spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském
[14.09.2009 18:35:43]
V prvním svém blogu jsem si postěžoval na velmistra Kaválka, který mě v simultánce (ačkoli spolu kamarádíme už od roku 1959) znectil. Blogový čtenář se ptá, jaké že zahájení jsem rozehrál a prohrál. Nuže, přátelé a vyznavači šachové víry: byla to španělská. Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou a španělská hra nejoblíbenějším zahájením šachových začátečníků. Pak přišel čas, kdy jsem uznamenal, že španělská s černými kameny mi přináší utrpení a smutné pointy. Že je příbuzná se španělskou chřipkou, která po první světové válce kosila nevinné občany. A že to dobře věděl spisovatel Zdeněk Němeček (obratný kavárenský šachista), který nazval svůj román ze španělské občanské války Ďábel mluví španělsky. Mám sice i já v oblibě kreaci V + W +Ježka, v níž se povídá, že španělskou zemi mám tak rád, ale pokud jde o to otevřené zahájení, které vzchází po tazích 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sb5, otevřeně se přiznávám, že je pro mne pořád jen španělskou vesnicí. Ale přesto mu jako černý dávám přednost před profízlovanou sicilskou, před neseriózním Caro-Kannem, před zádumčivou francouzskou nebo před záhadným Pirc-Ufimcevem.
Před 44 lety jsem se ve III. etapě přeboru republiky střetl s velmistryní Květou Eretovou a začal s ní hovořit šachovou španělštinou. Ke své škodě. Už v pátém tahu po nečekaném d4 rozehrála svou novosvětskou symfonii. Ve 23. tahu jsem měl pěšce navíc, ale podal jsem soupeřce ruku a do partiáře krasopisně vepsal, že černý vzdal. Byl u toho spoluautor Šachů s úsměvem Karel Opočenský a bez úsměvu mi vyhuboval, že jednak šachu nerozumím a jednak že nevím, kdy je povinností pokračovat a bojovat. Pak mě vypudil ze židle a sedl si proti paní Eretové a snažil se letmou analýzou obhájit moji pošpatnělou pozici s píškem navíc. Květa dokázala potom i mistru Opovi, že rozsévat v květné šachové zahradě takový plevel, jak činí soupeř, nelze. Opo odklepl popel z viržinky na políčko a8 a zahučel, že opravdu nelze.
Dvakrát v životě jsem velel černým figurám v simultánce proti velmistrům. Podruhé proti lačnému Luboši Kaválkovi, který se mnou ovšem začal taky rozmlouvat španělsky, ač mohl třeba zvolit vídeňskou kávu nebo třeskutý králův gambit. To bylo letos v květnu. A dopadlo to skoro jako s tou Eretovou. Jsme někde kolem 28. tahu, materiál je zatím vyrovnaný, Opo tu není, ale já – jako tenkrát pod jeho kuratelou – podávám Lubošovi ruku na znamení kapitulace. Vůdce bílých figur (jakož i za mnou stojící prezident Klaus) se maličko diví a povídá, no snad bys ještě pár tahů mohl udělat, Vítězoslave. Tak mě totiž s tím vsunutým „o“ pořád oslovuje. A já ho zase už léta letoucí tituluju po italském způsobu: Víš líp než já, milý Cavaletto, že už nemám co kloudného tahat; a proti tvé dlouhé rošádě nesvede nic ani můj krátký rozum. Pravil jsem šeptem, a Cavaletto se rozběhl za další simultánkovou povinností.
Poprvé jsem trpěl při simultánce se Salo Flohrem v únoru 1956. Hovoříval jsem s ním tu a tam už předtím – Opovou zásluhou – ale teď jsem se nemínil ztrapňovat. Přece byste se nebál, povídá mi velmistr Salo vpředvečer u vína; pořád se bavíte se mnou o šachu a já vlastně ani nevím, jestli víte, co je to braní mimochodem. A tak jsem si s ním střihl obligátní španělskou. Partiář mám schovaný a čtu v něm, že po 34. tahu černý vzdal. Opo byl ovšem u toho a utrousil jen tak na půl pusy, buďte rád, Houško, že jste to dotahal tak daleko. Pokud se pamatuju, Flohr tehdy vyřídil všech 21 soupeřů jako žádost o podporu, ale nicméně jednu partii prohrál. S hráčem našeho šachového kroužku v Zemědělském nakladatelství. Se Zdeňkem Ungrádem. To byl šachista bez jakékoli výkonnostní třídy. Absolutní šachový samorost, nadšenec a nevzdělanec. Co znamenají názvy toho či onoho otevření, o to se nezajímal. Hrál už tehdy to, čemu se dnes říká Fischerovy šachy. Kdo je Flohr, přesně nevěděl, ale když jsem ho obšírně poučil o tomto světlém zjevu našeho i světového šachu, uvěřil, ale zachoval lhostejnost. A jen ucedil: uvidíme, co se mnou svede. Nu, svedl s ním tohle:
Bílý: Salo Flohr – černý: Zdeněk Ungrád. 1. c4 e5 2. Jc3 Jf6 3. Jf3 Jc6 4. d4 exd4 5. Jxd4 Je5 6. e4 Sb4 7. f4 Sxc3+ 8. bxc3 Jg6 9. e5 Je4 10. Dd3 Jc5 11. Dg3 d6 12. f5 Jxe5 13. Dxg7 Dh4+ 14. Kd1 Dg4+ 15.Dxg4 Jxg4 16. Kc2 Sd7 17. Se2 Je5 18. Sf4 Sa4+ 19. Kb1 0-0-0 20. g4 Vhe8 21. Sg5 Vd7 22. Vg1 Je4 23. Sf4 Jxc3+ 24. Kb2 Jxe2 25. Jxe2 Jxc4+ a bílý vzdal.
18.09.2009 00:54:42 | Viktor Novotný
Jistě nepíšu jen za sebe, že do dědečkovy krabičky nahlédneme velmi rádi!
17.09.2009 15:05:11 | šachista amatér
Pište dál. Těším se na další vaše vzpomínky! Díky
17.09.2009 14:54:33 |
ANO. Rozhodně.
16.09.2009 22:58:02 | Vítězlav Houška
Vřelé díky, vážení šachomilové, za Vaše blogové přípisky k mým občasným textům. Maestro Matocha mě ujišťuje, že i jako stařík v šachové výslužbě mohu svým povídáním potěšit náročného čtenáře. Nu, budu to tedy zkoušet. Mějte se mnou trpělivost. Ale budu (a mohu) psát pouze o své šachové době, v níž se vyskytovali mistři Pachman, Filip, Opočenský and ostatní šachoví melody boys těch dávných časů. Máte o tyhle vzpomínky šachového publicisty, pamětníka a neumětela zájem? Povězte. Jestli ano, rád Vám otevřu svou dědečkovu krabičku. V. Houška, Šachy s úsměvem a s vírou v jejich nesmrtelnost
16.09.2009 18:47:06 | OndraL
klobouk dolů před úrovní Vašeho blogu!!
16.09.2009 18:45:08 | historik
kdyby vás tak slyšel starý karoKanec Opo, ten by vám dal "neseriozní" zahájení
neseriozní je jen rukou velké politika Kasparova, když si nechá obětovat jezdce na e6...
16.09.2009 13:15:00 |
Je zajímavé, že Flohr hraje na vedlejší šachovnici, a přitom po očku sleduje, co pan Houška právě potáhnul. Zřejmě měl před ním velký respekt. :-)
15.09.2009 15:05:48 | Pavel Matocha
popisek přiložená černobílé fotografie:
Autor blogu Vítězslav Houška (sedící vpravo) hraje proti velmistru Salo Flohrovi (únor 1956).
14.09.2009 19:34:22 | Pavel Matocha
popisek přiložené barevné fotografie:
Autor blogu Vítězslav Houška proti velmistru Lubomíru Kaválkovi (květen 2009, hotel Best Western Kampa, Praha). Za panem Houškou stojí prezident republiky Václav Klaus a majitel tiskárny J+H Jaromír Hink. Dalším hrajícím je výkonný ředitel EuroAgentur Hotels & Travel Josef Bára.