Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

„Osm statečných“

[14.02.2012 09:46:36]

 

Zhruba před třinácti lety jsme si pořídili první domácí zvíře – Aišu. Píšu to schválně takhle ošklivě, protože nikdy a nikomu bych před tím neuvěřil, že domácí zvíře se může stát skutečným kamarádem.
První dva roky byla absolutně venku a to i v těch nejhorších mrazech. Často si na ni vzpomenu a za ty první roky se jí samozřejmě moc a moc omlouvám. Postupem let se probojovala do předsíně následně celého přízemí a poslední roky už s námi trávila i v noci, v pelíšku vedle postele. Když znenadání odešla, tak dům bez ní byl Prázdný a Studený; dal bych nevím co za to, aby se vrátila, a já jí mohl pošeptat do ucha, jak  mi s ní bylo dobře…
Sheila už to má všechno snazší. Je sice povahově úplně jiná, ale i ona mně, při každém návratu, a jedno jestli po dvou dnech, nebo deseti minutách u souseda, nosí hračky a vítá s nadšením v očích, jako bychom se neviděli několik let. Se samozřejmostí ihned zakotvila v ložnici a mně to trošku připomnělo mé mládí a mého bratra, kdy on s těžkostmi a obtížemi prošlapával u našich rodičů cestičky povolení, výjimek ze zákazů a já pak tyto výhody  už bral jako naprostou samozřejmost.
Někdy na vycházce ji pustím proběhnout; chvíli pobíhá okolo mě, náhle se svobodně napřímí, nadechne se, zavětří, zajiskří jí v očích, mě samozřejmě přestane zcela vnímat, a potom se rozběhne  a uhání okolními loukami s větrem o závod.
Při návratu domů, už spolu jdeme jen co noha nohu mine. Ona s jazykem na vestě a s úsměvem od ucha k uchu mi vykládá co kde zažila a viděla  a já jí na oplátku monotónním hlasem peskuji, že musí více poslouchat a že je hrozná. Ale je nám spolu skvěle.
Často si říkám, jak je možné, že  tak nedokonalý a podivný tvor jako je člověk může vládnout tak skvělým a nádherným stvořením jako jsou naši psi.
 
                                                                                                                                             Vlastík
 

P.S. V krajském přeboru zatím hrajeme stále na postup. Dovolte malou ukázku; ale spíš jen pro hráče právě tak do úrovně KP; ze zápasu Lipovec -  Vinohrady

 

Varga, Marian (1842) - Chládek, Vlastimil (2082) [B00]
Jm KP I 11–12 Lipovec-Vinohrady ( 29. 01. 2012)
1.e4 Jc6 2.d4 d5 3.e5 Sf5 4.c3 e6 5.Sd3 Jge7 6.Sg5 Dd7 7.Sxe7 Jxe7 8.Je2 Sxd3 9.Dxd3 Jf5 10.Jd2 c5 11.Vc1 c4 12.Dc2 Se7 13.Jf3 b5 14.a3 a5 15.Va1 0–0 16.Jg3 Jh4 17.Jxh4 Sxh4 18.0–0 g6 19.De2 f5 20.f4 b4 21.axb4 axb4 22.Vfb1 b3 23.Dd1 Db7 24.Je2 Va2 25.Jc1 Vxa1 26.Vxa1 Va8 27.Vxa8+ Dxa8 28.Dd2 Da1 29.g3 Se7 30.Kg2 Diagram
30...Sa3 31.Jd3 cxd3 32.Dxd3 Dxb2+ 33.Kh3 Se7 0–1
 

fotografie

zobrazeno(9783x) | příspevky(8x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

01.03.2012 14:40:24 | Pavel Zeman

Pes stokrát  opakovaná oda člověk a pes.Je stejná a přecepokaždé jiná.Jsou přátelé, jsou zachránci a někdy jsou i krutí.V tom jsme si hrozně podobni.Nikdy jsem neměl - li velkého psa.Foxterier, pudl a poslední jezevčík jsou toho svědci.Kamarádi společníci byli pro tři generace, dětí pro pohodu ve smečce, rodičů pro radost a prarodiců pro vzájemné hlídání v naší nepřítomnosti. Od štěnat až po dospělost mnoho krásného a pro děti poučného.Loučení a návraty každý prožíval po svém.Vše jednou končí a to byl vždy smutný konec.jsou pochovaní na zahradě blízko sebe a doma jsou vzpomínky a fotofrafie.Děkuji za téma. Pavel

25.02.2012 21:10:38 | B. Eichler

Je to tak jak píšeš Vlastíku jak s těmi staršími bratry tak s pejsky. Obojí jsem zažil a zažívám. Zrovna máme už šestého psa v pořadí - 8 měsíční štěně a je to s ním zase úplně jiné a zase bezvadné.

Jen ty loučení bývají čím dál těžší.

Mějte se krásně.

berta

17.02.2012 09:17:21 | bezdomovec

Cerbere, jaké máš ELO?

16.02.2012 09:36:14 | Cerberus Queen Elsa

Vážení milovníci pejsků - jsem 9 měsíční kluk plemene appenzellský salašnický pes. I když mám ve svém rodném domě hodně psích kamarádů, stále hledám svoji novou rodinu, která by se mi hodně věnovala a mohl jsem s nimi strávit svůj život. Moje jméno je Cerberus, prý jsem moc hezký a dobře stavěný. Miluju všechny lidi i psy. Nikoho neokusuju a na nikoho nevrčím ... chci se jenom kamarádit, což možná někdy přeháním, ale když mě naučíš, člověče, jak se tedy mám správně chovat, rád ti vyjdu vstříc. Jsem velmi zdraví kluk, nemám žádné problémy. Očkování už mi píchali několikrát a mám prý i svůj cestovní pas a papír, na kterém jsou moji rodiče a předkové (dvounožci tomu říkají průkaz původu). Moje maminka je moc krásná a už několik let se pyšní titulem Interšampionka a tatínek je šampion z Německa - pracovně vedený pes. Já už se tolik těším na svoje vlastní dvounožce .... tak se na mě někdo přijeďte podívat - těším se. Cerberus Queen Elsa

15.02.2012 17:31:35 | bezdomovec

haf, haf, haf a jak oddaně se umím dívat... jak dojemné, půvabné a roztomilé...

15.02.2012 10:29:30 | Jaroslav Hájek

Zdravím a přidávám příběh ze současnosti, jak ho vidím denně z okna. Sousedi loni pořídili dětem štěňátko, s rodokmenem, pěkně drahé a dobře se o něj starají. Z malého je už velký junior a prokousal se plotem do vedlejší zahrady, kde náhodou mají téměř dospělou slečnu. Oba spolu běhají, dovádějí, zkrátka si užívají velké zahrady, radost se dívat. Soused v obavě z početí pořídil elektronický obojek, natáhl dráty a milý junior jen smutně kouká skrz plot na svoji kamarádku. Ale když nejde muž a touha je veliká, vznikla další díra v plotě a kamarádka chodí na návštěvu k němu. Se zájmem sleduji, jak se tento milostný příběh bude dále vyvíjet.

14.02.2012 21:03:25 | Vlastík

Hezký večer Lucy, korektně musím přiznat celou pravdu. Když jsem doma sám, tak ty pohledy taky nevydržím. Až budeš mít dlouhou chvíli, zkus někde mrknout na ten film Osm statečných.  Myslím, že by se mohl líbit . Vlastík. A dík za milý příspěvek.

14.02.2012 19:04:07 | LucyP.

 Ahojky Vlastíku, moc krásný příběh. Vzpoměla jsem si na svého pejska Dana kterému je 14 let (je to jezevčík křížený s kníračem). Když jsem ho viděla poprvé byl to malý váleček tak možná 15 cm dlouhý, už tehdy jsem si ho zamilovala a žadonila rodiče o svolení vzít si ho domů. Mamka nechtěla protože věděla co to je za starosti, ale taťka nám pomohl s přemlouváním a Dan se pořídil. Mamka ze začátku taky povolila přístup jen do předsíně, ale potom povolila a mohl i do pokojíčku a na konec do všech místností. Nesměl do postele, já ty jeho smutný pohledy nevydržela a nakonec spával se mnou a mamka skousla i to. Nedokážu si představit, že jednou odejde-  jak už jsi psal, je to krásný, když mě vítá vždy když přijdu...Díky a těším se na další hezké příběhy :)

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox