Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Partie s Alexejem Širovem

[24.02.2010 15:37:03]

V prosinci 2004 jsem sehrál partii s dnes dvacátým hráčem aktuálního světového pořadí s velmistrem Alexejem Širovem.
            Během svého pobytu v Česku navštívil velmistr Širov i Blanensko a symbolicky jsme si spolu na Bowlingu v Blansku zablicali .
            Před večeří došlo i na kuželky. A najednou se z veskrze úspěšného, a na úspěch zvyklého, velmistra stalo až mile nešťastné a zlobivé dítě. Bowling mu nešel, řezal do toho agresivně, střídal bídné kanály s maximálně jen průměrnými hody a stále nemohl pochopit a smířit se s jednoduchým faktem, že bowling mu zatím opravdu nejde.
            Posléze jsme si sedli k večeři, ale on byl nešťastný, nekomunikoval, v jídle se jen tak porýpával, díval se ukřivděně do ztracena a společenskou úroveň zachraňovala jeho půvabná manželka velmistryně Viktorie Cmilyte.
            Najednou se velmistr začal trošku bavit a ošívat se a já jsem již přesně věděl co přijde. Naše oči se setkaly a na nevyslovenou otázku „Zkusíme to ještě?“ ; jsem jen s úsměvem přikývl „Samozřejmě, jdeme na to“. Tak moc jsem v něm viděl sám sebe, svoji neustálou touhu cokoliv hrát a vyhrávat a snad ještě více naši mužskou ješitnost. (Mimochodem, myslím, že kdyby se v ní konal nějaký přebor tak bych bohudík snad nevyhrál, ale úplně poslední bych taky asi nebyl).
            Šli jsme tedy znovu házet a znovu to samozřejmě nešlo. S velmistryní jsme se na sebe podívali, usmáli se, rezignovaně pokrčili rameny a večer poznenáhlu skončil. 
            Závěr to byl rozpačitý, ale ne nešťastný, tak to mezi námi muži prostě někdy je.
            Když jsem o pár let později četl v šach infu vyprávění Genny Sosonka o „instinktu zabijáka“ nemohl jsem si na Alexeje Širova a jeho touhu „zabíjet“ nevzpomenout.

Vlastimil Chládek – Alexej Širov (4. 12. 2004)

 „Po roce jsem opět v hotelu Stará zbrojnice na pražské Kampě a opět se mohu zúčastnit mimořádné šachové události. Hraji v simultánce s velmistrem Širovem. Po loňském emotivním utkání s Viktorem Korčným předpokládám, že dnes to bude poklidné setkání s mladým sebevědomým mužem. A zase se mýlím. Přichází usměvavý sympaťák. Překvapení: hraje střídavě bílými i černými. Na první pohled z něho dýchá radost, že se setkává s lidmi, kteří mají rádi šachy. Teď není na jedné straně velmistr a na druhé straně amatér, kterého rychle vyřídí. Na pět hodin nám velmistr Širov dal pocit, že jsme jeho partneři při krásném šachovém představení. Omluvný úsměv při závěrečném tahu v naší partii byl jen tečkou za setkáním s člověkem, který mi svou lidskou velikostí učaroval. Jeho závěrečná věta „very good game“ byla jistě velmi velkorysá, ale na noční cestu zpět do Brna mi dala křídla.“