ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
[02.12.2015 13:16:29]
Jednou týdně se snažím zajít do sauny. Dříve jsem navštěvoval lázně v Laa, ale v poslední době jsem si oblíbil nevelkou saunu, v městysi nedaleko Krasové. Její odpočívárna se nachází ve sklepení, kde stěny a strop nahrazuje klenba vytvořená z tisíců kamenů rozličných tvarů a velikostí. Unaven ze sauny si z pohodlí lehátka mozaiku kamenů vždy prohlédnu a následně mě oči zachycují tvary a podobizny v ní skryté. To co uvidím většinou koresponduje s náladou mé duše. Někdy příjemné figury a výjevy, jindy naopak smutné tváře či obludné příšery.
V tomto týdnu jsem tam taky ležel, nejprve si zkontroloval mně již známé a mnou oblíbené grafiky a potom hledal ty nové. Zároveň jsem kdesi ve svém podvědomí přemýšlel; chvíli o turecku a všech možných souvislostech, chvíli třeba i o tom, že jsem již dlouho nic nenapsal a i kvůli tomu si v klidu odpočívárny chvíli pohrával s myšlenkou – napsat blog o své mentální přípravě na různé životní situace a události.
Toto téma se mi ale zdálo moc intimní, nebyl jsem si jistý zda bych ho napsal stoprocentně upřímně tak jak to doopravdy s mojí mentální přípravou je; nijak jinak to na blogu nemá smysl. Smířil jsem se tedy s myšlenkou, že snad někdy později.
Náhle jsem si uvědomil, že již delší chvíli nejsem v pohodě, že mě něco ruší. Před svým zasněním se, jsem sice byl v klenuté místnosti sám, ale teď již zde hodnou chvíli cosi vykládá své tak o dvacet let mladší partnerce postarší urostlý Polák. Leželi na nejvzdálenějším lehátku ode mě, měl jsem pocit, že jsou na jednom z prvních rande, a že on se ji snaží balit. V rámci toho jí směsicí podivně znějící českopolštiny vypráví, jak se byl podívat na vzpěračské závody. Ona se ale domnívala, že tam skutečně závodil a neustále to obdivně komentovala. Ono je nakonec jedno o co šlo, ale bylo absolutně po klidu. Svými v kamenné klenbě zvučně znějícími a trochou alkoholu přibarvenými hlasy, mleli a mleli.
Bylo mi jasné, že budu muset zasáhnout a požádat je aby se chovali přiměřeně prostředí v němž se nachází. Ještě jsem ale na chvíli zavřel oči, zasnil se a pokusil se tím nepříjemnou situaci ještě o pár vteřinek oddálit.
Náhle jsem v přítmí pod vrcholem klenby zavnímal svým podvědomím jakýsi pohyb a šustot. Ze tmy vystupovalo tak dvacet velkých bělostných křídel, velmi připomínajících krásná ušlechtilá Křídla motýlí. V tu chvíli bylo nesmírně příjemné vnímat je a jejich pohyb. Po pár vteřinách ale mezi nimi náhle vznikl zmatek a chaos a ona se nervózním pohybem velmi rychle přemístila do vzdáleného kouta. Ve vyklizeném prostoru mezi klenbou a mnou jsem ucítil jiného tvora. Zavěšen v prostoru tam takřka nehybně stál černý stín, zámotek něčeho. Při větším soustředění jsem si uvědomoval hezky oblečeného manekýna. Hned v tu chvíli se mi vybavil fešácký čert z pohádky „Švanda dudák“ a hned vzápětí mi hlavou blesklo i jméno tohoto stínu – „Černý Fešák – Lišaj smrtihlav“. V jeho společnosti mi nebylo vůbec dobře. Moje myšlenky zamířily k nedalekým Motýlům, žádal jsem je o pomoc.
Oni se taky podívali mým směrem a já v jejich vyděšených očích četl, že oni už na všechno nestačí, že už jsou ze všeho unavení, že i my lidi se musíme snažit. Pomáhat si navzájem a někdy v jejich práci pomoci i jim našim Andělům.
Ležel jsem schoulený v lehátku, Černý Fešák kousek ode mě. Nechtělo se mi jen tak poslechnout své pocity a jednoduše odejít. Zůstal jsem tedy tam, sbíral síly a přemýšlel o všem možném. Po chvíli jsme si s překvapením uvědomil, že se toho čerta už nebojím, že je mi ukradený. Potěšilo mě to. Zvedl jsem se z lehátka, pozdravil zamilovanou dvojici, usmál se na ně a vrátil se zpátky na povrch, do Našeho světa.
Hezký advent a Vánoce
Vlastík.
29.01.2016 23:52:56 | kadet
Motýlky chytají snílci i rváči...
28.12.2015 18:27:29 | Michaela
To byla nádhera Vlastiku, překrásné čtení .
27.12.2015 17:29:27 | Stříbrná
Pěkné svátky vánoční pohodu a hlavně zdravi a štěstí celé rodině v roce 2016 přejí sousedi z Kubešové
14.12.2015 14:25:51 | Pavel Holub
Vlastíku , to mě dostalo moc krásné, snad jsi měl být spisovatel.Gratuluji.Pavel
09.12.2015 17:02:44 | Pavel
Vždy znovu a znovu mě překvapuje, jak se někteří lidé neumějí chovat, jak nerozumí dané situaci či místo a neznají či ignorují, co je slušné chování v daném prostoru a čase.
Nedávno jsem zažil, když při simultánce s velmistrem si rozumný vážný muž zcela bez ostychu začal při partii s někým telefonovat. Rušil nejenom velmistra, ale i hráče okolo a nenapadlo ho zvednout a jít se hovor vyřídit do předsálí.
A stejné je to v sauně. Podobně jako Vlastík těžce snáším, když v ní či v odpočívárně někdo nerespektuje klid a baví se s ostatními kumpány jako v hospodě u piva.
07.12.2015 17:47:55 | Pavel Zeman
Jsou místa, která se přímo nabízejí, aby se člověk zastavil a v klidu se nechal unéstdo prostoru kde vše již bylo.Mluvím sám ze sebou a vím, že nejsem blázen jen to příjemné a nejmilejší mě snad odpovídá co jsem v životě nebral docela vážně..To jsou ty chvíle v domácí sauně jsem sám a mohu si představovat co mě přijde na mysl a to jsou rodiče a maminka zvlášť protože již tu neíJe mě příjenmě v těchto situacích a nebo právě v tichu po adventní mši či koncertu.Tak Ti a všem přeji hodně pohodového klidu a vánoce. pavel
05.12.2015 16:30:35 | Luboš Š:
Zajímavý (jako vždy) příspěvek Anciena. Takový trošku sarkastický, ale nemyslím to ani trošku zle. Přesně v ten den, kdy vyšel blog Vlastíka, jsem četl v jednom časopise rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem. Byl na Islandě a mluvil tam s kameny. A nebyl sám, kdo s kameny mluvil. Odhaduju, že většina lidí si poťuká na čelo. A já chápu Duška, že si na čelo poťuká on:-). Pohodový zbytek roku a říkám všem, i sobě - zvolněme...
05.12.2015 07:02:54 | ancien
Dobrá sauna prokrví mozek a lidé schopní fantazie v malátném prostředí odpočívárny snadno podlehnou. V předvánočním čase naše duše (pokud ji máme) je blízko meditaci o dobru a zlu. Dokonce i po teplotě nad sto stupňů a rázném ochlazení, i v prostředí narušeném hlukem. Není divu, že v adventním čase přinášejí dobro andělé a zlo mocnosti pekelné. Zodpovědná a citlivá duše dospěje k nadhledu, k vyrovnání a k tomu, že andělům dobra musí v tomto světě pomoci. Doplnil bych tu představu ještě o Vlastíka jako Mikuláše, který rozdává dárky hodným (podle jeho úvahy) a na ty zlé posílá čerta s uhlím. Všem trpělivým čtenářům přeji hodně štěstí, pevné vztahy, dobré přátele a Vlastíkovi dost fantazie k tomu, aby si představil výsledek bowlingové bitvy na Bílé hoře.
04.12.2015 13:30:54 | Ladík
Pěkné čtení, takové předvánoční pohlazení po duši, jen to turecko do vyprávění vůbec nezapadá. To jsou extra prolhaní lumpové a ještě se tváří jako kamoši. Pěkný den Ladík
Černý Fešák