Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Ve vlaku potřetí - Z Budapešti do Trenčína (vlakom)

[11.01.2015 16:33:11]

Neděle 12. 10. 2014

Probudím se v pět a chvíli předstírám spánek. Pak píši deník.

Před sedmou začnou v atriu servírovat snídani a pavlač obživne. Ke snídani se podává lečo a veselé polské babičky.

Jdu hledat keš. Oblézám hydrant u prodejny Lidl, ale kromě v parku cvičící Saši Trochtové nenalézám nic. Pokračuji na nedaleký hřbitov k Batthyanyově pomníku, kde nacházím nejvýchodnější rodinnou keš.

Pak sledován ranními dědečky pivníčky znovu obcházím hydranty (nenaleznu nic), tak v Lidlu kupuji paprikový salám pro manželku a sušenky Balaton pro kluky.

V recepci už sedí slečna Tereza a bedlivě střeží odjezdy turistů. Má přísné pokyny od P. Matochy – nikoho v hotelu nenechat a na poslední chvíli odjet taxíkem. Na nádraží jedeme metrem – supermoderní čtyřkou a česky vypadající trojkou. Vojtovi zbyla spousta forintů, mně nakonec ani ne dvě stovky.

Šesté kolo hraji bílými proti Coutinhovi z města Brasília v Brazílii, kterou se mi podaří neprohrát. Abych si nezkazil náladu, nabídnu s lepším časem remízu a je přijata.

Ještě před Vácem pokračuji do jídelního vozu na kávu, kde s panem Miliánem debatujeme o lokálním šachu. Včas si přesednu na oběd, kde si ke mně sedne rozmrzelý velmistr Hort, který nastavil figuru velmistru Rogersovi. V jídelním voze jdou zvěsti, že slečna Havlíková porazila svého přítele velmistra Petra (což velmistr později hodnotí jako „rodinnou úlitbu“).

Snažím se z V. Horta vytáhnout, jak se v letech největší síly připravoval na partie. Sním o tom, že se dozvím, jak dlouho se denně velmistr připravuje. Dozvím se, že to bylo nepravidelné. Vůbec nejtvořivější prý byl, když se v období sportovního distancu (a rozvodu s manželkou) odstěhoval na chatu, kde ráno sbíral houby, odpoledne pil a večer přemýšlel na čtyřech šachovnicích současně.

Neměl rád velmistra Šajtara a velmistra Filipa, kteří distanc způsobili.  Emigrovat chtěl už někdy v roce 1970, ale zůstal kvůli synovi v naději, že odejde s ním. A když syn emigrovat odmítl, tak velmistr prchl z Tuniska. Po posledním kole šachového turnaje odjel na letiště, přičemž v hotelu nechal parťákovi vzkaz: „nech mi náskok!“ Kolega mu nedal náskok ani čtvrt hodiny a hned po obdržení vzkazu spěchal ohlásit dezerci na československé velvyslanectví. Z letadla však velmistra už nikdo nevytáhl.

Respektujeme touhu ostatních se najíst a přesouváme se do kupé, kde vyprávění a filozofování (velmistr nemá zrovna dobrou náladu) pokračuje až do Trenčína. Na nádraží vítá vlak i syna česká velvyslankyně, jež prý rovněž přijela vlakem (nikoliv však šachovým).

Pěšky se okolo nádraží přesouváme do penzionu Accom, kde nás kapánek překvapí dvoupokoje se společným sociálním zařízením. Velmistr Hort propadne panice a okamžitě spěchá ubytovat se jinam, já přemýšlím, s kým budu sdílet záchod (nakonec se ukáže, že s nikým). Z hotelu odjíždí výprava mladistvých fotbalistů, kteří diskutují právě tak, jak bych od mladých fotbalistů očekával. Wi-fi síť je přetížená.

Na výlet vyrážíme v sestavě já, Trochtovi plus Macháňovi, kde babičku vystřídal otec s matkou. Díky tomu se mnou keš ve Štefánikově parku u slunečních hodin hledá pět dalších lidí, ale Saša Trochtová najde jen logbook, protože krabičku někdo ukradl.

Fotím si tektonický zlom na Trenčínské skále. Pak vyrážíme na hrad s půlhodinovým výkladem ve slovenčine (s šesti papíry v cizích jazycích), s barvitým popisem vládních praktik „oligarchy“ a „mafiána“ Matúša Čáka plus výčtem všech svatebních darů Barbory maďarskému králi. Na hradě je drobná výstavka zbraní.  Ahmed Khairat fotí s manželkou i hradby, přičemž padne myšlenka, že se jedná o islámskou špionáž a měla by se zavolat policie. Jak však poznamenala průvodkyně, jediný, kdo hrad dobyl, bylo habsburské císařské vojsko.

P. Matocha s panem Devátem měří šutrem hloubku hradní studny. V zámku se mezitím odehrává drama, když se zamknutí šachisté zkouší dostat pryč – a také se po chvíli čiré hrůzy ven dostanou.

Cestou míjíme restauraci Fatima, V. Trochta však znaleckým okem vyhodnotí, že šance se tu najíst je nulová, celou restauraci obsluhuje jediná servírka a jídlo ještě nikdo neviděl.

A tak sestoupíme až na náměstí do Papa´s Garden, kde mají brynzou plněné pirohy se slaninou a velmi ukecané servírky. Ty nejprve zkusí urazit A. Trochtovou nabídkou, zda nechce vylízat talíř, pak se strhne debata se mnou, zda má být ve Frappé káva či nikoliv. Odkaz na wikipedii je kontrován přinesením celého balení slovenského Frappé, kde ve složení výrobku skutečně žádná káva není. J. Bára mezitím dostává kartáč od P. Matochy, na jehož hlavu se sypou stížnosti účastníků zájezdu za výběr podezřelého penzionu. J. Ředitel EuroAgentur Hotel poznamenává, že penzion má vysoké hodnocení na internetu a to jde jen velmi těžko zfalšovat. V. Trochta namítá, že to zfalšovat jde a hned prozradí postup, jakým se to dělá.

Při placení dojde k dalšímu sporu se servírkami, když se dozvíme, že se za k čaji podávaný citrón a med platí, v Trenčíně to však není třeba oznamovat předem.

Na moučník se skupina přesouvá o podnik výš, zatímco já jdu na skrýš ke kapličce svaté Anny. Na lavici ve tmě pod keší někdo sedí, po chvilce posedávání se však zvedne a odejde. S pomocí světla v mobilu nalézám keš v klepadle a rychle se zapíšu, než okolo začne jezdit mládež ve vozidlech.

V baru si dávám etiopskou kávu, zatímco vyhrávají ruský pop. Pepa Bára vypráví o tajných receptech ženské kuchyně – carpaccio z gothaje, lasagne ze špaget. Přitom s ostatními jí domácí makový koláč.  Když se při placení Trochtovi zeptají, zda ho skutečně připravují doma v cukrárně, dozví se, že ne, ale že ho v pekárně pečou osobně přímo pro ně.

Pak Macháňovi jdou do penzionu, já pokračuji s Trochtovými  do pivovaru, kde sedí velmistr Hort a vykládá šachové historky slovenským manažerům, kteří kvůli němu přijeli do Trenčína.

Dozvíme se tak o velmistru Rossolimovi, který neměl rád Mexikánce. V pokeru hraném v jakémsi obskurním mexickém hráčském doupěti totiž proti jeho čtyřem králům vyložil místní přeborník sestavu zvanou polský šrot, která dle mexických pravidel poker poráží. Rossolimo se přesile Mexičanů neodvážil odporovat. Pak mu do ruky přišel šrot také, postavil ho proti čtyřem esům a dozvěděl se, že polský šrot poráží poker jenom jednou za večer.

Velmistr vypráví o paní Suché, která přinášela šachovému mistru Dobiášovi kávu a poměrně hlasitě napovídala.

Živě diskutujeme, jaká byla sestava amerického šachového týmu na olympiádě v Praze v roce 1931, obzvláště jestli za tým hrál či nehrál Reuben Fine.

Po několika pivech se vydáváme pěšky domů. U pomníku architekta Silbersteina zkoušíme najít keš, ale ani s pomocí paní venčící psa, ba ani policistů ji nenajdeme.

Po deváté jsem na pokoji, kde zjišťuji, že se v druhém pokoji nikdo neubytoval. Zamykám hlavní dveře, čímž se mi rozloha pokoje zdvojnásobí. Pak zapisuji.

 

zobrazeno(9880x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

11.01.2015 21:44:42 | VH

 Funkcionár Šajtar získal titul veľmajstra na základe svojich kamarátskych kontaktov vo FIDE a nie šachových výsledkov. Je fajn, že súčasní funkcionári sa nesnažia byť tzv. čestnými veľmajstrami! 

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox