl.

Deváté kolo hraji černými na stole sedmnáct již na polském území proti panu Wengholmovi z Göteborgu. Zahájení mi nevyjde a pak se už nechytnu, figury se mi nějak pletou a končím velmi impresivní porážkou. Když pak se mnou pan Wengholm partii rozebírá, vidí o mnoho více než já.

Přemísťuji se do jídelního vozu na dvě piva. Debatuji s panem Volkerem Gülkem z Lübecku. Byl na šachovém vlaku ve Vratislavi, odkud pochází jeho matka. Z města utíkala ve čtyřech letech, přičemž měla kliku, že se zdržela v zácpě na železnici a do Drážďan přijela až po náletu. Debatujeme, jak se řekne špaček německy – mám silný dojem, že se mi pan Gülker snaží vsugerovat, že se jmenuji Vrabec.

Na poddolované trati jede vlak rychlostí třiceti kilometrů za hodinu, takže cesta poněkud trvá.

Ve volném čase hraje Pepa Bára odloženou partii s nejstarší účastnicí turnaje.

Na nádraží měním v hodně nevýhodném kurzu eura za zloté a když se shledáme po bloudění na opačných koncích nádraží, jedeme taxíkem do hotelu. Taxikář jede po okruhu, takže platíme čtyřicet zlotých – což je částka, o které jsem říkal, že by to tak mohlo stát a taxikář řekl, že jo. Rychle se ubytováváme a stejným taxíkem jedeme do města. Tentokrát řidiče vyzveme, aby jel městem, což stojí méně a skutečně to stojí méně. Je už dost pozdě, tak Macháňovi výlet do centra vzdají.

Procházíme se centrem (nalézám skrýš na stromě) a v jednom z krámků kupuji bonbóny Krówki, což je prý specialita, která se k nám dovážela už za socialismu (a jenom já jsem o ní nevěděl). Doma karamely nikdo jíst nebude – více než dva měsíce po výpravě jsou všechny pytlíky stále nedotčeny. Před cestou na Wavel hledáme dlouho restauraci – a ta, co najdeme, ač doporučená taxikářem se moc nevyvede. Příprava trvá poměrně dlouho, a když pak jídlo přinesou, tak za zvuku několika lidových hudeb (z přízemí, podzemí, exteriéru i rádia) sním Bigoše i s talířem a pokličkou.

Poté pokračujem na Wavel dle GPS. Cestou nalézáme skrýš u primátorského paláce, nikoliv však u zámku, ač hrabeme v dírách. Pak procházíme židovskou čtvrtí, kde hledáme restauraci s výpravou P. Matochy. Když ji najdeme, jsem tak unaven, že se mi nechce mluvit.  Jsme foceni, ale nejsem schopen roztáhnout pusu do úsměvu. J. Klaus vypráví, že velvyslanec si musí brát dovolenou i o víkendu a každou cestu z města hlásit.

Pak hledáme taxík a jedeme do hotelu. Taxikář jede rychle, osazenstvo reptá vůči stylu jízdy, řidič však česky rozumí, a tak je při placení naštvaný. Jdu spát před jednou.

 

 

zobrazeno(10771x) | příspevky(0x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox