ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
[01.11.2011 16:02:52]
Vlastík
03.11.2011 15:11:35 | Luboš
Jani, bydlím na vesnici a hřbitov se u nás vůbec nezamyká, tudíž se tam může jít třeba o půlnoci...Teď na dušičky je v podstatě na všech hrobech spousta zapálených svíček a je to takové zvláštní tam jít právě večer. Na jednu stranu dost pěkné, na druhou stranu smutné, melancholické. Asi chápete. Jinak ale chození na hřbitov v noci nevyhledávám, nebojte:-). Ale na dušičky a o vánocích je to trochu specifická situace. Mějte se pěkně! Luboš
03.11.2011 14:04:40 | Pavel Zeman
S článkem nelze nesouhlasit an gró.Má však mnoho úhlů pohledz jak sám nazor jednotlivce na život .Některých skutečností co přinesla nová doba na poli technologie se přímo děsím, ale věk a krásnou větu kterou pronesl snad Jan Werich, že věc ktrou nemůžeš ovlivnit potlač tak,aby Ti zdravotně neubližovala..Nic se nedá vrátit a kdyby ano budu první bez mobilu, internetu a výpočetní technity.Dál nemá smysl úvahy rozepisovat, ale jedno počem snad všichni co alespoň známe touží je, aby tato technika nebyla stále víc a víc zneužívána lidmi proti lidem.A to je věc která tady již také byla .Tak si musím vybrat klad nebo zápor.Vybírám si optimismus a to přeji všem.
P.S. aco pochod!
02.11.2011 22:40:11 | Jana
Luboši, u vás máte otevřený hřbitov ještě v půl deváté v noci?
02.11.2011 20:16:25 | Luboš
Pěkný filozofický článek, který se k tomuto "dušičkovému" období hodí. Já si nemyslím, že prožíváme nejhezčí období, ale moc se mě líbí optimismus v závěru článku. Važme si každého dne, každé i zdánlivě nepatrné radostné události. Je třeba žít v takovém světě, jaký je, i když je to někdy dost těžké... Ale naštěstí je v něm stále spousta lidí, se kterými a pro které stojí za to žít. Konec filozofování, jdu navštívit místní hřbitov, když je dnes památka zesnulých. Jak zpívá Karel Kryl - Léta jdou a hroby přibývají... Přeji všem jen to dobré! Luboš
01.11.2011 22:22:33 | Ladík
Musíme se těšit i těch běžných denních drobností, které nás potkávají. V tom máme někdy malou rezervu během denního kalupu. Píšeš ale, že prožíváme z hlediska lidí to nejlepší období. To máš pravdu, ale jen doplním, že žijeme na dluh a naši potomci se s tim budou muset poprat. Já mám dojem, že plujeme (Evropa) spíš na Titaniku a vplouváme do nebezpečných vod. Přesto všechno je ale třeba se radovat z každého prožitého dne. Ladík
01.11.2011 16:51:41 | Pavel
Žijeme v nejkrásnějším z možných světů, aspoň já to tak vnímám, aspoň já v něm žiju. Je to dar, který jsme si nezasloužili, ale který jsme přesto dostali. Kdysi dávno jsem četl Exupéryho Citadelu, hodně dávno, vzpomínka už nemusí být přesná. Pamatuji si kritiku žebráka za to, že místo krásy ukazuje světu a druhým své boláky. Tehdy mi to přišlo hodně drsný, nyní tomu rozumím. Je třeba se soustředit na krásu, radost... pomáhat lidem, dělat dobré věci, ukazovat na to hezké...