Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Jak Judit Polgárová překonala Fischerův rekord

[29.07.2013 21:02:01]

Asi kdekdo ví, že Judit Polgárová je (od roku 1989) nejsilnější šachistkou historie. Méně je známo, že byla po tři roky i nejmladším velmistrem v historii, když v roce 1991 ve věku 15 let, 4 měsíců a 28 dní jako čerstvý přeborník Maďarska překonala třiatřicet let starý Fischerův rekord. Kniha How I beat Fischer´s record (Judit Polgar Teaches Chess I) vypráví, jak se to stalo.

Kniha zachycuje život i partie J. Polgárové, než se stala velmistrem – máte tak jedinečnou možnost posoudit, jak silná byla tato hráčka v osmi (asi jako já), desíti (kandidát mistra), dvanácti (mezinárodní mistr) či čtrnácti letech (velmistr). Můžete se vžít do pozice dospělých, proti kterým sedí děvčátko, které nedosáhne na osmou řadu a má (slovy autorky) drobný technický problém s proměnou pěšce v dámu – a přitom hraje lépe, než kdy budete hrát vy!

Pochopíte, co myslel velmistr Mednis poznámkou: "V té partii jsem si dával velký pozor. Velmistři neradi prohrávají s desetiletou dívkou, protože to vás dostane na první stránku novin." Možná si dáte větší pozor na jazyk než velmistr Ree, jehož jízlivou poznámku („Raději s ní nebudu brát pěšce mimochodem, i kdyby to pro mě bylo výhodné. Je příliš mladá, aby toto pravidla znala.“) druhý den brutálním způsobem ztrestala. A objevíte i partii, kde jedenáctiletá Polgárová zdolala svého prvního velmistra (Lva Gutmana).

Uvidíte, jak velké problémy měly proti desetileté dívce šestnáctileté slečny na dívčím mistrovství světa šestnáctiletých (Polgárová ho v roce 1986 vyhrála). Můžete se zamyslet nad tím, jak se cítili na svém mistrovství světa dvanáctiletí kluci, když jejich kategorii Judit vyhrála o dva roky později a pravděpodobně jen kvůli ní pořizovali pořadatelé jako hlavní cenu plyšového medvěda.  

Ocitnete se na ženských olympiádách 1988 i 1990 (v obou byla Judit Polgárová nejlepší hráčkou na druhé šachovnici) a dozvíte se, proč po roce 1990 přestala hrát ženské soutěže. S autorkou prožijete celý šachový turnaj OHRA Open v Amsterdamu v roce 1989 (obsadila třetí místo s Gelfandem) a spatříte i partii, díky které se čtrnáctiletá Polgárová stala (mužským) přeborníkem Maďarska a velmistrem.

Oproti ostatním (většinou chronologicky řazeným) sbírkám partií, je kniha Polgárové uspořádána tématicky do podoby učebnice střední hry a koncovek. Kromě taktických obratů (které byste od autorky patrně očekávali) uvidíte řadu technických manévrů, nad kterými zůstanete stát v tichém údivu.

(Zifroni – Polgárová, chlapecké mistrovství světa do 14 let, 1990. Bílý – budoucí izraelský velmistr - provedl 32. tah a nabídl remízu. Za osm tahů se vzdá).

Kromě šachových věcí se často dozvíte i řadu drobných psychologických detailů z pozadí partie – jak se Polgárová tvářila a jak se chovala („…Táhla jsem to po minutě přemýšlení, aniž bych na sobě dala znát sebemenší vzrušení…), na co myslel soupeř („zrudnul tak, že jsem si myslela, že dostal srdeční záchvat“). Dočtete se, jak na mladé agresivní hráčky, pokud jste šachově slabší (zkuste je přepočítat v zápletkách, nejspíš vás podcení) i šachově silnější (zkuste je technicky utahat, nebudou mít trpělivost).

Polgárová vám prozradí tajemství šachové přípravy sester Polgárových (například měly zvláštní trenéry na střední hru, zahájení i koncovky a kromě toho k nim chodila řada sparring partnerů), co dělaly, když trenéři odešli (řešily třicet diagramů před spaním a v posteli hrály šachy naslepo). Rovněž zjistíte, že podobně jako sovětský šachový svaz i rodiče Polgárových vedli na šachisty kartotéku.

Autorka má literární talent i smysl pro humor, při psaní jí pomáhal rodinný známý „Bob“ (rumunský velmistr Mihai Marin) a tak se dozvíte i řadu věcí, které s partiemi přímo nesouvisí, ale vtipným způsobem doplňují obraz zázračného dítěte. Spatříte proslulý vítězný svetr.

Dozvíte se, který z dárků švýcarských organizátorů turnaje v Bielu 1987 k jedenáctým narozeninám udělal Polgárové největší radost – CD přehrávač, na který si hned koupila cédéčka s italskou pop music. Stejně tak se dozvíte, že možná vůbec největší odměnou za 3. místo v skupině B nizozemského OHRA turnaje (1989) bylo, když jí na cestě domů pustili piloti KLM do kokpitu letadla.

Možná vás překvapí zmínka, že poměrně dlouho trvalo, než mohla rodina Polgárova vycestovat do zahraničí vcelku (když jako režimní rukojmí zůstala doma devítiletá Judit, v odvetě nastudovala sto Keresových partií). A v knize najdete i tuto půvabnou (velmi dívčí) pasáž:

„1988 byl v každém ohledu jedním z mých nejúspěšnějších let vůbec. Povedlo se mi zhubnout. Kvalifikovala jsme se mezi 32 nejlepších budapešťských stolních tenistek do 12 let! V druhé půlce roku jsem získala 190 ratingových bodů… Rychlý vzestup mě vynesl na vrchol ženského ratingového žebříčku k 1. lednu 1989. A tuto pozici udržuji dodnes.“

How I beat Fischer´s record je první část třídílného projektu, kterým Judit Polgárová plánuje popsat celou svoji kariéru. Budou-li dvě další knihy stejně dobré jako tato, má se šachový svět na co těšit.

Judit Polgar: How I beat Fischer´s record (Judit Polgar Teaches Chess I), vydal Quality Chess v roce 2012. Počet stran: 384, cena: EUR 24,99 (USD 23,62 na Amazon.com).