31.12.2013 19:17:27 | Jaroslav Hájek

Zdravím Vlastíka  z Chrudimi a děkuji za moc krásné čtení i partie. Doufám, že Ti ten opimismus ještě dlouho vydrží. V příštím roce 2014 přeji hodně dobrých nápadů v práci, u šachovnice i při psaní. Jeden z Tvých nápadů se hodil i pro moji šachovou hru - zatímco loni touto dobou jsem měl na kontě 5 remíz za družstva, letos mám 5/5. Těším se 11. 1. 2014 do Blanska.

30.12.2013 16:12:44 | Franta Reitschmied

Pane řediteli,při pozvání na povánoční vycházku jsem netušil jaký krásný zážitek se svou ženou a psem prožijeme A to nejenom z pohledu na překrásnou přírodu Moravského krasu, ale i  z poznání nových přátel. Vaše otevřené srdca a dlaň más však ohromila nevjíce. Ještě jednou děkujeme a přejeme Vám i Vaší rodině to nejlepší v příštím roce. Manželé Reitschmiedovi + Max

22.12.2013 21:16:34 | jirka haltmar

 Ahoj Vlastíku,zdravíme Tě se Světlanou poslední adventní neděli.Posílal jsem i písemný pozdrav do Krasové,ale nevím,jak bude pošta stíhat...

Ještě jednou díky za pozvání na zimní vycházku,ale letos se bohužel neuvidíme pro mou pracovní zaneprázděnost na rychlé -záchrance- kterou nemám komu předat..jsme v personálním oslabení,jeden kolega si při sportu poranil Ach.šlachu...

Takže Ti přejeme HODNĚ ZDRAVÍ,STÁLE PŘEVAHU OPTIMISMU A STÁLE DOBRÉ TAHY NEJEN V ŠACHU!

Zdravíme Světlana a Jirka Haltmarovi,Letohrad.

21.12.2013 08:27:35 |

Celý rok sledujeme Váš blog a těšíme se co nového napíšete  a proto přejeme příjemné prožití vánočních svátků a hodně štěstí v novém roce celé rodině přejí sousedi Stříbrní

18.12.2013 16:14:08 | Pavel Zeman

 Nemohu jinak než s článkem v úvodu v plném rozsahu souhlasit.Stáří není patent na rozum,ale celoživotní skušenosti se s věkem vybrušují jako diamant .Při patřičné soudnosti je potom tento stav uznávám tvrdím alespoň podle sebe.

Využívám tohoto prostoru a dovolím si popřát spokojené vánoční svátky,hodně zdraví do nového roku 2014 a neskutečného množství dobré nálady.Až se naučím hrát šachy napíši k článku. Děkuji Pavel 

10.12.2013 20:29:44 | jahoda

Také přeji hezký den pane Chládku, děkuji za odpověď

10.12.2013 09:50:40 | Jaroslávek

 Pane Anciene: moc pěkný příspěvek.

09.12.2013 13:00:54 | Vlastík

Hezký den pane Jahodo, ty moje pocity pramenily hlavně z okamžiku, kdy se pan velmistr, při cestě od pana Navrátila ke mně, zastavil u šachovnice pana Matochy. Figury tam již stály v základním postavení a pan velmistr se k nim naklonil a vteřinku dvě přemýšlel..... A máte pravdu, jakmile hrál jen u jedné šachovnice, byl k nezastavení.

08.12.2013 17:00:03 | ZDENATORMAN

Vlastík zase dokázal, že simultánky proti velmistrům umí a porazit tak velkého hráče, jako je legendární GM Pal BENKO je další ukázkou. Připojuji se tak jako ostatní přátelé ke gratulaci a samozřejmě k velmi pěknému výkonu, který Vlastík v zápase předvedl. Z pozice šachového laika se podle mě partie začala lámat kolem 15. tahu, kdy bílý dobrovolně vyměnil věž a připustil černému obsadit ,,b" linku. Následovalo obranné Jd1 a pak přišel tah černého Jg4!, který se mě velmi moc líbí. Tento tah je stejně tak silný, tak jako Jxc4 s následným Sb5. Dokonce bych řekl z mého pohledu ještě efektivnější. V tahu je skryta hrozba, která přišla v partii a kterou Vlastík překrásně zahrál a těžkou partii dokázal vyhrát.

Rozhodně Vlastík neřekl své poslední slovo a už se těším na další simultánky s velmistry - jedním z nich by mohl být také i letošní mistr světa GM Magnus Carlsen z Norska.

Přeji všem krásné prožití vánočních svátků.

08.12.2013 10:14:36 | jahoda

Hezká partie a článek, jako divák bych doplnil, že v závěru velmistru Benkö docházel především čas, sil měl ještě dost, jak se ostatně přesvědčil pan Navrátil v závěrečné blicce. Dal jsem na rajče pár fotek, ale fotím bez blesku a moc světla tam nebylo, tak se omlouvám za kvalitu

http://ladaja.rajce.net/20131130-Podebrady-Snezenky-a-Machri-simultanka

07.12.2013 08:24:37 | Vlastík

Jiří Navrátil. Ahoj Jirko, dík za příspěvek. Měl jsem trošku obavy z Tvé reakce. Máš můj respekt. Hezkou sobotu. Vlastík 

06.12.2013 21:48:58 | Jiří Navrátil

Vlastík hrál moc pěkně a po zásluze vyhrál. On na velmistry tak nějak umí. A píše krásné články. Také velmi dobře vystihl co se událo v mé partii. Ze zahájení jsem vyšel se znatelně lepší pozicí, což mě pobídlo k  agresivní hře. A ano, touha po vítězství naprosto pohltila. Obětoval jsem kvalitu za větší aktivitu a dostal pana velmistra do časové tísně. Jenže jak mi po partii potvrdila počítačová analýza, pan velmistr pak už hrál pro mě neuvěřitelně přesně a nedal mi přes obostraně velkou časovou tíseň sebemenší šanci. Však také jeho výkon doprovodil po zásluze nadšený potlesk diváků.

06.12.2013 21:22:55 | martin h

Taktéž se připojuji s gratulací k velmi pěkné výhře, která byla sehrána v typickém Vlastíkově stylu(jezdec - chřestýš, indický střelec atd.). Je vidět, že jeho ligová forma ze začátku soutěže není náhodná. Takovou hrou je nebezpečný každému.

06.12.2013 18:28:16 | Vlastík

 Pane Navaro, děkuji za hezká slova. Vaše závěrečná věta v příspěvku je velmi pravdivá.

Luboši, ty obrázky jsou eventuální ilustrace k příběhu. Autor je poslal přímo Bolkovi. Definitivně k příběhu je ale mohu dát až v pondělí. Je fajn, že tě tedy zaujaly, zkusím to urychlit.

(V Krasu jsou již zasněžené smrky - Homunkulus)      Vlastík

06.12.2013 16:44:40 | Luboš

S tou přímkou a úsečkou to Vlastík napsal výstižně... Blahopřeju k cennému skalpu a vůbec k možnosti si s touto legendou zahrát! Velmi mě zaujaly obrázky na konci článku. Můžeš k nim Vlastíku sdělit něco bližšího? Pan Ancien napsal nádherný příspěvek! Jednička s hvězdičkou! Pohodový předvánoční čas všem...

06.12.2013 13:10:53 | VH

Re David: Na prednáške GM Benka sme mali zážitok aj z prekladu - nestáva sa často, žeby prekladal GM Vašej úrovne. Len som ľutoval, že neviem po maďarsky, lebo som mal chuť navrhnúť prednášku v rodnej maďarčine s prekladom do slovenčiny.

A plne sa podpisujem pod slová vďaky Pavlovi Matochovi!

06.12.2013 12:38:12 | Homunkulus

Mě potkala ta únava ze zimy a to očekávání jara už po pětatřicítce. Pokouším se od té doby vrátit se k radosti ze zimy; pracně to jde, všemi těmi návraty do dětství, malými radostmi - zamžené okno, stopy ve sněhu, sýkorka na krmítku, teplo pod peřinou.

06.12.2013 12:34:28 | Jirka Majer

Pane anciene, ten závěr nemá chybu! :-)) Díky.

06.12.2013 11:02:37 | ancien

Možná, že šachy jsou jeden z dobrých prostředků jak duševní stáří a mentální ochablost oddálit. Nápady stárnoucího muže, který šachy nehraje, potom mohou vypadat následovně:

(omlouvám se za příspěvek, který je hodně delší, než má být dobrý blog).       

Sedmdesátka na krku – to už vypadá hodně smutně. Jenomže nemůžu se tvářit překvapeně, nespadla zničehonic z doposud bezstarostného času. Už nějakou dobu jsou dny, kdy jsem hodně starý. Zatím to bylo jen ojediněle, teď už se houfují za sebou a je jich čím dál víc. Zatím bez vážnějších zdravotních potíží, ale přece jen přinášejí zklamání i tam, kde jsem je nečekal.

    Doufal jsem, že začínající nedoslýchavost přinese s sebou i očekávanou výhodu: konečně budu obklopen tichem – tak vzácným v této době. Je to naopak, místo ticha slyším stálé šumění, jakoby unikal z potrubí plyn, nebo voda. A to i v noci…

    Krátkozrakost se snadno napraví brýlemi, nosím je skoro celý život, ale přece jen jsem se těšil, že na stáří se oční čočky mění tak, že u krátkozrakých jejich vada zmizí (no a z normálních se stanou dalekozrací). Nezmizela, naopak přibyly ještě jedny brýle: k těm do dálky ještě na blízko.

    Starci rádi píší vzpomínky, protože jejich paměť vyplavuje dětské a dávné zážitky v živé podobě, zatímco je utlumena paměť na děje zcela nedávné. Zatím nic takového, asi jsem v mezistadiu: dětství v temnotách a zamyšleně bloumám po bytě, abych marně vzpomínal kam jsem dal klíče nebo blok se seznamem potravin, které musím nakoupit (i když to vypadá, že přemýšlím o smyslu života).

    Nevím kteří geronti vsugerovali lidstvu, že stáří přináší moudrost. Zatím mně (a moje vrstevníky) napadají jenom banality: večer bude tma. Když nebude pršet, nezmoknem. Pracuj, a radost přijde sama!

    Dřív to bylo jednoduché: vlastně každá potíž byla dočasná! Teď už se každým lupnutím kloubu, píchnutím v boku, zachvěním ruky skrývá úporná nejistota: je to jen momentální, nebo už je to napořád?

    Dlouhodobá lákavá představa: děda si užívá stáří: u krbu, u nohou věrný pes, v jedné ruce cigareta s egyptským tabákem, v druhé bílé, pozdní sběr z Pavlova, z gramofonu unaveně skřehotá Leonard Cohen…kdepak, po víně pálí žáha, cigareta, i když desítky let dráždivě voněla teď smrdí a psa odmítá manželka: kdo s ním bude chodit ven až umřeš? (A to už léta protestuje proti výsadbě vysokokmenů: “ Kdo tam poleze pro jablka, když tady už nebudeš?“)   

Aspoň, že ta hudba zůstává.

    Na zahradě jsem nenápadně vypěstoval konopí. Množství menší než malé. Sklidil a podle návodu naložil do bílého rumu a rozpustil v čokoládě. Pravidelně užívám a čekám na účinky.

Toužebný únik do světa svůdné fantazie? Probuzená nová citlivost? Zastavený pojem času?

Ale kdepak: nic. Nic, jen hlava trochu pobolívá.

    A tak zkoumám internet, už vím co je to celostní medicína, jak všechno souvisí se vším. Špatná a porušená mikroflora v zažívacím orgánu s červeným nosem a zánětem spojivek. Studené nohy s rozostřeným viděním při nachlazení.   

    V tomto věku myslet na smrt je docela přirozené, nebo spíš příhodné. Již zmíněný Leonard Cohen tvrdí, že je důležité dbát na důstojnost a „krásu“. Michel de Montaigne myslí na smrt i při svém poutním putování a dává si takovéto podmínky:   „ Chci být pokaždé ubytován v místě, jež by mi odpovídalo a příslušelo, nehlučném, čistém, nezakouřeném a nezadušeném.“ Má na to jednoduché vysvětlení, které by mně nenapadlo: kdyby tady náhodou umřel, tak: „ chci ze sebe všechnu ostatní potíž setřást, abych mohl případně čelit (smrti) samojediné, vždyť mi dá jistě dost a dost námahy samo umírání, natož abych se trápil ještě jinak ...“ (například nedobrým jídlem nebo štěnicemi v posteli.)

    Každé dva roky mně rodinný lékař zjišťuje schopnost řídit motorové vozidlo tím, že mně otáčí hlavou na obě strany až do možné úvrati. Docela je spokojený a tak můžu řídit dál. Tak za 12 až 14 roků bych si svůj konec představoval takto: vyběhnu nezadýchán do ordinace ve třetím patře, milý pan doktor něžně ale pevně uchopí mou vrásčitou hlavu a nezůstane s otáčivým pohybem na úvrati, ale jen trochu šklubne ještě dál…

06.12.2013 10:46:18 | David Navara

 Vážený pane Chládku, děkuji Vám za krásný blog. Blahopřeji Vám k výhře nad legendou a dodávám, že Vaše internetová partie se mi velmi líbila. (Možná i proto, že já si v klasických turnajích nemohu dovolit hrát podobně.) Velmistr Benkö je navzdory svému věku velmi vitální a ukazoval nám tady řadu zajímavých trojtažek a dalších úloh ve tvaru písmen, číslic a vánočního stromku. Bez iniciativy a organizačního úsilí Pavla Matochy bych se s velmistrem Benköm ani s řadou dalších legend nejspíše nikdy nesetkal.