David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Můj život s blogem

[23.09.2009 12:14:26]

Je to neuvěřitelné, ale už téměř před dvěma a půl měsíci jsem začal psát své blogy pro tento web. Pokusím se stručně shrnout, co nového jsem se v souvislosti s tím dozvěděl a co ještě ne.

Až z blogu GM Marka Vokáče jsem se dozvěděl, že blog je internetový deník. Věděl jsem o své mezeře ve vzdělání, ale měl jsem na starosti jiné věci. Rovněž obvykle ani nevím, jaký literární útvar píši. Až tolik mi na tom nezáleží, preferuji obsah před formou.

Jak ale právě vidíte, občas ani ten obsah za mnoho nestojí. Potíž je v tom, že mám pocit, že jsem už dlouho nic nenapsal a že bych možná měl. (Přestože mě k tomu nikdo nenutí. Psaní blogů není finančně ohodnoceno, na druhé straně jde o bezplatnou sebeprezentaci.) Už dlouho jsem nenapsal aktuální blog a některé jsem nejprve nechal uležet v šuplíku. Na některých článcích mohou být „proleženiny“ zřetelně patrné. Na druhé straně se nechci zcela odmlčet, takže kvalita někdy ustupuje kvantitě.

Pokud ale napíši špatný blog, není vše ztraceno. Ve slavné knize 1984 George Orwell popisuje svět rozdělený na tři státy. Ten popisovaný (Oceánie, napovídá mi knížka) válčí někdy s jedním (Eurasie), jindy s druhým (Eastasie) ze zbylých. V každém případě je i minulý tisk přepisován tak, aby to vypadalo, že vždy s jedním z nich spolupracovala a se druhým bojovala. Proč toto píši? Zjistil jsem, že blog je možné i zpětně upravovat. Pokud se tento článek nebude líbit, nedivte se, pokud záhadně zmizí. Jako obvykle přeháním, ale asi tři drobné stylistické úpravy jsem už ve svých článcích provedl.

Pokud chcete u blogů dosáhnout dobré sledovaností, musíte v prvé straně dobře a zajímavě psát. Pokud chcete sledovanost ještě zvýšit, můžete toho docílit některým z následujících způsobů:

1. Poutavým nebo až provokativním titulkem
Této možnosti jsem využil u titulku Šachový populista.

2. Správným načasováním článku
Na stránkách se automaticky objevuje nejnovější blog. Proto je výhodné napsat krátce po publikaci několika jiných článků.

3. Vyvoláním diskuse
Nevím, zda se o to snažím nebo ne. Ke svým příspěvkům se párkrát vracím, abych reagoval na příspěvky. Tím samozřejmě zároveň zvyšuji sledovanost. Jsem rád, že příspěvky u dosavadních blogů většinou bývají kultivované. Největší sledovanost mívají asi emocionální diskuse plné osobních urážek, ale po obsahové stránce se o ideál určitě nejedná. Ostatně u takových diskusí počet přístupů bývá silně zkreslený, protože někteří lidé se tam hlásí opakovaně. Ne vždy platí 100 + 100 = 200.

4. Reklamou na článek
V této oblasti mám díky aktivitám Pavla Matochy výhodu. Již formulace typu „David Navara a další osobnosti blogují“ mě (neprávem) zviditelňují oproti ostatním. Také „zajímavé jméno“ může být výhodou. Jako česká jednička si v tomto ohledu nemohu stěžovat. Šachový velmistr ale nemusí být „velmistrem“ v jiných oblastech a když mám chuť vyjadřovat se nejen na internetu ke všemu možnému, musím (měl bych) samozřejmě být opatrný. (Tu  myšlenku jsem si vypůjčil od Steinitze, ale u něj vyznívala jinak.)

5. A ještě mnoha dalšími způsoby, které ovládám pouze částečně, jak se dá porovnáním sledovanosti mých a dalších článků zjistit. Samozřejmě nejdůležitější z nich jsem zmínil před prvním bodem, je nutné psát poutavě.

Na závěr bych rád dodal, že mě vysoká sledovanost těší, ale není hlavním cílem mého snažení. A to prosím nechápejte jako vymezování se vůči ostatním bloggerům a bloggerce – mám pocit, že se na věc dívají podobně.

P.S.: Když už píši tento zastaralý blog, ještě zareaguji na výzvu Lukáše Starého a zveřejním dvě své staré básničky.

Poslouchejte, teď vám poví laik něco o Marxovi.
Připomenout máme důvod jeho špatný třídní původ.
Z středních stavů pocházel, za hrabětem docházel.
A pak si vzal jeho dceru, to je pravda, na mou věru. (varianta: šli z
maléru do maléru) Když se to tak vezme vlastně, živořili celkem šťastně.
Živil je syn továrníka, to se dneska lehko říká.
Odmítal Marx vůli Boží, zkoumal fetišismus zboží.
"Dobrý den, soudruzi, braši, komunismus tady straší.
Dejepisci z restaurace udělali mnoho práce,
já, Karl Marx k tomu přídu, dál analyzuji třídu.
Zapomeňte na buržuje, třída konflikt implikuje.
Nemůžem se o to přít, světem hýbou střety tříd.
Jedna vládne, trpí jiná, ta se časem připomína.
Z ní pak vzniká vláda příští, předchozí je v propadlišti.
Dvě hlavní třídy se sváří: továrníci, proletáři.
Samo se to nevyžehlí, dolů spadnou mezilehlí.
Bez prostředků výroby dočká se lid poroby.
Ten, kdo nemá kapitál, životem by klopýtal.
Obětuji rodinu, abych pozved spodinu.
Vznikne režim s lidskou tváří, tak se spojte, proletáři!
Zničte třídu! Kterou? No tu, co nám bere nadhodnotu.
Srp, kladivo držte v ruce, bude z toho revoluce.
Komunismus misto krizí přijde pak a třídy zmizí.“

Toto ani není celá báseň, ale část většího a jinak méně srozumitelného a méně úderného díla, které vzniklo v méí hlavě a možná koluje po internetu. Leccos si pamatuji, ale přesto můj přednes zpaměti je pokaždé trochu jiný a pokaždé neúplný, ostatně báseň vznikla ve dvou verzích. Přednesl jsem ji na sociologickém předvánočním večírku a někdy přes letní prázdniny se dostala snad i na stránky Katedry sociologie FF UK. Rozhodně nejsem marxista, ale připouštím, že ta báseň je vůči Marxovi v něčem nespravedlivá. Ani příliš nezkresluji, ale výběr událostí z jeho života a myšlenek z jeho díla je přeci jen jednostranný. Na druhé straně je vidět, že jsem o tématu něco věděl (a snad ještě vím), Karl Marx je chápán jako jeden ze sociologických klasiků.
 
Na závěr uvádím ještě svou báseň o Dopplerově jevu. Té je snad 7 let, pochází z nějakého studentského představení naší střední školy (gymnázium Christiana Dopplera, aby bylo jasno). Je to snad jediná z mých nemnoha básní, kterou si (doufám) pamatuji celou. Už jsem líný tam doplňovat diakritiku, možná ji tam po orwellovsku později dopíši. Teď mě ale čeká zkouška ve škole a chorvatská liga, takže nemám čas na psaní, přestože nějaké zajímavé postřehy bych měl.

Oda na Doppleruv jev

Chci mluvit o panu Doppleru, moc vazne slova sva neberu.
Vydal se na loucku uzit si prirody, prodporit chtel tim sve dusevni pochody.
Dbal tak na psychickou hygienu, nahodou shledl vsak tuto scenu.
Kun ma silu nadbytecnou, padi s bryckou s slicnou slecnou,
koci lezi pod zidkou, opil se tam desitkou.
Doppler hned prebehl doprostred na loucku, vytahl bryle, pridrzel obroucku.
Pozornost jeho prejde od opilce, pejici slecna ji prilaka ve chvilce.
Tohleto prece je nejaka opera. Zpiva to falesne, napadlo Dopplera.
Kdyz jela okolo ta slecna na brycce, pan Doppler zastavil, jen rekl kraticce:
"Zpivate falesne, pevkyne vazena!" {shovivave}"Vzdyt ja jsem solistka, chudaku zmatena!"
"Ten vas posledni ton je prilis kraticky, abych ho slysel lip, pujdu k vam do brycky."
Posluchac promine, ze ho dal rusim, pan Doppler neveril ale svym usim.
Zpevacka s elanem zpiva, a krasne, a tim se dostavam k tematu basne.
Lec zvenku lide s odporem hledi, ten zpev a rychlost...?! Ano, to sedi!
"Pokud brycka jede k vam, zvuk je vyssi, povidam.
A kdyz jede od vas zas, je to jako kontrabas.
Kvuli klusajici herce slysim vic o 4 Hertze
a kdyz padi ostosest, dvojnasobna zmena jest."
Doppler se zaduma, je to tak vskutku, pak slavnou vetu ma, jen za minutku.
Kdyz se bude vzdalovati nejaky nadherny zpev,
 ton se bude snizovati, vznikne z toho strasny rev.
Rev ten, ktery s lidmi klati, rev pri kterem tuhne krev,
 vite kdy a jakpak plati ten slavny Doppleruv jev.
 

 

zobrazeno(6272x) | příspevky(5x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

16.10.2009 00:16:01 | dejf721

Jinak to o těch básních bylo myšleno i k těm dvěma z tvého předchozího blogu.

16.10.2009 00:14:40 | dejf721

Davide, moc pěkné básně, u Ódy na Dopplerův jev jsem si hned vybavil jeden z dílů Big Bang Theory (nevím jestli to sleduješ, pokud ne, tak vřele doporučuju!), kde se Sheldon myslím že na Haloween party převlékne právě za Dopplerův jev a všem dává nápovědu pomocí Vvvvvvvvvmmmmmmm... a všichni říkají, že je vláček...:) Jinak inspiroval jsi mě k tomu, že sem také možná hodím nějakou svou poezii ze šuplíku, snad ti to nebude vadit...:)

25.09.2009 08:53:42 | David Navara

Děkuji za pozitivní reakce. Ten článek měl vyjít o pár dní dříve, ale kvůli technickým problémům se nedal zveřejnit. Proto tam je nepřesný časový údaj týkající se doby od mého prvního blogu. Nevím, zda budu na příští příspěvky reagovat, hraji turnaj a musím volit mezi placeným a špatným připojením k internetu.

Pokud jde o dotaz, nevím, jak na něj mám odpovědět. Rád bych odkázal na článek GM Rowsona v (před?)posledním čísle New in Chess. Ten poněkud polemicky naznačuje, že role talentu bývá přeceňována, protože za mnohé jsou odpovědné dědičnost, vlivy prostředí (trenéři,...) a další faktory, takže pro talent zbývá málo prostoru. Nevím... Jako malý jsem šachy hrál především proto, že mě bavily (teď tedy také) a nepřipadalo mi to, že bych se musel omezovat. Řekl bych, že toho talentu tam bylo více než těch 10 procent, ale bojím se, abych "nesčítal jablka s hruškami". Nevím totiž, jak určit, zda talentu vděčím za 50 nebo 20 procent svého úspěchu. Měl jsem dobré trenéry a celkem vhodné prostředí pro rozvoj svého talentu. Na druhé straně oproti některým zázračným dětem zejména z bývalého SSSR byl můj přístup k šachu dost amatérský. V posledních letech se věnuji šachům asi více (nebo alespoň seriózněji - místo nekonečných bleskových partií se snažím analyzovat), ale tam moje hra někdy (například téměř v celém roce 2008) působí takovým upoceným dojmem. Takže abych to nějak shrnul, bez vážnější práce nad šachem bych asi zůstal okolo 100. místa světového žebříčku nebo ještě o něco níže, bez kvalitních trenérů i bez vážnější práce nad šachem bych skončil asi ještě o 120 ELO-bodů níže. Ale to je jen odhad, který se nedá snadno ověřit.

Mám pocit, že například Honza Bernášek je podobně talentovaný jako já (možná i více), ale  začal hrát šachy o pár let později a  tipoval bych, že  "vážnější práci nad šachem se příliš nevěnuje" (nic ve zlém). Shrnu to ještě podruhé: Bez talentu se hráč na úroveň 2700 nedostane, ale bez značného úsilí také ne. U drtivé většiny hráčů světové špičky jsou bohatě zastoupeny oba tyto faktory (talent i práce).

24.09.2009 11:15:36 | Wittus

Měl bych dotaz na Davida Navaru, možná trochu mimo téma, ale ve spojitosti s příspěvkem pana Horáka. Kdesi jsem četl (myslím že to byl časopis 100+1), že talent má na úspěšnost vliv jen z cca deseti procent a zbytek je o dřině. Zajímalo by mne jaký na to máte názor a zda ste proto abyste dosáhl elo přes 2700 musel trénovat mnoho let 16 hodin denně :)

24.09.2009 09:26:58 | Karel Horák

Davide, domnívám se, že v bodě 4 je uvedeno "neprávem" neprávem v závorce. Lidé, kteří něčeho dosáhli svou pílí,nepromrháním talentu, ztrátou času na to, dostat se na přední pozici, na které v životě, v šachu nebo v jakékkoliv jiné činnosti, jsou tam jsou právem a mají nám co říci. Bohužel se nám často v médiích, ale i v reakcích na internetové příspěvky snaží "neprávem"  říkat svou jedinou pravdu lidé, kteří se nikdy v životě o nic nesnažili, ale nevědí, že "bez (celoživotní) práce nejsou koláče." Přeji mnoho úspěchů.

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox