Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Souboj prezidenta Klause a k matu vedoucí varianty

[02.11.2009 12:24:21]

Příští víkend mě čeká atraktivní zápas mezi českými a slovenskými  podnikateli. Možná Vás zaujme jak jsem vnímal tento zápas před rokem.
Před úvodní partií zápasu Česko- Slovensko podnikatelů s názvem „Mat, pane řediteli“ jsem se s kamarádem procházel prosluněnými ulicemi Bratislavy a sbíral síly a soustředění na zápas.  Během krátkého toulání se, pití kávy a také vnímání přenádherných Slovenek jsem dospěl k názoru „Dnes bude míra úspěchu přímo úměrná míře rizika jež jsem schopen podstoupit“.
               Tato myšlenka mě prostoupila a neviděl jsem ji jako příliš složitou, neboť po předchozím týdnu ve světě financí si myslel, že jsem schopen podstoupit už úplně všechno.
  
1) e4 c6        2) d4 d5       3) e5 Sf5      4) g4 Sg6 ?        5) h4 h6       6) e6 fxe6       7)Sd3 Sf7        
 
8) Jf3 Jd7        9) g5 hxg5          10) Jxg5 e5       11) Jxf7 Kxf7    12) Dg4 e4        13) h5
 
Držel jsem se své vize  a zajímal mě jen soupeřův král. Hrál jsem, ale až příliš pomalu. Zamyslel jsem se třeba na půl minutky, ale z nějakých nepochopitelných důvodů mi na hodinách přibylo minut pět. Soupeř hrál sebejistě a rychle. Jaký rozdíl oproti mně.
 
13) – Jgf6       14) Dg6+ Kg8        15) Se2 De8        16)Dg5 g6         17) h6 Df7         18) Jc3 e6   
 
19) Se3   Sb4          20) 0-0-0 Sxc3          21) bxc3 Kh7           22) f3 Vhg8          23) Vdf1 De7        
 
24) fxe4 Da3+          25) Kd1 Jxe4         26) Vf7+ Kh8 (zbývala mi jedna minuta)         
 
27) Df4?? Vgf8       28) Sd3? Vxf7     29) Dxf7 Df8       30) Dxf8 Vxf8        31) Sxe4 dxe4       
 
a bílý překročil čas.
 
 
Takto podobně jsem prohrál i druhou partii a následně jsem odjel domů. Cítil jsem trpkost, nerad prohrávám, ale prostě soupeř byl lepší a i čas je hodnota, prostě je. Přesto jsem se trochu zvráceně; cítil jsem; těšil  na noční analýzu partie. Podvědomě jsem vnímal, že jsem nehrál špatně, že někde možná byl obrat, tah který jsem neviděl, který by vše otočil. Při nočním rozjímání nebylo težké ho objevit. Po oběti dámy 26) Sf4 bylo krásné a zároveň trochu masochistické sledovat následné čisté a k matu vedoucí varianty. (Např.: 26) – Vgd8   27) Se5+ Kg8   28) Vg7+ K8    29)Vxg6 Kh7+    30) Vg7+ Kh8   31) Vxg5 Kh7    32) Sd3 mat). Zároveň se mi vybavovaly myšlenky z mládí; tichý tah, přetížené pole, věž na sedmé řadě, matová síť, skladiště, mlýnek atd.( Hezké varianty skýtá i tah   27) Vxd7 )
 
Takřka stejné to bylo i s druhou partií, ale na to už opravdu nemám sílu.
 
 
A ještě na úplný závěr jedna glosa.
 
Když jsem žil v Československu za vlády komunistů, byly pravidelně volby. Byly tajné, přímé, svobodné a nevím co ještě. Všichni jsme volili komunisty a moc jsme o tom nepřemýšleli, prostě to tak bylo. Když je někdo nevolil, tak mu to bylo vysvětleno po dobrém či po zlém, samozřejmě spíš po velmi, velmi zlém.
Irové nezvolili Lisabon a porušili tím sladká podbízivá pravidla o jednotné za jeden provaz táhnoucí Evropě. Nejdřív jim bylo pohrozeno pak něco slíbeno, pozměnila se pravidla a kupodivu v dalším referendu už souhlasili.           
Ach bože jak je to povědomé, přesně o tom byl komunismus. Všichni jsme se měli jaksi dobře, žili si v izolovaném akváriu a byli si rovni. Tedy samozřejmě rovni v uvozovkách. Stejně tak si nedělám iluze o rovnosti v Evropě, ostatně už nám to ukázal francouzský prezident když v náznacích krize volal o přesun automobilových fabrik z Česka do Francie. A vlastně se mu ani moc nedivím, každý většinou v mezních stavech hájí svoji rodinu, obec, město či stát a asi je to i přirozené.           
Snad jsem chtěl jen říci, že nemám rád vynucené názory. A asi to mohlo být všechno i trochu jinak. Všichni samozřejmě toužíme po silné jednotné Evropě, ale tahle zbyrokratizovaná, zlenivělá, obtloustlá, všemi možnými předpisy, vyhláškami, doporučeními, a lisabonskou bichlí paralyzovaná skupina státu, tak to, alespoň podle mě, silná a jednotná Evropa není.           
Václav Klaus jí to taky elegantně ukázal. V takřka prohrané pozici našel krásnou strategii a svůj střet s tou nezdravou částí Evropy (Bruselem?) dovedl do,  roztomilé, minimálně remízy.
 
 

fotografie

zobrazeno(7416x) | příspevky(11x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

08.11.2009 22:34:10 | mbobby

Dobrý večer, velmi zajímavý blog, jsem tu dnes poprvé, ale jistě se vrátím:)

pro zajímavost, taky jsem začal trochu tvořit na blogu:)) třeba Vás to taky zaujme,

http://my.opera.com/mbobby/blog/

pěkný večer
Mbobby

06.11.2009 10:21:30 | Vlastimil Chládek

pro: Honza Binder

Domnívám se, že došlo k typickému omylu. Svoji glosu považuji za silně proevropskou.                                        Hezké odpoledne, Vlastimil Chládek.

05.11.2009 18:49:08 | Honza Binder

Pavel: Reagoval jsem k článku, kde se stejným způsobem naráží na proevropskou politiku.

05.11.2009 14:39:01 | Martin

Vlastíku, neznám detaily toho problému, obecně je jasné, že čím víc bude lokální problémy řešit úředník z centra, tím mnohem hůře. Nechci zde rozplétat, zdali je to věc ochrany svobody vyznání a světonázoru nebo spíše naopak věc ochrany tradičních základů evropské kultury před, globalizací sílícím, tlakem jiných, zde méně autentických hodnot. Prostě jsem přesvědčen, že do toho Italům nemají co mluvit. Dosud ten tlak, který likvidoval různé lokální kulturní odchylky, takovou tu příjemnou barevnou mnohost sice existoval v různých podobách také, ale teď už má rysy ouředního razítka a z toho mě mrazí.

05.11.2009 14:11:03 | Pavel

to Honza Binder: Asi jsi si spletl server. Hloupé urážky si nech jinam.

05.11.2009 10:54:38 | Vlastimil Chládek

Karle, vše nejlepší k svátku.

Viktore, dík za přání.

Martine, co říkáš na zákaz křížků na školách v Itálii??

04.11.2009 18:19:30 | Honza Binder

No jo, Francouzi byl vždy národ profesionálních nemakačenků (= čím víc času tráví stávkami, tím víc peněz stát a EU rozdávají), komentáře jejich fanatických prezidentů je stejně zbytečné poslouchat jako uražené výkřiky našeho senilního prezidenta, který se marně hlásil před rokem 1989 do partaje.

04.11.2009 09:51:02 | Pavel

Martine, řekl bych, že se nám obecně bude po svobodě stýskat. Svobodou plná devadesátá léta se (bohužel) hned tak nevrátí. A nejde jen o EU a Lisabon. Vezmi si USA - otisky prstů a snímky duhovky při vstupu do země (je příznačné, že s každým, kdo se chce volně pohybovat jednají jako s kriminálníkem, kterým se dříve brali otisky; spořádaný občan sedí doma, chodí do práce a do sboru a seká si před dřevěným domkem svůj kousek trávníku). Dále rozrůstající se všudypřítomnost kamer - bezpečnostních i dopravně-policejních (radarových). Nebo satelititní systém Echelon monitorující veškerou elektronickou komunikaci na světě. Nebo nový zákon, který ukládám telekomunikačním operátorům povinnost půl roku archivovat nahrávky všech telefonních hovorů (nejen tedy čísla - kdo komu volal, ale i nahrávky hovoru). Nebo si zkus založit firemní bankovní účet v dříve tak svobodné bankovní zemi Švýcarsku - bankéř tě bude vyslýchat, k čemu ten účel budeš využívat, kde a jak jsi získal peníze, které jsi tam chceš uložit. Nebo náběh na povinné očkování kvůli prasečí chřipce (obecně má lehčí průběh než normální chřipky, přestože dle hysterie kolem ní by to měla být nemoc srovnatelná s AIDS). Nebo celosvětové klimatické šílenství, které vede k rozhodování o tom, jaké žárovky smíš používat či na jak velkou plasmovou obrazovku se smíš dívat. Suma-sumárum: soukromí jako jedna z podstatný součástí svobody mizí. Svoboda je nejčastěji ořezávána v zájmu "bezpečnosti", která se stává nejvyšší hodnotou. Myslím, že je třeba hrát a bojovat proti tomuto trendu.

Na viděnou v Blavě!

04.11.2009 09:32:00 | Martin

Ahoj, Vlastíku, je to trefné přirovnání, ale uvidíme, zdali ta půlka pana prezidenta bude stačit...Lisabonem jsme samozřejmě ztratili kus svobody, až čas ukáže, jestli se nám bude stýskat. Těším se v pátek. Martin

03.11.2009 23:03:01 | Viktor Novotný

Tak ať to tentokrát vyjde!

03.11.2009 15:46:35 | Karel

Vlastiku,

ta partie je úžasná!  Rozumím Vašemu smutku ze zmeškené příležitosti obětovat dámu, také jsem párkrát po podobných partií (krásně vedené s jedním přehlídnutím, které zničilo umělecké dílo) celou noc nespal, pořád jsem měl před očima (ať už zavřenýma nebo otevřenýma) tu klíčovou pozici.

A mimochodem v životě tomu je přesně naopak, tam smutní býváme ze zmeškané příležitosti udržet dámu, alespoň do rána.

 

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox