07.07.2010 09:53:20 | Pavel Zeman

Vlastiku jseš jako vždy provokatér k zamyšlení, těch hodin co by měl člověk stihnout je mnohem víc zdánlivě nad 24 hodin za den.U všeho platí JÁ CHCI a ono se to do té čtyřiadvacítky vejde jen to nejde tak rychle jak bych si přál.Četba je nejkásnější únik ze všeho /mám na mysli pracovního/ dostanu se kamkoliv kam nikdy nepřijdu a zažiju nevšední zážitky, které mě provázení od dětství nečtu už Kaja Maříka ani Stinadla se vrací ale nová moudra o lidských osudech o příkladech pro život BETTY Mac DONALDOVOU, OTA PAVEL NEPIL,Prof.dr.Siegfried Meryn Jak se dožít 100 let a další a další .Nevíhoda je,že oči slábnou a výdrž jako u všeho již není tak velká jako dřív.Naproti tomu je mnoho pravidel pro měnící se vlestní život a ty je potřeba vědět a dodržovat.Co je pro mě zastaralé změni! Chuť žít a mět stále smysl života to je ten tahoun. Dalajláma "Máš-li pocit, že ve tvém životě něco chybí potom nemůžeš být štastný i kdybys bžil v luxusu".A přesto mám pocit,že mě mnohokrát ta dvacátá pátá hodina chybí.

01.07.2010 21:45:04 | Vlastik

Lu, dík za přání. Hodně jsem o Vaší odpovědi přemýšlel. (Přestože je krátká.)

01.07.2010 21:40:25 | vlastik

Martine, myslím, že každý člověk má ten seznam jiný. Ale jistě ten, jen jeho, existuje stejně tak, jako pro každého muže či ženu někde na světě existuje jeho ideální partner. A třeba ho potká a nemine anebo mine. Ach, to by byly myriády příběhů. A co ty anciene? Tvůj seznam je jistě skvělý, jak jsi asi daleko? Jo, a díky kartářce, jejímu povídání a mému naslouchání, jsem udělal veskrze racionální krok. Hezký večer.  

01.07.2010 13:21:37 | Lu

Moudrým se člověk stává na základě zkušeností, které v průběhu svého života získá, aby však těch zkušeností bylo víc, musí začít jen víc číst....:-)

Moc hezký blog!

Krásný den přeji. Lu

01.07.2010 11:46:18 | Martin

Ahoj, Vlastiku, souhlasim, cist!!! Ne jen prubezne sledovat napr. odborny tisk. Proste vzit knizku... Zijeme hekticky, snazime se vytezit kazdou hodinu, citime stesti, ze u toho najdeme cas i na vsechny ty konicky, sport, pratele a nekdy bohuzel az na konci i na rodinu, ale knizka? Existuje seznam "1001 knih, ktere musite precist" pana Petera Boxalla, jestli budes chtit, dam Ti ho ci poslu, ktere by podle tohoto vyznamneho editora mely byt za zivot precteny. Slusne cislo, vid? Zazivam casto uplne stejnou vec, podleham pocitu, ze na cetbu nemam cas.

Zvlastni a vlastne paradoxni ale je, jak neuveritelne intenzivni a stastny ten pocit, kdyz se mi to zdari a ponorim se do nove knizky pak je.

Dostavam se k tomu, co Ti vlastne chci napsat. Pri takovem nepravidelnem rytmu vyvstavaji ruzne drobne potize. Jednou je to velka pauza, to pak nekdy musim cist kousek znovu (nedavno jsem to s jednou, nastesti utlou, knizkou vzal z gruntu od zacatku), jindy je to rozectenost nekolika a tim padem chronicke nedocitani. Mam ale cerstvou zkusenost v lete dobre vyuzitelnou. Pomaha cestovat a nejlepe nekam daleko. To se pak da "dorazit" i nekolik knizek najednou.

Blahopreji Ti k tomu skvelemu bowlingovemu vysledku a doufam, ze si brzy zablicame.

Martin

01.07.2010 09:35:49 | ancien

Trochu pozdě, protože se to vztahuje ke "Kartářce": docela chápu takovou návštěvu - je to hra na věštění o budoucnosti - skleněná koule, ohmatané taroky, příšeří a černá kočka - je to prostě neobvyklá HRA! Co mně ale zaráží, je to, že docela inteligentní a racionální člověk jako jsi ty se podle té předpovědi a taky podle vágní charakteristiky kohokoliv řídí. To je na pováženou.

zdravím. ancien  

29.06.2010 21:46:12 | Vlastík

Četli jsme ho na ZŠ v Letohradu v hodinách čtení nebo českého jazyka, to nevím přesně. Nejen Malého prince, ale třeba i Na západní frontě klid. Je zvláštní, jak ty knihy vyznívají v mládí a ve stáří různě (homonyma ?). Bylo to v hodinách paní učitelky Soukalové, zbožňoval jsem ji. Na sjezdu po dvacetipěti letech jsem si za ní pln očekávání šel popovídat. Nevzpomínala si na mě. 

29.06.2010 08:40:48 | ancien

Vlastiku pokud platí (a určitě platí), že vnímání času souvisí s množstvím nových vjemů, tak četbou získáš víc jak hodinu denně. (Ostatně víš, že ti říkám, že k tomu abys byl dokonalý ti schází jenom to abys četl. Ale teď mně napadá, že je toho víc...). 

A relax tvého kolegy je něco podobného, znám to z vlastní zkušenosti: dovedu si navodit takový stav, že za minutu si odpočnu tak, jako by to byla hodina odpočinku podle vžitých představ o odpočívání.

A co vlastně čteš společně se ženou u snídaně? Přečti si konečně toho Yaloma! Nebudeš litovat, protože jseš takový psychoanalytik amateur. 

Takže nic nového. vnímání času je velmi relativní a některé dny mají i 25 hodin. (k tvé dětské četbě: pochybuji, že jsi jako kluk četl Exypéryho, to jenom dospělí si myslí, že je to knížka pro děti).

zdravím.  a přidám malou historku: v posledním díle Hledání ztraceného času Marcela Prousta jsem na poslední stránce (prvorepublikové vydání, knihovna J.Mahena) našel několik dat psaných stejnou rukou, čím dál roztřesenější: přečteno..a datum. Věrný celoživotní čtenář zaznamenával až do své smrti svůj heroický výkon. A to jedílo, které souvisí s tvým 25 hodinovým dnem. 

Ancien