ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
[02.11.2009 12:24:21]
08.11.2009 22:34:10 | mbobby
Dobrý večer, velmi zajímavý blog, jsem tu dnes poprvé, ale jistě se vrátím:)
pro zajímavost, taky jsem začal trochu tvořit na blogu:)) třeba Vás to taky zaujme,
http://my.opera.com/mbobby/blog/
pěkný večer
Mbobby
06.11.2009 10:21:30 | Vlastimil Chládek
pro: Honza Binder
Domnívám se, že došlo k typickému omylu. Svoji glosu považuji za silně proevropskou. Hezké odpoledne, Vlastimil Chládek.
05.11.2009 18:49:08 | Honza Binder
Pavel: Reagoval jsem k článku, kde se stejným způsobem naráží na proevropskou politiku.
05.11.2009 14:39:01 | Martin
Vlastíku, neznám detaily toho problému, obecně je jasné, že čím víc bude lokální problémy řešit úředník z centra, tím mnohem hůře. Nechci zde rozplétat, zdali je to věc ochrany svobody vyznání a světonázoru nebo spíše naopak věc ochrany tradičních základů evropské kultury před, globalizací sílícím, tlakem jiných, zde méně autentických hodnot. Prostě jsem přesvědčen, že do toho Italům nemají co mluvit. Dosud ten tlak, který likvidoval různé lokální kulturní odchylky, takovou tu příjemnou barevnou mnohost sice existoval v různých podobách také, ale teď už má rysy ouředního razítka a z toho mě mrazí.
05.11.2009 14:11:03 | Pavel
to Honza Binder: Asi jsi si spletl server. Hloupé urážky si nech jinam.
05.11.2009 10:54:38 | Vlastimil Chládek
Karle, vše nejlepší k svátku.
Viktore, dík za přání.
Martine, co říkáš na zákaz křížků na školách v Itálii??
04.11.2009 18:19:30 | Honza Binder
No jo, Francouzi byl vždy národ profesionálních nemakačenků (= čím víc času tráví stávkami, tím víc peněz stát a EU rozdávají), komentáře jejich fanatických prezidentů je stejně zbytečné poslouchat jako uražené výkřiky našeho senilního prezidenta, který se marně hlásil před rokem 1989 do partaje.
04.11.2009 09:51:02 | Pavel
Martine, řekl bych, že se nám obecně bude po svobodě stýskat. Svobodou plná devadesátá léta se (bohužel) hned tak nevrátí. A nejde jen o EU a Lisabon. Vezmi si USA - otisky prstů a snímky duhovky při vstupu do země (je příznačné, že s každým, kdo se chce volně pohybovat jednají jako s kriminálníkem, kterým se dříve brali otisky; spořádaný občan sedí doma, chodí do práce a do sboru a seká si před dřevěným domkem svůj kousek trávníku). Dále rozrůstající se všudypřítomnost kamer - bezpečnostních i dopravně-policejních (radarových). Nebo satelititní systém Echelon monitorující veškerou elektronickou komunikaci na světě. Nebo nový zákon, který ukládám telekomunikačním operátorům povinnost půl roku archivovat nahrávky všech telefonních hovorů (nejen tedy čísla - kdo komu volal, ale i nahrávky hovoru). Nebo si zkus založit firemní bankovní účet v dříve tak svobodné bankovní zemi Švýcarsku - bankéř tě bude vyslýchat, k čemu ten účel budeš využívat, kde a jak jsi získal peníze, které jsi tam chceš uložit. Nebo náběh na povinné očkování kvůli prasečí chřipce (obecně má lehčí průběh než normální chřipky, přestože dle hysterie kolem ní by to měla být nemoc srovnatelná s AIDS). Nebo celosvětové klimatické šílenství, které vede k rozhodování o tom, jaké žárovky smíš používat či na jak velkou plasmovou obrazovku se smíš dívat. Suma-sumárum: soukromí jako jedna z podstatný součástí svobody mizí. Svoboda je nejčastěji ořezávána v zájmu "bezpečnosti", která se stává nejvyšší hodnotou. Myslím, že je třeba hrát a bojovat proti tomuto trendu.
Na viděnou v Blavě!
04.11.2009 09:32:00 | Martin
Ahoj, Vlastíku, je to trefné přirovnání, ale uvidíme, zdali ta půlka pana prezidenta bude stačit...Lisabonem jsme samozřejmě ztratili kus svobody, až čas ukáže, jestli se nám bude stýskat. Těším se v pátek. Martin
03.11.2009 23:03:01 | Viktor Novotný
Tak ať to tentokrát vyjde!
03.11.2009 15:46:35 | Karel
Vlastiku,
ta partie je úžasná! Rozumím Vašemu smutku ze zmeškené příležitosti obětovat dámu, také jsem párkrát po podobných partií (krásně vedené s jedním přehlídnutím, které zničilo umělecké dílo) celou noc nespal, pořád jsem měl před očima (ať už zavřenýma nebo otevřenýma) tu klíčovou pozici.
A mimochodem v životě tomu je přesně naopak, tam smutní býváme ze zmeškané příležitosti udržet dámu, alespoň do rána.