Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Nedělní antidepresivum

[05.02.2013 10:06:44]

Šachová soutěž Perfekt game (2) finišuje nezadržitelně ke svému závěru (pravidla viz blog Přístupy ze dne 18.10.2012). Kromě pražské přeborové skupiny (ta zahájila později – v lednu) je průběžný stav následující.  Z původních cca 2200 hráčů vyšších mistrovských soutěží mají šanci na získání hlavní ceny 20.000,-Kč tito pánové

Pavel Čech (3/3), 2376, Extraliga, ŠK Zikuda Turnov

Jaroslav Česal (6/6), 2199, 1.liga západ, ŠK Holdia DP Praha B

Vojtěch straka (8/8), 2285, 2.liga C, ŠK OAZA Praha

Lubomír Bukáček (5/5), 2043, Krajský přebor Vysočina, TJ Žďár nad Sázavou

Tomáš Fojtík (5/5), 2043, Jihomoravský krajský přebor, ŠK Garde Lipovec

Pavel Jirásek (6/6), 2295, Královohradecký krajský přebor, ŠK Lípa

Luboš Jedlička (6/6), 2178, Královohradecký krajský přebor, ŠK Lípa A

Jaroslav Šmíd (5/5), 2009, Královohradecký krajský přebor, ŠK Lípa A

Jiří Jína (5/5), 2148, Liberecký krajský přebor, 1.Novoborský ŠK C             

     Pokud by v této sezóně nakonec hlavní cenu nikdo nezískal (pomalu se už ale třesu, že někomu to skutečně vyjde :)), tak první Šachista v pořadí má možnost získat 5.000,-Kč odměnou za skvělý a mimořádný výkon. V každém případě prvních pět hráčů v pořadí získá pěknou věcnou cenu.

     Kupodivu i já jsem do soutěže Perfekt game svým způsobem zasáhl. Aniž bych to totiž před zápasem tušil, utkal jsem se s hráčem, jenž v tu chvíli měl čtyři ze čtyř a byl tedy ještě také ve hře. Jednalo se o zápas Lipovec – Ořechov. Obě mužstva bojují o postupy do druhé ligy, takže zápas to byl přetěžký. Potvrzuje to i fakt, že na první šachovnici zkřížili šachové zbraně mezinárodní mistři Pavel David a Vojta Plát. Po velikém boji jsme nakonec zvítězili, naše šance na postup tak stále žije. Partii s panem Páralem z Ořechova uvádím o něco dále.             

      V následujícím šestém kole jsme se utkali s mužstvem z Tetčic. Já jsem hrál s Josefem Dirgasem. Velmi mě na mém mladém soupeři zaujala bojovnost a odhodlání, s kterým k partii přistupoval. Moji nabídku remízy někdy okolo patnáctého tahu kultivovaně, ale bez jakéhokoliv přemýšlení, odmítl a dřel a dřel. Nakonec jsem mu byl ale vděčný, protože bez jeho odmítnutí by tato zajímavá partie nevznikla. Byl jsem v ní na pokraji prohry, ale i výhry, dopustil jsem se řady chyb a omylů, minul jsem nádherné tahy. Ale i jen to, že jsem jim byl poměrně blízko, že v mé partii tyto možnosti vůbec vznikly, mě při pozdně nedělní několikahodinové analýze (bez počítače) nadchlo. A vlastně až teď se dostávám k názvu dnešního blogu – Nedělní antidepresivum.

     V uplynulém týdnu po partii s panem Dirgasem, jsem absolvoval mnoho jednání. Ta v první polovině týdne jsem zvládal bez problému, měl jsem pocit, že si po Brně a Jižní Moravě jen tak létám a že neexistuje snad nic „na celém světě“ co bych nevyřešil. V druhé polovině už to bylo diametrálně odlišné, tedy takové spíše normální. V té první polovině týdne jsem podvědomě tušil, co je hlavní příčinou mé euforie a co mi dává křídla. Byla to KRÁSA ŠACHOVÉ PARTIE a i možnost být při tom.

     Získaná lehkost sice po pár dnech vyprchala, ale bylo to úžasné. Říkal jsem si, že by bylo docela efektivní a pro Dopravní stavby snad i finančně zajímavé, kdybych takhle vyhrával dál a dál. Ale takhle jednoduše to nejde. Ten pocit se nedá koupit a ani žádnou pilulkou, a ani nějak jinak, (třeba šikovnými spolupracovníky J) to nejde zařídit. Člověk asi musí být někdy i hodně nešťastný, někdy něco prohrát, aby se zase jindy dokázal tak velmi radovat, tak skvěle se do života inspirovat.

Dirgas Josef 2015 Tetčice – Chládek Vlastimil 2080 Lipovec,

Šesté kolo Jihomoravského KP I.

1.d4 Jf6 2. Jf3 g6 3.c4 c5 4.d5 b5 5.cxb5 a6 6.bxa6 Sxa6 7.Jc3 d6 8.e4 Sxf1 9.Kxf1 Sg7 10.g3 0-0 11.Kg2 Jdb7 12.Vab1 Da5 13.a3 Vfb8 14.Dc2 Jg4 (partie se pomalu přesouvá ze zahájení do střední hry. Oba dva asi neděláme ty nejlepší tahy, ale to souvisí s našimi reálnými šachovými schopnostmi)  15.Ja2 Vbc8 16.De2 Vab8 17.b4 Da4 18.Jd2 Jge5

(Zde jsem vnímal, že kdybych jenom tak nějak ustoupil, tak ty šachy vlastně ani nemusím hrát. Po f4 jezdec nemá nohy, ale „propočítal“ jsem si manévr Dc2 případně Dc2 – d3 (omlouvám se průměrným a silnějším hráčům za možná naivní či nesprávné poznámky, ale stojím si za nimi, tak nějak jsem to v reálu prožíval )) 19.Jb3 c4 20.Jc3 Da7? (den před partií jsem viděl  souboj Aronjana s Anandem  na TATA STEEL, při analýze mé parte mě zlobilo, že jsem tedy neviděl  Da8 a tím i krásnou diagonálu a8 h1) 21.Ja5 Jb6 22.Se3 Dd7 23.Sd4 e6 24.f4  Jd3 (na b6 dřímá chřestýš, ale toto je doslova a do písmene Trojský kůň. Viditelný, zranitelný, ale při polevení pozornosti obránců Tróje, kdo ví?)
25.Sxg7 Kxg7 23.De3 exd5  27.exd5 Df5 28.Dd4+ f6 29.Jc6

(Někdy v roce 1974 při zápasu Kunvald Letohrad hrál můj bratr Václav s panem Tobiškou. Pan Tobiška byl policista, při tom zápase byl v uniformě a s pistolí za opaskem z něho šel opravdu respekt. Václav tehdy dal koněm vidličku na dámu a krále, pan Tobiška ho pěšcem sebral, ale druhý kůň dílo zkázy dokonal. Tenhle motiv ve mně dlouho zůstal, přál jsem si dlouhé roky ho někde zopakovat. Musím přiznat, že na bratrův motiv  jsem si  někde v této pozici i vzpomněl, ale bohužel to bylo tak asi všechno. Jenom jsem ještě vnímal, že možná jednou přijde Chřestýší výpad na d5 (blog ze dne 15. 11. 2012) Chřestýš měl ale přijít na řadu už teď hned!!)  29…Vb7? ( 29…J6xd5!!  30.Jxb8 J5xf4  31.gxJ4 Dg4+  32. Kf1 Df3+  33.Kg1 Jxf4   bílý by to takhle asi nezahrál, ale už jen existence takovéto varianty je pro mě úžasná) 30.a4 Jxd5 31. Jxd5 Vxc6 32.a5

(nyní mělo přijít 32….c3 a bílý má asi jedinou variantu 33.Je3 Db5  34Jd5 c2 35.Dxf6 a věčný šach. Po případném 33.Jxc3 Vxc3 se černý už jen kochá) 32…Vc8 33.a6 (po provedení tahu a přidání půlminutové bonifikace měl bílý na hodinách 35 vteřin, nenapadlo mě, že bych ho mohl trumfnout. Najednou jsem se ale ničeho nemohl dopočítat, ubíhající vteřiny paralyzovaly můj mozek a tak jsem v poslední chvíli zahrál 33….Ve8, na hodinách mi zůstaly 2, respektive po bonifikaci 32 vteřin a tak to šlo dál až do časové kontroly) 33….Ve8

(soupeř mi naštěstí uvěřil, nechtěl přijít o vítězství nějakým náhodným matem či věčným šachem, nevzal tedy věž a tím mi dal šanci) 34.Dxf6+ (nyní při uvědomění si výměn na f6 a dobrání věž na b7 jsem se chtěl neodkladně vzdát, pak jsem ale něco uviděl a tak jsem ještě zatáhl) 34….Dxf6 35.Jxf6 Kxf6 (35….Ve2+ toto nedokáži zodpovědně vyhodnotit) 36axb7 Vb8 (a najednou to není tak zlé) 37.Kf3 Vxb7 38.b5 d5 39. Ke3 Ke6 40.Kd4 Kd6 41.Vhd1 Jc5  42.Vb4 Jb3+ 43.Kc3 Kc5 44.b6

 (Zde jsem byl konečně i já na pokraji výhry, ale tah Jc1 mě vůbec nenapadl, to až doma. Analýza této pozice, zvláště souhra černých figur, působnost jezdce a impotentnost  bílých věží, to všechno mě doslova nadchlo)  44….Ja5? 45.Vxd5 Kxd5 46.Vb5+ Ke4 47.Vxa5 Vxb6  48.Va7 h5 49.Va5 Vc6 50.Vg5 h4 51.gxh4 Kxf4 52.h3 Ke4 53.h5 gxh5 54.Vxh5 Kf4  a po pěti hodinách a při skoro holých králích asi spravedlivá remíza.

   Takhle nějak, na naší úrovni, by se asi šachy měly hrát, pro Radost. Tak zase někdy příště.

                                                                           Vlastík

P.S.: Pro pořádek ještě uvádím partii s panem Páralem. Při partii mě docela uspokojoval můj 15. a 19. tah.

Chládek - Páral

1.e4 g6  2.h4 e5 3.h5 Df6 4.Jc3 Sc5 5.Jf3 Je7 6.Sc4 g5? 7.d3? (7.d4!!+-!)  7…h6  8.De2 d6  9.Se3 Sg4 10.Jb5 Ja6 11.Sxc5 Sxf3 12.gxf3 dxc5 13.De3 Jc6 14.c3 0-0-0  15.Ke2 Vd7 16 Ja3 Ja5 17.Sb5 V7d8 18.Vhd1 Db6 19.Vab1 Jab8 20.b4 cxb4  21.Vxb4 J8c6 22.Sxc6 Dxe3 23.fxe3 Jxc6 24.Vb5 V8d7 25.Jc4 f6 26.d4 Vhd8 27.Vdb1 b6 28.a4 a6 29.Vb2 Vdf8 30.d5 Ja7

31.Vxb6 1:0