ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
[28.01.2010 19:21:19]
Za komunismu jsem měl docela obavy z příslušníků VB, měli neomezenou moc a mohli, z mého pohledu všechno.
Když jsme někdy okolo roku 1978 na čarodějnice pálili ve vatře rudé prapory a esenbáci nás vyhmátli, bylo to nepříjemné. Pamatuji si jak zběsile létali s baterkami okolo v lese a prapory hledali. Já jsem jen fascinovaně hleděl na žerdě dohořívající v ohni a snad i můj pohled napomáhal rychlejšímu hoření.
Přibližně někdy v roce 1992 mě zastavila na dálnici policie. Opět nepříjemné pocity, tíseň; Pane řidiči vystupte – rychlost – průkaz – peníze – bločky – podpisy. A najednou zcela nečekaně. Pane Chládku vy jste se sice provinil, ale dostal jste pokutu, tak teď buďte v pohodě, pěknou cestu a mějte hezký den. Ten neznámý policista mě neuvěřitelně pomohl. Viděl ve mně občana, partnera, někoho o koho je správné se starat, a ne nepřítele, kterému je nutno cosi dokázat, udolat ho a ponížit.
Hlavně kvůli němu jsem pozdější roky, ač on se to nikdy nedozvěděl, jezdil bezpečně a co nejvíc dodržoval předpisy. A přestal jsem se policie bát. Tíseň zmizela.
V tomto týdnu jsem onemocněl a jel jsem si pro léky. Policie mě zastavila, viděla jak jsem dopáchaný a na mrazu jsem si ještě musel dýchnout. Obě strany jsme vnímali absurdnost situace. Až v tu chvíli, v ten okamžik, jsem pochopil v čem nařízení, o dýchání při každé kontrole, pokulhává.
Státní policisté (státní!)jsou vzdělaní, školení, mají letité zkušenosti, mají fantazii, invenci a pokud je navíc ještě práce baví, tak dobře vědí co mají dělat, jak skutečně profesionálně pomáhat a chránit. Kde stačí se podívat, jen preventivně mrknout, koho raději zkontrolovat a na koho se naopak více či méně zaměřit. Myslím si, že dělat z policistů roboty, snižovat jejich kompetenci a omezovat jejich schopnost okamžité improvizace a přizpůsobení se situaci je celkově hloupé, takové klopotně upocené. Takovéhle natupělé příkazy nemohou policisty ani bavit ani inspirovat.
Já bych obdobný příkaz jako ředitel stavební společnosti nemohl nikdy z vlastní vůle udělat, zaměstnanců si vážím a jsem přesvědčen, že vědí co mají kdy a kde dělat ( a právě aby to věděli, tak na tom soustavně a intenzivně pracuji), a pokud se někdy dopustí chyby, tak pevně věřím, že jejich nespoutaná svoboda, fantazie a neztrácení cenného času přinese jindy a jinde mnohem větší úspěchy. A musím v tom pokračovat, v tom mrazivém dopoledni ( nedaleko louky plné andělů) jsem si to naplno uvědomil.
P.S (Zdá se mi, ale možná se mýlím, že policie se uspokojuje a ztrácí čas a energii s masou poměrně slušných řidičů, kteří se občas proviní, ale v podstatě jsou nevinní, neškodní. Energií by měli vrhnout na skutečné sígry a na rizikové skupiny.) Podivným se mi zdá i to, že lidé kteří jezdí, aniž by někdy vlastnili řidičský průkaz, se dopouštějí nikoliv trestného činu, ale jen přestupku. Rizikovým skupinám, jež takto jezdí jen říkáme: „Pojďte mezi nás do naší společnosti, nám ani nevadí, že jste malomocní a že se neléčíte. Pokud někoho z nás nakazíte tak Vás sice potrestáme, ale nemysleme hned na nejhorší. Jen pojďte tady máte vstupenku, my přimhouříme vobě voči, vždyť žijeme jen jednou ne? Tak vo co de?
P.P.S. … vidím, že jsem se rozepsal až do sedmdesátých let minulého století a navíc jsem před chvílí sledoval v našem pořadu „V šachu“ pana Modra a jeho medailonek o šachové hvězdě té doby velmistru Janu Smejkalovi.
Tehdy jsem s velmistrovým tatínkem panem Smejkalem hrával v Lanškrouně za jedno mužstvo. Třeba vás partie z té doby zaujme
16.02.2010 10:25:44 | mil
Trošku mi unikly tahy 23. až 27.
05.02.2010 13:05:09 | ancien
Vlastíku, čím jsem starší, tím víc dávám za pravdu některým lidovým příslovím. Jsou sice zjednodušující, ale pregnantní a vystihují často podstatu. Jedno z nich říká: podle sebe soudím tebe! Proto jsi mohl napsat ten článek o policajtech jako o chápajících, přiměřeně přísných a v podstatě "normálních" lidech. Protože sám máš schopnost empatie a předpokládáš u ostatních kromě profesionálního výkonu totéž.
Shodou okolností jsem těsně předtím četl blog člověka, kterého také zastavili při běžné kontrole. Ještě než ho pozdravili, tak v tom článku měl pro policisty jen snůšku velmi neurvalých nadávek a ponižujících přirovnání. Přitom se ten člověk prezentuje jako světaznalý žurnalista a politolog. Ovšem kromě toho je v mých očích docela zarputilý hlupák, protože tímto způsobem potom samozřejmě ovlivnil úroveň docela rutinní kontroly.
Můj vlastní příběh o polepšení řidiče: vezl jsem zcela náhodně (kdysi) do jedné městské části jejího starostu, měl jsem to při cestě. Na trati bývalé velké ceny jsem při debatě nesledoval tachometr a už to bylo. Za bývalým depem mě zastavila městská: "tak pane řidiči, víte kolik jste jel?" když mně to řekli, jen ve mně hrklo (to ještě ale nebyl bodový systém!) a už jsem hledal peněženku. Starosta to vzal s humorem a začal dovádět: "dejte ho na nucené práce - na veřejně prospěšné práce tady u nás". Skončilo to jenom napomenutím a musím říct, že od té doby tam rychlost přísně dodržuji. A to je na rozdíl od pokuty (kdy člověk zaplatí a tím je to vyřízené - žádná pokuty výchovný význam nemá) stav trvalý, protože vždycky, když tudy jedu, tak si na to a na správně výchovný postup policie, vzpomenu.
policajti jsou taky jenom lidi, ale sami jim musíme dát příležitost, aby mohli pomáhat a chránit. Kdo? No my, kteří to potřebujeme.
30.01.2010 17:17:39 | viliam
Policajtom som vždy povedal aj za bolševika MATE PRAVDU a oni boly radi že sa nemylia a hned zmekly . s pozdravom Vilo z Bratislavy