David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Italské listy

[11.01.2011 12:20:23]

 
Minule mi narážka (myslím, že vhodnější výraz je "aluze", ale nikdy jsem to slovo nepoužil a nejsem si jistý) na název cestopisu pana Karla Čapka prošla, proto tentokrát jdu po plagiátorské stezce ještě o krok dál. Nic naplat, tak dobře jako pan Čapek nikdy psát nebudu. Proto se raději zaměřím na to, co mi jde lépe - na šachy. Kvůli příznivým ohlasům na předchozí článek a nevyužité zásobě nápadů jsem se rozhodl napsat o turnaji v italském Reggio Emilia ještě jednou. Když jsem psal posledně, zbývalo půl hodiny do odložené partie prvního kola. Možná jsem si měl raději odpočinout. Můj soupeř, velmistr Morozevič, mě za mou lehkomyslnost vytrestal, vyhrál teoretickou diskusi a posléze i partii. Michal Konopka mi mou nesvědomitost vyčítal, když mi napsal v tomto duchu (přesnou citaci nemohu najít): "Přišel by svět o něco, kdybys svůj blog zveřejnil až po turnaji? Možná Morozevič o půl bodu..."

Michal asi měl pravdu, i když já mám na druhé straně pocit, že dost lidí nezvyklou aktuálnost mého blogu ocenilo.

V turnaji hrálo několik účastníků, na které je téměř nemožné se připravit. Tedy vlastně je možné se připravit, ale soupeř Vás pak překvapí něčím úplně jiným! Velmistři Ivančuk, Morozevič a Short hrají všechno možné, já do určité míry také. Když se bavíme o přípravě, uvedu ještě něco. Před turnajem jsem si od pana Modra vyzvedl program Chessbase 11 a novou databázi Mega 2011. Během přípravy před partií jsem zkusil uložit nějakou partii do jiné databáze. Počítač se na delší dobu odmlčel a začal vykonávat jakýsi úkol, o který jsem ho zaručeně nežádal. Po několika pokusech o přerušení pomocí klávesy Esc a dalších radikálních prostředků se mi nakonec podařilo proces zastavit. Když jsem se potom do databáze vrátil, zjistil jsem, že téměř u tří milionů partií sice zůstaly údaje v hlavičce v pořádku, ale tahy kamsi zmizely! Už jednou se mi podařilo na mistrovství světa mládeže smazat podobným způsobem asi polovinu několikasettisícové databáze. (Číslovka se samozřejmě vztahuje k počtu partií, nikoliv k ceně.) Provedl jsem to velmi podobně. Vlastně ani nevím, co by se stalo, kdybych nechal proces tenkrát doběhnout. Zda by mi zůstala databáze celá, nebo by z ní naopak nezůstal kámen na kameni. (Samozřejmě mluvím o kamenech šachových. :-)) Stalo se to před více než deseti lety, ale zdá se, že se od té doby nepoučili ani autoři Chessbase, ani já. Historie se opakuje. Je zde ale pár rozdílů:

1. Tehdy mi bylo přibližně třináct let, teď dvacet pět.

2. Teď jsem smazal téměř tři milióny partií, zatímco tehdy jich snad tolik dohromady (včetně "dvojníků", "trojníků" nebo "pětníků") nebylo snad ani na všech tehdy dostupných noteboocích české a slovenské výpravy.

A zejména:

3. Tentokrát jsem databázi poškodil na svém notebooku!

Předchozí večer se v restauraci mluvilo o peruánském velmistru Grandovi Zúñigovi, jednom z nejtalentovanějších velmistrů. Někdo tam říkal, jak tento velmistr jel na důležitý turnaj s databází čítající pouze pár tisíc partií! To já jsem byl vybaven lépe. Naštěstí jsem u sebe měl ještě starší verzi databáze, doplněnou o řadu nových partií. Na mou přípravu tedy tato nehoda neměla výrazný vliv. Ani nová Chessbase 11 mi ale nefunguje tak, jak bych chtěl. Od Silvestra "padá" tak často, že se téměř zdá, jako bych tehdy sklenku vína nevypil já, ale můj počítač. Ten váží daleko méně než já, a proto by na něj i poměrně malé množství alkoholu mohlo mít zhoubný vliv. Při bilancování nového softwaru jsem si vzpomněl na úsloví "Lehce nabyl, lehce pozbyl." Před odjezdem na další turnaj jsem si databázi samozřejmě znovu nainstaloval.

Těsně před začátkem partie s GM Morozevičem, hrané o volném dni, jsem žertoval, že partii dvou hráčů budou sledovat tři rozhodčí. Byl jsem opraven, rozhodčí tam toho dne byli pouze dva, ale diváků bylo relativně dost. Něco podobného ostatně znám z vysoké školy. Jednou na volitelný kurz dorazili dva vyučující a dva studenti. Jednou na plánovanou hodinu dorazil jediný student, vyučující zapomněl a další dva pravidelní frekventanti kurzu toho dne právě nemohli přijít. Uhodnete, kdo tehdy byl tím jediným příchozím?

Partii s velmistrem Morozevičem jsem prohrál zaslouženě. Soupeř poněkud nečekaně zvítězil v teoretické diskusi. Nehrál jsem vysloveně špatně, ale prohrál jsem velmi přesvědčivě. V analýze soupeř ukazoval různé složité varianty, zatímco já jsem chvílemi jen nechápavě přihlížel a měl jsem pocit, že tomu vůbec nerozumím. Velmistr Morozevič je fenomenální hráč a vlastně ani přesně nevím, co mu chybí k tomu, aby se vrátil do absolutní světové špičky. Ale raději bych se v tomto ohledu měl zabývat sám sebou - také mám pocit, že svůj potenciál nějak nedokáži využít. Přitom nemám pocit, že bych mrhal talentem - zodpovědný jsem dost, ale měl bych něco změnit a sám nevím, proč někdy hraji hluboko pod svými možnostmi.

Ve své poslední zprávě jsem ještě nezmínil jednu zábavnou příhodu. Po třetím kole jsem na večeři seděl s velmistrem Shortem, který také prohrál svou partii. Tisková manažerka a manželka jednoho z organizátorů, velmistryně Martha Fierro Baquero, po partii přátelsky objala GM Shorta, který byl zklamaný po prohrané partii. Nejednalo se o erotické objetí, ale někdo (možná GM Short) jí žertem řekl, že si musí dát pozor, aby ji neviděl manžel. Mám pocit, že odpověděla, že velmistr Short je po prohře zklamaný. Já jsem potom poznamenal, že jsem také prohrál, takže objala i mě. Potom velmistr Short a Sergej Movsesjan žertovali, že by měla mít místo funkce tiskové manažerky funkci objímací manažerky (hug manager) a že by se taková funkce měla zavést i v dalších turnajích. Velmistr Short i já jsme potom prohráli ještě několikrát, ale ekvádorská velmistryně nás už neutěšovala a další objetí následovalo až na závěr turnaje.

Zhruba po čtyřech dnech od začátku turnaje jsem zjistil, že holicí strojek nemohu najít proto, že jsem si ho zapomněl doma. Píši si sice před odjezdem seznam věcí, ale již připravený holicí strojek jsem nejspíše na poslední chvíli ještě použil a poté ho zapomněl zabalit. V obchodě se mi podařilo sehnat pouze břitvu. Prvního dne jsem se s ní sice oholil normálně, ale na druhý pokus se mi podařilo říznout se do ušního lalůčku. Chtěl jsem žertovat, že jdu ve stopách van Gogha, ale raději jsem si to rozmyslel. Proslulý nizozemský malíř totiž neskončil u uříznutého ucha. Mám na šachy mnohem menší talent než měl on na malování, ale to neznamená, že bych nadanější lidi chtěl napodobovat i v jiných ohledech.

V pátém kole jsem hrál se Sergejem Movsesjanem. Řekl jsem si, že pokud nepoužiji sicilskou obranu tentokrát, tak už ji během celého turnaje nezahraji vůbec. Sergeje jsem volbou varianty poněkud překvapil. Příprava podle knihy GM Ftáčnika mi vyšla skvěle a partie skončila ve dvaceti šesti tazích bezbarvou remízou. Sergej se mi po partii omlouval za nudnou hru, ale neviděl jsem k tomu důvod. Mně takový výsledek celkem vyhovoval - přeci jen i já dávám přednost bezbarvé remíze před zajímavou prohrou. Samozřejmě nechci takto remízovat často, ale jednou za čas neuškodí udělat si volný den. Partie trvala i s analýzou asi hodinu a půl. Po skončení rozboru ke mně přistoupil chlapec ve věku okolo devíti let a zeptal se mě anglicky, zda bych si nezahrál šachy. Byl jsem překvapen, ale souhlasil jsem. V bleskovém tempu jsem odehrál a vyhrál partii. Potom jsem odešel odpočívat. V polovině soutěže se konal i rapid turnaj, který se částečně překrýval s hlavní soutěží. Sergej se tedy po naší remíze odešel podívat do vedlejšího sálu, kde právě Julia Kočetkova z třetího místa v posledním kole stíhala vedoucí dvojici. To se jí podařilo, výhrou se dostala na šest a půl bodu z osmi partií a na pomocné hodnocení dokonce obsadila první místo. Další dvě místa zaujali Andrea Stella a Olga Zimina. Skončil tedy turnaj kompletním ženským triumfem? Triumfem ano, ale úplným ne. Andrea Stella je totiž muž, v Itálii je "Andrea" běžné mužské jméno. Vzpomněl jsem si na to, jak otcův italský spolupracovník Daniele Mundici před lety dostal cenu "Žena roku v matematice". Komise si totiž nezjistila, že kdo je držitelem tohoto jména. Dotyčný profesor měl (a možná dodnes má) tu cenu někde vystavenou pro obveselení příchozích.

Zatím jsem příliš nepsal o hotelu. Byl čtyřhvězdičkový a dobře vybavený. Dokonce jsem ve druhé polovině soutěže dvakrát nebo třikrát navštívil i "fatness centrum". Běhací pásy se mnou odmítaly spolupracovat, tak jsem nakonec trénoval na rotopedu. Nedovedu vysvětlit, proč jsem raději nechodil častěji do parku. Před pár lety jsem s nadsázkou řekl, že pohyb v kruhu je podstatou sportu...

Na hotelu mi vadilo jen to, že některé technické vymoženosti život spíše znepříjemňovaly než usnadňovaly. Nevím, proč uklízečky musejí po každém úklidu zatáhnout rolety a záclony. Určitě to mají v popisu práce, ale v poledne by mi přítomnost denního světla vůbec nevadila. Trochu přeháním, jednou nechaly do okna proudit denní světlo. Také televize mě pokaždé přivítala v nějakém složitém menu, ve kterém byl průchod k zahraničním televizním kanálům velmi obtížný a zdlouhavý. A také jsem pokaždé musel ztišit zvuk. Zato mi ale televize nabízela nejrůznější placené filmy na přání nebo předražený přístup k internetu. (V hotelu bylo k dispozici bezplatné bezdrátové i kabelové připojení.) Také klimatizace se aktivovala pokaždé po mém příchodu do pokoje. Neběžela neustále, ale já bych ji raději vypnul úplně a jednou provždy. K čemu je okno, když se větrá klimatizací a rolety se záclonami chrání pokoj před denním světlem? Nějak dnešnímu světu nerozumím, ale v pětadvaceti letech už s tím jsem celkem smířený. Ve skrytu duše se bojím, že už to bude jen horší. Byl i nějaký takový reklamní slogan: "Svět se mění, a my sníme." Ten slogan ve skutečnosti zněl trochu jinak ("Svět se mění a my s ním."), ale upravil jsem si ho k obrazu svému.

Jedli jsme společně v nevelké hale. Jídlo a pití nám nosil poměrně zmatený a roztržitý číšník, někdy mu pomáhal ještě kolega. (Jednoho dne jsem si musel o čaj říci třikrát, než číšník přišel s žádaným nápojem, zatímco ostatní dostali své nápoje velmi brzy po příchodu.) Na poličkách u stěn byla kolekce whisky, čítající několik set plných láhví nejrůznějších značek. U největšího kruhového stolu sedávala zhruba desetičlenná společnost složená převážně z místního organizačního týmu. Já jsem zpravidla sedával u čtyřčlenného stolu se Sergejem Movsesjanem a Julií, často s námi seděl ještě Vugar Gašimov a někdy GM Oniščuk. V takovém případě čeština ustupovala ruštině, zatímco při hovoru ve třech oba jazyky měly přibližně rovnocenné postavení. O pár stolů dále obvykle seděla anglickojazyčná skupinka, do které obvykle patřili velmistři Short, Oniščuk a Vallejo Pons. Fabiano Caruana s otcem obvykle jedli sami. Velmistr Morozevič někdy sedával u anglickojazyčné skupinky, jindy zvlášť. Velmistra Ivančuka jsem v jídelně snad ani neviděl. Pro zajímavost dodám, že jeden hráč (Fabiano Caruana) přijel s otcem, jeden (Sergej Movsesjan) s partnerkou, jeden (GM Ivančuk) se sekundantem. Komentátor soutěže, GM Cebalo, přicestoval v doprovodu manželky. Ostatní účastníci přijeli sami. A předpokládám, že sami také odjeli, ale to už mohu potvrdit jen za sebe. Každopádně sám neodjel Sergej, po turnaji se s Julií vydal ještě na jeden den do Benátek, kde nejspíše oba oslavili pravoslavné Vánoce. Život na hranici dvou kulturních prostředí má mnohé nevýhody, ale i některé přednosti. Člověk může slavit Vánoce dvakrát!

Strava se ve druhé polovině soutěže příliš nezměnilo. Stále jí bylo dost, stále byla chutné, ale byla "čím dále tím stejnější". Zhruba v polovině soutěže ale přesto nastoupily určité změny. Jednou se na jídelníčku například objevily "aubergines". Sergej Movsesjan zná cizí jazyky mnohem lépe než já, ale tentokrát měl pocit, že se jedná o cuketu, zatímco já jsem správně věděl, že to je baklažán. S tím slovem jsem se seznámil ve Wijk aan Zee před dvěma roky, když si soused u stolu objednal baklažánovou pizzu. Tím sousedem byl Sergej Movsesjan! Vraťme se ale do Itálie. V menu se také objevil například dezert zvaný "English soup". Chutnal mi, ale jeho název byl matoucí. Komentoval jsem to slovy: "It is neither English, nor a soup." ("Není to ani anglické, ani polévka." V češtině to nezní tak dobře.) Ještě jsem uvedl další podobné příklady, například Voltairovu poznámku o Svaté říši římské (není ani svatá, ani římská, ani říše) a čísi podobný postřeh, týkající se Velké říjnové socialistické revoluce. Jídlo opravdu začalo být poněkud monotónní. Pro člověka, který doma denně sní okolo půl kilogramu chleba, to ale nepředstavuje žádný problém. (Ne, neživím se jen chlebem.) Hůře na tom ale byl Vugar Gašimov. Ten z náboženských důvodů nejí vepřové maso, takže několikrát měl problémy, když všechny tři hlavní chody byly na této pochutině založeny. Zvláště vepřové maso na bílém víně není pro muslima zrovna ideální pokrm. Na druhé straně se ale muslimské země mezi sebou v různých ohledech výrazně liší a dělení světa například na civilizaci křesťanskou a muslimskou je nemístným zjednodušením. Když jsem se Vugara zeptal, kteří ázerbájdžánští (špičkoví) hráči nepijí alkohol, odpověděl, že snad jen on. Je vidět, že i Ázerbájdžán se nacházel v sovětské sféře v lihu vlivu.

Vraťme se ale k turnaji. Zatímco páté kolo by mohlo nést titulek "Short draws in Reggio Emilia" (nejen kvůli mně, především kvůli jediné remíze anglického velmistra v tomto turnaji), šesté kolo nabídlo naprosto odlišnou podívanou. Když jsem zhruba po hodině vstal od partie, viděl jsem tam jediné normální zahájení. Velmistr Ivančuk už stál na prohru, partie Short - Movsesjan začínala nabývat neobvyklých kontur, v partii Morozevič - Onischuk vznikla struktura výměnného dámského gambitu, v níž se nacházel nekrytý bílý pěšec na g4. Když jsem šel okolo Sergejovy partie při příštím kolečku, měl jsem chuť se ho žertem zeptat, kde ztratil tři pěšce. Měl za ně totiž tři figury navíc. Nakonec jsem se ale poslušně rozhodl při hře nemluvit a žertovat až po partii. Jeden z účastníků po turnaji řekl, že to vypadalo, jako by se v šestém kole tři hráči zbláznili. Mně se podařilo pozičně i časově přehrát GM Godenu. Tentokrát jsem já měl příležitost zahltit variantami soupeře a diváky podobně jako GM Morozevič mě o dva dny dříve, ale nesnažil jsem se této příležitosti využít. Asi jsem ale přesto částečně vyvolal podobný dojem, také někdy počítám varianty dost dobře.

V sedmém kole jsem hrál velmi dramatickou partii s GM Ivančukem. Tu jsem už okomentoval pro Šachový týdeník alias ŠachTy, ve čtvrtek nebo v pátek by měla vyjít. Zahájení se mi nepodařilo, ale přesto se mi podařilo nepříznivý vývoj zvrátit. Soupeř tím byl zaskočen a ve špatné pozici nekladl velký odpor. Vugar Gašimov v dramatické partii černými porazil do té doby suverénního Francisca Vallejo Ponse a dotáhl se na něj v bodovém hodnocení.

V osmém kole jsem hrál důležitou partii s Vugarem Gašimovem. V teoretické diskusi jsem tentokrát zvítězil, ale v partii nikoliv. Získal jsem duchaplmou hrou figuru a pěšce, ale pak mi došly síly a zanedlouho i čas. Vugar bránil ohroženou pozici skvěle a kladl mi překážky, přes které jsem se nedokázal dostat. K celé partii se nejspíše ještě vrátím v ŠachInfu, tady bych jen v reakci na dotaz z NŠS dodal, že při 42...Dd5 jsem přehlédl tah 44.Vxf7. Po 43.Se3 jsem ho už viděl, ale myslel jsem, že tam budu mít alespoň remízu, ovšem něco jsem tam v jedné variantě přehlédl. Jinak předesílám, že internetové diskuse po prohrách zpravidla nečtu a že varianty do blogu umisťuji jen výjimečně. Velmistr Vallejo Pons v osmém kole v krásné partii porazil GM Oniščuka, čímž se spolu s Vugarem udržel na děleném prvním místě.

V posledním kole partie obou vedoucích hráčů skončily téměř současně remízami.V posledním kole jsem s GM Shortem zvolil variantu, kterou jsem si na něj připravil před dvěma roky ve Wijk aan Zee. Tehdy jsem se ale po dlouhém váhání nakonec zahrát něco jiného. Určitá praktičnost v přípravě by mi neuškodila. Tentokrát jsem získal nejprve poziční převahu, později pěšce a nakonec i celý bod. Když už velmistr Short stál beznadějně, nechal si dát mat. Celkem jsem takový závěr i očekával, anglický velmistr tím je známý. Večer po skončení turnaje to komentoval: "Bílý měl jen dva vyhrávající tahy. A ty jsi našel jeden z nich!"

Podařilo se mi tedy porazit Angličana v anglické hře! Také jsem v Itálii dvakrát hrál sicilskou hru, jednou jsem v ní dokonce porazil Itala! Dále proti hrál Španělovi španělskou a proti Slovanovi slovanskou, ale v obou případech jsem odešel poražen.

Pomocné hodnocení přidělilo první místo Vugaru Gašimovovi, šest bodů nabral i Francisco Vallejo Pons. O bod méně jsme měli Sergej Movsesjan, velmistr Ivančuk a já. Sem by patřilo hodnocení turnaje a já ho samozřejmě mohu napsat, ale ještě uvažuji o tom, že bych napsal alespoň pár řádků s nějakou komentovanou partií pro ŠachInfo, takže se omezím jen na hodnocení své hry. S tou jsem tentokrát spokojen. Dosáhl jsem podobného výsledku jako na olympiádě, přičemž mám pocit, že po obsahové stránce byly mé partie z Itálie lepší. Také jsem se na turnaj nepřipravoval zdaleka tolik jako na olympiádu. Tím ale nechci nabádat k lenosti. Spíše jde o to, že z pečlivé přípravy na loňskou olympiádu těžím i dlouhou dobu po jejím skončení. Samozřejmě se mi v Reggio Emilia nepodařilo zdaleka vše, ale mé prohry byly celkem normální, nenastavoval jsem figury a prohrával jsem zejména proto, že soupeři hráli dobře. Z tvůrčího hlediska byla tentokrát má hra většinou dost zajímavá. Samozřejmě ale je neustále co zlepšovat. Mé vystoupení bylo plné lepších i horších okamžiků. Ale takový už život bývá, nikdo nemůže jenom vyhrávat. Ostatně přinejmenším úspěch po několika neúspěších potěší více, než několikátý úspěch v řadě. Přesto bych raději více vyhrával a méně prohrával, ale to asi každý.

Ani po skončení turnaje není možné jednoznačně určit, komu pomohlo a komu uškodilo rozlosování. Velmistr Short vyhrál bílými figurami úvodní dvě partie, ale přesto skončil předposlední. Však se ho Sergej také ptal, zda mu číslo 1 pomohlo. Mně asi úvodní volný den prospěl, ale také to není zcela jasné. Nemá smysl příliš spekulovat o rozlosování. Rozhodovalo se na šachovnicích!

Když mluvíme o bilancování, ještě bych se rád vyjádřil k jedné věci. V průběhu turnaje hodně mě lidí porovnávalo s Viktorem Lázničkou nebo se Sergejem Movsesjanem. S Viktorem proto, že mě podle průběžně počítaných ratingů na dva dny přeskočil, se Sergejem v souvislosti s průběhem turnaje. Ve skutečnosti mezi námi nepanuje žádná velká rivalita, jsme přátelé. Zdá se mi, že v současné době hrajeme Viktor a já zhruba stejně dobře a Sergej o trochu lépe. V Reggio Emilia jsem opravdu hrál zajímavější šachy než Sergej, ale připadá mi poněkud nešťastné, když někdo vyvozuje dalekosáhlé závěry z jedné partie, z pěti ELO-bodů nebo třeba z jednoho turnaje. A také se mi nelíbí, že někteří lidé chválí své oblíbence a oblíbenkyně tak, že zároveň kritizují někoho jiného. Samozřejmě to někdy smysl má, ale osobně mám pocit, že stačí říci, že X hraje dobře, a že není třeba tento výrok podpírat tvrzením, že Y hraje špatně. Samozřejmě chápu, že se bez porovnávání v šachu neobejdeme, ale je dobré si pamatovat, že nejrůznější žebříčky jsou přibližným popisem, nikoliv nějakým hlubokým zachycením veledůležité pravdy. (Nejen v souvislosti s tímto tématem doporučuji Liessmannovu knihu Teorie nevzdělanosti.)

Během turnaje jsme pro sponzory podepisovali mimořádné množství kartiček (odhadem dohromady dvě stě až tři sta každý). Žertoval jsem, že jsem možná placen spíše za podepisování kartiček než za hraní šachů. Se svým honorářem jsem ale byl spokojen, takže jsem proti své nové pracovní činnosti vůbec nenamítal. Také jsme všichni podepsali několik šachovnic. Na jedné jsou podpisy natočené tak, že je třeba považovat a1 za bílé pole! Když jsem k ní přišel já, už tam stály dva nebo tři podpisy, tak jsem se podepsal na bílé pole b2. Nebo jsem se svisle podepsal na pole b7 nebo g2? Na tuto otázku neexistuje jasná odpověď. Každopádně jsem nebyl mezi hráči výjimkou, právě naopak!

O čem jsme se ještě v průběhu turnaje bavili? Například o nadcházejících soutěžích, jak už tomu u šachistů bývá. Minimálně tři z nás dostali pozvání na Capablancův memoriál, který se bude konat ve druhé třetině května na Kubě. Turnaj, hraný v exotickém místě, má být silně obsazen, ale finanční podmínky nejsou příliš zajímavé. Já jsem jednou řekl, že zvažuji účast, protože v dnešní době člověk nemá mnoho příležitostí navštívit socialistickou zemi. (Čína mi nepřipadá jako socialistická země.) Podruhé jsem své tvrzení modifikoval. Zatímco poprvé jsem možná řekl, že by bylo zajímavé vidět socialistický režim, než zmizí, podruhé jsem zažertoval, že by bylo dobré ho vidět, než se opět objeví u nás v Evropě.

Velmistr Oniščuk mě také několikrát přesvědčoval, že bych měl začít pít víno. Uváděl odstrašující příklad svého (pravděpodobně ukrajinského) trenéra, který do pětadvaceti let vůbec nepil, ale potom začal a stal se alkoholikem. Když to říkal podruhé nebo potřetí, někdo další spolu se mnou trefně dodal, že mi je dvacet pět let. Ve skutečnosti nejsem úplný abstinent, v posledních letech občas jeden nebo dva decilitry vína vypiji. Ale více raději ne.

Vyhlášení vítězů (i poražených) proběhlo večer po posledním kole. Já jsem ve své obálce s cenou za čtvrté místo našel omylem poněkud méně peněz, než tam mělo být. Bylo mi trapné na to upozorňovat, ale asertivně jsem se přihlásil a nedopatření se bez problémů vyřešilo. Občas neuškodí si přečíst propozice, v nichž je uvedena výše cen! Já jsem to udělal po osmém kole.

Po slavnostním zakončení jsem se nechal přesvědčit k vypití malého množství vína. Byl to jen asi decilitr, ale vypil jsem ho poměrně rychle. Potom jsme se přesunuli k večeři. Tentokrát byly stoly uspořádány jinak, takže většina účastníků a jejich doprovodu seděla u velkého kulatého stolu. S námi tam byla i Maria Bolšakova, mladá ruská fotografka, která spolupracovala s některými zahraničními šachovými servery a která má úzké vazby na vedení ruské šachové federace. Zhruba dvacet minut po začátku večeře se zeptala: "A kde je Vugar?" Potom na vysvětlenou dodala: "Mě nezajímá on, ale jeho peníze." Byl to jen celkem nevinný žert, ale mám pocit, že poněkud ovlivnil další směr diskuse. Ale k tomu se dostanu za chvíli, až budu vyprávět o izolovaném pěšci. Předtím velmistr Short vysvětlil GM Vallejo Ponsovi, že slovo "ponce" [pons] má v angličtině poněkud hanlivý podtext. Otec a syn Caruanovi o tom nikdy neslyšeli, ale ani to příliš nezpochybňovali. Španělský velmistr se hájil: "Ale to není moje jméno!" Potom velmistr Short začal vykládat o některých pikantnějších rozdílech mezi britskou a americkou angličtinou a řeč se stočila i na další směšná jména. Nejedl jsem s velmistrem Shortem mnohokrát, ale už jsem ho jednou slyšel mluvit na podobné téma. Jeho zásoba vědomostí v tomto ohledu ale musí být velká, protože se snad vůbec neopakoval! Nejprve odešli Sergej Movsesjan s Julií. Maria Bolšakova už před jejich odchodem neměla žádného souseda po své levice, ale teď už i místa napravo od ní zela prázdnotou. Velmistr Short si toho všiml a zažertoval přibližně v tomto duchu: "Maria, you are like an isolated pawn. Could I blockade you?" (Marie, jsi jako izolovaný pěšec. Nemám tě zablokovat?) Poté jsem se i já pokusil o bonmot. Svůj vliv zde asi sehrálo vypité víno i načerpané šachové vzdělání. Obojí jsem ale přijal dobrovolně a při plném vědomí, takže nemám žádnou polehčující okolnost. Namítl jsem GM Shortovi, že podle velmistra Larsena se izolovaný pěšec nemá blokovat, ale přímo sebrat. Pak se někdo zeptal mě, co bych dělal s izolovaným pěšcem. Odpověděl jsem, že kdyby to byl můj izolovaný pěšec, tak bych ho chránil. Po tom malém množství vína jsem možná byl vtipnější, ale přehánět bych to neměl, hranice mezi vtipem a trapností je úzká a někdy bývá obtížně rozlišitelná a při snížené sebekontrole bývá snadné ji překročit tím nesprávným směrem.

Po večeři jsem se rozloučil s organizátory, s šachisty i s izolovaným pěšcem a šel jsem spát. Druhého dne ráno mě v 6 hodin podle dohody před hotelem vyzvedl řidič a dovezl na letiště. Nedělalo by mi potíže tam dojet vlakem, ale když mi organizátoři nabídli odvoz, proč bych tu možnost nevyužil? Cesta domů byla bezproblémová. Tím pádem nemá smysl o ní psát, což po přečtení uplynulých pěti stránek doufám oceníte.

Co jsem ještě během turnaje stihl? Téměř nic. Navštívil jsem jeden chrám a jedno muzeum, prohlédl si část historického centra města a jednou nebo dvakrát zašel do parku, který se nacházel před hotelem. S trochou nadsázky a sebeironie bych mohl říci, že na muzeu mě nejvíce zaujalo bezplatné vstupné. Tentokrát jsem si v průběhu soutěže ani nekomentoval vlastní partie, raději jsem odpočíval. Něco jsem si přečetl z učebnice francouzštiny, ale jinak jsem byl až tragicky nečinný, surfování po internetu za příliš smysluplnou činnost nepovažuji. Kdybych byl optimista, tak bych napsal, že jsem se konečně naučil odpočívat, protože tentokrát jsem spal celkem dobře. Únava je možná přirozená, ale vydávat ji za ctnost jsem se ještě nenaučil. Musím se ještě hodně učit. :-)

Organizační komise turnaje si ale zaslouží, abych zprávu zakončil méně úderně, ale zato optimističtěji. Turnaj byl velmi dobře zorganizován a jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit a přispět k jeho úspěšnému průběhu.

 

zobrazeno(13141x) | příspevky(14x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

04.12.2011 23:49:00 | Milan

Ahoj Davide, pan Emil Vlasák dnes vydal 230 stránkovou knihu Mistrovství v ChessBase 11 ve formátu pdf.

http://www.vlasak.biz

29.01.2011 13:01:07 | chess

Díky za doporučení (Teorie nevzdělanosti). Rád si přečtu.

14.01.2011 15:01:09 | Martin

 Tesil som sa na clanok po turnaji a David opäť nesklamal .  Prajem mnoho zdaru vo Wijk aan Zee a zaroven po cely rok 2011 !

13.01.2011 14:41:21 | Marian Sabol

Super reportáž!

Hodně štěstí ve Wijku!

13.01.2011 08:54:44 | Bond(James)

Ještě bych vypíchnul fórek, u kterého jsem se fakt kácel: v sovětské svéře v lihu...

13.01.2011 07:39:38 | Pavel Semerák

Davide, možná vím, proč nejsi na úplné špičce světového pořadí. Ty jsi moc hodný...

12.01.2011 23:02:23 | Homunkulus

Předpokládám, že ve Wijku bude k vidění holandská ...

12.01.2011 22:37:19 | šachistka

Připojuji se k chvále ostatních. Je moc zajímavé přečíst si něco ze zákulisí turnajů a života šachových profesionálů, a to pěkným stylem a od sympatického autora. A k blogu uprostřed turnaje - jestli Vám uškodil, tak to mě mrzí, ale na druhou stranu Vám přibyli fanoušci jako třeba já :-). Budu fandit i na dalším turnaji ve Wijk aan Zee.

12.01.2011 20:36:29 | Ondra Přidal

Ahoj Davide, moc pěkný a čtivý blog. Mnohokrát jsem se zasmál jak zde, tak i u cesty na jih. Zvláště oceňuji Tvoji hru se slovy, a to i v cizím jazyce (což mám velice rád). Díky

12.01.2011 20:17:13 | Bond(James)

Tak už vím, jak se David připravuje na soupeře - na Itala Sicilskou, na Španěla Španělskou...

A což teprve kdyby se připravoval doopravdy !

Přeju mnoho štěstí do dalších turnajů.

12.01.2011 19:26:13 | David Navara

Děkuji za příznivé ohlasy i za přání. Ráno jsem sem napsal reakci, ale nějak se mi ji nepodařilo poslat. Panu Vinšovi jsem kontakt dal, k druhému příspěvku jsem poznamenal, že se snažím plnit i zpravodajskou funkci. Potom ovšem vznikají články, které jsou pro tento účel příliš dlouhé. 

Jinak zítra odpoledne odlétám do Wijk aan Zee. Nejspíše budu mít bezproblémový přístup k internetu, ale jistý si tím nejsem.

12.01.2011 18:02:14 | VG

Opět výborný příspěvek, píšete čtivě a máte originální literární styl, ten šachový neumím, vzhledem ke svým (ne)schopnostem, posoudit. Možná má Vaše přesné umísťování různých poznámek a "překlepů" něco společného se šachy ... trochu mi to připomíná hezkou kombinaci ... taková třešnička na dortu. Každopádně  zajímavě popsat i běžné situace a najít na běžných situacích i neobvyklé a zajímavé momenty rozhodně neumí každý. Přeji hodně úspěchů jak ve psaní tak i v šachách (nějak se mi to nelíbí ale asi lepší než šaších nebo šachech :) ... vypadá to, že Vás obojí baví a to je dobře.

11.01.2011 23:03:26 | fordman

Opět skvělý blog. Spousta vtipných pasáží, zajímavé čtení. Jen bych trošku ubral v prostřední "výsledkové" pasáži. Třeba konkrétně věta "Vugar Gašimov v dramatické partii černými porazil ..." je až příliš zpravodajská. Možná to byla ale jen piha na kráse, kterou vidím já a někdo jiný to naopak ocení.

Ještě si dovolím takovou malou poznámku. Pan Konopka má určitě pravdu s tou (ne)přípravou před partií. Vždy si vzpomenu na výrok hokejového brankáře Dominika Haška. Ten kdysi prohlásil, že se na slavnou Naganskou olympiádu připravoval mentálně půl roku. Z tohoto pohledu si tedy i jedna partie si žádá své, byť to nemusí být půl roku... :-)

11.01.2011 12:55:59 | Prosba o kontakt

Dobrý den Davide,

velmi rád bych Vás oslovil s možností účasti na plánovaném "párty" šachovém turnaji. Vše se odehraje v Music klubu Madona na Kavčích horách v Praze v objektu kolejí ČVUT. Celý koncept i Vaše zapojení se do turnaje jako šachové celebrity bych Vám velmi rád představil osobně. Chápu, že máte velmi nabitý program, nicméně doufám, že si najdete chvilku času.

Hezký den a hodně štěstí.

Honza Vinš

724379991

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox