Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

O podzemní vodě

[30.08.2012 14:50:06]

     (Mimochodem, omlouvám se, že teď nepíši o šachu, sice si přehrávám nádherné partie z olympiády, ale přece jen „Je léto“. Ještě taky vydýchávám Sýpku, a třeba někoho zaujme několik postřehů o podzemní vodě, v souvislosti s obrázky pod textem.)

     Někdy v půli projektu Sýpky jsem zašel za svojí oblíbenou kartářkou. Její rady, ale nevnímám jako dogma, spíše jako upozornění. Mimo  jiné jsem se jí i na projekt Sýpky zeptal. Nic o něm nemohla vědět, ale po rozložení karet mi řekla jen jednu jedinou negativní zprávu; „Dávejte pozor na vodu“. Dodnes vidím ten zdvižený ukazováček a dodnes do mě vnáší neklid.

Takřka souvislá hladina podzemní vody ve sklepeních Sýpky byla i pro stavitele a projektanty největší noční můrou při zahájení  rekonstrukčních prací v létě roku 2011.
Možnost, že by ustálená hladina vody ve sklepeních byla skutečnou trvalou hladinou podzemní vody, jsem nepovažoval za reálnou. Tento zamítavý předpoklad se opíral o niveletu hladiny vody jezírka, v přilehlém zámeckém parku. (rozdíl obou porovnávaných hladin činí cca 2m).
Mnohokrát jsem o původu vody v podzemí přemýšlel a napadaly mě hlavně tyto varianty a příčiny; (viz obr. 1 a obr. 2)

1. Tlaková voda pronikající ze studny (S1) před budovou.            
              V tom případě by se samozřejmě jednalo o artézskou studnu.

2. Jakási vodní kapsa vytvořená konfigurací skalního podloží Sýpky.
       Tato kapsa, neustále shromažďující povrchovou vodu z okolí, by tak byla  zásobárnou vody pro sklepení Sýpky a to vysoko nad skutečnou hladinou  podzemní vody.

3. Narušené hydrogeologické poměry v okolí Sýpky.
           Myslím tím hlavně stavební činnost v období cca 1950 – 1990, (panelová výstavba a její infrastruktura), respektive neřešení jejich hydrogeologických souvislostí s okolím.

4. Netypickou vodotečí dotující povrchovou vodou sklepení Sýpky, by mohlo být i štěrkové lože přilehlé komunikace.
    Tato varianta sice mohla nastat jen ojediněle, jen při přívalových průtržích mračen, ale s o to více nečekaným a devastujícím účinkem.

5. Při sanačních pracech na terase před hlavním vchodem jsem s úžasem, alespoň pro mě, zjistil překvapující fakt o „mazanosti stromů“.
    Z několikametrové hlubiny přilehlého zámeckého parku prorostly, při své honbě za vodou, kořeny stromů skrz stoletou kamennou klenbu a to až těsně pod povrch terasy. Po odkrytí asfaltové slupky jsme v naprosto nečekaných místech objevili, jak moje paže tlusté kořeny, toužící po vodě. Je možné, že při deštích voda pronikala popraskaným asfaltem a následně rozrušeným zdivem až do sklepení Sýpky. Zde se jako neidentifikovaná hromadila a spolupodílela se na procesu všeobecné zkázy.

6. Na začátku stavby jsme objevili v přilehlém zámeckém parku víko skruže.
   Po jejím nadzvednutí jsme spatřili, zhruba jeden metr od povrchu, hladinu vody, ale špinavou a nevábnou. Víko jsme dali zpátky a v návalu jiných, akutních stavebních problémů jsem skruž a její obsah vypustil na čas z hlavy…
 

Dodnes nedokáži odhadnout přesnou příčinu tehdejšího havarijního stavu. Možná šlo o jakousi kombinaci těch výše uvedených, možná i opříčinu jinou, dosud bohužel, neidentifikovanou.

Řešení (velmi zjednodušeně)

Studnu S1 a jezírko v zámeckém parku jsme využili jako jeden ze základních kamenů odvodnění Sýpky. Podařilo se nám kdesi sehnat firmu, jež by ve stoupání cca 5% a hloubce cca 1,5 m pod podlahou sklepení provedla vrt od zmiňovaného jezírka směrem ke studni S1. Hladina vody ve studni by tím klesla a již nezaplavovala sklepení Sýpky. Přijel starý pan inženýr, několik hodin chodil okolo Sýpky, měřil a přemýšlel. Potom pustil ze startovací jámy u jezírka Stroj. Bylo to neuvěřitelné, ale po  několika hodinách se Stroj přesně trefil do cca 50 m vzdálené studny, navíc schované za budovou Sýpky. Zinkasoval peníze (mimochodem zlomek částky nabízené renomovanými certifikovanými firmami) a odjel. Čistá práce! Do jím provedeného základního odvodňovacího vrtu jsme zaústili příčný systém drenáží, provedených v celém půdorysu sklepení…

 …Po půl roce, zhruba měsíc před dokončením stavby, jsme se vrátili i k odkládanému problému skruže v přilehlém parku. Mezitím jsem od pamětníků zjistil, že by se vlastně mělo jednat o jakousi kobku o rozměrech 2m x 2m x 2m. Kdysi dávno sloužila k dopravě ledu, dnes už neexistující šikmou šachtou, do sklepení Sýpky, do úrovně cca 5 metrů pod povrchem. Led se tehdy, v 17 a 18 století, používal k chlazení mléka. Samotná kobka pokračovala šachtou o rozměru metr na metr až do hloubky cca 6m. Tam se do ní následně zpět vsakovala voda z rozpouštějícího se ledu ve sklepení.
     Později ve dvacátém století se do kobky a šachty vsakovala a tam hromadila už jen voda povrchová, srážková. Bývalo tam i čerpadlo, ale časem bez náhrady zmizelo (asi krádež). Proto ta nevábná zapáchající břečka ve skruži, a možná i proto ta strašlivá vlhkost v přilehlém sklepení a nepříjemný zápach ze zdí. Nikdo to ale neřešil, nikoho to moc nezajímalo. Byla to taková divná doba. Všechno patřilo všem a zároveň nikomu.
     Ale obojí, vlhkosti i zápach v těchto místech, jakoby po zahájení stavebních prací pozmizelo.
     Předpokládal jsem, že tekutinu budeme muset vyčerpat a následně se rozmyslet co dál. Po otevření víka jsem však leknutím odskočil.

Skutečně se objevila kobka i šachta, ale obě byly zcela nečekaně absolutně prázdné. Sestoupil jsem dovnitř a na samém dně mě čekal další neuvěřitelný fakt. Napůl v zemi, napůl na povrchu jsem objevil novou novodurovou trubku! Ten starý pan inženýr svým vrtem trefil naprosto nevědomě, náhodně a nečekaně a s neuvěřitelným štěstím pro mě a celou stavbu, přesný spodek staré šachty. Okružím mezi vrtem Ø150mm a drenážní trubkou Ø100mm veškerá tekutina odtekla na břeh jezírka. A i nadále bude odtékat!!! Bingo! (Jakápak byla asi pravděpodobnost tohoto stavebního štěstí ?,  1 : 10000 ?)

Snad se ukáží jako šťastná a úspěšná i naše opatření.