Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

O autech a televizích

[08.12.2011 15:18:51]

 (volně navazuje na Televizní kauzy – blogy z 09.02.2011 a 28.04.2010)

Dnes ráno mě navštívil můj skoro osmdesátiletý kamarád právník,  v osobních kauzách mě, jen tak, zastupuje a právně pomáhá. Dnes máme secvičnou na podvečerní soud s Českou televizí.
Kdysi dávno před mnoha lety mi daroval medailonek Svatého Kryštofa, patrona řidičů, aby mě ochránil při jízdách automobilem. Dal jsem si ho do peněženky a občas ho, pro klid duše zkontroluji, zda je tam kde má.
                Tak jako každého z Vás mě celým životem provázejí automobily. V mládí jsem hodně jezdil stopem, někdy ve dvaceti tahle moje éra skončila. Ale zhruba od pětadvaceti, kdy jsme měli první auto, nesmírně rád beru stopaře. Když jsem uviděl zajímavého stopaře (-řku) v protisměru, přemýšlel jsem nad tím kam asi jede, co ho čeká, a někdy výjimečně jsem byl schopen se i otočit a jakoby nic, že jedu jeho směrem,  ho zavézt  o kilometry dál do případně bližšího cíle nebo ve směru jeho cesty.
Jednou ještě v komunismu jsem vzal dva stopaře u výpadovky z Kuřimi na Brno. Až cestou, z jejich hovoru, mi došlo, že se jedná o propuštěné trestance z místní kuřimské věznice. Trošku masochisticky jsem se připravoval na chvíli, až budu muset na protijedoucí jezdce dělat grimasy, upozorňující na moji nebezpečnou situaci. Říkal jsem si, že bych měl napodobit co nejvíce komika Louis de Funese. Po vystoupení trestanců mě ta představa slavného komika na mém místě velmi pobavila.
                Jindy jsem sám, bylo to v devadesátých letech,  vezl výplaty pro naši pobočku Dopravních staveb do Prahy. Byla to veliká suma, ale byl jsem tak strašně unavený, že jsem vzal prvního stopaře, zeptal se, zda má řidičák a po pozitivní odpovědi mu předal řízení a celou cestu tvrdě spal.
                Jemu se to taky velmi líbilo, jeli jsme spolu takhle nakonec vícekrát.
                I s jedním ze svých dobrých kamarádů jsem se takto seznámil.  Je to něco přes rok co si mě stopnul v podzimním nečase. Stopaři  ale vymizeli, onehdy jsem zase jel sám, a přemýšlel o tom. Bylo mi  i trošku líto, že už je nepotkávám, ale najednou jsem si uvědomil, že se nemusí vždy jednat o klasický stop. Takřka každý den potkávám nové lidi. Ať už jde o návštěvy v  mé kanceláři,  soupeře  ze  šachových partií, nebo jen náhodné známé, či kolemjdoucí životem a vlastně záleží jen na mně, jestli překonám ostych a nedůvěru, jestli odhadnu člověka, s kterým stojí za to se bavit, jestli hovorem s ním půjdu až na přijatelnou dřeň a pokusím se obohatit sebe a třeba i jeho – dva náhodné stopaře.
                Někde tady jsem původně chtěl tuto úvahu uzavřít a popřát Vám, ať potkáváte, nebo i sami jste, jen dobrými stopaři…
                Ale ještě něco musím dopsat. Včera večer jsem se dopustil chyby a jiní stopaři, ti zlí a nemilosrdní, mi totálně vykradli auto. Zmizelo úplně všechno a nějak podvědomě jsem vnímal, že peněženka mimo jiné, a to mi velmi vadil, i s medailonkem.
                Několik hodin jsem byl v depresi, těmto situacím říkám sám pro sebe negativní vlna. Na negativních vlnách a třeba i megavlnách  je ale dobré to, že jednou prostě musí skončit, někdy možná za rok, ale jindy třeba  i za hodinu a pak přijde vlna nová, ta pozitivní. A vlastně on i život složený ze samých pozitivních vln by se možná brzy omrzel…  
Dnes ráno mi můj stařičký kamarád, věnoval  (absolutně nemohl nic tušit) nový medailonek, že byl v týdnu na Petrově a moc se mu líbil. Ttak medailonek už mám,  ještě peněženku, doklady a … … ale to už všechno zvládnu sám.
                I tady jsem zase chtěl skončit, protože o podvečerním soudu jsem vlastně ani nechtěl psát. Jeho výsledek byl čitelný na míle daleko.
V soudní síni odvolacího Krajského soudu nebyla tentokrát ani tajemná kráska  z minulého roku ani nikdo jiný. Jen my dva, právnička České televize a senát složený ze tří soudců. Tím prostředním byla mladší soudkyně a vlastně jakoby k ní se přestěhovala krása loňské neznámé. Teď jsem to byl já, kdo si užíval  role stopaře a jen mi trošku vadila moje role zjevného outsidera.
V přestávce před vynesením rozsudku  jsem  z oken osamělé chodby  pozoroval proudy vody padající na zšeřelé  nádvoří  Soudu. Kapky vody či spíše  slzy smutku? Asi to druhé, říkal jsem si. Někde z dáli jsem zaslechl zvonění  červené klekánice. Podlehl jsem smutné atmosféře a náhle mě přepadla strašná únava. Včerejší několikahodinové vyšetřování policie, bezesná noc a sebeobviňování se z nepozornosti, složitý pracovní den. Tak teď už jen  smutná chodba. A následně konečný verdikt. Ať už to skončí, pomyslel jsem si a pak už se fakt neodvolávej! A soudům se vyhýbej!
 Mé druhé soutěživé já, se ale přeci jen nezapřelo a  počítalo každou minutu strávenou na chodbě, cítil jsem, že každou minutou se možná zvyšují naše, mnou na počátku odhadnuté tak pětiprocentní, šance. A pak už jsme šli zpátky.
Všichni tři soudci byli svým způsobem velmi sympatičtí, zejména jejich šéf, předseda senátu. Musíš to Vlastíku zvládnout, a důstojně přijmout, blesklo mi hlavou  a  už jsem se zaposlouchal  do vět rozsudku, ale vnímal jsem spíše jen útržky jednotlivých vět:
   „Nárok žalobce posouzený v duchu zákona je oprávněný…“
   „…Zákon je přísný a postihuje podnikatele tak, aby neměli možnost zákon zneužít…“
   „…Tento případ je však ojedinělý a je nutno ho posuzovat ve všech souvislostech jeho          
   jedinečnosti …“
   „…Obžalovaný od počátku platil poplatky za plazmovou televizi…“
   „… V průběhu všech jednání uváděl i okolnosti svědčící proti němu…“
   „… Televize nešla nikdy připojit k anténnímu systému…“
Vnímal jsem, že místnost se začíná plnit křídly andělů. Pohlédl jsem z profilu na unavenou tvář svého starého přítele a dotkl se jeho ramene, už jsem tušil co přijde. Navenek s kamennou tváří, vnitřně jsem ale začal polykat slzy dojetí…
   „…Soud dospěl k rozhodnutí, že zde je na místě použít zákonný opravný prostředek o dobrých mravech a v plném rozsahu zprostit obžalovaného viny.“
Hezké Vánoce přátelé a kamarádi
Vlastík

P.S. Omlouvám se za případné nepřesné právní formulace.

Doplněno:
Rozsudek Senátu Krajského soudu v Brně.

 

zobrazeno(10313x) | příspevky(17x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

04.01.2012 16:23:42 | VS

Pro mě překvapivé vítězství a o to cenější. Blahopřeji. Pravda snad přece jen není bezbranná a bez síly... 

28.12.2011 20:51:58 | Jaroslav Hájek

Také gratuluji a přeji úspěšný i příští rok. To znamená hodně radosti z práce, ze všech výher i proher, z cyklistiky a z druhé cesty šachovým vlakem. Už mohu radit a tak Ti doporučuji trochu zvolnit a více odpočívat.

28.12.2011 20:37:52 | Renda

Gratuluji Kamaráde, jsem rád že to máš za sebou. jen d...la může napadnout něco podobného. Jsem rád, že to máš vítězně za sebou a konečně Ti dají klid. Mohli by ho dát všem.

13.12.2011 17:59:42 | kalendovský

Kdo čte Brněnský (a nejen Brněnský) Deník, mohl se dnes v úterý 13. prosince potěšit Deníkem Ivana Hofmanna Bowling s ČT. Jeho fejetonek začíná: "Krajský soud v Brně prokázal moudrost a zdravý rozum, když odmítl žalobu České televize na majitele bowlingu v Blansku. Pan Chládek se vzepřel placení koncesionářských poplatků za televizory, visící nad osmi bowlingovými dráhami, neboť "program", který byl na nich k vidění, sestával výhradně z výsledků her a z rad bowlingářům, jak mají házet." Příjemné čtení nebo i poslech na www.denik.cz/hoffman.  

12.12.2011 10:02:14 | Vlastík

 

 Velmi děkuji za příspěvky.

- V sobotním tisku se mluvčí České televize, k mému případu,  vyjádřil, že se pravděpodobně dovolají k Nejvyššímu soudu. Tak uvidíme. Že je to baví, trápit lidi

- Martine, jedná se samozřejmě o nepřiměřenou nadsázku.  To ne

- Vzpomněl jsem si mimo jiné ještě na jednoho Stopaře. Kdysi jsme pracovali na Jaderné elektrárně Dukovany. Byla tam mnohahektarová skládka stavebního materiálu, bylo tam opravdu úplně všechno co se týká stavařiny. Problém byl v tom, že bylo složité a zdlouhavé to na tak velikém prostoru najít. Existovala tam proto zcela oficiální funkce Stopař. Jen se, jemu Stoopařovi, večer zadalo co je potřeba za materiál a on ráno dodal (dle orientačních bodů) souřadnice. Když už nějakého materiálu bylo přespříliš a na kartách také často už ani nefiguroval, tak v noci buldozéry vyhrnuly jámu a materiál (nový) se zahrnul. Tak to bylo fakt  nejjednodušší. Pořádek v papírech musel být. Všechno bylo všech a tedy nikoho. Byla to  taková doba.
 

12.12.2011 00:15:13 | Tobi

Musím říci, že mě rozhodnutí soudu zase až tak nepřekvapuje. Četla jsem o té kauze jen (to málo), co bylo zmíněno ve dvou blozích začátkem tohoto a minulého roku a z podaných informací jsem nabyla dojmu, že jiný verdikt není ani vůbec možný. A to ani v našem soudnictví. Přeci jen, předmětem celé soudní pře byl opravdu velký nesmysl!

Díky za všechny stopaře, které jste kdy vzal! To pro případ, že by Vám některý z nich poděkovat zapomněl  Celou střední jsem odjezdila stopem a mám na to jenom dobré vzpomínky (díky bohu, dnešní mládeži tento způsob dopravy zásadně nedoporučuji a musím uznat, že moje jednání na střední bylo v tomto směru velmi nezodpovědné!!). I já dnes beru „kdekoho“ (i přes hlasitý nesouhlas přítele a maminky), ale musím uznat, že už mockrát mě to téměř okamžitě po nasednutí „stopaře“ velmi mrzelo, v duchu jsem si nadávala a byla jsem sakra ráda, když z mého auta vystoupili. Někdy člověk narazí opravdu na …velmi zlomené duše..

10.12.2011 13:47:57 | Zdenatorman

Vlastíku jsem moc rád, že verdikt Krajského soudu v Brně Ti dal za pravdu. Tvůj dvouletý boj a spor s gigantem České televize se zdál být ztracený, ale rozhodla Tvoje vytrvalost a bojovnost, kterou máš. Docílit se skutečné pravdy, kterou si měl hned od prvopočátku. Jak píše Aleš opravdu v tomto případě vyhrál zdravý rozum, kéž by správných rozhodnutí bylo na světě co nejvíce. Česká televize by si měla uvědomit, že monitory na bowlingu ukazují jen výsledky hry a rady hráčům, jak mají házet, takže žádný televizní vysílání. Tudíž nemají právo vymáhat koncesionářské poplatky, protože neobsahují anténu ani žádný Tv signál. Nechápu tu drzost České televize, že něco takového může po někom chtít. Vždyť online sledování pořadů České televize přes internet také není zpoplatněno a dalo by se říci, že je  to mnohem horší než monitory na bowlingu, které nemají anténu a Tv signál. Mělo by být samozřejmostí a Česká televize by si to měla uvědomit, že pokud jednou platíme koncesionářské poplatky na naše jméno neměla by už jiné poplatky chtít. Věřím tomu, že tento verdikt Krajského soudu bude konečný a Vlastíkovi zaplatí Česká televize náklady na soudní řízení.

Druhá část blogu věnovaná stopařům je pro mě dosti smutná. Ti ,,zlí stopaří" co Vlastík uvádí stale jsou a o co víc je smutné, že stále ve větším počtu narůstají namísto toho, aby jich ubývalo. Snad se v našem státě někdy dočkáme toho, že krádeže budou jen světlou vyjímkou,   tak jak to je ve Skandinávii, kde krádeže jsou jen raritou a sami rodilí  Skandinávci jsou velmi poctiví. Bohužel v našem státě tomu tak není.... ba naopak.

U těch dobrých stopařů je všechno v pořádku, ale kdo z nás to pozná na první pohled jestli je to dobrý či zlí stopař. Potom je to na nás jestli stopaře vezmeme či ne.

Přeji všem krásné a pohodové prožití vánočních svátků a pevné zdraví a úspěchů v nastávajícím roce 2012.

 

 

 

09.12.2011 20:00:11 | noELO

Dobrý večer,

na začátek puntičkářská technická poznámka - TV kauza č.1 je z 9.2.2010, ne 2011, zjistil jsem při dohledávání. Jinak - obdivuji soudce, který si dovolí poukázat na "rozpor s dobrými mravy", je úžasné, že takoví jsou, ta krásná neznámá je, pokud by se stala soudkyní,  příslibem do budoucna.

P.S. Připomnělo mi to kauzu partie Priehoda - Sodoma, která je momentálně šlágrem šachových diskusí. Tam by se "dobré mravy" uplatnily lépe než než pravidlo o tom, že bílý může v dané pozici pomoci černému k matu.

09.12.2011 16:20:13 | kamarád stopař

Dobrý den Vlastíku,

o televizní kauze jsem od Vás slyšel spoustu podrobnosti včetně toho, že na úspěch máte pramalé šance. I já jsem vnímal, že boj s takovým kolosem je těžký a snad i předem prohraný. Znám Vás sice jen něco málo přes rok, ale za tu dobu Vás mám spojeného s řadou výher a úspěchů a s žádnou podstatnou prohrou. O to obtížněji jsem přijímal fakt, že teď by měla příjít na řadu prohra. Sice by to nebyl osudový neúspěch, ale byla by to prohra zdravého rozumu s absurditou některých nařízení. Jsem moc rád za takový konec, a to už jen proto, že tato událost může být obrovskou motivací nám všem, že nic není prohrané, dokud to sami nevzdáme, že když už si nevíme rady, ale přesto bojujeme, objeví se "křídla andělů", aby pomohla.

PS: Ať opět potkáváte jen dobré stopaře a zmíněný negativní zážitek co nejdříve zaženete jinými pozitivními událostmi.

09.12.2011 13:32:41 | martin h

Je jasné, že tento hon na majitele monitorů, na nichž nikdy neběželo televizní vysílání, ale byly určeny pouze pro bowlingovou grafiku, je od samého začátku dost absurdní. Koncesionářské poplatky se platí kvůli tomu, že do televize přijímám televizní vysílání z produkce určité televize. Ale jak mohu chtít tyto poplatky po někom, kdo tyto televize (monitory) používá ke speciálnímu bowlingovému účelu? To je stejné, jako kdybych si nakoupil monitory a na nich přenášel on-line šachový zápas našeho dužstva. Taky by po mně ČT chtěla poplatek? Válka proti takovému kolosu, jakým je ČT, je dost o nervy, čas a peníze, takže se dost podivuji tomu, že soud rozhodl tak, jak rozhodl.  Sice to možná ještě není konečná instance a existují určité opravné prostředky jako odvolání atp., ale obrovský (a nečekaný) úspěch je už to, že v této střední hře ČT neuspěla a tudíž i do koncovky jsou šance jednotlivce snad dobré (trochu mně celá tato záležitost připomíná urputný boj Bobbyho proti SSSR) .        

09.12.2011 12:54:03 | Martin

 jsem zvědav, zda se Czech TV odvolá...)))

08.12.2011 18:57:14 | Luboš

No to je nádhera!!! Jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak celý článek. Jsem si jistý, že by se Vlastík bez problémů uživil i jako spisovatel nebo autor povídek... Moc pěkně to o těch životních stopařích, Vlastíku, napsals. A s tím medailonkem je to neuvěřitelná náhoda, mě to však v Tvém případě už příliš nepřekvapuje:-). A soud? Na rovinu se přiznám, že jsem Ti dával minimální šance. Obrovská gratulace a jak Ty rád říkáváš, POCHVALA! Trpělivost fakt mnohdy růže přináší, i když nás někdy trochu štípne bodnutí o jejich trny. Ale ta vůně a nádhera je nade vše. Přeji všem co nejpohodovější a klidné vánoční svátky. Luboš

08.12.2011 18:05:51 | Aleš

Pěkný článek! A gratuluji. Člověka potěší, když alespoň občas vyhraje zdravý rozum.

08.12.2011 17:21:12 | Vladimir

Nam rad Nahody. Vzdy je vacsina z nich pozitivna...

08.12.2011 16:51:39 | Magdaléna

Z Vašeho blogu dýchá dobrá vůle, děkuji za tu energii.  K verdiktu soudu gratuluji! Krásný adventní čas!

08.12.2011 16:22:12 | Martin

Vlastíku, takže tentokrát nic menšího než malý zázrak na závěr...Díky.

08.12.2011 16:19:18 | Jarda Hink

Sleduji Váš blog od jeho založení - myslím, že vím, soudní jednání, o co jde. Gratuluji k úspěšnému završení kauzy, vsadil bych na počátku na Váš úspěch jednotky procent. Bravo, bravo - Vašemu úsilí a síle pustit se do boje s "naší spravedlností".

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox