Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Kempeleni

[01.11.2011 16:02:52]

 

Často za mnou do kanceláře chodívají kamarádi, které mám rád. Nedávno jsem s jedním z nejbližších diskutoval o Stanfordském pokusu. (Uskutečnil se okolo roku 1970 a spočíval v tom, že skupina vybraných kultivovaných studentů se rozdělila na dvě poloviny, vězně a strážce, vybudovalo se pro ně vězení a měsíc tam ve svých nových rolích měli žít. Za čtrnáct dní se s velikou ostudou pokus musel zrušit, neboť z věznitelů se stali de facto sadomasochistické zrůdy). Autor pokusu psycholog Philip Zimbardo měl před několika měsíci přednášku v Praze. Na jejím závěru položila jakási dívenka - studentka panu profesorovi dotaz; „ jaká instituce je nyní podle Vás pro svět nejnebezpečnější.“ Přednášející se překvapivě dlouze zamyslel a pak pro mě nečekaně a jednoslovně odvětil internet a za malou chvíli přednáška skončila.
                Přemýšlel jsem o tom hodně; vybavila se mi informace o amerických studentech, kteří ani neopouštějí své pokoje. Přes internet studují, přes něj jsou zkoušeni. Nonstop hrají jakési bojové hry, na pokoj si kupují i pleny, aby nemuseli opouštět své milované obrazovky. Dívky toto nedělají a možná i proto v Anglii poprvé v historii mají mladé ženy v průměru vyšší příjem než jejich vrstevníci.
Je to podivné a zneklidňující.
 S jiným kamarádem jsme se bavili o budoucnosti. Třeba zda jednoho dne budou tabletky, které nahradí spánek. Já myslím, že ano, a na ty, kteří nebudou tabletky brát se bude pohlížet jako na zpátečníky podivíny. Já bych je, ale nebral.
Lidé se asi, jestli už nejsou, stanou obětmi technologií. Možná, že třeba místo soudců budou stroje – novodobí Kempelenové.  Nastaví se americké nebo libyjské nebo jakékoli jiné právo, zadají se informace a stroj vynese ortel.   Naše mobily budou ukazovat vše, naprosto vše, všechny informace o nás. Zmizí improvizace a fantazie a flexibilita, konkrétně pro nás pro Čechy vlastnosti tak typické. Bude zvláštní až náš první gen či chromozom přeskočí do dokonalého materiálu například našich tělesných náhrad. Ty první možná zahynou, ale ten tisící se možná uchytí a začne žít… Ale bude mít duši? (tato myšlenka by se sice dala matematicky vyjádřit jako limita nekonečno, ale prostě dala…)
                Lidská společnost  teď prožívá krizi a čekáme na oživení . Je ale možné, že čekáme marně, neboť všechna možná oživení (sociální, kulturní, průmyslové…)jsme již vyčerpali.
 
                                Když to tak píšu, tak možná všechno vyznívá negativně, ale právě to nechci. Možná, že právě teď v těchto letech v těchto desetiletích prožíváme z hlediska nás lidí to nejlepší období. Z hlediska zdravotní péče, svobody, technického rozvoje, stavu přírody, je třeba teď ta nejkrásnější doba. Zní to možná nepravděpodobně, ale třeba tak tomu doopravdy je. Pokud ano, a já tomu docela věřím, tak tu dobu využijme. Využijme průnik jejich pozitiv, žijme naplno, těšme se a naplňujme naše sny a přání, byť ta sebemenší, neboť možná právě ta jsou ta nejkrásnější.
 
                                                                                              Hezkou dušičkovou středu Vám i našim blízkým

Vlastík

 

zobrazeno(7509x) | příspevky(6x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

03.11.2011 15:11:35 | Luboš

Jani, bydlím na vesnici a hřbitov se u nás vůbec nezamyká, tudíž se tam může jít třeba o půlnoci...Teď na dušičky je v podstatě na všech hrobech spousta zapálených svíček a je to takové zvláštní tam jít právě večer. Na jednu stranu dost pěkné, na druhou stranu smutné, melancholické. Asi chápete. Jinak ale chození na hřbitov v noci nevyhledávám, nebojte:-). Ale na dušičky a o vánocích je to trochu specifická situace. Mějte se pěkně! Luboš

03.11.2011 14:04:40 | Pavel Zeman

S článkem nelze nesouhlasit an gró.Má však mnoho úhlů pohledz jak sám nazor jednotlivce na život .Některých skutečností co přinesla nová doba na poli technologie se přímo děsím, ale věk a krásnou větu kterou pronesl snad Jan Werich, že věc ktrou nemůžeš ovlivnit potlač tak,aby Ti zdravotně neubližovala..Nic se nedá vrátit a kdyby ano budu první bez mobilu, internetu a výpočetní technity.Dál nemá smysl úvahy rozepisovat, ale jedno počem snad všichni co alespoň známe touží je, aby tato technika nebyla stále víc a víc zneužívána lidmi proti lidem.A to je věc která tady již také byla .Tak si musím vybrat klad nebo zápor.Vybírám si optimismus a to přeji všem.

P.S. aco pochod!

02.11.2011 22:40:11 | Jana

Luboši, u vás máte otevřený hřbitov ještě v půl deváté v noci?

02.11.2011 20:16:25 | Luboš

Pěkný filozofický článek, který se k tomuto "dušičkovému" období hodí. Já si nemyslím, že prožíváme nejhezčí období, ale moc se mě líbí optimismus v závěru článku. Važme si každého dne, každé i zdánlivě nepatrné radostné události. Je třeba žít v takovém světě, jaký je, i když je to někdy dost těžké... Ale naštěstí je v něm stále spousta lidí, se kterými a pro které stojí za to žít. Konec filozofování, jdu navštívit místní hřbitov, když je dnes památka zesnulých. Jak zpívá Karel Kryl - Léta jdou a hroby přibývají... Přeji všem jen to dobré! Luboš

01.11.2011 22:22:33 | Ladík

Musíme se těšit i těch běžných denních drobností, které nás potkávají. V tom máme někdy malou rezervu během denního kalupu. Píšeš ale, že prožíváme z hlediska lidí to nejlepší období. To máš pravdu, ale jen doplním, že žijeme na dluh a naši potomci se s tim budou muset poprat. Já mám dojem, že plujeme (Evropa) spíš na Titaniku a vplouváme do  nebezpečných vod. Přesto všechno je ale třeba se radovat z každého prožitého dne.  Ladík

01.11.2011 16:51:41 | Pavel

Žijeme v nejkrásnějším z možných světů, aspoň já to tak vnímám, aspoň já v něm žiju. Je to dar, který jsme si nezasloužili, ale který jsme přesto dostali. Kdysi dávno jsem četl Exupéryho Citadelu, hodně dávno, vzpomínka už nemusí být přesná. Pamatuji si kritiku žebráka za to, že místo krásy ukazuje světu a druhým své boláky. Tehdy mi to přišlo hodně drsný, nyní tomu rozumím. Je třeba se soustředit na krásu, radost... pomáhat lidem, dělat dobré věci, ukazovat na to hezké...

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox