Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Kapverdská věžovka

[05.04.2012 17:53:22]

1... g6 2.Sg2 Jf6 3.c4 Sg7 4.Jc3 0-0 5.Jf3 d5 6.cxd5 Jxd5 7.0-0 c6 8.Db3 Jb6 9.d3 Se6

     Potíž tohoto zahájení, v mém podání (!), spočívá v tom, že ho hraji měkce, bez náznaku agresivity. Dobrovolně se po pár tazích ujímám pozice černého a tah d3 to (alespoň podle mě) bezesporu dokumentuje. Jako bych toužil hrát něco podobného Volze nebo alespoň Benoni, ale s tempem navíc. K tomu, ale zatím bohužel nikdy nedošlo.

     Zkoušel jsem 1. g3 na bratra i u moře, ale většinou mně to znechutil. Hrávali jsme spolu na prosluněné (!!) hotelové terase, umístěné přímo nad modrozelenými mořskými vlnami. Pár stovek metrů od nás, se nad vlnami v neopakovatelné, a pro mě dosud neznámé a nepoznané choreografii, vznášeli obrovští  mořští motýli. Až při zevrubnějším a zaostřeném pohledu se ukázalo, že jsou to jen plavci, krotící, v nekonečném kapverdském větru a vlnách, své  kaity (viz obrázek). Jindy jsem v průběhu partií pozoroval, na obzoru se rozprostírající mořskou hladinu a také její, v mnohakilometrové dáli,  zakulacování se ve tvaru zeměkoule. Miluji tenhle pohled a pocit a i kvůli němu se mi nakonec na Kapverdách začalo líbit.

     Pro místní asi ten pohled vzácný není. Někteří z nich zase velice rádi pozorovali nás a naše šachová divadla, hraná pro ně. Mladí lidé jsou tam velice krásní. Potomci dávných portugalských mořeplavců a na ostrovech se ukrývajících pirátů na straně jedné a afrických otrokyň a portugalských vězenkyň, sem deportovaných, na straně druhé, jsou nepřehlédnutelně atraktivní. Ocelově modrý lesk jejich tváří, ušlechtilé rysy, vysportovaná a vyštíhlená  těla; filmové role a evropská módní mola by mohla být jejich doménou. Alespoň mně se tak zdálo.

10.Dc2 Ja6 11.a3 Jc5 12.Jd2 Sd4 13.Jce4 Jxe4 14.Jxe4 Sd5 Sd5 (Jako bych trochu poznával Petrův rukopis – neustále vylepšovat postavení figur) 15.Sh6 Sg7 16.Sxg7 Kxg7 17.Vfc1 Kg8 18.Dd2 Kg7 19.Dg5 Sxe4 20.Sxe4 e6 21.Dc5 Df6 22.b4 Db2 23.Dc3+ Dxc3 24.Vxc3 Jd5

     Vlastní situace našeho družstva se v tomto zápase vůbec nevyvíjela dobře. Vnímal jsem to už delší dobu; Martin na sedmičce zřejmě spadl do varianty, Zdeněk na osmičce porušil mnohá šachová pravidla a Olda na trojce se dostal pod dlouhodobý, asi těžko snesitelný, poziční tlak. Pavel na jedničce remizoval. Někdy v tuto chvíli se to všechno domlelo a my jsme naráz prohrávali 3,5:0,5. Já jsem se vnitřně smířil s neodvratnou celkovou porážkou. Při obchůzce partií mě, ale zastavil Petr a jen mi suše a stručně oznámil bílí – dvojka, čtyřka, šestka musí vyhrát -  a šel dál. Podíval jsem se  tedy se zájmem  na jeho pozici a vůbec se mi, a ani náhodou, nezdálo, že by stál lépe. Docela mě namotivoval, přestože pocit – hrát moji pozici na výhru, vyžadoval velké sebezapření.

25. Vc5 a6 26. e3 Vfd8 27. d4 Vd7 28. h4 h6 29. Kg2 Ve8 30. Vfc1 Kf6 31. Vb1 (jakoby léčka) 31... e5? 32. Sxd5 Vxd5 33. Vxd5 cxd5 34. dxe5 Kxe5   35. Vc1

     Na Kapverdách, někdy druhý den bratr řekl, „Pojď, nebudeme  blicat, nachystal jsem věžovku, probereme  si ji.“  Jednalo se o věžovku PORTISCH – KORČNOJ (Praktikum věžových koncovek, V.Korčnoj) Po třech hodinách jejího zkoumání jsem byl naprosto vyčerpaný, přesvědčivě jsem si uvědomil, jak málo toho o šachu vím a odešel jsem raději plavat do moře. Tenhle šachový trénink opravdu bolel. Ten plavecký zase studil, ve studené vodě Atlantiku jsem naplaval 18 kilometrů. Mimochodem, vždycky se mi zdá, že moře je živý organismus, a pokud já se v něm s pokorou a úctou pohybuji, tak on mi vždy velkoryse předá alespoň malinkatou část své energie.

     Druhý den ráno po snídani mě Václav šokoval větou,  „Pojď doděláme  tu věžovku“ vztekle jsem mu odvětil „Nevím proč, věžovku jsem neměl na šachovnici deset let“. Ale stejně jsem ho poslechl.

     Teď při pohledu na šachovnici jsem si samozřejmě na lekci u moře nemohl nevzpomenout. Nevím jestli jsem následující tahy hrál dobře, ale je pravda, že se mi hrály docela lehce. Pravda, asi ale taky je, že soupeř věžovky v „posledním týdnu“  zřejmě moc  nestudoval.
     Martin na pětce bohužel minul výhru (!!) a remizoval, za to  Petr poctivě  zaskóroval na  2:4. Jirkovi jsem věřil, ale co já? Zvládnu to?

35.Vc1 Kd6 36.Kf3 Ve4 37.Vc8 h5 38.Vf8 Ve7 39.Ke2 Kc6 40.Vd8 Ve5 41.Kd3 Vf5 42.f4 Kc7 43.Vf8 b6 44.Kd4 Kc6 45.a4 Kc7 46.Va8 Kb7 47.Ve8 Kc6 48.Vd8 

     Bohužel Jirkovi v remízové pozici nezbývalo, než hrát totální hazard – buď a nebo. Ve jménu družstva, ale po chvíli zákonitě končí, s šachovým šípem v hrudi. Postup je již pryč… A přitom to pro mě bylo teď již  tak snadné.

 48...Vf6 49.Vxd5 Ve6 50.e4 Ve7 51.e5 Kc7 52.Vd6 Kb7 53.Kd5 Kc7 54.a5 bxa5 55.bxa5 Kb7 56.Vb6+ Ka7 57.e6 fxe6+ 58.Vxe6 Vd7+ 59.Ke5 Vc7 60.Vxg6 Vc5+ 61.Ke6 Vxa5 62.f5 1-0

                          Nezbývá než blahopřání místním, a taky kamarádům z Kuřimi,
                          k postupu. Tak my zase třeba za rok.

                          Hezké prázdniny  všem „šachovým týmům“                Vlastík

 P.S. KAPVERDY